Nezdá se to divné, že v době, kdy podle statistik velká část společnosti odmítá sedmé přikázání "nesesmilníš", o to horlivěji podporuje šesté přikázání "nezabiješ"?

• Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem. Vždyť ten, kdo řekl: "Nezcizoložíš", řekl také "Nezabiješ". Jestliže nezcizoložíš, ale zabiješ, přestupuješ zákon. Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody. Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem. (Jk 2,10-13)

Jedni odmítají vojenskou službu kvůli svému svědomí a jsou proti jakékoliv válce. Když dojde k nějakému ozbrojenému konfliktu, tito lidé jej prohlašují za "nemorální" a obhajují své názory tím, že citují šesté přikázání. Zajímavé je, že jsou užívána slova "morální" a "nemorální" lidmi, kteří, pokud se to tak dá říci, neberou v úvahu autora přikázání proti zabíjení. Stejní lidé, kteří se odvolávají na morálku, překračují přikázání "nezabiješ", aniž by je svědomí příliš trápilo, jedná-li se o zabití v nemocnicích lékaři v bílých pláštích. Populační kontrola, potraty a euthanázie jsou civilizované způsoby, jak ošálit svědomí.

Většina z nás může poslouchat debatu o vraždě v klidu, protože jsme nikdy nikoho nezabili, ani nehodláme zavraždit. Ale vražda je víc než jen čin; zahrnuje ničivý proces, který pramení ze stavu mysli. V tom smyslu se může člověk stát vrahem, i když neprolil ničí krev. Čin vraždy je zplozen v ničivém procesu, který se nejdřív vyvine v srdci. Ježíš řekl: "Protože ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky." (Mt 15,19). Můžete namítat, že ani mentálně ani citově nejste schopni se rozzlobit, žárlit nebo chtít se mstít. City mají svoji stupnici vývoje. Nikdo těmto citům neunikne, to jsou zárodky, které plodí každý hřích, i vraždu. Pomsta je též sémě vraždy. Člověk má bolest a touha po odplatě jej nutí něco s bolestí udělat. Tento stav je jako podebraná rána. Vyvine se v zákeřný stav a zplodí zárodek vraždy. Tisíce vražd, které budou spáchány tento rok, budou statisticky zaznamenány, ale kolik je těch, které jsou spáchány "jen" v srdci a kromě Boha o nich nikdo neví? Mluvíme teď o vnitřním postoji:

• Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: "Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu (Mt 5,21-22).

Jenom malé procento lidí je vinno dokonanou vraždou. Přesto v každém z nás jsou semínka vášnivého násilí. Často říkáme něco, ať už soukromě nebo veřejně, co je negativní a škodlivé. Svým hovorem a postojem tvoříme ovzduší, v němž by vražda nebyla neočekávaným výsledkem. Jestliže máme nepřátelský, pomstychtivý postoj, podílíme se na vině s těmi, kteří čin vraždy dokonají.

V dnešní době se moderní psychologie snaží omluvit vražedné chování nepříznivými podmínkami v dětství, nebo genetickými úchylkami. Jestliže věříme Bibli, nemůžeme s touto tezí souhlasit. Když Bůh stvořil člověka se svobodnou vůlí, nezotročil ho tak, že by neměl kontrolu nad svým chováním. Pozvání v bibli zní: "kdokoli chce, může". Když člověk chce, může konat dobro, když chce, může konat zlo. Každý z nás si může zvolit, bude-li následovat Krista, nebo ďábla.

Známá sociální pracovnice Margaret Slattery vyprávěla příběh o mladém muži, kterého našla v chudobě a špíně bostonských brlohů. Měl nemoc kostí, která mu znemožnila chůzi. Našla pro něj ty nejlepší lékaře, zajistila pomoc od právníků a duchovních. Našla pro otce práci a pro rodinu nový domov. Zájem mnohých zajistil finanční pomoc pro několik náročných operací. Konečně přišel den, kdy mladík mohl začít chodit. Byl to velmi dojemný okamžik - jeho první kroky! Objímal každého a děkoval jim za jejich pomoc. M. Slattery zakončila těmito slovy: "To se stalo před mnoha léty. Byla bych ráda, kdybych vám dnes mohla říci, že tento mládenec vyrostl v čestného muže. Bohužel nemohu. Ten mladý muž je dnes ve vězení. Mohli jsme ho naučit chodit, ale jenom on se mohl rozhodnout, kam budou směřovat jeho kroky." To je pouze jeden z mnoha případů, kde se chování nijak nevztahovalo k vnějším příznivým podmínkám. Mnozí pohrdnou tím nejlepším vlivem a naopak, mnozí překonají nepřátelské prostředí. Dnešní člověk potřebuje to, co říkal Ježíš:" narodit se znovu" (Jan 3,3).

Křesťanství neslibuje, že věřící přestane být hříšný. Ani v křesťanech se nenajde lidská dokonalost. Jestliže však Kristus přebývá v srdci člověka, moc hříchu je zlomena. Připomeňme si Pavlova slova Římanům: "Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce; ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. Hřích nad vámi už nebude panovat; (Ř 6,12-14). Takové napomenutí by nedávalo člověku bez Krista žádný smysl, protože je otrokem svých žádostí. Jen Ježíš Kristus může ochránit člověka od hříšné přirozenosti, a to mocí svého Svatého ducha, přebývajícího v nitru věřícího.

Jeden korejský věřící přišel k dlouholetému misionáři v Koreji, dr. McCunu. Řekl: "My Korejci máme mravní zákon. Víme, co bychom měli nebo neměli dělat, ale neměli jsme sílu dělat to, o čem jsme věděli, že je správné. Ale když Ježíš Kristus přišel do našeho života, dal nám tu sílu." To je evangelium Ježíše Krista ve zkratce.

John D. Jess, přeložil F. Hůlka