Existuje život po smrti?

Ohromné pyramidy Egypťanů dokládají tehdejší znalosti stavební techniky a architektury, ještě více jsou ale mocným svědectvím o lidstvu, které věří v další život po smrti. Na této Zemi neexistuje kultura nebo kmen bez této víry. Z této skutečnosti netvoří výjimku ani ateisté. Když po smrti severovietnamského revolucionáře Ho Či Mina (1890-1969) byla před komunistickými prominenty čtena jeho závěť, bylo v ní toto: "Odcházím, abych se setkal se soudruhy Marxem, Leninem a Engelsem." V čem to spočívá? Inu, Bůh dal každému člověku "do srdce touhu po věčnosti" (Kaz 3,11). Smrt je pro nás zdí, přes kterou nemůžeme vidět; ale Jeden ji prolomil. Byl na druhé straně a vrátil se z onoho světa zpět: Je to Pán Ježíš Kristus! Zemřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých. Tento vítěz nad smrtí nám dává jistotu, že naše existence smrtí nekončí. On nám dosvědčil skutečnosti nebe a pekla. Jsme věčné bytosti a skrze víru jsme povoláni k věčnému životu:

• Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. (J 11,25)

Co je to věčný život? Jak si ho můžeme představit?

V jazyku Nového zákona jsou dvě odlišná slova pro české slovo "život": bios a zóé. Bios znamená bio-logický život člověka, ale také všech ostatních tvorů. Tento život plyne rychle a prchavě jako nějaký proud nebo spánek, jako rychle vadnoucí květina (Ž 90,5; Ž 103,15). U Jóba 14,1-2 čteme: "Člověk narozený z ženy má krátký věk, avšak nepokoje do sytosti. Jako květ vzejde a zvadne, prchá jako stín a neobstojí." Na jiném místě je tento pomíjející život srovnán s párou: "Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!" (Jk 4,14)

Od Otto v. Bismarcka pochází tento výrok: "Život je jako obratné vytrhnutí zubu. Stále čekáme, že to podstatné má teprve přijít, až náhle vidíme, že je všechno pryč." Básník Ch. F. Hebbel mínil: "Život je hořká mandle sedminásobně zabalená do zlatého papíru", a esejista Adolf Reitz život definoval jako "masový hrob nadějí a zklamání". Naproti tomu Bible nám dává úplně jinou perspektivu: Kde lidé život objeví jako dobrý Boží dar a uzpůsobí ho k následování Ježíše Krista, tam dostane novou dimenzi, která je popsána tím řeckým slovem "zóé". Zóé je život z Boha, onen podstatný, nesmazatelný, věčný život. Ježíš Kristus přišel na tento svět, aby nám přinesl věčný život. Ten je tedy s touto osobou nejen spojen, v něm se s věčným životem přímo setkáváme. U Jana 14,6 Ježíš říká: "Já jsem ... (věčný) život!" (řec. zóé). Tuto identitu Ježíše a věčného života dosvědčuje i apoštol Jan: "Ten (věčný) život (řec. zóé) byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven" (1 J 1,2). Kdo v Ježíše věří a má ho za Pána, ten tak má i věčný život (1 J 5,12). Se zaslíbením věčného života (1 J 2,25) stojí náš pozemský život na věčném základě. Jen tak je pochopitelné, že Ježíšovi učedníci dokázali pro víru snést utrpení, žalářování a týrání, a dokonce jít na smrt, ale svého Pána nezradit. Věčný život bude ve své plnosti zjeven teprve po vzkříšení: "Mnozí ... procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze" (Da 12,2). V tomto životě máme nejen příslib věčného života, nýbrž už nyní podíl na Boží a Kristově životní plnosti, existenci a slávě. Až se z víry jednou stane poznání, budeme Ježíše a Otce vidět tváří v tvář.

Kdy začíná věčný život?

Podle svědectví Bible jsou jen dva druhy věčné existence: věčný život a věčné zahynutí. Proto je podle slova Heinricha Kemmera tou největší ztrátou, když žijeme a zemřeme bez Ježíše. U Jana 3,15 je zdůrazněno, že "všichni, kdo v něho věří, mají život věčný". Přivlastnění věčného života tedy nenastává teprve po smrti, nýbrž platí od okamžiku obrácení: "Kdo věří v Syna, má život věčný" (J 3,16). Tato víra nese pečeť zmrtvýchvstání Kristova a spočívá tak na absolutním a nezměnitelném základu. Bůh oceňuje, když v nás je pevná jistota: "Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život" (1 J 5,13).

- Ukázka z knihy "Otázky" - Werner Gitt