Život je všude kolem nás. Svědčí otom bzukot hmyzu, zpěv ptáků išelestění drobných živočichů v lesním porostu. Život je v zaledněných polárních oblastech i ve vyprahlých pouštích. Setkáváme se s ním na mořské hladině ozářené sluncem ivnejtemnějších hlubinách oceánů. Vysoko ve vzduchu se vznášejí nepatrní tvorové. Pod našima nohama pracují v půdě nespočetné biliony mikroorganismů a zúrodňují ji pro růst zelených rostlin, na nichž jsou závislé ostatní formy života.

Nikdo nikdy nevyzkoumal, co život vlastně je. Nemá váhy ani žádný fyzikální rozměr, přesto má však velikou sílu. Život si podmanil vodu, zemi, vzduch, ovládl prvky a přinutil je, aby spolu reagovaly a tvořily různé velmi složité sloučeniny. Život je jako sochař - dává tvar všem živoucím tvorům ajako malíř vykresluje každý list, barví každý květ. Život je hudebníkem, který naučil ptáky písním a hmyz bzukotu. Život je znamenitý chemik, který dává chuť ovoci a koření, kvítka naplňuje kouzelnou vůní, vodu a oxid uhličitý za současného působení světla přeměňuje v cukr a při tom uvolňuje kyslík, který potřebují živočichové a lidé k dýchání.

"Život je zázrak, je to divotvorný zázrak, před nímž i pohádky i pověry, inejkrásnější sny zmlkají v nádherném úžasu - neboť mu není ve vezdejšku rovna."

Překypující mnohotvárnost života na Zemi se vymyká naší představivosti. Jak všechno začalo? Kde se tu vzala naše planeta a všichni její obyvatelé? A jak vlastně začalo existovat lidstvo?

Ostrý názorový boj, který se již od nejstarších dob rozpoutal kolem řešení této otázky, je v podstatě bojem dvou protichůdných a nesmiřitelných názorů: kreacionistického - idealistického, křesťanského a evolucionistického - materialistického, humanistického.

Kreacionistický názor čerpá ze zprávy bible, ve které je napsáno, že vše živé bylo stvořeno účinnou silou a neskonalou moudrostí samotného Boha - Stvořitele a to vplné dokonalosti jednotlivých základních druhů.

Evolucionistický názor však naproti tomu vychází z teorie, že vše ve vesmíru i zde na Zemi se vyvíjí a že první živý organismus se vyvinul z neživé hmoty. Tvrdí, že se z něho potom vyvinuly všechny formy života, které existovaly na Zemi, včetně lidí. A k tomu všemu mělo dojít bez inteligentního řízení nebo nadpřirozeného zásahu.

Oba názory si pochopitelně odporují a přímo na sebe naráží. Mnoho lidí přijímá evoluci jako skutečnost azapomíná, že je to pouze hypotéza - domněnka. Proč? Slyšeli snad pro ni perfektní důkazy? Ne! Většina těch, kteří věří evoluci přesto, že si ji nemohou exaktně zdůvodnit, ji přijímají jako pravdivou. Anglický evolucionista Sir Arthur Keit prohlásil:

"Evoluce je nedokázaná a nedokazatelná, věříme jí jen proto, že jinak bychom museli uvěřit absolutnímu stvoření, což je pro člověka 20. století nedůstojné."

Od starověku až do novověku se udržovalo v myšlení lidí přesvědčení omožnosti vzniku jednoduchých isložitějších organismů z nejrůznějších látek tzv. abiogeneze - samoplozením. Již ve starém Řecku tuto myšlenku propagoval Aristoteles. K této myšlence vedlo povrchní pozorování, že určité organismy se objevují vždy v určitém prostředí. Tak se tato víra o možnosti vzniku menších tvorů přímo z bahna nebo špíny táhla přes celý středověk až do 19. století. Postupně, čím se více zdokonalovaly pozorovací metody biologie, se množství živočichů, kteří měli údajně vznikat z neživé hmoty, stále zmenšovalo. Přesto ještě v 19. století se věřilo, že mikroorganismy se rodí přímo z prostředí, v němž žijí. Vdobě, kdy se o tomto problému mluvilo, sestrojil Holanďan Leeuwenhoek první mikroskop na světě a s jeho pomocí biologové jednou pro vždy rozřešili otázku vzniku života z neživého. Cesta k rozřešení však nebyla přímá, ale měla mnoho slepých uliček, vzniklých lidskou nepřesností. Do první slepé uličky, i když vyzbrojen mikroskopem, se dostal Angličan Needham. Sterilizovaný odvar skopového masa varem nalil do láhve a zazátkoval. Pak odvar pozoroval přes sklo mikroskopem, a hle - po několika dnech tam mikroby byly. Z toho tedy usoudil, že je to jasný důkaz, že mikroby se přímo zrodily ze skopového masa. Druhý pokus udělal Ital Spallanzani. Byl přesnější a důvtipnější. Odvar nalil nejprve do láhve a sterilizoval varem jak odvar tak i láhev i zátku. Potom ještě za horka láhev hermeticky uzavřel. Všechny mikroorganismy byly tímto způsobem zničeny, takže se již v láhvi neobjevily.

Častokrát boj za uznání samoplození vystupoval pod praporem boje proti křesťanství. Tak např. Němec Haeckel prohlásil:

"Odmítat samoplození znamená přiznávat zázrak - božské stvoření života. Buď se život rodí sám ze sebe na základě těch či oněch zákonitostí, nebo byl stvořen nadpřirozenými silami."

Francouzská akademie věd vypsala v r. 1862 celosvětovou soutěž na konečné rozřešení otázky abiogeneze. Cenu získal francouzský chemik Louis Pasteur, který řadou přesných a důvtipných pokusů definitivně dokázal, že ani nejmenší tvorové - mikroby - nevznikají z neživé hmoty samoplozením, ale jen z jiných předků.

Na základě vědeckého pozorování a zkušeností naprosto nikdy a bez jediné vyjímky nevznikl žádný živý organismus jinak, než že povstal zorganismu, žijícího před ním. Tato veliká zásada je známa jako zákon biogeneze. Známý lékař a učenec William Harwey, objevitel krevního oběhu, měl ve zvyku vyjadřovat tuto zásadu latinsky: "OMNE VIVUM EX VIVO!" - česky: "ŽIVOT JEN ZE ŽIVOTA!"

Ateisté však museli vysvětlit vznik života samozřejmě bez Boha, kterého se snaží z vědomí lidí odstranit. Ale jak, když se dokázalo, že život vzniká jen ze živého. A tak si pomohli následující spekulací: "Ano, dnes nevzniká živé zneživého, protože příroda používá k tomu jednodušší cesty přes živé organismy, které existují, ale dříve, vdávné minulosti musel život povstat náhodným nebo zákonitým seskupením základních látek."

Panspermická teorie.

Stoupenci této teorie zastávají myšlenku věčného života. Říkají, že život je stejně věčný jako neživá hmota. Za nositele života byly nejprve pokládány meteority, což zdánlivě potvrzovala skutečnost, že z některých bylo možno izolovat určité organické látky a dokonce i některé aminokyseliny. Dnešní znalosti osudů meteoritů vylučují možnost, že by organismy mohly přežít jejich pouť vesmírem při absolutní nulové teplotě: -237^oC a při zahřátí meteoritů až na teplotu 2000^oC, na kterou se zahřeje při průchodu naší atmosférou.

Později byla panspermická teorie opravena tak, že miniaturní jednotky života byly zaneseny na Zem tlakem slunečních paprsků. Tato hypotéza se velmi rozšířila, neboť se ukázalo, že určité bakterie /spory/ mohou přežívat extrémně nízké teploty. Tuto teorii však vyvrací velmi nebezpečné radiační pásmo kolem Země, které by spolehlivě zničilo i spory, které by musely tímto pásmem projít.

Oparinova teorie.

Panspermické teorie neobstály, proto se učenci znovu vrátili k myšlence, že přece jen život vznikl z neživé hmoty - a to jen jednou. Materialistické názory zavrhovaly nahodilý vznik života, neboť na základě počtu pravděpodobnosti by to bylo nereálné a ukazovalo by to na nadpřirozený zásah, proto dle jejich názorů musel život vzniknout zákonitě. Byla vypracována celá řada teorií, z nichž je nejznámější teorie sovětského akademika A. I. Oparina. Ten navazuje na Schmidtovou teorii o vzniku Země a předpokládá, že v době, kdy naše Země pozvolna chládla, byla prvotní atmosféra zcela bez kyslíku. Měla obsahovat vodní páru, metan, oxid uhličitý, čpavek, dusík, vodík, helium. Vdobě, kdy se měly vytvořit první oceány, tak účinkem elektrických výbojů se prý z přítomných plynů vytvořily aminokyseliny, ze kterých později vznikaly v moři ("prvotní polévce") složitější a složitější bílkoviny, které jsou základem veškerého života. Vzájemné vztahy různých bílkovinových látek vedly ke vzniku koacervátových kapiček. Mezi kapénkami a jejich prostředím měla prý potom nastat látková výměna, čímž vlastně měly vzniknout první praorganismy, ze kterých se vyvinul další život.

Proti této teorii existuje celá řada objektivních námitek, které jsou podrobně popsány v knize: "Tajemství života". Jen několik postřehů: Existence bezkyslíkové atmosféry je velmi problematická. Téměř všechny formy života jsou závislé na přítomnosti kyslíku a ozónové sféry ve stratosféře, bez které by vznikající život musel okamžitě hynout. Rovněž skutečnost, že kyslík je v hojné míře obsažen v horninách, svědčí o jasné přítomnosti kyslíku.

Rovněž kondenzační reakce aminokyselin na složité polypeptidy nemohly probíhat ve vodním prostředí, neboť je to z hlediska chemických zákonů naprosto vyloučeno.

Jedním z dalších podstatných důkazů, svědčících proti této teorii, je chiralita aminokyselin. Všechny aminokyseliny, které by mohly vzniknout účinkem elektrických výbojů, jsou racemáty, tj., že 50% kys. stáčí kmity polarizovaného světla doprava a jsou tudíž pravotočivé, a 50% stáčí světlo doleva a jsou levotočivé. Ve svém geometrickém uspořádání jsou tudíž zrcadlovým obrazem (jako např. levá rukavice od pravé). V živých organismech jsou přítomné aminokyseliny vesměs levotočivé. Tato skutečnost je dosud nevysvětlitelná.

A tak by bylo možno uvést ještě další důkazy proti této teorii jako např. existenci pouhých 20 aminokyselin, které jsou v živých organismech, dvojí druh uspořádání bílkovin, jednotný genetický mechanismus atd.

Pokusy o syntézu života.

Mnoho vědců na celém světě se snaží na základě předložených teorií ovzniku života vyrobit život v laboratoři a dosud se to nikomu nepodařilo. Na poli genetiky a biologie bylo učiněno mnoho důležitých objevů, které jednoznačně ukazují na úžasnou složitost života.

V r. 1962 byla udělena Nobelova cena J. D. Watsonovi, Wilkinsonovi a Crickovi za objev molekulární struktury nukleových kys., zvláště pak deoxyribonukleové kyseliny (DNA), která má nesmírný význam pro přenos dědičných informací v živé hmotě.

V r. 1967 vytvořili 2 američtí genetici- prof. Arthur Kornberg a Dr. Mehran Goulian umělý virus. Molekula syntetického virusu byla tedy připravena, avšak nefungovala. Nebyla živá, nerozmnožovala se. Po mnoha pokusech a přemýšlení se podařilo získat čistý enzym, ke kterému byla přidána určitá dávka přírodní DNA, oddělená z jednoduchého viru. Biochemik Dr. Sinsheimer vložil tento umělý virus s přídavkem přírodní DNA do kultury plné bakterií - a virus opravdu žil. Hubil bakterie a dokonce se i rozmnožoval. Podařila se kalifornským vědcům opravdu syntéza života? Sami autoři tomu nevěří. Potřebovali přece přidat přírodní DNA, která potom vlastně dala celému procesu program.

Na adresu těch, kteří se domnívají, že by snad oživená hmota z laboratoře vyvrátila pravdu o stvoření, řekl prof. Mareš: "Umělá živá hmota, vyrobená vlaboratoři, by dotvrdila jen to, co měla vyvrátit a dokázala by, že živé vzniká jen přímým zásahem živého."

Život je Boží stvořitelský čin.

Zamyslete se nad některými vědeckými argumenty ke zjištění, zda je možné, aby život povstal sám od sebe, jak se to všeobecně učí, nebo zda podporují biblický názor, který dosvědčuje, že Bůh je Stvořitelem života.

a) pozorování a logika

Pozorováním přírody a naší logikou můžeme vyvodit určité rozumné závěry. Ze zkušenosti dobře víme, že se samovolně nic rozumného nevytvoří. Ještě nikdy se nestalo, že by se postavil dům sám od sebe bez předchozích projektů a pracovního úsilí dělníků či mechanismů. Chemik Kornfeld to vyjádřil takto:

"Když jsem se zabýval v laboratoři složitostí a nekonečnou jemností nejmenších částic, často mně přemohlo poznání, že Bůh musí být moudrý. Člověk žasne, že tak složitý mechanismus může vůbec správně fungovat. I nejjednodušší lidmi vytvořené mechanismy vyžadují konstruktéra a výrobce. Vymyká se mému chápání, jak se někdo může domnívat, že se mechanismus života, který je nesčíslněkrát složitější než nejsložitější mechanismus vytvořený lidským umem, sestrojí sám, že se vyvine sám od sebe."

Položme si otázku: Proč rostliny vytváří tak nádherné květy? Evolucionista odpoví: Aby svou barvou a vůní přilákaly hmyz a tím si zajistily své oplodnění. Otázka však zůstává nezodpovězena. Jak to rostliny mohou vědět, která barva a která vůně hmyz přivábí a jak mohou poručit svému organickému tělu, aby příslušné květy vyrobilo? Každý květ je originálem a zhlediska kreacionistického jsou stvořeny nejen proto, aby lákaly hmyz, ale také proto, aby vytvořily příjemné prostředí pro člověka a harmonicky zapadly do celé živé přírody.

Další otázka: Proč stromy vytváří tak chutné ovoce? Evolucionista odpoví: Stromy svým ovocem lákají živočichy a člověka, aby je utrhl, snědl mimo prostor stromu a odhodil semínka a tím si zajišťuje svou reprodukci. Jak ale může strom vědět, že to, co vyrobí, bude lákat lidi i živočichy, že jim to bude nejen chutnat, ale také jim za odměnu zajistí životně důležité vitaminy a jiné výživné látky? Jak si strom poručí, aby takovéto látky vznikaly v jeho ovoci složitými fotosyntetickými reakcemi? Při přemýšlení dojdeme k poznání, že za tímto musí stát "Vyšší Inteligence", která tomu všemu dala smysl a užitečnost. A tak bychom se mohli ptát dále: Proč mrkve vytváří tak tlustý kořen, proč květáky karfioly atd? Evolucionista se bude snažit vysvětlit, že rostlinné organismy si tím vyrábějí zásobu potravin pro příští rok. Přes zimu však shnijí a příští rok nevypučí. Naproti tomu produkty těchto zelenin jsou nesmírně důležité pro racionální výživu člověka a k jeho zdraví a znovu se tu potvrzuje ona skutečnost, že vše, co se děje v přírodě, je v dokonalé sounáležitosti a dává poznání, že za tím stojí Tvůrce.

b) zamyšlení matematické

Matematik a přírodovědec prof. J. Gray řekl, že všechny systémy směřují ke stavu největší pravděpodobnosti. Položme si otázku, jaká je pravděpodobnost samovolného vzniku života? Výňatek z knihy: "Zájem galaxie" od L. Součka:

"Nejjednodušším samostatným životem, existujícím dnes na naší planetě, a současně nejjednodušší formou, kterou si dovedeme jako životaschopnou vůbec představit, jsou některé druhy bakterií a řas s nerozlišenou jadernou hmotou. Nejstarší zachované fosilie jednobuněčných organismů z prvotních kanadských sedimentů jsou zjevně daleko složitější. Tato nejprimitivnější bakterie či řasa obsahuje alespoň 2000 genů (cystronů), z nichž reguluje produkci a činnost některého znezbytných enzymů. Těchto 2000 genů představuje podle našich dnešních poznatků dolní mez - další redukce elementů, řídících enzymatickou činnost, se již neslučuje se životem. Každý z genů je však sám o sobě nesmírně složitým aparátem. Obecně vzato, každý z genů je zakódován asi 1000 "slovy" jako předpoklad nejjednodušší formy života. Předpokládat řetězec minimálně 6 miliónů článků aminokyselin, seřezaných v naprosto přesném a bezchybném pořadí, aby byla zjištěna smyslná informace a tím iživot. Když předpokládáme /což není vůbec pravděpodobné/ v pozemském praoceánu nejen obecnou existenci, ale i místní ochotnou přítomnost potřebných bází, skládajících aminokyseliny, je nahodilý vznik života zakódovaného řetězcem DNA pouhými náhodnými kombinacemi a rekombinace, svrchovaně nepravděpodobný. Podle doc. Dr. Erika Kittnara, CSc lze pravděpodobnost náhodného vzniku života vyjádřit poměrem: 1 : 4.10^1000000

Jinými slovy: pravděpodobnost náhodného vzniku života, jejž považujeme za myslitelně nejprimitivnější, lze přirovnat, i kdyby se rekombinace opakovaly každou vteřinu a současně vkaždé kapičce světového oceánu, ktrilionkrát za sebou získané hlavní výhře v loterii při náhodném zakoupení jediného losu. Taková možnost zkrátka neexistuje. Kdybychom ji připustili, opustili bychom nutně i veškeré fyzikální, chemické a jiné zákony, spočívající konec konců na statistickém průměru chování sice obrovského, ale vždy neporovnatelně menšího počtu molekul, atomů a jejich částic."

c) zákon setrvačnosti

Ve slovníku je setrvačnost definována takto: "Každé těleso setrvává ve stavu klidu nebo stejnoměrného pohybu v přímočaré dráze, dokud je nepřiměje nějaká z vnějšku působící síla ke změně tohoto stavu." Míč se sám od sebe nezvedne ze země a nepřiletí k někomu. Vůz nebo auto či družice se nedají samy od sebe do pohybu. Zákon o setrvačnosti nám říká, že tyto věci setrvávají ve stavu, vněmž jsou, leda že by na ně zapůsobila jiná síla. Neživá hmota, která je nehybná, bez energie a bez života, by zůstala věčně tak, kdyby na ni nezapůsobila žádná vnější síla. Neměla by žádný podnět k vytvoření vesmíru a pak dokonce života. To by bylo vrozporu se zákonem setrvačnosti. Mohla by překonat tuto setrvačnost jen tehdy, kdyby na ni začal působit zdroj energie.

Bible je v plném souladu s tímto vědeckým zákonem. U Iz. 40,26 čteme:

• "Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny je volá jménem, má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedno."

Bůh je zde označen jako zdroj síly, které k tomu bylo zapotřebí.

d) Druhá věta termodynamiky.

Dalším důležitým pojmem je entropie, nebo-li poučka o nevratnosti přírodních pochodů. Vyjádříme-li se jednoduchými slovy, znamená 2. věta termodynamiky, že příroda se nemůže pořádat sama, protože každá fyzikální změna musí být doprovázena ztrátou pořádku. G.R. Harrison o tom píše:

"Krátce řečeno, znamená to, že chceš-li udělat něco pozoruhodného vnějakém fyzikálním systému, musíš řídit postup. Molekuly, které jsou ponechány samy sobě, se pohybují chaoticky. Zanedbání působí, že dům chátrá, řepa shnije a člověk zpustne. Kvytvoření některé z těchto věcí je třeba řízeného úsilí. Vše, co označujeme jako živé, obsahuje tuto řídící sílu."

Nositel Nobelovy ceny za fyziku Evwin Schrödinger píše:

"Jestliže je neživé těleso izolováno nebo postaveno do stejnoměrného prostředí, ustane velmi brzo každý pohyb následkem různých druhů tření. Elektrické nebo chemické potenciální rozdíly se vyrovnají, úsilí látek o tvoření chemické sloučeniny přestane, jakmile se vytvoří sloučenina, teploty se vyrovnají sdílením tepla. Tím mizí všechna přilnavost a zůstává mrtvý, nečinný kus hmoty. Je dosaženo trvalého stavu, vněmž již neprobíhají žádné změny."

Tak i hodinky, nenatáhneme-li je nebo dojde-li baterie, se zastaví a samy se nerozejdou.

Tento přírodní zákon je v naprostém rozporu s teorií, že živé se vyvíjí samo od sebe. Neživá hmota nehledá žádnou cestu k svému zlepšení, ale podržuje si svůj stav. Teorie, že hmota hledala cestu, aby se "uspořádala" vživého tvora, nedbá těchto fyzikálních zásad.

Tvůrcem života je Bůh.

Ne nadarmo se v našem slovníku užívá pro živou bytost slova tvor. Je odvozeno od slovesa tvořiti a označuje toho, kdo byl stvořen. Ale je-li někdo stvořen, musí nutně předpokládat i STVOŘITELE. V Žalmu 36,10 je napsáno:

• Nebo u tebe (Bože) jest studnice života..."

Dnešnímu lidstvu patří stejná výtka jaká byla kdysi učiněna Izraelitům:

"Zapomněl jsi na Boha silného, Stvořitele svého."

Při pohledu na nekonečnou složitost života by měl každý z nás prohlásit podle Zjevení 4,11:

• "Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všecko a tvou vůlí všechno povstalo a jest."

-Ing. Blahoslav Balcar- Autor knih:

1. "TAJEMSTVÍ STVOŘENÍ"

2. "TAJEMSTVÍ POTOPY"

3. "TAJEMSTVÍ ŽIVOTA"