MIROFILM připravil dokumentární film o homosexuální prostituci mladých chlapců s názvem ANDĚLÉ. V době, kdy připravujeme toto vydání Zápasu oduši, se s ním televizní diváci ještě neseznámili. Nevíme, jaký bude mít ohlas. Autorům dokumentu patří dík za nastavení zrcadla dnešní společnosti.

Problémy prostituce je ožhavé téma. Většinou se jedná jen o tom, jak toto výnosné řemeslo nejlépe zdanit, a jen okrajově se hovoří o morálním a zdravotním nebezpečí, které ohrožuje celou společnost. O morálních imperativech se v naší společnosti nehovoří. Autoři dokumentu nastavují to nejpravdivější zrcadlo dospělým, rodičům a zodpovědným zákonodárcům naší morálně nemocné a zdevastované společnosti. Zamysleme se sami nad sebou, zamysleme se nad tím, jak vychováváme děti a kterým směrem se naše společnost ubírá. Zvykli jsme si vidět na televizních obrazovkách děti umírající hladem, strašlivá zranění ve válkách, smrt a zkázu v přírodních pohromách. Utěšujeme se, že takové hrůzy nemáme a neznáme, ale oči chlapců filmu ANDĚLÉ vyjadřují větší hrůzu než lidské utrpení zachycené v katastrofách. Budiž nám rodičům výzvou i výstrahou:

• Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mne nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (2. Mojžíšova 20:5-6)

Po zhlédnutí filmu jsem dalších 24 hodin nebyla schopná komentáře. Vše jsem nosila uvnitř. Necítím zlobu ani rozhořčení, jen mám v duši velkou bolest a smutek nad tragédií našich dětí a znechucení nad bezbohou sametovou společností, která za tuto situaci nese plnou zodpovědnost.

Tváře a především oči mladých chlapců, z nichž některým není ani patnáct let, vyjadřují nesmírnou bolest, prázdnotu, strach, stud a beznaděj. Jsou to tváře, které potkáváme dnes a denně. Většina chlapců utekla z domova. V Praze prý hledali práci, ale kdo bude nebo může zaměstnávat patnácti až sedmnáctileté chlapce? Kdo jim pronajme nebo poskytne ubytování? Většina začínala dráhu prostituce na radu svých kamarádů nebo pasáka, který zprostředkuje první kontakty. Chlapci překonají stud, strach i pocit viny, jakmile poznají, že mohou získat velké peníze jinak než prací. To, co chlapec dostane za jedno "číslo", jak sami říkají, se rovná nejméně týdenní, často i měsíční lopotě. Zákazníci jsou většinou cizinci, kteří kdysi jezdili za sexuálními perverzemi do západní Afriky a na Haiti. Jakmile se zjistilo, že jde o země, kde se mnozí nakazili AIDS, rozkvetla sexuálně exotická turistika v Asii a Indii. Dnes se přesouvá do komunismem zbídačených zemí. V Bombaji je podle údajů Světové zdravotnické organizace nakaženo 35% prostitutek, v roce 1988 to byly pouhé 3%. CIA odhaduje, že v Africe, jižně od Sahary, je nakaženo 75% obyvatelstva. Choroba AIDS je biologický ekvivalent nukleární války. Onebezpečí dostavby Temelína, demonstracích a zasedání vlády jsme pravidelně informováni. O zdravotní a psychologicko-morální katastrofě se unás zarytě mlčí. O skutečném nebezpečí AIDS nás neinformují ani osvětáři, ani vychovatelé ani zdravotníci.

Dokumentární film ANDĚLÉ odhalil jen špičku ledovce obrovského problému. Zdravotní dopad a ekonomickou zátěž však poneseme všichni, protože mlčíme a nečinně přihlížíme. Pokud se nevzpamatujeme, bude i naše republika jen odstrašujícím číslem ve statistické ročence. Naši bohatí sousedé, bez dalekého cestování a legálních opletaček, budou dál hledat a nacházet, co chtíč ráčí. Mnohým zákazníkům nestačí prostituti obojího pohlaví, jejich terčem jsou především děti. Obchod s bílým masem všeho druhu kvete a vynáší. Noční bary a kluby jako Mercury, Riviera, Petr Vok, Valdek, T club jsou jen některá zmíst, kde se schází vyšší společnost, aby ukojila své sexuální touhy. Ti, kteří mají slušnou znalost angličtiny, provozují řemeslo v cizině.

Na otázku: "Čeho se bojíš nejvíce?" chlapci odpovídají: "Pohlavní nemoci a AIDS". Jejich "opatrnost" či znalost jak se vyvarovat nakažení jsou v podstatě minimální. Uvědomují si, že život je smrtelný, že tu nebudou věčně, ale nechápou, že nežijí, ale umírají. Oči i slova vypovídaly o strachu ze samoty, o strachu být bez peněz v bídě a opuštění. Tito chlapci vědí, co je to být bez domova, co je to mít hlad. Znají život na Hlavním nádraží. Někteří se bojí lidské závisti, úchylkářů a sadomasochistů. Říkají:

"Bojím se, ale šlapu dál... Budu šlapat, dokud mě nechytnou policajti... Chci skončit, ale peníze mě lákají... Nemohu najít práci... Nevím co chci, asi být gangsterem...

Většina z nich se motá v začarovaném kruhu. To, co "vydělá" za hodinu nebo za dvě prostitucí, nevydělá nikde. Co vydělá, to utratí ve hracích automatech.

Jak s takovým dokumentem nakládat? Dříve než bude televizně uveden, (jestli bude) je třeba diváky připravit na to, co uvidí. Tento film by se měl povinně z výchovných a legislativních důvodů promítnut především všem členům naší vlády a parlamentu, obzvláště ministrům školství a zdravotnictví. Ti mohou na základě faktů apelovat na zákonodárce. Pokud u nás nebudeme mít zákony, které budou ochraňovat děti před sexuálním zneužíváním, bude se situace pouze zhoršovat. Není možné, aby byly děti beztrestně zneužívány, aby byly hrací automaty téměř u každého záchoda, vrestauracích, na nádražích, v hernách a barech, kam má přístup nezletilá mládež a školáci. Není možné, aby prostituce prostoupila celou naši společností. Vládcové mají být Božím vykonavatelem trestu. Bezbožní voliči však dávají mandát bezbožným vládám, které potom nejsou hrozbou pro ty, kdo jednají zle:

Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. (Římanům 13:3-4)

Jeden z pasáků prohlásil: "Máme demokracii, mohu dělat, co chci. Nikdo mě nemůže potrestat!" Ale to je omyl. Demokracie neznamená anarchii. Právě proto, aby si nikdo nemohl dělat co chce, Bůh svěřil vládám moc a meč. Vláda má povinnost ochraňovat lid před zlem. Biblickou prioritou vlády není hospodářství. Její funkce je, aby všichni občané respektovali zákon:

1) Nezavraždíš

2) Nesesmilníš

3) Nepokradeš

4) Nevydáš proti svému bližním křivé svědectví

5) Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho majetku, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.

Až vláda, třeba i silou meče (policie), z vůle bohabojného lidu, obživí těchto pět civilních Božích zákonů, potom ochrání nás všechny, i mladistvé homosexuální prostituty. Potom hospodářství a důchodové zabezpečení vyřeší už noví, svobodní občané.

• Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem, lidu, jejž si zvolil za dědictví. (Žalm 33:12)

Nemůžeme očekávat Boží požehnání ani lepší budoucnost, dokud nebudeme Božím dědictvím.

• Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2. Timoteovi 3:1-5)

- kas -