3. Pokračování - Manželské přirovnání
Bible přirovnává Boha k ženichovi a nás k nevěstě. Milenecký vztah mezi mužema ženou je dokonalá ilustrace lásky. Láska mezi partnery musí být zbudována na základě absolutně svobodné vůle a důvěry. Násilí, obzvláště z mužské strany, by přivodilo katastrofu do celého vztahu. Boží lásku nikdy plně nepochopíme.

V Matoušovi Ježíš říká nábožně založeným lidem:

• Ne každý, kdo mi říká Pane, vejde do království nebeského ... A tehdy jim prohlásím, nikdy jsem vás neznal: Jděte ode mne.

Ježíš řekl: "Nikdy jsem vás neznal." Bůh zná každého skrz naskrz. Co tím myslel? Klíč k tajemství je u Adama a Evy, u muže a ženy. Mojžíš napsal ve své první knize:

• I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla.

Když muž pozná ženu, tak ta nemůže otěhotnět. Sloveso "znát" má v bibli význam intimního spojení ať tělesného nebo duchovního. Bůh Syn přirovnává vztah mezi mužem a ženou ke vztahu mezi sebou a lidmi. Jen lidé s intimním vztahem k Bohu jsou Bohem poznáni. Věřícím bez intimního vztahu k Bohu Ježíš řekl:

• Nikdy jsem vás neznal, (neměl s vámi intimní styk) jděte ode mne.

Představme si, kdyby Bůh stvořil člověka bez svobodné vůle. Každý ví, že takové stvoření by nebyl člověk, ale robot. Kdo by se potěšil životním partnerem, který by udělal vše, zmáčknul-li by se ten pravý knoflík. Nikdo by nechtěl i ten sebedokonalejší stroj za manžela nebo manželku. Podobně Bůh nemůže milovat stroje, ale svobodné bytosti. Bůh nás mohl, kdyby chtěl, stvořit tak, že bychom byli omezeni produkovat jenom dobro. V tomto případě by nám nedaroval svobodnou vůli. Považme, mohli bychom skutečně milovat? Láska stojí pouze na svobodném rohodnutí, stejně tak jako nenávist, opak lásky. Absolutně svobodná vůle, která se může rozhodnout milovat nebo nenávidět, musí existovat v každém stvoření, předpokládáme-li, že opětuje pravou nenaprogramovanou "lásku." Věřím, že naše svobodná vůle, která podmiňuje případnou volbu lásky je to hlavní v čem jsme obrazem Boha. Jeho prvotní vlastností je "láska" a ta je podmíněna svobodnou vůlí.

A teď přicházíme k hlavní věci. Poněvadž Bůh, jenž je láska, se rozhodl stvořit opravdově milující lidi, musel připustit možnost, že zamýšlení partneři, nebudou muset opětovat lásku, budou-li si to přát. Boží věčný cíl je ustanovení království skutečné lásky na zemi a v celém vesmíru. Dosažení tohoto cíle má však v sobě zabudováno riziko, že nenávist a neřest povstanou místo lásky a ctnosti. Obyčejně ti, kteří si neuvědomují, že opravdová láska stojí na svobodné vůli si přejí, aby Bůh zasáhl do světských záležitostí hned teď a bez otálení. Ale Bůh ze sebe na naše přání diktátora neudělá. Bůh nepoužije hrubou sílu, aby učinil přítrž zlu, které všude kolem nás existuje. Lidé, kteří si přejí, aby Bůh zasáhl si neuvědomují, že kdyby zasáhl, znásilnil by naší svobodnou vůli a současně zničil všechnu možnost opravdové lásky. Bůh svou vůli prozřetelně nekonzultuje s nikým, obzvláště ne s námi, hříšnými lidmi. My bychom v naší horlivosti po rádoby spravedlnosti zničili lásku a spravedlnost úplně.

A tak vlastně ve světě není to, co Bůh dovolí, ale spíš to co my všichni společnými, destruktivními silami dokážeme. Otázka proč Bůh vůbec tvořil, když předem věděl, že mnoho lásky schopných lidí se dobrovolně obrátí k nenávisti je oprávněná a nejste sami kdo si jí klade. Bůh připustil riziko, že láska může být vytlačena nenávistí a nezájmem. Stejné riziko je zahrnuto v jakékoliv ctnosti, jakékoliv dobré vlastnosti, protože ty právě z lásky vyvěrají.

- pst -