Večerní modlitba řádových sester nás zastihla v kostele SaasFee. Klečel jsem v zadní lavici téměř prázdného kostela a snažil jsem se modlit. Okolo oltáře hořely svíce. V kostele bylo šero a sborem odříkávaná modlitba jemně uspávala. "Bože smiluj se ..., Bože odpusť nám naše hříchy..., Bože smiluj se ..." V malé kapli kostela, vlevo ode mne klečí Jitka a Martin. Modlí se. Zapálili svíce za nás. Jaké jim jdou asi myšleny hlavou? Vybavuje se mi děj posledních hodin.

Včera večer jsme se v útulné hospůdce dohodli, že uděláme čtyřtisícovku ALALIN. Ráno jsme si přivstali. Byli jsme čtyři. Mirek, Jitka, Martin a já. Večer seděl Mirek vedle mne a snažil jsem se číst v jeho očích, v jeho duši. Hory jsou jeho velká láska. Nabídl se, že půjde s námi. Na Alalinu byl již několikrát, cestu dobře zná. Mirek říkal: "Musím lidi předem poznat, než s nimi půjdu do hor." Pozoroval jsem jeho moderní střih, oděv a náhrdelník zakončený dračí smyčkou.

Počasí bylo překrásné. Bezvětří a nahoře je teplota 6 stupňů C. Vyjeli jsme první kabinou. Na konečné stanici jsem ještě vypůjčil stoupací železa pro Martina. V kapse jsem měl klíč osmičku a musel jsem je předem demontovat, abych je nastavil na správnou délku a šířku. Spadla mi na zem matka a nemohl jsem jí najít. Hmatal jsem rukama po podlaze, okolo chodili lhostejní lidé. Byly to ty vteřiny, které rozhodly?

Čtyřtisícové panoráma si nás zcela podmaňuje. Jdeme dlouhý travers k úpatí hory. Zmrzlý sníh vrže, je absolutní klid a ticho, probouzí se krásný den. Modlím se svoji tichou modlitbu. Modlíme se všichni, aniž bychom o tom vzájemně věděli. Mám pocit, že jdu vedle svého těla. Iluze.

Na úpatí hory, pod severní stěnou, se navazujeme na lana a montujeme na boty železa. Mám špatné svědomí. Jitka nemá zimní boty Reichle. Firma Reichle dělá nejmenší botu šest a půl a i ta byla Jitce velká. Chyba. Jitka jde v pohorkách. Mirek nám vysvětluje co dělat, kdyby se někdo z nás zřítil, jak položit cepín, jak tahat lano, jak se jistit. Jdeme šikmo svahem po zavátém ledovci nahoru. Svah se stává příkřejší, jdeme v severním, věčném stínu obrovských převisů ledovce, který se majestátně rozkládá nad námi. Mirek vpředu razí stupy s úžasnou lehkostí. Vidím, že do hor umí chodit. Za ním Jitka na laně, pak Martin a já jsem poslední. Naše stopa se táhne šikmým svahem nahoru. Je absolutní ticho. Pojednou svírá celou moji bytost strašný strach. Obepíná mi hrudník, zaplavuje celou duši. Hrozný strach! Volám na Mirka "Zastav Zvolni!" Zůstáváme všichni stát asi 10 vteřin. Ohlížím se zpátky. "Bože odpusť nám naše hříchy ..., Bože smiluj se ..." Jitčiny boty mě žerou svědomí. Stoupáme znovu vzhůru, tentokrát o něco volněji. Jsou to tyto vteřiny, které rozhodly?

Mirek říkal: "Musíš dávat pořád pozor na lano, musí být stále napjaté a nesmíš mi po něm šlapat." Snažím se myslet na lano a potlačit strach.

Ohlušující řev lámajícího se ledovce prořízl posvátné ticho! Nevěřím svým očím. Přímo nad námi se ledovec láme a řítí se na nás. Je konec. Konec života, konec všeho. Proč? Nemohu odtrhnout oči od té strašlivé podívané. Trvá to věčnost. Tuny ledu se lámou zvolna, stupňovitě, důstojně. Zastavuji obrovskou lavinu očima. Iluze. Tuny ledu se řítí neúprosně na nás. Při dopadu na náš šikmý ledovec se bloky ledu tříští, trhají a zvedají lavinu prašného sněhu. Tunové giganty v lavině sněhu se rolují v šířce 8O metrů a na nás. "Bože smiluj se ..., Bože proč?"

* Druhý termodynamický zákon učí, že ačkoliv se množství hmoty a energie ve vesmíru nemění, přesto se práceschopná energie neustále zmenšuje. Hmota a energie ztrácejí na organizovanosti a spějí nezvratně k nižšímu a stabilnějšímu systému.

• Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. (Kaz 3:20)

Postavíme-li pěknou chalupu, t.j. zorganizujeme hmotu a energii a postavíme kolem železnou oponu a utečeme od ní, opuštěná chalupa se bude vědecky nazývat uzavřený energetický systém. Chalupa v uzavřeném systému, její hmota, ztrácí na organizovanosti a rozpadá se v nižší, stabilnější systém, stejně jako pohraničí v minulosti. Až se rozsype docela, bude dosažena stoprocentní stabilita. Dál se rozpadat nemůže. Postupnému rozkladu vědci říkají zvyšování entropie, což lépe pochopíme, když entropii přejmenujeme na chaos. Vzrůstající entropie je zvětšování nepořádku hmoty a energie. Totéž platí i v duchovní a morální sféře.

Představme si řeku. U pramene má voda nejvyšší kinetickou, t.j. pohybovou energii. Průtokem turbínami může i pracovat. Na nejnižším bodu, u hladiny moře, proud vody mizí, protože nemá více potenciální energie, která by vodu uvedla do pohybu. Množství vody je teoreticky stejné u pramene i v deltě ústí a i zde platí první termodynamický zákon. Kinetická, pohybová energie stálého množství vody se však průběžně a neodvratně obrací v niveč. Je nepravděpodobné, že voda poteče do kopce, je jisté, že při první příležitosti poteče dolů. Celý vesmír, a na tom se vědci jednoznačně shodují, je jako řeka. Ani hmota, ani energie se nevytváří, jenom jim ubývá práceschopnost. Pravda, energie se může přelévat ze systému do systému, ale systémy musí být otevřené jako údržbu pohlcující obydlená chalupa, jejíž organizovanost se přílivem další práce zvýší, aby se v zápětí opět mohla rozpadat v chaos, přestože se její hmota neztrácí. Je nepravděpodobné, že by uzavřená, opuštěná chalupa zůstala sama o sobě uklizená a v pořádku na věky.

Oba termodynamické zákony byly vždy a bez vyjímky prokázány v oblasti chemie, geologie, biologie a všech ostatních přírodních disciplinách. Proto nemůžeme postavit perpetum mobile. Existuje proces opotřebování, únavy materiálu, rozkladu a stárnutí. Proto atomy ztrácí část své energie při každém přeskupení v novou sloučeninu. Proto existuje smrt a proto vědci věří v úplný "zánik" vesmíru tepelnou smrt. Celkový součet práceschopné energie ve vesmíru je uzavřený energetický systém, který spěje k nule.

Biblickou definici Prvního termodynamického zákona jsme již citovali. Druhý termodynamický zákon prolíná celou bibli a dává na vědomí, že přírodní pochody v uzavřeném vesmírném systému nemohou být ani tvořivé, ani jednotící, ale pouze konzervační a rozkladné. Druhý termodynamický zákon je v naprosté shodě s biblí, která učí, že veškeré stvoření upadlo v prokletí a smrt. Prokletí je uzavřenost vesmírného systému. Smrt biblicky znamená odloučení. Smrt není neexistence. Existence je věčná. I atomy mého těla existovaly před mým narozením a budou existovat i po mé fyzické smrti, protože platí První termodynamický zákon zachování hmoty a energie. Život je naopak spojení. Duše spojená s tělem je život ve hmotném světě. Duše spojená s Duchem, je živá absolutnímu Duchu Boha.

A tak Boží prokletí je Druhý termodynamický zákon, existence bez "údržby." Prokleto bylo vše! Člověk, zvířata, rostliny, Země i vesmír. Bůh se oddělil, odtáhl, protože nemůže trpět náš hřích a tak v jistém slova smyslu vytvořil z vesmíru uzavřený energetický systém. Když se narodíme, jsme fyzicky živí, propojeni s tělem, ale duchovně mrtvi odděleni od Boha. Jsme polouzavřený fyzický i duchovní termodynamický systém. To co v přírodě vidíme, není žádná evoluce a přirozený výběr, ale zoufalý pokus o plavbu přes mrtvoly proti proudu řeky, která nás všechny strhává na hladinu moře bezpotenciální nulové výšky, kde ustává všechen pohyb. Druhý termodynamický zákon není vzestupný vývoj, ale sestupný rozklad.

Z proudu do moře uhánějícího toku nás může vysvobodit jenom Bůh skrze Ježíšovu smrt a vzkříšení. Naše svaly, dobré skutky a snaha nás nezachrání ať jsme sebelepší plavci. Kinetiku řeky, prokletí, Druhý termodynamický zákon a obzvlášť Boží oddělení od stvoření nepřekonáme vlastní silou. Stvoření dnes prochází polopeklem. Bůh však pracuje na naší záchraně neustále. Až se s námi spojí, budeme mít věčný život v Jeho kvalitě. Zůstaneme-li od Boha izolováni, zůstane s námi i věčná existence smrti, tedy peklo.

• Toto ohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; Když On otvírá, nikdo nezavře, a když On zavírá, nikdo neotevře: ... drž se toho co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. (Zj 3:7,11)

Bůh otevře nebeský energetický systém pro spasené. Otevře dům, chalupu, příbytek, který bude neustále udržovat a vzestupně vylepšovat svojí přítomností. A důsledek? Klesající entropie, vzrůstající organizovanost a štěstí. Opravdové vzestupné poznání bude až na nové Zemi. Bude to Druhý termodynamický zákon převrácený na ruby, vědci by řekli v inverzi. Každý líc má však svůj rub. Verš také říká, že stejným klíčem Bůh uzavře jemu cizí termodynamický systém pro nespasené, nechá je na pospas, bez údržby. Lidem se vyplní vše v co věří. Pro jedny život věčný ve spojení s Bohem, pro druhé Bůh přestane existovat, stanou se součástí do nekonečna vzrůstající entropie, dezorganizace. Tento chaos a rozklad jsou jen vědecké termíny biblického pekla, uzavřeného duchovního systému, kde bude mít člověk absolutní svobodu ...

- pst -