ZOD nemusí souhlasit buď částečně nebo úplně s obsahem nebo věroučnými poznámkami, které v jednotlivých dopisech zazní. Dopisy mají ilustrační, ne věroučný cíl.

* Milý bratře,
velmi děkuji za lednové číslo Zápasu o duši. Se zájmem sleduji změnu Tvých názorů. Tvá schopnost sebekritiky je mi sympatická, i když ne vždy souhlasím s revizí Tvých předchozích názorů. Tvé nynější postoje jsou pro mne jako luterána příliš kalvinistické. Knihu Zápas o duši mám a dost mne oslovila, i když jsou tam skutečně některé mylné předpovědi (např. ČR je v EU a neměla tam být). Občas se přesto k ní rád vracím.

Například teď, kdy připravuji na biblické hodiny pražského sboru LECAV (Luterské evangelické církve augsburského vyznání) výklad jednotlivých kapitol knihy Zjevení. Dispenzacionalismus je mi stále blízký, což je asi důsledek mého několikaletého členství v Křesťanském společenství Praha. Ale snad jsem otevřen pro případnou změnu názorů podle Boží vůle. Vždyť nyní poznáváme a prorokujeme jen částečně (viz 1K 13,9-10, KP). Posílám Ti výklad 4. kapitoly Zjevení. Pán s Tebou a Tvým domem.
S bratrským pozdravem
– Stanislav H. –

Milý Stanislave!
Velmi mne těší Tvůj otevřený přístup k Písmu. Není křesťana ani člověka, který by neměnil názory. Většina změn znamená růst. Přeji to nejlepší.
– pst –

* Drazí Steigerovi,
osobně jsem vděčný za Váš časopis a Vaši práci. Rád čtu články především doktora Petera Masterse, kterého si velmi vážím. Toto jméno je pro mě jakousi „zárukou“, že zmíněný článek je nutno si přečíst, protože se jedná o zdravou biblickou stravu. Proto Vám chci tímto poděkovat, že články tohoto Božího muže překládáte a otiskujete. Je mi však nesmírně líto toho, že kromě biblického pohledu na danou problematiku (ať už se jedná o dar jazyků nebo otázku kurzu Alfa – mluvím všeobecně), otiskujete ještě dvacet různých pohledů na věc a třicet jiných názorů. Vzniká z toho „demokratický chaos“, ze kterého je potom problém vybrat si to pravé. V pravé církvi nikdy nepanovala demokracie ani žádný jiný systém – v Kristově církvi je bezpodmínečná poslušnost Jeho vůli, slovům a nařízením. Je dobře, že dáváte prostor veřejnosti, ale mám obavy, aby se s postupem času ze ZODu nestalo diskusní fórum. Podle mě byste se měli držet pouze výkladů, které se stoprocentně shodují s biblí. Dnešní svět nabízí až příliš mnoho chaosu; práce křesťanů by měla poukazovat na jedinou Pravdu, kterou je Kristus; ne na shluk desítek názorů. Naše názory, a v tom se jistě se mnou shodnete, mají pramalý význam ve srovnání se svatým Božím Názorem, který nám byl oznámen v bibli, zjevován a potvrzován Duchem svatým. A toho bychom se měli jako křesťané (Kristovi následovníci) držet.
S tím se s Vámi loučím a přeji Boží pokoj a Jeho přítomnost v osobním životě.
– Internet –

Milý bratře,
Myslíme, že jsi nás upozornil na něco, co jsme si neuvědomovali. Nemyslíme, že bychom předkládali desítky názorů v jednotlivých článcích. Jestliže zazněl někdy jiný názor, potom jsme jej přetiskli jako protiklad k teologii, kterou zastává ZOD, aby to, v co věříme, ještě více vyniklo. Naše chyba asi byla, že jsme předpokládali, že to všichni čtenáři pochopí. Od nynějška, když otiskneme článek, který hlásá jiný pohled než zastává ZOD, upozorníme na to v kratičké předmluvě, kde i vysvětlíme, proč takový článek přetiskujeme (viz strana 26 v tomto čísle – „Mimo církev není spasení“).
Pokud se týká „stoprocentních“ výkladů, tak bych nedal ruku do ohně ani za Petera Masterse. Je to jen člověk jako my všichni, vzácný bratr v Kristu s nímž jsem se osobně setkal. Všichni, Já, Vy i on, si chováme někde v hloubi duše svoji oblíbenou „herezi“, která nám „100% sedí“ s biblí. Peter Masters je zastáncem teologie smlouvy, v tom s ním nesouhlasím. Přesto je to můj milý bratr, protože miluje Krista a „demokraticky“ jej tiskneme a budeme tisknout. Jeho články a knihy jsou většinou vynikající. Stoprocentnímu výkladu se můžeme jen přibližovat. „Ecclesia reformata semper reformanda“ bylo staré heslo reformátorů – „Církev reformovaná se neustále reformuje“. Jak jinak se může reformovat než vlivem různých „100% výkladů“, jež bývávaly v době svého vzniku taky „herezí“. Je snad „Baptistické [londýnské] vyznání víry z roku 1689“, jež Peter Masters vyznává, posledním, konečným, tedy statickým vyznáním křesťanů dokud se nevrátí náš Pán Ježíš Kristus? Věřím, že není.
V rubrice „Napsali jste nám“ samozřejmě zazní desítky názorů, znovu jsme předpokládali, že je čtenáři nebudou chápat věroučně. To, že čtenářské dopisy otiskneme, ještě neznamená, že se s nimi ztotožňujeme. Vybíráme je proto, že nám odhalují nové obzory a nastavují zrcadlo samotné duchovnosti církve. O tom je vzájemné povzbuzování, napomínání, rozlišování, rozšiřování obzorů a dialog, který nás učí lásce a vzájemné toleranci. Dopisy budeme uvádět s krátkou předmluvou, viz str. 38. Díky za upozornění.

* Vážení a milí bratia v Kristu,
rok po roku čítajúc Váš časopis nadobúdam dojem, že postupne sa stáva zbierkou rôznych ľudských názorov na to, na ono, ako keby ste v prílišnej objektívnosti chceli dať každému priestor. Rozmýšľam, prečo to tak je, prečo ste sa odklonili od podstaty veci – jasného a čistého zvestovania Božieho slova s cieľom bojovať dobrý boj, teda zápasiť o dušu. Alebo sa ešte chcete páčiť ľuďom? Ide Vám azda o to, byť s každým, za každú cenu zadobre? Ak budete zvestovať Pravdu – Ježiša Krista samotného, veru aj nenávidení budete pre Jeho meno a mnohí sa Vás budú strániť. No ak chcete len ľudské pohľady, komentáre a všakovaké spletence, rôznych, tzv. odborníkov zverejňovať, míňate sa cieľa a stávate sa len jedným zo zábavných kresťanských časopisov. Veď toto nie je čas na akési zdvorilostné frázy, na uspokojovanie tej-ktorej strany či teologických dišpút. To je zápas o dušu. Tu ide o život. O večný život. Nie o to, či niekto vidí veci tak alebo onak. Váš časopis číta zaiste mnoho ľudí a nie všetci sú upevnení v nádeji, vo viere, nie všetci už majú to presvedčenie sami v sebe. Za nich píšem, aby neboli zamotaní ešte viac i pričinením Vášho časopisu. Lebo nie všetci vedia hneď posúdiť, čo je dobré a čo zlé, preto teda Vy duchovní ich máte napraviť, usmerniť na pravú cestu. Lebo čítajúc stránku za stránkou, človek zavše nadobúda dojem, že všetko je akoby správne, tolerovateľné, slobodný názor taký i onaký, ale to je ekumenizmus ľudskej múdrosti. Je iba jediná Pravda, jediná Cesta a jediný pravý Boh a Večný život – Ježiš Kristus (1. Jána 5:20). Ostatné je smetie slov. Nádejám sa teda, že upriamite svoje pohľady na Neho samotného a naše srdcia sa roztúžia láskou k Nemu, aby sa On sám stal podstatou nášho bytia, naším vyjadrením slovom i písmom, aby sa On sám stal naším životom.
– Dušan L –, Žilina

Milý bratře,
S podstatou Vašeho dopisu jistě souhlasíme. Máte pravdu, ZOD není dokonalý časopis a my, kdo jej připravujeme, jsme hříšní a chybující lidé. Na váš dopis se těžko odpovídá. Píšete, že se chceme líbit lidem? Kdybychom se chtěli líbit lidem a být ekumeničtí, jak naznačujete, pak by ZOD nebyl kritizován nebo zakázán v tolika denominacích v CZ a SK. Někteří lidé se nás straní, protože opravdu věříme v mocného a svrchovaného Boha. Slovní pronásledování a zákaz vyučování v některých sborech je náš denní chléb. Jedni nám vyčítají, že nejsme dostatečně tolerantní a ekumeničtí, Vy nám vyčítáte pravý opak. Pokud člověk zaujme určitý postoj, stane se terčem kritiků zprava i zleva. Psát tak, aby nás každý akceptoval, by bylo mnohem snazší. Stačí dojemná svědectví a trošku křesťanských názorů, které čtenáře především povzbudí, trochu poradenství a máme klid. Hlavně nechte teologii (bibli) na pokoji – to nikoho nezajímá!
Bratře, nerozumím Vaší argumentaci. I Vy přece máte nějaký biblický názor na každou otázku, která se týká našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. Být bez názoru je stejně nemyslitelné jako být bez jména. Snažíme se o kristocentrický výklad všech veršů jak ve Starém, tak v Novém zákonu. To nemůžete popřít. Dobře víte, že říkáme jenom Amen k 1J 5:20. Kolikrát jsme jej nebo jeho obsah citovali za těch 15 let? Kolikrát jsme napsali a řekli, že věčný život nevězí ve věčném trvání – časové kvantitě, ale v poznání Boha a spojení s ním – duchovní kvalitě. Nikdo, v kom přebývá Duch Boží, nemůže popřít „Je iba jediná Pravda, jediná Cesta a jediný pravý Boh a Večný život – Ježiš Kristus (1. Jan 5:20). Četl jste snad někdy v ZODu něco jiného?
Jednou jsem slyšel trefnou definici kritika: „Kritik je ten, kdo ví, jak by to dělal, kdyby to uměl.“ Proto Vás, bratře, prosíme, myslím to vážně a v lásce, abyste nám napsal alespoň jeden článek ročně, který splní všechna Vaše kristocentrická měřítka, a který nebude smetištěm slov. Tím osobně přispějete k napřímení ZODu, a tomu, aby se nestal jen zábavou pro 6.500 čtenářů.
V Jeho Milosti
Váš pavel steiger

* Moji milí,
děkuji vám za Zápas o duši. Rád a se zájmem je pročítám. Po přečtení těchto naježených dopisů bych řekl, že některým ani nejde o to, zda to či ono je správné nebo pravdivé, ale o to, že oni si jako církev nebo sbor pěkně podřimují a kazatel jim v kázání pěkně zapšíká. Teď přijde Zápas o duši a chce po nich, aby se probudili a začali přemýšlet. Pryč s ním. Dejte nám pokoj. My se tady chceme dodřímat druhého příchodu Pána Ježíše.
– Milan N., Kadov, dopis č. 323 –

* Vážený pane Steigere,
chci Vám a Vaší manželce srdečně poděkovat za Vaše články a vůbec za celý Váš časopis ZOD, který jsem před časem objevil na internetu, aniž jsem ho kdy viděl v tištěné formě. Zatím jsem četl jen nesystematicky pár desítek článků, ale mohu říct, že mi velmi pomohly upevnit a prohloubit moji víru. Zejména si vážím vašich pojednání o předurčení pro jejich nekompromisní věrnost bibli. Sám na sobě jsem zažil, že bez působení Ducha svatého není možné bibli pochopit. Když jsem byl ještě ateistou a poprvé otevřel bibli, vůbec mě neoslovila. Ale přibližně za rok a půl jsem zpozoroval změnu ve svém myšlení a cítění a teprve na základě tohoto „duchovního probuzení“ mě bible uchvátila a začal jsem se zajímat o to, zda existují historické doklady o tom, že se události v ní popisované skutečně staly. Kéž dá Bůh Vám a Vaší paní i všem ostatním, kdo se podílejí na přípravě časopisu, aby vám tato nekompromisní věrnost Písmu zůstala.
– S úctou Luděk K. –

* Vážení sourozenci v Kristu,
jsem za vás velice vděčna Bohu, i když řádky vašeho časopisu moc nečtu. Přiznám se, že jsem zcela primitivní člověk a některé články jsou pro mne těžké a také ty kritické dopisy nemám ráda. Vždyť jsme všichni omylní. Vím, že děláte velmi dobrou a náročnou práci a jste vystaveni různým útokům. Modlím se, abyste odolali všem ďábelským útokům a pokračovali v práci, kterou vám Pán uložil. Protože kdyby to byl jen váš nápad, dávno by to skončilo
– Bohuslava P., Ženklava, dopis 315 –

* Dobrý den, vážení manželé Steigerovi.
Jak již víte z mých uplynulých dopisů jsem dlouholetým čtenářem Vašeho periodika ZOD. Přes určité snažení se mi nikdy nepodařilo Vaše biblické učení, zejména Starý zákon, přijmout bez vážných výhrad. Nejsem tedy na rozdíl od vás mezi disponovanými vyvolenými. To znamená, že mě nečeká život věčný, nebesa nebo ráj. Nemohu obtěžovat Stvořitele a prosit o odpuštění hříchů, které jsem dle mého kritického soudu neučinil, případně i za to, že jsem se narodil. Přijímám tuto skutečnost v pokoře. Očekával bych dříve alespoň náznak Toho „Kdo tak miluje svět“, proč mi zemřela mladá žena a dvě dospělé děti, proč jsou dějiny lidstva dějinami válek a nekonečného utrpení.
V posledním ZOD (duben 2004) str. 28-34 jsem věnoval pozornost článkům „Satanovy možnosti a omezení“ a „Proč je satan nyní svázán“. S jakou jistotou se mluví o démonech, satanovi, ďáblech, padlých andělech, ohnivém jezeru a vyšších inteligentních andělech z Boží vůle atd. Jako lidé 21. století přece není možné, že těmto středověkým báchorkám věříte – jestli ano, tak je má duše velmi smutná. Zasílám vám na památku svoji fotografii se zjevením Krista varujícího (mé starší sochařské dílo). Přikládám doklad o zaplacení příspěvku na rok 2004 a současně žádám, aby mi další výtisky ZOD již nebyly zasílány.
Zůstávám v obdivu ke stvoření, zázraku vesmíru a života.
– Karel V., Brno, dopis č. 437 –

* Milí Steigerovi,
jsem již starší mladík a dlouholetý posluchač bratra Pavla Steigera, jehož hlas a pregnantní vyjadřování myšlenek Písma sv. na radiové stanici TWR Monte Carlo, nebo donesené radiovými vlnami až z Ekvádoru, a zachycené sovětským transistorovým radiem VEF 206, nás posilovalo v dobách komunistického útlaku. … Byl jsem velmi rád, když jsi, milý bratře, jednou krátce po „sametovém“ převratu zavítal i do našeho přerovského klubu ČSPI [Česká společnost přátel Izraele] a mohli jsme vidět, slyšet a uvítat mezi námi živou legendu, jejíž hlas a myšlenky nás na dálku tak živě uváděly do Božích tajemství a nádhery následování našeho Pána. Jsem také i dlouholetý čtenář ZODu, kdy byl ještě distribuován z Velké Bíteše, ovšem poslední roky jsem z četby tohoto čtvrtletníku dosti zklamán. Příčina je v substituční teologii náhrady, kulantně řečeno v „teologii Nové smlouvy“. Nesdílím tyto názory, ani názor ZODu na charisma jazyků, ač sám nejsem v „jazyku“ se modlící křesťan. Zažil jsem však sám na sobě Jeho působení jednorázovým způsobem a dnes po něm netoužím (dříve ano). Nikdy jsem v „tom“ neviděl nějakou „věc“, nedotazoval se: „Už to máš?“, ale NĚKOHO, kdo odpovídal na upřímnost a vydanost svého čerstvě narozeného dítěte, ačkoliv znovuzrození a křest Duchem svatým nemusí hned nutně doprovázet tento či jiný viditelný dar Ducha svatého. Byl jsem také přítomen působení jistých „odborníků“ psychické sugesce a autosugesce. Byl jsem i svědkem, kdy se tento nejmenší z darů Ducha sv. v pýše nositele přeceňoval a byl jsem svědkem i mnoha úletů a dokonce odpadnutí tak zvaných „halelujáků“ dle slov našeho Pána u Matouše 7:21-23. Jsem však nesmírně Bohu vděčen za Jeho milost, když nám dá sem tam nahlédnout do svědectví Ježíše Krista duchem proroctví (Zj 19:10c), protože tento dar celou Církev vzdělává.
Jsem také rád, že můj milý bratr Pavel Steiger je i nyní názorově flexibilní a komunikativní, o čemž mne ujistil bratr Radek H., můj dlouholetý a věrný spolubojovník.
Musím se však omluvit a přiznat, že se osobně nemohu „prokousat“ myšlenkami článků „Dilema Žida Staré smlouvy“, „Tisícileté království“ a brožurkou „Čtyři Abrahamova potomstva“. Jsou mi cizí svým akademickým jazykem, který s prominutím nazývám, že je „pro žirafy“, zatímco bible je srozumitelná i prosté babičce; – ale jsou mi cizí i duchem, neboť často je celá konstrukce postavena na verších či kapitolách vytržených z kontextu celé bible. Bible se vysvětluje Biblí – tak mne to učil evangelista D.L. Moody v knížce „Požitek a prospěch pro zkoumatele bible“, ale i můj otec dlouholetý kazatel Evangelia. Bratře, vím, že jste s Radkem již spolu asi dvakrát dlouho hovořili a padlo tam dokonce mé jméno, že někdy přijedeme spolu za Tebou, si bratrsky probrat alespoň otázku Izraele – omlouvám se a přiznávám, že jsem ještě nebyl schopen prostudovat a řádně se seznámit s výše uvedenými články a tak nejsem schopen prozatím ani kvalitní diskuse, či oponentury.
Prozatím bych Ti však poslal v příloze alespoň některé mé články, ze kterých alespoň vytušíš, kterým směrem se ubírá mé přemýšlení o Božích plánech s Izraelem. Samozřejmě i já se těším na setkání s Tebou a na to, že mohu být obohacen novými pohledy v té nádherné mozaice Božího plánu spásy. Prozatím zůstávám s přáním milosti, pokoje a Božího požehnání ve vaší práci s manželkou.
– Jindřich J. K. –

Milý bratře,
píšete, že myšlenky, „substituční teologie Nové smlouvy“ jsou Vám
cizí svým akademickým jazykem, který s prominutím nazýváte, že je „pro žirafy“, zatímco bible je srozumitelná i prosté babičce;
Zvěst Božího slova je bez pochyby jednoznačná. Naše porozumění Božího slova však již jednoznačné není. Kdyby bylo, nebylo by tolik denominací. Jistě, je srozumitelné i prosté babičce, ale není srozumitelné všem prostým babičkám. Ani Ježíš nezamýšlel, aby Jeho slovu všichni rozuměli jednoznačně:

• Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. (Matouš 13:10-11)

Boží slovo je dynamické a promlouvá ke každé generaci svým obsahem. Jak můžete, bratře říci, že jmenované texty
… jsou mi cizí i duchem, neboť často je celá konstrukce postavena na verších či kapitolách vytržených z kontextu celé Bible …
a vzápětí napíšete:
… že někdy přijedeme spolu za Tebou, bratrsky probrat alespoň otázku Izraele – omlouvám se a přiznávám, že jsem ještě nebyl schopen prostudovat a řádně se seznámit s výše uvedenými články a tak nejsem schopen prozatím ani kvalitní diskuse, či oponentury …
Ještě jste texty řádně neprostudoval, nejste zatím schopen kvalitní oponentury, ale současně už víte, že celá konstrukce těch textů je postavena na verších vytržených z kontextu? Pokud to tak je, není nic snazšího než ukázat verš po verši, jak byl vytržen.
  Posíláte mi své články, abych pochopil, kde stojíte. Váš pohled dobře znám. Oprašte knihu „Zápas o duši“, kterou jsem dopsal před 20 léty – tam se jistě shodneme téměř na 100%. Knihu jsem psal v době, kdy jsem znal jen jeden – dispenzační výklad. Byl jsem tehdy uchvácen biblickým proroctvím a budoucností Izraele. Jiné teologie mě nezajímaly, odmítal jsem je, protože jsem byl přesvědčen, že mi nemají co dát. Vzpomínám si, že když jsem se začetl do knihy, jejíž výklad bible nebyl dispenzační, po 15 minutách jsem ji sklapl a pomyslel si: „Dnes víme lépe, jak to je …“ aniž bych chápal širší souvislosti a právě ten výklad bible biblí, lépe, výklad Starého zákona Novým zákonem. Vyznávám, byla to moje osobní pýcha. Byl jsem unášen výklady Starého zákona, který „poukazoval“ na současné události. Vše se „naplňovalo“ před námi na naší generaci! Děkuji Pánu, že mě provedl traumatickou duchovní revizí pohledu na Boží slovo.
Děkuji Pánu za každého jednotlivce, který je otevřen naslouchat a na modlitbách prosí o moudrost při výkladu Božího slova. Vůbec, bratře, netrvám na tom, abyste viděl Starý zákon očima Nového zákona, abyste staré zjevení slibu interpretoval novým zjevením – naplněním v Kristu, přestože Mojžíš a proroci psali o Ježíšovi (J 1:45; J 5:46)
Netrvám, abyste přijal kulantně řečenou „Teologii nové smlouvy“, jež je Vám cizí duchem, přestože jejím ústředním mottem není nic méně než:

• To všechno [stará smlouva] je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Ko 2:17 )

Názory se nedají vnucovat. Proto Vás velmi prosím, bratře, abyste sporné otázce věnoval dostatek pozornosti, abyste dopodrobna věděl, s čím vlastně „nesouhlasíte“… Velmi si Vás vážím i Vaší neúnavné práce pro Pána.
– Váš Pavel Steiger –

Milí čtenáři,
následující reakce se týká přímo výkladu mluvení v jazycích z minulého čísla ZODu. Ozvalo se nám šest čtenářů a každý zaslal víceméně jednotný a obsáhlý výklad. Vybrali jsme dopis necharismatického bratra a těm, jejichž dopisy jsme nezařadili, se omlouváme. I dál budou mezi věřícími „dva stupně“ – s jazyky či bez nich a naším přáním je, abychom jedni druhé navzájem respektovali a nepovažovali jeden druhého za méněcenného, Duchem nedotčeného či neobdarovaného. Podobně, jako jsme v minulém čísle uzavřeli výměnu názorů, která se týkala kurzů Alfa, tak i dnes uzavíráme téma mluvení v jazycích.
Prosíme, buďte k nám shovívaví, děláme spoustu chyb, nejsme vševědoucí ani neomylní. Naše motivace je především, aby se naší prací Bůh oslavil. Jiný úmysl nemáme – to nám musíte věřit. Ať napíšeme nebo přetiskneme cokoliv, vždy se najdou ti, jimž se to nebude zamlouvat.
Chceme se v lásce a pokoře podřizovat autoritě svrchovaného a ukřižovaného Pána Ježíše Krista. V ZODu vždy jasně vymezujeme v co věříme. Teologii, kterou zastáváme vždy podporujeme biblickými verši, v co nejširších souvislostech. Na druhé straně nechceme a ani nemůžeme demokraticky hlasovat či autokraticky vnucovat naše stanovisko. To je věc Ducha. Naše zbraně jsou duchovní. Chceme čtenářům přinášet podněty k přemýšlení a dalšímu duchovnímu růstu. Zda souhlasíte s naším pohledem či ne vyjadřujete právě svými dopisy a elektronickou poštou. Je nám líto, když čtenáře ztratíme a radujeme se, když čtenáře získáme. Jsme Pánu vděční, že můžeme otiskovat výklady nejen současných, ale i minulých teologů a křesťanských myslitelů. Vždyť jen tak můžeme jeden druhého obohacovat a usměrňovat. Přinášíme především to, co nás oslovuje a co objevujeme v bibli a pokladnici nepřeberných zdrojů, které jsou nám jazykově dostupné. Chceme čtenáře informovat o nejrůznějších zkušenostech zahraničních sborů a církví, a o trendech, z nichž se některé u nás objeví v blízké budoucnosti.
– Vaše redakce –

* Milý Pavle,
již mnohokrát jsem Vám měl v úmyslu napsat, protože se mi Váš časopis Zápas o duši velmi líbí. Vždy jej přečtu celý a zpravidla načerpám mnoho nového a zajímavého, jsem seznámen s novými souvislostmi a často povzbuzen i tím, že někdo má podobné názory s těmi, k nimž jsem mnohdy dospěl na základě osobního studia Písma, z nichž některé dokonce byly v protikladu s oficiálními názory církví, s nimiž jsem se v životě blíže setkával.
Např. představa Božího vyvolení mi byla vždy celkem blízká, i když bych to asi tak radikálně jako Vy neprezentoval, protože lidé jistě mají pocit, že se rozhodli sami a bible také ukazuje dvěma směry. Ale v zásadě jsem s Vámi souhlasil. Vysloveně mě potěšilo učení amilenialismu. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšel, ale tak nějak sám od sebe jsem začal nabývat pocit, že Zjevení zřejmě nehovoří jen o budoucích časech, ale že tisícileté království by mohlo představovat éru křesťanství. Jen se mi to zdálo příliš odvážné vzhledem ke všem ostatním výkladům, které jsem tehdy znal, včetně toho Vašeho původního, jenž se mi už v mých křesťanských počátcích nezamlouval a cítil jsem, že žádné milénium v budoucnu logicky ani v kontextu zbytku bible nedává mnoho smyslu. A v té době se v Zápase o duši objevil článek na téma milénium, který přišel jako na zavolanou a mé nové smýšlení nejen utvrdil, ale velmi mě v něm povzbudil, posílil a přinesl mnohá další upřesnění.
Tedy v naprosté většině případů mohu vyslovovat jen souhlas a chválu na Vaše články. Ale právě nyní jsem s jedním celkem dost zásadně nesouhlasil, a snad to tak muselo být, jinak bych Vám snad své poděkování neposlal nikdy.
Teď k tomu článku: v čísle 80 píšete o mluvení v jazycích a údajné Pavlově nápravě. Se zájmem jsem si to přečetl, ale musím podotknout, že na danou problematiku mám celkem jiný názor a proto mě průběžně zajímal Váš způsob argumentace. Bohužel hned po úvodu bylo jasné, že si prostě vybíráte jen verše, které se Vám hodí na podporu Vašeho pohledu, což je chyba, která mě vždy na kazatelích dosti mrzela, a jež je u Vás velmi vzácná. Zavádíte nebiblické pojmy glosolalie a xenoglosie, a pak se na základě několika veršů, někdy i vytrhaných z kontextu, snažíte ukázat, že apoštol Pavel měl vždy na mysli xenoglosii. Dále tvrdíte, že jazyky byly určeny jen pro krátké období po Letnicích a pro nevěřící Židy. Zcela však opomíjíte některé celkem podstatné verše, které do této představy patrně tolik nezapadají. Nemohu se zbavit dojmu, že jste již na počátku měl na celou problematiku utvořený názor a na konci pak byla pouze snaha jej podpořit z Písma. Klidně s Vámi na toto téma povedu diskuzi nad jednotlivými verši a viděli bychom, k čemu se dá dospět. Pro začátek uvádím např. tyto:

• Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat? (1K 12:30)

K čemu by byl dar výkladu jazyků, kdyby se jednalo jen o xenoglosii pronášenou před nevěřícími Židy? (podobně 1K 14:13).

• Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.  (1K 13:1)

Co by ve Vašem pojetí byly jazyky andělské? Já to vždy chápal (bez dalších důkazů), že lidské jazyky odpovídají xenoglosii, nebo-li použití třeba v den letnic, zatímco jazyky andělské může být právě ona glosolalie.

• Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno. (1K 13:8-10)

  To se často používá ve prospěch Vašeho výkladu. Ovšem vše je třeba chápat v kontextu. Hovoří se zde, kdy přesně přestanou? Nehovoří. Říká se tu především, že láska je nejdůležitější a má zásadní vliv na věčnost, nebo-li její hodnota je věčná a nepomíjí, což o jiných darech říci nelze. Mám však za to, že se zde přece jen při troše pozornosti dá jistý časový horizont pominutí nalézt: Píše se zde, že jazyky ustanou a poznání bude překonáno. Naše poznání i prorokování je jen částečné, ale až přijde plnost, tak částečné bude překonáno a jazyky pominou. A jelikož plnost poznání nepřijde dříve, než se tváří v tvář setkáme s Bohem (1K 13:12), nepovažuji za moudré a poctivé datovat pominutí zmíněných duchovních darů do jiného časového okamžiku, než právě na chvíli, kdy věk církve skončí nebo kdy se každý jednotlivý věřící setká s Bohem. Bible nikde výslovně neříká, že jazyky nebo jiné duchovní dary pominou během věku církve. To není ani logické, ani to z Písma nijak nevyplývá. Je to naše malá víra, která způsobuje, že kolem sebe pozorujeme celkem málo projevů Boží moci a zázraků, a náš hřích, že nejsme ochotni si to přiznat. Různé výroky Pána Ježíše v evangeliích na téma víry, znamení a zázraků se jistě vztahují na všechny Jeho následovníky, nejen na první generaci.

• Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím. (1K 14:2)

Jak toto jde do souladu s Vaším tvrzením, že se jedná o xenoglosii, kdy křesťané promlouvají k nevěřícím? Tento verš je celkem jednoznačným důkazem tzv. glosolalie. Zároveň tímto veršem se řada Vašich tvrzení ocitá na velmi tenkém ledě. Proč by Duch někoho pudil k něčemu, co nemá smysl a jde proti duchu Písma?

• Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek. (1K 14:5)

Opět je zde zmínka o výkladu, bez něhož je proroctví důležitější než mluvení v jazycích. V případě xenoglosie by se však o tomto dalo silně pochybovat. Proč by zde byla zmínka o výkladu, namísto třeba zmínky o přítomnosti lidí, kteří mluví jinou řečí?

• A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. (1K 14:39)

  Co k tomu dodávat? Bránil by snad někdo xenoglosii? Musel by na toto Pavel upozorňovat? Jistě nemusel! Jistě se v církvi nacházeli stejně jako dnes lidé, kteří ostatním bránili glosolalii.
Závěr: Pavel varuje před nadměrným a zejména nemoudrým užívání daru mluvení jazyky, ale rozhodně nás od něj neodrazuje, nikde neříká, že jsou určeny pouze pro prvotní církev a z mnohých náznaků je patrné, že se zdaleka ne vždy jednalo o xenoglosii (naopak řekl bych spíš výjimečně).
Jsem otevřený k další diskuzi na toto téma, také jsem se nedotknul všech témat s tímto souvisejících, ale opravdu nemohu (prozatím) sdílet Vaše závěry, neboť pro ně v bibli nenalézám žádné opodstatnění. Spíše je vnímám jako projev Vaší nedůvěry k tomuto daru, který je mnohdy přeceňován až zneužíván některými církevními kruhy, ale podobný jev zneužívání něčeho NIKDY nesmí být měřítkem pro přijetí správného biblického pohledu na jakékoliv téma, s čímž byste doufám v obecné rovině souhlasil.
Považuji Vás za člověka a křesťana velmi moudrého a obdarovaného, jenom mě opravdu mrzí jistá zaujatost v této oblasti. Přál bych si, abyste se dokázal odpoutat od svých představ či od učení Vám blízkých církevních kruhů a zkusil se na celou věc dívat trochu objektivněji. Bez ohledu na Váš nynější či budoucí názor na téma jazyků nic neměním na svém velmi kladném hodnocení Vaší práce, za niž jsem Vám vděčný, ani na svém poděkování, které bych Vám nejraději vyjádřil pokaždé, když Váš časopis naleznu ve své schránce a přečtu si jej. Dar jazyků na rozdíl od většiny charizmatiků a letničních nepovažuji za nic zásadně důležitého, spíš mi nejde do hlavy, proč se mu za každou cenu tak bráníte.
Váš necharizmatický a věrný čtenář,
– Martin K. –

S Martinem jsme si vyměnili tři obsáhlejší e-maily. Doporučil jsem mu, knihu Johna MacArthura „Charizmatici“. (Objednejte si ji na: 549.257.803.) Páteř daru jazyků, prorokovaného Izajášem 28, jsem rozebral v ZODu 80, na str. 18. „Podrobnosti“, že jde o xenoglosii, o nenaučené cizí řeči, zde telegraficky proberu podle Johna Mac Arthura, pod jehož kazatelnou jsem rostl jako mladý křesťan v Los Angeles:
Dar jazyků byl dar skutečných cizích jazyků. Nebyl to extatický blábol praktikovaný korintskými pohany! Používejte, prosím, oba kralické překlady:

1. Řecké slovo „glossa“ znamená cizí řeč. Několikrát v NZ odkazuje k lidskému jazyku (orgánu). V řeckém překladu SZ (Septuagintě) je užito asi 30 krát a vždy znamená cizí řeč. 

2. Ve Sk 2:6,8 je použito řecké slovo „dialectos“. Kdyby šlo o extatický zvuk, nikdy by nebyly použity slova „řeč“ a „dialekt“.

3. Stejný termín pro řeč (jazyk) je i ve Skutcích a 1K 12-14. Ve Sk 10:46 a Sk 19:6 najdeme totéž slovo „glossa“ – řeč (jazyk). V celých Skutcích je tento výraz důsledně užíván pro cizí řeči. Je zajímavé, že se tam „glossa“ v obecném smyslu vyskytuje jen v množném čísle, (cizí řeči). Řečí je mnoho, padělek řečí je jen jeden, protože se nedá rozlišit. Totéž najdeme v 1K 14. Když Pavel užívá jednotné číslo „glóssé“ ve verších 2, 4, 13, 14 a 19, míní tím padělek – pohanskou hatmatilku (neinteligentní extatický zvuk). Ekumenický překlad na všech těchto místech používá nesprávně množné číslo!(?) Kdykoliv Pavel mluvil obecně o pravém daru cizích řečí, použil vždy množné číslo. Jediná výjimka je 1K 14:27, kde Pavel nehovoří obecně, ale o konkrétní situaci, aby jeden mluvil po druhem vždy tím jazykem, kterým byl obdarován. Anglický překlad Krále Jakuba používá před každým jednotným číslem „glossa“ slovo „neznámý“, aby rozlišil mezi pravým darem a extatickým neznámým pohanským padělkem. Jediná výjimka je zase 1K 14:27, protože Pavel hovořil konkrétně.

4. V 1K 12:10 je použito totéž slovo „glossa“ a hned navazuje zmínka týkající se překladu jazyků. Řecké „hermeneuó“ znamená překlad. Extatický zvuk, glosolálii, nelze překládat. Jde zde tedy o překladatelský dar z nenaučeného cizího jazyka do jiného. Teprve z překladu mohla mít církev užitek, protože se budovala o další nevěřící židy. (1K 14:5).

5. V 1K 12:10 (kralické překlady) se Pavel zmiňuje o rozličných „druzích“ jazyků. Zde Pavel použil slovo „genos“. Genos je rodina. Jenom živé jazyky mohou být tříděny do příbuzných rodin, extatické vyrážení zvuků nikdy.

6. 1K 14:21 se hovoří o jazycích jako znamení nevěřícímu Izraeli. Znamení musí být přesvědčivé. Extatický zvuk, kterému nikdo nerozumí a ani jej neumí přeložit nikoho nepřesvědčí, většinou odradí. Tato páteř celého fenoménu – mluvení v jazycích je podrobně probrána v ZODu 80, str. 18 a dále.

7. 1K 14:27 hovoří o skutečných jazycích, které mají být presentovány postupně, nejvýše třemi muži a vždy mají být překládány. Jinak dojde k bláznivému chaosu (1K 14:23). Pavel to zdůrazňoval, protože Korintští dobře znali extatické bláboly korintských pohanů, jež praktikovali ve svých tajemných náboženstvích.

8. V 1K 14 Pavel poukazuje na to, jak Korintští skutečný dar mluvení v cizích jazycích převrátili tak, že mluvili „neznámou řečí“ k Bohu, místo aby mluvili přeložitelným skutečným jazykem k nevěřícímu lidu (1K 14:2). Byli totiž puzeni vlastním duchem (malé „d“, EP zase zklamal). Všechny dary jsou přece určeny k budování a růstu církve, ne Boha. Dále, v tomto verši před slovem „Bůh“ chybí v řečtině určitý člen, proto řečtina dovoluje překlad: „nemluví k lidem, ale k bohu (nikdo mu totiž nerozumí)“, tedy k pohanskému božstvu, tak jak to praktikují pohané. Ať už se jedná o satiru, nebo odkaz k pohanskému bohu, Pavel tuto praxi zavrhuje, vyplývá to i z celého kontextu.

9. Deformace pravého daru mluvení v cizích jazycích se netýkala jen přechodu z cizích jazyků na extatický neinteligentní zvuk, ale především v přesměrování daru. „Dar“ v Korintu přestal sloužit nevěřícím, k budování a růstu církve, ale sebestředně se obrátil k samotnému „obdarovanému“.

• Nikdo ať nehledá svůj prospěch, ale každý prospěch toho druhého. (1K 10:24)
• Ten, kdo mluví jazykem, buduje [<3618> oikodomeo] sám sebe, avšak ten, kdo prorokuje, buduje církev. (1K 14:4)
• Vždyť kdyby někdo spatřil tebe, který máš poznání, jak sedíš u jídla v chrámu model, nebude snad svědomí toho, kdo je slabý, povzbuzeno [<3618> oikodomeo] k tomu, aby jedl věci obětované modlám? (1K 8:10)

Z předešlých dvou veršů vidíme, že budování nebo povzbuzování [<3618> oikodomeo] nemusí mít vždy pozitivní význam. Budovat se nebo povzbuzovat můžeme i k vlastnímu prospěchu.

10. Pavel dále ukazuje, že mnohé používání darů jazyků bylo sobecké.

• Kdybys totiž dobrořečil jen v duchu, jak ten, kdo zaujímá místo prostého člověka, řekne „Amen“ ke tvému díkůčinění, když neví, co říkáš? Ty totiž jistě vzdáváš díky správně, ale jiný se tím nebuduje. (1K 14:16)

Kdo takto v Koritu používal dar jazyků byl sobec a ignoroval ostatní v církvi.
Kniha Skutků a 1. dopis Korintským odhalují, že dar jazyků nebyla jakási extatická řeč.

11. Když bible hovoří o daru normálních lidských jazyků o xenoglosii, co je potom andělský jazyk?

• Usilujte [„Usilujete“ je vhodnější překlad] o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. (1K 12:31-13:1)  

Zde jde o nadsázku. Celý kontex je nadsázka – téměř satira:

• Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. (1K 13:2-3)

Tak jako člověk nepřenese hory a neobsáhne a neporozumí všem Božím nevystopovatelným tajemstvím, tak stejně nebude mluvit andělskými jazyky. Mimochodem, andělé s lidmi v bibli vždy mluvili lidskými jazyky. Jak komunikují mezi sebou duchovní bytosti bez těla, což andělé jistě jsou, nevím, ale určitě ne zvukovým jazykem, který se přenáší jen vzduchem – ať jde o skutečný jazyk nebo padělek jazyka…
Podle J. MacArthura připravil
– pst –