Islámský plán světové dominace

Ačkoliv Mohamed nemohl znát velikost světa, mnohé pasáže Koránu ukazují, že prorokoval světovládu islámu, ať už je svět jakkoliv veliký:

On je ten, jenž vyslal Posla svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími jinými, i když se to nelíbí modloslužebníkům. (Korán 9:33, M. M. Ali; viz také 48:28 a 61:9).

M. M. Ali označuje tyto tři pasáže jako „proroctví konečného triumfu islámu v celém světě.“¹

Kalifové, Mohamedovi následovníci, citovali podobné úryvky jako inspiraci pro muslimské bojovníky, aby je povzbudili k rozšíření dominace arabského světa a k nastolení islámu mečem nad mírumilovným a nic netušícím Blízkým východem a severní Afrikou tak, jak jsem o tom psal v předchozí kapitole. Islámští bojovníci mají plnit to, co Mohamed nazýval božským pověřením. Nastolit islám silou nad obrovskými územími a přitom všude vykořisťovat porobené židy a křesťany, aby mohli financovat další výboje. Velké porážky u Tours ve Francii v roce 732 a znovu u Vídně v Rakousku v roce 1683, zastavily pokus islámu opanovat silou celou Evropu. Islámská vojska byla postupně z Evropy, kromě části Balkánu, vytlačena. Ale islám se opět pokusil o nový výboj do Evropy a proti evropské civilizaci, později do Severní a Jižní Ameriky a do dalších částí světa. Muslimští stratégové se ptali svých učedníků „Proč v dnešní době zjišťujeme, že Alláh svěřil většinu světových zásob ropného bohatství právě muslimským národům?“ Jejich odpověď zní: „Alláh dopředu věděl o potřebě islámu financovat konečné politicko-náboženské vítězství nad tím, koho islám chápe jako svého úhlavního nepřítele: křesťanskou euro-americkou civilizaci“. A tak islám následuje nacismus, fašismus a komunismus jako další nepřátelský uchazeč o převzetí moci ve světě. Nacismus, fašismus i komunismus padly. Má islám větší šanci na úspěch?

Věřím, že když si hrozbu islámu uvědomíme včas, klopýtne; zatím ale, protože neexistuje adekvátní cílený odpor, má islám šanci na úspěch. Pokus o převzetí moci ve světě komunisty musel selhat, protože ekonomická politika komunismu oponovala lidské přirozenosti. Komunistický režim padl, protože se ukázalo, že lidská přirozenost nedokáže udržet v rovnováze zásadu: Co je moje, to je tvoje, a co je tvoje, to je moje, kterou komunismus hlásal. Podobně jako pavoučí samička, černá vdova, požírá svého samečka, tak se také druhá část této zásady stala potravou té první a vedla k pádu systému, který na ní stavěl. Politické systémy naopak prosperují, když se jim daří přesvědčit lidi o dodržování pravidla Co je moje, je moje a co je tvoje, je tvoje. Toto idealistické pravidlo má šanci na delší životnost jen tehdy, když se k němu přidává silný náboženský podnět. A i tak bude úspěch jen dočasný. Komunismus (a v tomto případě i nacismus) náboženství potlačily. A tato chyba byla posledním hřebíčkem do rakve komunismu. Komunismus z historie odešel dříve, než stačil přejít z dětství do dospělosti.

Islám však chybu komunismu neopakuje. Spojení politické vychytralosti a neuvěřitelného bohatství s náboženskou horlivostí má naději na úspěch a také uspěje, pakliže se západní svět nespojí v přijetí vhodných protiopatření. Mnozí západní politikové však nejsou schopni pochopit, že pouhé náboženství může představovat potenciální politickou hrozbu, a tak se dál staví k islámu přátelsky a zdůrazňují, že všechna náboženství jsou přece dobrá, ne? Muslimští stratégové v Beverly Hills v Kalifornii mohli tak už před několika lety prohlásit, jak je citoval jeden můj přítel:.

Nyní, když skončil boj mezi západní demokracií a mezinárodním komunismem, nastává čas pro opravdovou a konečnou bitvu a my zvítězíme!²

Kdy už konečně pochopíme, že podobně jako existují dobří lékaři i šarlatáni, dobří policisté i darebáci, tak je také rozdíl mezi dobrým a špatným náboženstvím?

KLÍČOVÉ ISLÁMSKÉ STRATEGIE

Hlavní body islámské strategie:

(1) Využití masivní imigrace – legální a ilegální muslimská imigrace do západních zemí

Skupina islámských vůdců ve Velké Británii počkala, až do země imigroval, či jinak infiltroval, milión muslimů, a pak hrdě vyhlásila založení Islámského parlamentu. Britové žádali, aby byla tato instituce nazvána asociací, nadací či jakkoliv jinak než parlament.³ Ale muslimští vůdcové zůstali neoblomní. Jejich parlament již přijal zákony, které musí britští muslimové dodržovat. Není pochyb o tom, že rozhodující muslimské osobnosti na britských ostrovech chápou svůj první parlament jako první bod k nahrazení osvědčené parlamentní instituce Velké Británie. Ibn Warraq to komentuje slovy: Jedním z nejsrozumitelnějších obhájců teokratického islámského světového pořádku je bezpochyby Dr. Kalim Siddiqui. Byl jedním ze zakladatelů tzv. Parlamentu muslimů Velké Británie, jehož cílem je „definovat, obhájit a prosadit muslimské zájmy ve Velké Británii“. Napsal bezpočet knih a statí o islámu a jeho misie se prosazuje na Západě a ve světě vůbec. Stále se opakující téma těchto knih je brzká světovláda islámu, velikost Ajatoláha Chomejniho, nevyhnutelnost války… a neoddělitelná jednota náboženství a politiky. …(Siddiqui říká:)

S miliardovou populací (muslimů je již více než jedna miliarda) a nevyčerpatelnou zásobou bohatství, lze porazit všechny síly.⁴

Ibn Warraq poukazuje také na skutečnost, že v době, kdy muslimové napříč Evropou vyjadřovali „nepokoji, demonstracemi a pálením knih“ průchod absolutního hněvu vůči Satanským veršům Salmana Rushdieho, povzbuzoval Dr. Kalim Siddiqui, ředitel Muslimského institutu, dav demonstrantů, aby „porušoval britské zákony, pokud jsou proti šarii, tedy islámskému právu“.⁵ Podle šarii musel Rushdie zemřít. Warraq dodává:

Mnoho muslimů dalo jasně najevo, že se nechtějí asimilovat s britskou společností, ale že jim má tato společnost dopřát jejich vlastní práva a výhody.

Jeden z jejich nejhlasitějších mluvčích jasně vyjádřil, čeho chtějí dosáhnout. Dr. Zaki Badawi, bývalý ředitel Islámského kulturního centra v Londýně, napsal:

Cílem islámu je expandovat do Velké Británie. Islám je univerzální náboženství. Jeho záměrem je přinést své poselství do všech koutů země. Jeho nadějí je, že jednoho dne bude celé lidstvo tvořit jednu muslimskou komunitu, Ummu.⁶

Tuto nesmírnou drzost muslimů ve Velké Británii povzbuzovala neomluvitelná bojácnost na straně britské policie a obecná ustrašenost mezi Brity. Ibn Warraq protestuje:

Je to nehoráznost! Britská policie neudělala vůbec nic, aby zatkla muslimy, kteří veřejně požadovali smrt Rushdieho, britského občana.⁷

Oproti tomu ve Francii byl „jeden turecký imám (islámský duchovní), který požadoval nadřazenost šarii nad francouzské právo, deportován ze země během čtyřiceti osmi hodin!“⁸

(2) Za scénou světovlády

Nemysleme si, že nedostatek veřejné drzosti u muslimů znamená něco jako poddajnost. Muslimové v jiných národech mohou být cílům Siddiqua a Badaviho oddaní právě tak fanaticky, ale snaží se rafinovaně, za scénou, dosáhnout stejných cílů. Domnívám se, že následující pasáže vysvětlí, jak může islám postupovat ke svému konečnému cíli – převzetí moci ve světě, pokud mu nebude stát nikdo v cestě. To vše je jen otázka času.

S neustálým přílivem muslimských imigrantů do západních zemí budou někteří z nich stále častěji kandidovat a případně i vyhrávat místa v parlamentech západních zemí, které mají demokratické vlády parlamentního typu. Takto zvolený muslim se může stát předsedou vlády. Bude-li tento předseda vlády přesvědčeným typem islámského světovládce, pak bude muset demokracie v zemi položit hlavu pod gilotinu. Uvážíme-li, že obrovské množství jinak vzorných kanadských občanů je nositeli ultraliberálních názorů, pak se obávám, že právě Kanada se možná stane první západní zemí, která padne do léčky světovládného islámu. (To píši jako držitel kanadského i amerického občanství.) Vysvětlím, proč se domnívám, že se muslim může stát snadněji předsedou vlády západní demokratické země, než prezidentem republiky, jako jsou např. USA.

V parlamentní demokracii volí občané spíše politickou stranu, kterou mají v oblibě, než vůdce této strany. Výběr předsedy vlády je pak privilegiem vítězné strany. V zemích republikánského typu, jako jsou Spojené státy, je výběr vůdce země otázkou samostatných voleb. Prezidentského kandidáta mohou voliči odmítnout i přesto, že volí jeho stranu. Tento rozdíl vydává prezidentského kandidáta v zemi republikánského typu daleko intenzivnějšímu zkoumání veřejností, než jakému čelí úřad předsedy vlády. Až se jednou stane muslim světovládného typu předsedou nějaké západní vlády, zájmy bohatých muslimských producentů ropy se stanou de facto stínovým kabinetem na jeho straně. Peníze za ropu přicházející zvenku a doplňující státní pokladnu prakticky zajišťují úspěch jeho sociálního programu.

Časem se nabídne, že vyřeší politický zmatek na Blízkém východě a hle! Bude mít úspěch tam (i když jen na strategicky časový interval), kde George Bush nebo Colin Powel neuspěli. Tento trik přesvědčí západní svět o tom, že nejlepší cestou, jak zmírnit napětí mezi Západem a islámským světem je postavit do čela západních vlád více muslimů, protože jiní muslimové je respektují a poslouchají! Každý úspěch, kterému se muslimský předseda vlády bude těšit, mu přidává na reputaci a získává body pro náboženství, které reprezentuje. O úplatcích z peněz cizích ropných mocností ani nemluvě. Za jeho vlády vyraší jako houby po dešti na veřejných školách vyučování propagující islám a ponižující jiná náboženství. Pod vedením takového předsedy vlády bude imigrační politika ještě benevolentnější vůči sílícím vlnám muslimské imigrace a tím zajistí jemu i jiným muslimským kandidátům na politické posty rostoucí masu voličů. Konečně, pravděpodobně ve svém druhém volebním období, jmenuje nový předseda vlády muslimské ministry a dokonce i vůdce ozbrojených sil.

Parlament pod jeho vedením začne měnit stávající zákony a vytvářet nové, s vizí přiblížit zemi případnému plnému převzetí islámského ultratvrdého zákona šaría. Znetvořování ženských genitálií jako legální operace prováděná západními lékaři bude patrně první na řadě. Někteří lékaři uvítají vedlejší výdělek za tak snadnou operaci podobně, jako dnes někteří inkasují vedlejší příjmy za potraty. Tradice bude dodržena, hygiena a bezbolestnost zajištěna.

Bez ohledu na veřejný protest proti znetvořování ženských genitálií bude patrně další navrhovanou zákonnou změnou zavedení tzv. kvadrogamie. Islám dovoluje jednomu muži mít až čtyři ženy – odtud kvadrogamie! Ale tak jistě, jako bude nový zákon zaveden jen pro muslimské muže, tak se jistě několik miliónů západních mužů, kteří jsou jen o něco více než pohané, zaraduje nad novým zákonem a konvertuje k islámu prostě proto, aby si mohlo užít více zákonného sexu. A tak jako Mohamedovo 7. století použilo sexuální mužský chtíč jako návnadu k tomu, aby vtáhlo muže – pohany do svých sítí, stejně tak bude postupovat radikální islám 21. století. Zároveň bude spousta článků v časopisech chrlit na ženy pochybná ujištění, že kvadrogamie pro ně může být vlastně dobrá.

Stejným způsobem islámský pátek oficiálně nahradí křesťanskou neděli jako hlavní den náboženské činnosti, ačkoliv islám samotný nevyznává žádný den odpočinku. Jiný zákon, umožňující islámu provádět vlastní tresty za odpadlictví, způsobí další pronikání islámského ultratvrdého práva šaria do již oslabených západních států.

A nakonec možná to nejdůležitější, co je dnes kritizováno jako bílé otroctví (které v žádném případě není lepší nebo horší než černé otroctví), bude pomalu přejmenováno na vhodný způsob řešení chudoby. Objeví se argument: Co je lepší pro nevzdělané chudé lidi? Sloužit někomu sice ne za mzdu, ale za ošacení, jídlo a příbytek, anebo být živořícím bezdomovcem na ulici? A pak se znovu oživí Mohamedova teze ze 7. století obhajující otroctví, aby nejprve naháněla moderní společnosti strach, se později rozšíří pozvolné ospravedlňování otroctví. Zároveň dle tohoto scénáře ropní muslimští magnáti začnou dělat výhodné nabídky bankám, především bankám v první západní zemi s muslimským vedením. Tito magnáti budou nabízet vklad ve výši 1 miliónu dolarů na nízký úrok za každých pět nebo deset muslimských zaměstnanců této banky. A magnáti přislíbí další vklady v miliónech za každého muslimského zaměstnance, kterému banka svěří vysoký manažerský post. Copak nějaká banka odmítne, když navíc takové způsoby budou zcela legální? Výsledkem tohoto scénáře budou prosperující banky s nízkoúročnými půjčkami a ekonomický růst (viz info pod tímto článkem). Muslimský předseda vlády se světovládnými záměry vyhlásí úspěch jako svoji zásluhu, zatímco se jeho stínový kabinet bude spokojeně usmívat. A svět bude okouzleně přihlížet.

A co kdyby šetření v Kongresu Spojených států ukázalo, že se něco podobného děje už nyní? Ať už to pravda je nebo ne, je potřeba něco takového už teď označit jako nelegální! Každá vláda se brání proti zahraničnímu vměšování do vlastní politiky. Což se bránit proti dotěrnému zahraničnímu vměšování se do běžně otevřené domácí zaměstnanecké politiky? Banky lačné po vkladech, průmysl lačný prodávat, nemocnice a vysoké školy lačnící po sponzorských darech – ti všichni se mohou stát nevypočitatelnými spojenci islámu. Tak jako každý jiný, i podnikaví muslimové se snaží vydělat na našich úsporách. Ale nechme je tak hrát na rovnocenné hrací ploše. Zákony oprávněně ošetřují rasistickou předpojatost v zaměstnanecké politice. Co ale se zaměstnaneckou politikou, která je skrytě ovládána nábožensky? Jestliže se v ekonomice zcela svobodně začnou nezvykle často objevovat muslimové jako manažeři bank, médií, nemocnic a spousty dalších institucí a jestliže většina takto postavených muslimů začne dávat přednost muslimským zaměstnancům, konverze k islámu se stane nejschůdnější cestou, jak udělat kariéru. A nakonec, až bude pozdě, začne se objevovat pod stahujícími se mračny tupý odpor proti „lidským právům“ ze strany světovládného muslima.

Část tohoto skrytého scénáře se začíná objevovat v USA. Zde je názorný příklad: Moje známá, zdravotní sestra – křesťanka, mi vyprávěla, že primář v nemocnici v Pensylvánii, kde pracovala, odešel do důchodu a na jeho místo nastoupil muslim. Ten velmi rychle propustil ji i další dvě sestry, které byly známy jako křesťanky. Na jejich místa přijal muslimky. A poté začal propouštět další sestry a postupně je nahrazoval muslimkami. Část tohoto scénáře (a ještě horšího) se také odehrává na mezinárodním poli, především v muslimských zemích s křesťanskými menšinami. Křesťané v Indonésii zaměstnaní ve státních službách nebo v některých dalších institucích v Medanu, největším městě indonéského ostrova Sumatra, jsou propouštěni ze svých zaměstnání s tím, že „chcete-li získat u nás zaměstnání, vraťte se jako muslimové“.

Davy muslimů zapalují indonéské křesťanské kostely. A když křesťané uspořádají sbírku na výstavbu nového kostela, muslimové na místních stavebních úřadech jim řeknou, že se změnily zákony a na stejném místě již nelze postavit kostel. A tak si křesťané pro své bohoslužby pronajímají komerční prostory. Muslimská policie je však nenechá v klidu a vyžaduje po nich předložení povolení, které umožňuje využívat komerční prostory k náboženským účelům (toto povolení jim mohou muslimské úřady kdykoliv odebrat). Bez patřičného povolení jsou pak křesťané svědky toho, jak jsou kostelní lavice, bible i zpěvníky vyhazovány na ulici a páleny. Při vánoční bohoslužbě roku 2000 zabily podomácku vyrobené bomby muslimů desítky křesťanů.⁹

A jak může výše zmíněný scénář dopadnout? Skončí rozdělením populace USA; poslední hradby, která bude zakoušet svody islámské Sirény, která již v té době svedla mnohé americké spojence po celém světě. Muslim – světovládce bude kandidovat na prezidenta. Peníze za ropu budou platit médiím za jeho politickou kampaň. A jestli vyhraje, pak bude svět změněn navždy; bude oddělen od Boha, který je hoden uctívání daleko více, než Alláh koránu. Každý čtenář tohoto scénáře – protestant, katolík, žid, hinduista, buddhista nebo humanista – by se měl sám sebe ptát: „Chci, aby byl svět převálcován islámem?“ Nakonec i ti, kteří pochybují o tom, co tento scénář naznačuje, že se něco podobného může stát, by si měli položit otázku: „Co bych v takovém případě dělal?“ Hlavní strategií muslimů – světovládců je snaha infiltrovat společnost co největším počtem muslimských imigrantů, včetně těch, kteří si nejsou vědomi tohoto scénáře, a dopomoci jim ke všemožným výhodám, které jim umožní parazitovat na původní společnosti.

(3) Postupující vliv islámu

Existují i další rafinované záměry. Vraťme se znovu do Anglie. Muslimská organizace chtěla postavit velké islámské studijní centrum hned vedle prestižní Oxfordské university. Muslimové žádali Oxford, aby jim prodal vyhlédnutou část pozemku, kterou si Oxford rezervoval pro své vlastní budoucí rozšíření. Oxford tedy odmítl prodat. Muslimové se nevzdali a vyzvali prestižní muslimský pánský klub, aby nabídl členství princi Charlesovi. Princ Charles přijal a pochopil, že je od něj jako od nejnovějšího člena klubu očekáváno, že prokáže velkorysost a svým vlivem přinutí universitu, aby pozemek prodala. Princ Charles vyhověl, zatlačil na Oxford a universita nakonec pozemek prodala. A nové Islámské centrum je již nejspíše hotovo. Ještě mnoha jinými způsoby naivní Evropané, kteří si myslí, že prokazují ušlechtilou toleranci vůči náboženství, zvou ve skutečnosti velmi schopné politické vetřelce do své společnosti. Blazeovaní imigrační úředníci ustavičně maří historické vítězství Karla Velikého a Franků u Tours a vítězství Habsburků u Vídně. Naivita a důvěřivost se může stát nejničivějším zrádcem.

(4) Stavba mezinárodní mešity za miliardy dolarů a program překladu koránu

Rostoucí vliv křesťanské misie a stovky miliónů křesťanských věřících modlící se ve stovkách tisíců kostelů zemí třetího světa obklopujících muslimský svět neunikly pozornosti muslimských stratégů. Bohaté muslimské země začaly vynakládat miliardy na výstavbu mešit ve stovkách zatím nemuslimských měst, o něž v posledních desetiletích neprojevovaly zájem, jen aby dohnaly křesťanskou misionářskou činnost. Stavba mešit byla běžným jevem dlouhou dobu v subsaharské Africe nebo v jižní Africe. Nyní se tak děje téměř všude v jižní Americe, v Austrálii a Asii. Jedna z největších nově postavených mešit vyrostla v centru Caracasu ve Venezuele. Viděl jsem mešity i v menších městech Brazílie (Juan Pesoes, Natal, Recife), o velkých městech jako Rio de Janeiro, Sao Paulo a Belo Horizonte ani nemluvím. V každé takové mešitě pracuje mulah, který nabízí vyučování islámu také ve školách, na přednáškách a při nejrůznějších společenských příležitostech. Prohlídky mešity jsou připravovány tak, aby vzbudily zájem se tam pravidelně vracet a případně konvertovat. To je základ. A k tomu je korán představován v národních jazycích. Ale nebude to mít negativní efekt?

Muslimští stratégové si vypůjčují křesťanské metody. Křesťanští misionáři překládali po staletí Nový zákon do stovek jazyků. Muslimští překladatelé nyní také překládají korán do klíčových jazyků nemuslimského světa. Jak jsem už ukázal, korán, na rozdíl od Nového zákona, dělá sám sobě medvědí službu, ale jen u lidí, kteří už nejsou vymýváním mozku náchylní věřit tomu, že jde o slovo inspirované bohem. Arabsky hovořící muslimové odmítali po staletí překládat korán z arabštiny. Říkali, že je to proto, že žádný jiný jazyk nemůže zachytit význam tak působivě jako arabština. Ale každý, kdo si přečetl korán s otevřenou myslí, musel velmi jednoduše pochopit pravý důvod. Arabští muslimové se obávali, že muslimové jiných jazyků pochopí, jak neuvěřitelně nudný, nezáživně se opakující, velmi násilnický a amorální korán ve skutečnosti je. Perští muslimové ale trvali na tom, že chtějí mít svůj vlastní překlad, takže nakonec byl korán přeložen do jazyka farsi a později pro Pákistánce do jazyka urdu. Ovšemže byli všichni varováni, aby neočekávali od překladu stejně ohromující efekt, jaký má korán v originále. Arabští muslimové se obávali, že uslyší sbor hlasů tázajících se: „Co to je? Proč máme o této knize říkat, že je „úžasná“ a „svatá“, když to tak není? Proč se takové hlasy neozvaly? Až na několik výjimek vedla naprostá nuda, kterou lidé cítili, když se snažili vypořádat s verši koránu, které se nezáživným způsobem opakují, jsou chudé na podstatná jména a přesycené zájmeny k ochraně koránu tak, že umrtvila mysl čtenářů ještě před tím, než dočetli dostatečně daleko, aby poznali, jak chudý obsah textu ve skutečnosti je! Jinými slovy – nuda, kterou každý překlad koránu vyvolává, ho chrání před kritikou jako krunýř chrání želvu! Jednotvárnost rozptýlí pozornost mnoha čtenářů po několika stránkách a nutí je přejít od čtení k méně soustředěnému listování. Je jednodušší ve „velikost“ koránu věřit, než vytrvat a přesvědčit se. Když jazyky jako farsi nebo urdu jaksi „oslabují“ arabský text, proč ztrácet čas čtením a nenechat mulaha číst arabský text v mešitě a raději si představovat tu posvátnou moc, kterou by člověk cítil, kdyby uměl arabsky. Na druhou stranu ovšem, jak hezky to zní říci, že máme korán ve svém jazyce. Takže arabská nechuť k překladu koránu ještě zvýšila vůli překlady nabízet, a to i v evropských jazycích. A znovu opakuji, většina Evropanů korán nepřečetla, anebo ho odložila jako nelogický. Nyní je nabízeno množství překladů bez jakékoliv obavy. V mešitách a madrasách se korán dál čte arabsky. Pouze bohoslužba, která po čtení následuje, je v jazycích urdu, farsi, indonéštině nebo angličtině. A fakt, že existuje tolik překladů, je využíván jako důkaz „milosrdného“ šíření islámu ve světě.

(5) Infiltrovat křesťanské vysoké školy a církve a cíleně svádět křesťanské ženy

Jeden můj pákistánský přítel, křesťan, potkal v Londýně hezkého mladého muslima. Protože přítele mylně považoval za muslima (znal totiž korán mnohem lépe než mnoho muslimů), začal se vychloubat nečestnou kariérou. Přiznal se ke členství v radikální káhirské společnosti zvané Muslimské bratrstvo a vyprávěl o tom, že byl vyškolen a vyvolen k tomu, aby se vmísil mezi křesťany a předstíral čerstvou konverzi ke křesťanství a tím získal respekt v církvi. Znal zpaměti ty verše z bible, o kterých věděl, že budou křesťané jejich znalost předpokládat. Naučil se modlit „ve jménu Ježíše“. Ale proč něco takového muslim vlastně dělá? Jeho vysvětlení: Mezi křesťany, kteří chtějí čerstvému konvertitovi od islámu pomoci v nově nalezené křesťanské víře, jsou často dobromyslné a hezké mladé ženy. „Konvertita“ si jednu z nich vyhlédne (přednostně pastorovu dceru) a předstírá romantický zájem. Jestliže dívka zájem opětuje, bude se trpělivě snažit ji svést, dokonce přivést do jiného stavu, oženit se s ní a potom jí řekne: „Rozhodl jsem se vrátit k islámu. Následuj mne!“ Jestliže odmítne, opustí ji a zanechá mladou ženu, její rodinu, přátele a církevní společenství, v šoku. Jestliže se mu nepovede ji svést ještě před manželstvím, nabídne jí sňatek, ožení se s ní, přivede ji do jiného stavu a opustí ji. Jedním z cílů tohoto triku je odradit křesťany, aby důvěřovali opravdovým konvertitům z islámu. Jiným cílem je oslabit přesvědčení křesťanů o schopnosti křesťanství zvítězit nad občasnou konverzí k islámu. Kariéra tohoto speciálně vyškoleného člena Muslimského bratrstva měla záběr od Singapuru, přes Švédsko až po Londýn. Kdosi ho nadšeně přizval do biblické školy v Singapuru. Tam svedl jednu spolužačku. Ona se z tohoto skutku vyznala. Její lítost byla veliká a i on předstíral lítost tak přesvědčivě, že kdosi rozhodl dát mu druhou šanci a zaplatil mu studia na jiné biblické škole ve Švédsku. Tam svedl jinou studentku a byl okamžitě vyloučen. Odcestoval do Londýna a zde potkal mého pákistánského přítele. Ten ho varoval: „Neříkej mi takové věci, jsem křesťan.“ Ten mladík si opravdu myslel, že můj přítel prostě ukazuje, že i on umí dobře předstírat konverzi ke křesťanství a volal: „Jsi fakt dobrý! Nechtěl by ses stát členem bratrstva?“ O minutu později se přesvědčil, že můj přítel nic nepředstíral. Zbledl. Vždyť vyzradil tajnou muslimskou strategii členovi nepřátelského tábora. Další důmyslné strategie muslimů si zaslouží samostatnou kapitolu.

– Don Richardson –
Tajemství koránu, © 2003

Literatura:
(1) Maulana Muhammad Ali, Quran (Columbus, OH: Lahore, Inc., USA, 1998), comment 1054.
(2) Donald McCurry, personal communication to author.
(3) Ibn Warraq, Why 1 Am Not a Muslim (Amherst, NY: Prometheus Books, 1995), p. 355.
(4) Ibid.
(5) Ibid., p. 351.
(6) Ibid., p. 352.
(7) Ibid., p. 351.
(8) Ibid.
(9) Indonesia,“ ABC News, abcnews.com (accessed December 25, 2000). Note: A search on Google.com for „Indonesia and Christmas Eve and bombs“ returns about 1,200 items.

BBC zpravodajství:
V srpnu 2004 britské bankovní zákony umožnily otevření první islámské banky. Banka neúčtuje úrok a nabízí produkty, které vyhovují islámskému zákonu. Islámský model představuje jedinečnou příležitost alternativního bankovnictví, které se bude zaměřovat na hypotéky realitního trhu a penzijní fondy. Navíc, Spojené království ročně navštíví 1,8 milionů muslimů, kteří budou využívat služeb svých bank. http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/3547374.stm

Pavel Kohout: „Proč Al Káida ovládne Evropskou unii“:
http://www.ihned.cz/1-10073040-14716660-000000_d-eb