Židům 10:1-18

Sir Arthur Conan Doyle, autor detektivních novel s Sherlockem Holmesem, měl rád praktické žerty. Jednou poslal telegram dvanácti slavným osobnostem v Londýně, s nimiž se dobře znal. Text zněl: „Okamžitě prchni. Vše je odhaleno." Ačkoliv všech dvanáct patřilo mezi ctihodné občany, okamžitě opustili zemi.

Je docela možné, že tento příběh je vymyšlený, ale názorně ilustruje skutečnost, že špatné svědomí je běžná věc. Dokonce i ve sborech si mnozí věřící nejsou jisti, jak jejich minulost obstojí před Bohem. Duchové minulosti sice vidět nejsou, ale pak se z ničeho nic objeví a člověka opět pronásleduje strach. Co když někdo ví o tom, co v minulosti udělal? Mají strach, že pravda vyjde najevo. Ale ještě vážnější je skutečnost, že si nejsou jisti, zda jim Bůh skutečně odpustil. Nejsou si jisti, co se s nimi stane, až budou jednoho dne stát tváří tvář před svým Stvořitelem. Potrestá je Bůh v tomto životě nebo na věčnosti za ty hrozné věci, které v minulosti napáchali? Takoví lidé potřebují pochopit ujištění, které přináší právě náš text:

Skrze Kristovu poslušnost naplnění Boží vůle na kříži věřící nové smlouvy dostávají to, co pod zákonem nemohli získat a to je: Úplné odpuštění hříchů.

Autor knihy Židům neváhá zopakovat věci, které chce objasnit. Proto znovu opakuje nosnou myšlenku polemiky knihy Židům a odkrývá „jádro knihy". Kdyby se tehdejší čtenáři Písma chtěli vrátit zpět k judaismu s celým systémem obětí, pozbyli by všechny úžasné výhody, které jim Kristus vydobyl. Jeho smrt na kříži naplnila vše, k čemu starý systém jen směřoval. To, co nemohlo být naplněno, On dokonal, jmenovitě skutečnost, že zajistil úplné odpuštění hříchů pro všechny, kdo jsou skrze Krista vtaženi do Boží blízkosti. Starý systém, svým způsobem, nedovoloval, aby se běžný věřící mohl do Boží přítomnosti přiblížit. Pouze nejvyšší kněz vstupoval do svatyně svatých a to ještě jen jednou za rok. Ale v Kristu má každý věřící volný přístup do Boží přítomnosti, protože Kristus jednou a provždy nabídl sám sebe za nás jako oběť smíření.

Autor nahromadil množství synonymních ilustrací, které buď negativně poukazují na to, co zákon a oběti nemohou zajistit, nebo pozitivně poukazují na to, co Kristus vykonal. Všimněte si:

10:1 – Oběti, předepsané zákonem, „nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí".

10:2 – Oběti nemohly zcela očistit ty, kdo s nimi přicházeli, ani je nemohly zbavit vědomí hříchu.

10:3 – Každoroční oběti hříchy jen připomínají.

10:4 – Oběti nemohou hříchy odstranit.

10:10 – Z Boží vůle jsme skrze kříž byli „jednou provždy posvěceni".

10:12 – „Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť" navěky.

10:14 – „Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje".

10:17 – Bůh slibuje, že „na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu".

10:18 – „Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti."

Všechna tato prohlášení zdůrazňují novinu, která se zdá být příliš dobrá na to, aby byla pravdivá. A přesto pravdivá je. V Kristu dostáváme jednou a provždy úplné omilostnění a odpuštění za všechny naše hříchy, ať z minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti! To může svádět k tomu, abychom se ptali, co se za tím skrývá? Všichni víme, že nic zdarma bez nějakého vedlejšího chytáku, neexistuje. Zde však vidíme, že Bůh poskytuje absolutní odpuštění všech hříchů. Odpuštění je nám dáno naprosto zdarma, přičteno bez osobních zásluh, protože Bůh za nás nesl hroznou odplatu Božího hněvu, který patřil nám.

Dříve, než budeme text zkoumat dále, dovolte, abych objasnil, že teď hovoříme sami o sobě, tedy o tom, jaké máme postavení před Bohem skrze Krista. Každý den, když zhřešíme, je třeba, abychom hříchy vyznávali, abychom získali to, co můžeme nazývat odpuštění „v rámci Boží rodiny". Ani nejhorší hříchy nemohou vyhladit nebo zrušit poziční postavení Božích dětí.

Uvedu příklad. Naše děti se narodily do rodiny přirozenou cestou a na tom nemůžeme nic změnit. Bez vlastního přičinění se staly členy naší rodiny. Pokud se nějakým způsobem proviní, měly by se ke svému přestupku přiznat a požádat o odpuštění, aby náš vztah nebyl narušen. Podobně jako Petr, i my můžeme Boha ošklivě zklamat, ale naše pády a ani opakované selhání nás z Boží rodiny nevyloučí. Naše místo v Boží rodině je zajištěno bez vlastního přičinění skrze znovuzrození, které způsobuje zařazení a úplné odpuštění. Ke každodennímu životu v Boží přítomnosti patří vyznávání hříchů a prosba za Otcovo odpuštění.

• V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí. Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly. Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají, neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit. Proto Kristus říká, když přichází na svět: `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno. Předně říká: „Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení" – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona. Potom však řekne: „Zde jsem, abych konal tvou vůli." Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo. Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, „až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu". Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká: „Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu."Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti. (Židům 10:1-18)

Text můžeme rozdělit na čtyři části:

• Ve verších 10:1-4 ukazuje autor listu, že oběti Zákona nemohly zcela odstranit vinu za hřích.
• V 10:5-10 ukazuje, že na kříži Kristova poslušnost Boží vůli zrušila starozákonní oběti a zajistila nám dokonalé postavení před Bohem.

Podle mého chápání verše 10:11-18 ilustrují názorné příklady a citace, které směřují ke stejnému závěru.

• Ve verších 10:11-14 autor klade proti sobě úplnost našeho odpuštění a neukončenou, stále se opakující službu starozákonních kněží a skončenou, navždy dostatečnou oběť Krista.
• Nakonec ve verších 10:15-18 autor znovu cituje proroctví Starého zákona o Nové smlouvě (Jr 31:31-34), aby nám ukázal, že úplné odpuštění, které bylo přislíbeno, znamená, že jediná oběť Ježíše Krista je dostačující a konečná. Ježíš Kristus je úplné a konečné naplnění Boží milosti. A teď podrobněji.

1. Oběti, které byly předepsány zákonem, nemohly úplně odstranit vinu a hřích (10:1-4)

Ve verších 10:1-2 autor argumentuje tím, že zákon byl pouze náznakem budoucího dobra, ne samotný obraz skutečnosti. Proto ani opakující se oběti nemohly zprostit vin a hříchů ty, kdo pro odpuštění přicházeli. Jinak by věřící byli jednou provždy očištěni od vědomí hříchu a neměli by důvod přinášet další oběti. „Být dokonale očištěn" od hříchů je odkaz na to, jací jsme v Božích očích. Úplné očištění od hříchů znamená, že máme před Bohem i čisté svědomí. Pokud v našem svědomí zůstává nevyznaný hřích, který nebyl odpuštěn, budeme jen zdráhavě přicházet k Bohu.

Názorně je to patrné na Adamovi a Evě. Jakmile zhřešili, skryli se před Bohem, protože věděli, že neuposlechli. Každý rodič má stejnou zkušenost. Přijdete domů a váš potomek se před vámi skryje. Když ho najdete, nepodívá se vám do očí. Vyhýbá se vám, protože má špatné svědomí. Takový pocit viny znají i psi. Když udělají něco špatného, jdou vám raději z cesty!

V 10:3 autor vysvětluje, že každoroční oběti (na Den smíření) připomínaly lidu jejich hříchy. Skutečnost, že každý rok museli procházet opakovaně rituálem obětování, jen ukazovala, že jejich viny nebyly navždy odstraněny. Byly jen odsunuty na příští rok, tak jako je dočasně odložen den splatnosti daní z našich příjmů. Vše se rok co rok opakuje. A pak autor ve verších 10:14 jasně říká, že „krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit". Krev zvířat nemá trvalou očistnou účinnost za hříchy. Systém zvířecích obětí byl ustanoven zákonem proto, aby svůj lid připravoval na budoucnost, až Bůh přijme oběť Svého vlastního Syna. Jako věčný Bůh, má Jeho oběť nekonečnou hodnotu. Jako člověk, Jeho oběť za lidské hříchy přinesla dokonalé odpuštění, které krev zvířat nemohla nikdy naplnit.

Je zajímavé, že výraz „připomínají" (10:3) je stejné řecké slovo, které je použito při ustanovení památky večeře Páně, kde Ježíš říká, „To čiňte na mou památku." (Lukáš 22:19; 1. Kor 11:24). Zatímco jsme vyzváni, abychom zkoumali své svědomí a vyznali svoje hříchy, dříve než k památce přistoupíme, evangelium obrací naše svědomí od našich vin k tomu, Kdo uděluje milost (Philip Hughes, A Commentary on the Epistle to the Hebrews [Eerdmans], p. 394). Památka poslední večeře nám připomíná, že trest, který zasluhujeme za naše hříchy, byl cele vložen na Krista. Jeho smrt a prolitá krev dosáhla toho, co krev zvířat dokázat nemohla; odstranila navždy všechny naše hříchy a viny!

2. Kristova podřízenost Boží vůli na kříži ukončila a zrušila starozákonní oběti a získala (zajistila) pro nás dokonalé postavení před Bohem (10:5-10).

Ve verších 10:5-7 autor vkládá citát z Žalmů 40:6-8 do úst Ježíše, který říká: „Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno". Tato slova poukazují na pre-existenci Ježíše Krista coby věčného Boha.

Jistá obtíž s tímto citátem je v tom, že hebrejština má v tomto žalmu „protesals mi uši" [uši jsi mi otevřel, Kr], zatímco LXX to překládá „připravils mi tělo". Překladatelé do řečtiny, autoři LXX, zjevně hebrejský text tlumočnicky parafrázovali, když vzali část a rozvinuli ji v celek (F.F. Bruce, Commentary on the Epistle to the Hebrews [Komentář k listu Židům]). „Vyrýpnout ucho" (doslovný hebrejský originál) představuje jen část Božího formování celého těla z hlíny. Neznamená tedy probodnutí ucha otroka šídlem (Ex 21:6; De 15:17). Jde spíše o obraz Božího otevření ucha Svého služebníka, tak aby byl poslušný až na kříž (Iz 50:5n). Překlad LXX klade důraz na to, že Bůh přichystal tělo pro Ježíše, které On pak nabídl jako vhodnou oběť za naše hříchy, odstraňující starozákonní oběti:

• Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. (Iz 50:5)

Verše 10:5-10 vedou ke třem závěrům:

A. Kříž přímo naplnil Boží vůli.

Kříž nebyl žádnou nehodou či nepředvídanou tragédií, která Ježíše překvapila. Nešlo o nějaký dočasný neúspěch, který se Bohu podařilo obrátit v dobro. Naopak, kříž byl Božím plánem, připraveným ještě před započetím času, jak se vypořádat s naším hříchem. Boží Syn měl přijít na svět jako člověk, svou poslušností měl naplnit celý Boží Zákon a pak měl zemřít jako oběť, kterou Boží spravedlnost vyžaduje jako platbu za hřích. To je veliké tajemství, jemuž se musíme podřídit: i když Bůh určil cestu kříže do posledního detailu (i to, že budou vojáci losovat o Jeho šat), není za žádných okolností odpovědný za hříchy těch, které přivedly Ježíše na kříž. Ve Skutcích 4:27-28 je psáno:

• Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila.

Tím, že Ježíš přišel na tento svět vysloveně kvůli kříži, nejenže obstaral tolik potřebnou oběť za hříchy, ale konkrétně vstoupil do našeho světa proto, aby byl za nás ukřižován. To neznamená jen to, že Jeho oběť za naše hříchy je nutná, ale ukázal nám vrcholný příklad poslušnosti, aby se naplnila Boží vůle. Autor dvakrát opakuje Ježíšova slova z Žalmů, kde říká: „Přišel jsem, abych konal Tvoji vůli, můj Bože". Jak to podává Lukáš ve verších 9:51, Ježíš „upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma". Když se modlil v zahradě, říká: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň." (Lukáš 22:42)

Nikdo z nás si nedovede představit, jak obtížné to bylo pro bezhříšného Božího syna, že ponese všechny naše hříchy a stane se hříchem za nás (2K 5:21). Jeho odhodlání podřídit se Boží vůli, ač šlo o obtížný úkol, vyučuje i nás, abychom se dokázali podřídit a odevzdat se Boží vůli za všech okolností a bez ohledu na cenu. Nikdo z nás se nerozhoduje, že bude poslušný až ve chvíli pokušení. Jde o rozhodnutí, které musí učinit každý z nás dříve, než bude čelit pokušení.

B. Kristova poslušnost Boží vůli na kříži navždy zrušila starozákonní oběti.

„Tak ruší prvé [starozákonní oběti], aby ustanovil druhé [konal Boží vůli na kříži]" (10:9). Když čteme, že Bůh nenalezl potěšení v obětech (10:5-6), objevuje se časté téma Starého zákona, že Bůh nevyžadoval oběti pro ně samotné. Oběti měly spíše odrážet kajícné srdce (1S 15:22; Ž 51:17-18; Iz 1:11-13; 66: 3-4; Jr 7:21-23; Oz 6:6; Am 5:21-24; Mi 6:6-8). Bůh není spokojený, když se lidé účastní náboženských rituálů, ale jejich srdce zůstávají nedotčená a s hříchy nechtějí skoncovat. Řekli bychom, že Bůh není spokojen s náboženskou vlažností věřících, zanedbávání obecenství věřících, kteří občas přijímají elementy památky, ale žijí podle svého a v srdci dál skrývají určité hříchy.

Hlavní pointa pro původní čtenáře Písma zdůrazňuje skutečnost, že Kristova oběť na kříži provždy nahradila starozákonní systém obětí. Právě proto nemohu přijmout dnešní učení, které říká, že v tisíciletí budou oběti obnoveny. Každou snahu vysvětlit, že obnovené oběti v době milénia budou jen „připomínkou" kříže, nemohou harmonizovat s kontextem knihy Židům. Kříž jednou provždy zcela splnil a nahradil starý systém obětí. Neexistuje žádný důvod, proč se k chrámovým obětem vracet, dokonce ani ne jako memoriál této události, vždyť objektem naší bohoslužby je pohled na Beránka na trůnu!

C. Kristova poslušnost Boží vůle

na kříži splnila jednou provždy naši dokonalou pozici před Bohem.

To je vrcholná myšlenka verše Židům 10:10: „Tvou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo". Autor používá termín „posvěceni" ve vztahu vnitřní očisty od hříchu a „abychom mohli stát v Boží přítomnosti, abychom Mu přinášeli přijatelné bohoslužby (Bruce, p. 236). „Jsme posvěceni" má v řečtině dokonavý vid (the Greek perfect tense), označuje minulou událost, která má průběžné výsledky. Jedna Kristova oběť na kříži stojí v kontrastu starozákonních obětí, které se často opakovaly, a ujišťuje věřící, že jejich postavení před Bohem je jednou a provždy dáno. Jak jsem již vysvětloval dříve, jde o naše postavení před Bohem, nikoli náš každodenní vztah s Ním. Jak uvidíme (v 10:14), i když jsme před Bohem dokonalí v postavení, v oblasti posvěcování dál rosteme.

Autor ukázal, že starozákonní oběti nemohly zcela odstranit naše viny a hříchy (10:1-4), Kristova oběť na kříži zrušila obětní systém a zajistila naše dokonalé postavení před Bohem (10:5-10). A pokračuje další ilustrací hlavního bodu ve verších 10:11-14. Dále autor ve verších 10:11-14 své závěry dokládá na příkladech.

3. Úplnost odpuštění je ilustrována kontrastem mezi nedokončenou a opakovanou službou starozákonních kněží a dokonanou, úplnou obětí Krista (10:11-14).

Jedenáctý verš představuje kněze, který „stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy". Z těchto slov můžete cítit tu marnost nad marnost! Ale dvanáctý verš tuto situaci mění: „Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží". Stojící kněží symbolizovali nedokončenost, jejich služba neměla konce (ve svatyni nebyly žádné židle ani křesla). Kristovo usednutí ukazuje, že Jeho dílo obětování je dokončeno, že byl povýšen do nejvyšší pozice a zaujal nejčestnější místo.

Autor mohl zakončit citací Žalmu 110:1: Výrok Hospodinův mému pánu: „Zasedni po mé pravici", hned za odkazem, že Ježíš usedl po Boží pravici, ale on pokračuje 13. veršem: „já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám". Mohl to udělat ze dvou důvodů.

Nejprve, nechtěl, aby čtenáři kvůli kříži malomyslněli, jako kdyby šlo o Boží porážku. Zřejmě je jejich nevěřící židovští přátelé zesměšňovali pro víru v ukřižovaného Mesiáše. Kdyby byl Ježíš skutečným Vládcem, proč Jeho lid zažívá pronásledování a mučení? A autor říká: „jen počkejte, přijde den, kdy 'mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu', přesně tak, jak je předpovězeno v Žalmu 110".

Zadruhé, autor chce své čtenáře varovat. Když opustí svoji víru a vrátí se zpět k judaismu, postaví se na poraženou stranu historie. Stanou se z nich nepřátelé Ježíše, a to není nic záviděníhodného, protože Ježíšovi nepřátelé jdou do jisté záhuby a čeká je soud.

Ve verši 10:14 autor znovu opakuje to, co Ježíšova oběť přinesla:„Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje". Tento verš staví vedle sebe dvě podstatné pravdy. Nejdříve tu, že postavení věřících před Bohem je dokonalé. Bůh jim odpustil všechny jejich hříchy skrze Kristovu oběť a připsal na jejich účet Kristovu dokonalou spravedlnost. To vše je základem našeho postavení před Bohem.

Druhou věcí je praktický život věřících, ve kterém jsou neustále posvěcováni, tj. přiváděni blíže ke svatosti. Postavení je jim dáno v okamžiku dosažení spásné víry. To, co zažívají v praxi, se děje během celého života v podobě postupného růstu v poslušnosti. Tam, kde není vidět žádná svatost, máme dobrý důvod ptát se, zda vůbec bylo jeho postavení přivedeno k dokonalosti skrze víru v Krista. Autor tuto část veršů uzavírá podpůrnými citáty:

4. Proroctví Starého zákona nové smlouvy podporují úplnost odpuštění (10:15-18)

Všimněte si, že autor přičítá Jeremiášovo proroctví Duchu svatému, který inspiroval všechno Písmo (10:15). Zde parafrázuje (zřejmě zpaměti), co dříve citoval ve verších (8:11-12) z Jeremiáše 31:33-34, protože tyto verše podporují Boží svědectví toho, co autor dokazuje. Bůh slíbil, že: „dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli" (10:16). Autor zřejmě používá část novosmluvních zaslíbení, aby předešel kritice židovských čtenářů, protože zrušení Zákona (10:9) povede k bezzákonnému životu. Vůbec ne! Boží lid se vyznačuje poslušností, která plyne ze srdce. A pak dodává, že nová smlouva je přímou součástí celé myšlenky: „na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu" (10:16-17). Bůh nám naše hříchy nepřipomíná proto, že by mu vynechávala paměť, ale proto, že naše hříchy nepodléhají soudu. Jsou úplně odpuštěny, protože se tak rozhodl. A toto je shrnutí: „Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti" (10:18). Oběti Starého zákona pozbyly jakýkoliv smysl, jsou bezcenné a zastaralé! To, k čemu směřovaly, Ježíš naplnil. Skrze kříž věřící nové smlouvy získali úplné odpuštění! A ten, kdo má úplné odpuštění v Kristu, nemá nejmenší důvod vracet se tam, kde není možné získat odpuštění!

Závěr

Kdyby římskokatolická a pravoslavná církev přijala poselství tohoto textu, musely by opustit doktrínu o očistci, kterou nikde v bibli nenajdeme. Očistec má být místo, kde duše zemřelých pykají za viny nevyznaných lehkých hříchů. Přátelé a milující pozůstalí po zemřelých mohou dokonce zaplatit za to, aby se za zemřelé sloužily mše a přinášely modlitby, které jim údajně zkrátí pobyt v očistci. Pokud nás Synova smrt přivedla k dokonalosti před Bohem Otcem, pak je očistec církevní výmysl! Náš text na základě knihy Židům zcela eliminuje praktiky sloužení zádušních mší za zesnulé. Nezaměňujme sloužení zádušních mší za pokání věřících. Tato praxe je ještě někdy spojena s odpustky, které mohou údajně odejmout viny nebo tresty za hříchy. Víra v očistec, vysluhování zádušních mší a prodávání odpustků je stejně mylná jako návrat do minulosti židovského obětního systému! Jakékoliv podobné nebiblické praktiky zmenšují Kristovy zásluhy Jeho oběti za nás na kříži. Jeho smrt získala pro věřící úplné odpuštění. Jeho smrt nás navždy posvětila. Jeho smrt úplně odstranila naše viny a hříchy.

Představte si zamilovaného mladého muže, který je od své milé oddělen vzdáleností. Mladík má nádhernou fotografii své milé a každý den se těší pohledem na ni. Po čase se mladí lidé vzali a konečně jsou spolu. Fotografii stále mají, ale teprve život s milovanou dívkou naplnil veškeré očekávání. Pouhý stín skutečnosti – obraz se stal naplněním. A pak se jednoho dne začne mladý muž chovat nějak divně. Stojí před svojí ženou, na hruď tiskne její portrét a říká: „Víš, znovu toužím po chvílích, kdy jsem měl jen tuto fotografii, proto odcházím. Vášnivě fotografii políbí a mumlá: „Můj drahý obrázku, ty jsi moje jediné štěstí a potěšení!" Každý z nás by jistě uznal, že se mladík, řečeno mírně, pomátl! Ale právě takové chování ilustruje pomýlenost těch, kteří opouštějí Krista pro stíny zaslíbení. Kristus a Jeho oběť na kříži vydobyla úplné odpuštění za všechny naše hříchy. Všechna náboženství, která vymyslela a vyučují systém lidských skutků, které mají zajistit odpuštění hříchů, jsou pouze stínem reality. Důvěřujte pouze Kristu a Bohu, v Jeho milost a úplné odpuštění!

Otázky pro diskusi:

1. Jestliže oběti SZ nemohly zajistit úplné odpuštění, proč Bůh takový systém ustanovil po 15 století?

2. Proč je důležité, abychom rozlišovali naše postavení v Kristu od každodenního života ve vztahu k odpuštění?

3. Proč učení o očistci a zádušních mší znehodnocuje evangelium Boží milosti v Kristu?

4. Jak odpovíš na otázku, že úplné odpuštění hříchů povede k prostopášnému životu?

– Steven J. Cole © –