Zvěstovat evangelium, je přímý příkaz našeho Spasitele, jenž dal svým učedníkům. Totéž platí i pro nás:

• Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky… a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Matouš 28, 19-20)

Za života apoštolů se evangelium mocně zvěstovalo všemu stvoření – Židům, Řekům i pohanům. Apoštolové neznali nějaká předepsaná schemata, předlohy kázání a svědectví, nehledali vzory v minulosti – jejich vzorem byl Spasitel! Ale všechno, i ta nejsvětější věc, tj. evangelium, bylo časem znečištěné lidskou filozofií, pochybnostmi, hříchem a pověrou. Čas od času se ozvaly hlasy „ad fontes" – nazpět k pramenům, tedy k Slovu Božímu, neboť jen víra ze slyšení skrze Slovo Boží má moc. Při zvěstování evangelia byla a je rozhodující moc Ducha svatého. Pokud on chybí, tak se slovo Boží míjí účinkem, padne na tvrdou půdu, na kámen, do trní a nepřinese užitek. K tomu, aby Slovo bylo účinné, jsou nutní zvěstovatelé povolaní od Boha. To platilo v časech apoštolů a platí to i dnes. Kdosi jednou řekl, že kdyby všichni kazatelé byli povoláni Bohem, chodil by ďábel o berlích. Žel – protože tomu tak není, nejeden sbor, nejedna církev upadá. Bez moci Ducha svatého nepomůže rétorika, ani sofistika nebo humanita.

Styl kázání se v podstatě vyvinul ve středověku podle jednotného schematu. V křesťanské církvi kazatelé používali tzv. „perikopy". Byly to vybrané části Písma, které se každoročně opakovaly ve stejnou neděli. Tím ovšem vznikalo nebezpečí zevšednění, schematizmu, a tak i setby do trní. Záleželo na kazateli, zda uměl aktualizovat text Písma a vytěžit z něho maximum. Když to byl skutečně Duchem Božím naplněný služebník evangelia, jeho slovo posluchače zaujalo a přineslo jim potřebnou duchovní potravu. Ale když to byl jen kazatel, pak nastala v církvi bída. Někdo kdysi řekl, že kazatel může přivést posluchače jen tak daleko, kam on sám dojde. Dokonce se říkávalo: „Lepší vlastní příklad, nežli Písma výklad!"

Teologické absolutorium, ať už protestantské, nebo katolické, bylo dalším rozhodujícím činitelem v tom, jakým směrem se bohoslužba ubírala. Ale i u toho nejtalentovanějšího kazatele platila slova: „Musíte se narodit znova!" Mezi farizeji byl židovský hodnostář, Nikodém, člen vysoké rady, zachovával Mojžíšův zákon, světil sobotu, dával desátky, a přece ho Spasitel upozornil na klíčový problém:

• Amen, amen, říkám ti: Jestliže se někdo nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch (J 3:5,6).

Z vody a z Ducha, ne z litery a ze skutků. Nikodém, učitel Izraele sám neměl jistotu, neboť Duch svatý v něm neprobudil pravý duchovní život. Ten probouzí Duch svatý v kajících se srdcích, jako tomu bylo v první apoštolské církvi.

Naše doba vnesla do služby Slova moderní mediální prostředky (rozhlas, televizi, audio a videokazety apod.), kterými se zvěstuje evangelium. Dnešní kazatelé většinou nepoužívají šablony kázání, ale zápasí o podání Slova Božího svou cestou. Opět poznáváme, že žádná vyšlapaná cesta nezaručuje úspěch, neboť platí: „Jen to, co nadchlo kazatele, nadchne i posluchače." Sloužit Slovem Božím znamená svědčit posluchačům o Božích pravdách, hříchu, Boží milosti, Boží slávě, spasení a soudu. Neboť „po ovoci je poznáte". Každý nostitel evangelia se může zmýlit, ale nesmí se stát nudným, protože nezájem ubíjí. Modleme se, aby nám Pán dal ty pravé svědky, služebníky evangelia, kteří zmocněni Duchem svatým budou sloužit věrně, trpělivě i odevzdaně církvi i Pánu. Už dávno bylo řečeno: Když chce Pán požehnat církev, dá jí pravé služebníky evangelia.

– Juraj Potúček, Cs/č. 2/2005 –