Předvolební zamyšlení
Mnozí dnes věří, že komunismus je sice pěkná, ale spíše nerealizovatelná myšlenka.
Myšlenka komunismu uchvátila davy nesoudných lidí podobně jako Darwinova evoluční teorie, a také podstata bludu komunismu je stejná jako u darwinismu. Bylo to jen několik inteligentních lidí, kteří velmi brzo poznali, že komunismus je omyl (Karel Čapek: Proč nejsem komunistou, 1923). Davy ostatních naivních duší podlehly vábení komunismu často v domnění, že slouží vznešené myšlence. Nakonec pro ni byli mnozí ochotni i lhát a vraždit. Jiní jen šli s proudem, ze strachu či typické lidské „předpokakanosti". A byli i tací, kteří upřímně věřili a obětovali se pro tuto ideu. Jak bylo vysvětleno v předchozích omylech, existuje jednoduchá rovnice: <řada nepravdivých myšlenek od několika filosofů> násobená <davy nesoudných lidí> se rovná katasrofě mnoha národů.
Proč je ideologie komunismu hloupost?
Protože se v ní nabízí dosažení vysokého cíle nízkými prostředky – jde tedy o podvod. Nabízí se získání něčeho drahého lacinou cestou. Je to stejné, jako by vám nějaká skupina profesorů na univerzitě nabídla inženýrský titul za to, že odstraníte rektora. I kdybyste to udělali, a pak za to dostali diplom a právo psát si před jménem „Ing", skutečnou vysokoškolskou kvalifikaci stejně mít nebudete. Jen jste obešli náročné a namáhavé několikaleté studium, při němž je nutný určitý talent a velká míra sebezapření. Navíc ponesete vinu třeba zločinu nebo jeho napomáhání. A přesně takhle postupovali komunisté. Nabídli davům nesoudných lidí aby se podíleli na budování beztřídní společnosti, kde nebude vykořisťovatelů a vykořisťovaných, kde bude spravedlnost a všeho dostatek („každému podle jeho potřeb"). Kdo by to nechtěl? Tato vidina však není to, co dělá komunismus komunismem. Každé malé dítě ví – a co je lidstvo lidstvem se ví – že není správné, aby jeden měl nadbytek a druhý umíral hlady. Už dávno před komunisty lidé usilovali o nový spravedlivý řád a často se bouřili proti stávajícímu. Onu krásnou vidinu nepřinesl až komunismus. To, co přinesl, a co dělá komunismus komunismem, jsou prostředky, kterými se ona vidina a krásný cíl má dosáhnout. A tyto prostředky jsou v komunismu nereálné, zločinné a hlavně naprosto neúčinné! Likvidací vykořisťovatelů („poslední bitva vzplála"), přerozdělením nadhodnoty, diktaturou proletariátu, rozdmýcháváním nepokojů a revolucí po celém světě, důrazem na průmysl a ekonomiku a podobnými cíli nelze změnit společnost! To není nic jiného, než zákeřnost a podvod na důvěřivých lidech, kteří nechají za sebe myslet a jednat komunisty. Výsledkem nebyla spravedlivá společnost, ale miliony mrtvých a devastace morálních hodnot, která se nedá po éře komunismu ani vyčíslit, ani odhadnout. Navíc komunismus svým třídním bojem za mír přivodil zbrojení a eskalaci světového napětí. Dědictvím komunismu byla zničená ekonomika i životní prostředí, noví vykořisťovatelé, státní lež a diktatura, nesmyslný teror.
Hitler se od Stalina učil stavět koncentráky a velmi jej obdivoval (přestože byli občas nepřátelé). Kdo tam žije, nebo se jen zajede podívat třeba do Ruska nebo jiných postkomunistických zemí, dobře ví, o čem mluvím. Věřit komunismu jako úžasné myšlence, je stejně pravdivé jako užívání „titulu bez studia". K trvalé změně lidského srdce a tím i vytvoření spravedlivé společnosti je třeba o hodně víc, než nabídl Marx s Engelsem, Leninem a Stalinem. Skutečnou změnu srdce a člověka nabídl Kristus – žil čestně, pravdivě, neznal třídních rozdílů, nikoho neterorizoval a neposílal do koncentráku, zemřel za nás mučednickou smrtí – což je pravý opak komunismu! Komunisté usilovali o nastolení své pravdy pomocí lží. Mír chtěli dosáhnout bojem, beztřídní společnost budovali zavedením tříd a kast a tvorbu národního bohatství zahájili znárodňováním (zcizením) majetku těm, kteří ho často pracně i poctivě vydělali. Nejde ovšem přehlédnout, že řada budovatelů komunismu v něj poctivě věřila, mnozí i mladí zapálení lidé se pro tuto ideu obětovali a žili, alespoň z počátku, čestně. Tito lidé bezděčně milovali ideál Krista, i když jej ideologicky popírali a proti němu vystupovali, protože nepoznali skutečný obraz jeho charakteru. Mnozí z nich ideu komunismu opustili, když prohlédli jeho metody.
Solženicyn si klade otázku
Alexandr Solženicyn (Nobelova cena za literaturu r. 1970) si ve svých úvahách položil otázku, co způsobilo, že ruský národ tak hluboce klesl, přijal myšlenky komunismu a vydal se cestou národní sebevraždy. Solženicyn položil tuto otázku řadě nejrůznějších lidí, ale konečná odpověď byla vždy stejná. Při své přednášce v Londýně r. 1983 to vysvětlil následovně:
Před půl stoletím, když jsem byl ještě dítě, slýchával jsem mnoho starých lidí, jak vysvětlovali ta velká neštěstí, která padla na Rusko. Říkali: „Lidé zapomněli na Boha; to je důvod, proč se toto všechno stalo." Od té doby jsem strávil skoro 50 let zkoumáním historie naší revoluce; při tom jsem pročetl stovky knih, posbíral stovky osobních svědectví a dal dohromady svých vlastních osm svazků, abych odstranil balast zanechaný povstáním. Ale kdyby mě někdo dnes požádal, abych co nejstručněji formuloval hlavní příčinu té zničující revoluce, která pohltila kolem 60 milionů našich lidí, nedokázal bych to vyjádřit stručněji, než jen opakovat: „Lidé zapomněli na Boha; to je důvod, proč se toto vše stalo." Edward E. Ericson, Jr., Solženicyn – Voice from the Gulag, Eternity, říjen 1985, str. 23, 24 Impact 10/1987)
Žasnu nad tím, že komunisté mají stále tu opovážlivost zasedat v parlamentu, vystupují v televizi, místo toho, aby hanbou ani nedutali a prosili Pána Boha za odpuštění za vše, co bylo ve jménu komunismu spácháno. A když toto píšu sám, napadá mě – a co zastánci bible? Ti by snad neměli prosit o odpuštění a děkovat Bohu, že je společnost nechá žít, po všech těch křižáckých válkách, inkvizici, conquistě a dál trvajících násilnostech? Stačí si přečíst Bibli a uvidíte, kolik je tam vražd a válek!
Křesťanství a komunismus
Křesťanství a komunismus není totéž, to by mělo být každému přemýšlejícímu člověku jasné – ale není (protože lidstvo je nepoučitelné). Křesťanství a komunismus nejsou totožné ani ve vinách za napáchaná zla, ani v prostředcích, které tyto systémy používají k dosažení společenského dobra. Cíl (spravedlivá společnost) je skoro identický, avšak prostředky k jeho dosažení jsou naprosto rozdílné. Vraždy, lži, podvody – to jsou komunistické metody revoluce od samého počátku, navržené a hlavně praktikované jeho zakladateli (opilcem, povalečem a příživníkem Marxem, podvodníkem Engelsem a paranoidními vrahy Leninem a Stalinem). Miliony zmařených životů jsou do nebe volajícím svědectvím o tom, na jakém principu komunistická ideologie stojí.
Jsou zakladatelé komunismu srovnatelní se zakladatelem křesťanství Ježíšem Kristem, nebo jeho prvními učedníky? Může někdo ukázat v historických knihách křesťanství (Nový zákon, spisy apoštolů atd.), že Kristus a první křesťané měli ve svém učení stanoveno svrhnout vládu, odstranit vykořisťovatele, vraždit odpůrce režimu, pomstít se protivníku, nenávidět třídního nepřítele, vybojovat si mečem právo na spravedlnost? Nařídil Kristus křižácké války a inkvizici? Chtěl Kristus a učedníci svrhnout římskou vládu, která tehdy okupovala Palestinu? Když lidé chtěli udělat Krista králem, utekl jim! – zatímco komunistům nikdy nešlo a nejde o nic jiného, než o vládu a moc. Kdo si prostuduje díla zakladatelů komunismu, Marxe nebo Lenina, uvidí, že všechny zločiny mají komunisté zakotvené nejen ve svém ideovém programu od samého počátku, ale i v praxi krutovlády.
Hlad na Ukrajině roku 1922
Z doby velkého hladomoru na Ukrajině v roce 1922 pocházejí snímky anonymního fotografa, podávající svědectví nejen o kanibalizmu, ale i o prodeji obětí. K této situaci se 19. 3. 1923 vyjádřil V.I. Lenin v přísně tajném dopisu politbyru. Žádá v něm všechny složky politbyra, aby v žádném případě nedělaly kopii jeho dopisu a aby všechny obdobné dokumenty ihned odevzdaly Molotovovu kabinetu. Vysvětluje, že tato příležitost (!) je pro jejich věc nejen nanejvýš příznivá, ale možná i jediná, kdy lze na hlavu porazit nepřítele a tím upevnit pozice. Právě v době, v níž se lidé uchylují ke krajnímu prostředku – lidojedství – a na cestách leží stovky, ne-li tisíce mrtvých těl, je nutné zkonfiskovat majetek církve, a to energicky a nelítostně. Vždyť v klášterech jsou památky – obrovské bohatství v hodnotě několika milionů, možná i miliard rublů ve zlatě. A bez tohoto majetku není ani pomyšlení na jakoukoli obranu „našeho stanoviska" na konferenci v Ženevě. Nepřijde další příležitost v podobě strašlivého hladu, nebude další pozitivní chvíle, která by režimu naklonila masy. A duchovenstvo by (navzdory reakčním názorům) jednou mohlo být nebezpečné. Proto je třeba zlomit jeho odpor tak ukrutně, aby na to nezapomnělo. (Vesmír 2/99, str. 71)
Komunismus je postaven na lžích Marxe, Engelse a vraždách Stalina
Paul Johnson v knize Intelektuálové píše:
V každém případě Marx vnesl do používání původních i druhotných písemných zdrojů stejný duch hrubé nedbalosti, tendenčního překrucování a vyložené nepoctivosti, jímž byla poznamenána Engelsova práce. Skutečně oba často rukou společnou podváděli, ačkoliv Marx byl podvodník mnohem odvážnější. (str. 76, 77)
Nebo:
Bývalý sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin byl údajně největším zločincem 20. století. Vyplývá to z publikace Genocidy 20. století, která byla vydána v Maďarsku … Autor knihy István Lovas na základě studia historických materiálů píše, že v minulém století následkem genocid zahynulo zhruba 170 milionů lidí, což je asi pětkrát více, než činily dohromady všechny oběti různých válek mezi národy. Stalin nese podle Lovase odpovědnost za 43 milionů lidských životů. Vůdce komunistické Číny Mao Ce-tung za 38 milionů a vůdce nacistického Německa Adolf Hitler má na svědomí 21 milionů obětí. – Deník Metro 1.6. 2001) –
A tak každý soudný člověk může dospět k jednoduchému závěru:
Když lže, podvádí a vraždí někdo, kdo se prohlašuje za komunistu, je to pravý komunista, věrný svým zakladatelům a učení. Když lže, podvádí a vraždí někdo, kdo se prohlašuje (nebo koho lidé považují) za křesťana, není to křesťan, ale podvodník. A naopak: Pokud údajný komunista propaguje lásku k bližnímu i k nepříteli, není to komunista! Pokud údajný křesťan propaguje nenávist k člověku, není to křesťan, ale čeká ho Boží soud, jako všechny bezbožníky.
Proč tedy nelze křesťany obviňovat z křižáckých válek a inkvizice? Protože opravdoví křesťané nikdy žádné křižácké války nevedli a nikoho nikdy za čarodějnictví neupálili! Žádná území nikdy nedobývali mečem a krví ve jménu Krista! Ježíš Kristus, zakladatel jejich učení a víry, to také nikdy nedělal a neučil.
Naproti tomu Lenin byl vrah, Stalin byl lupič, pasák a vrah, Marx flákač, opilec, příživník a podvodník, vymýšlející nepravdivé teorie o kapitalismu, ekonomice a třídním nepříteli. Je to tak těžké pochopit, v čem je rozdíl? Kdo nevidí rozdíl v zakladatelích těchto hnutí a prostředcích, které vedou k dosažení světové spravedlnosti, je slepý!
Mnoho lidí vědět a vidět nechce, protože raději vidí vinu a chyby na druhých. Křesťan se může dopustit chyb v osobním životě, těžko však bude někoho mordovat ve jménu Krista. Křesťanství je založeno na pravdě a lásce k bližnímu, na tom, že raději nesu sám škodu a trpím újmu, než abych druhému ublížil.
Mnoho věcí na světě lze předstírat
Lidem, kteří nejsou lhostejní (znovu opakuji, je jich zoufale málo), by mělo být jasné, že mnoho věcí na světě je možné předstírat. Je možné vetřít se do skupiny poctivých lidí a být nepoctivec, je možné vetřít se do náboženské organizace jako nevěřící nebo povrchní člověk, egoista atd., mezi lidi šířící lásku může tedy chodit zloduch, a naopak, mezi lidi šířící zlo může chodit (z nějakého nám třeba neznámého důvodu) velmi hodný a láskyplný člověk. To by mělo být i v dnešním zmateném a „namixovaném" světě jasné. Bolestné je, že lidé často nerozlišují mezi zrůdnou ideologií s jejími zrůdnými zakladateli a jinou, vznešenou a pravdivou ideou, za kterou se později někteří zlí lidé schovají k páchání zla.
Může vůbec nějaká profesní komora či organizace zajistit, že se mezi jejími členy nikdy nevyskytnou podvodníci? Může to zaručit zakladatel nějakého ušlechtilého hnutí? Může někdo předejít nebezpečí, že se třeba za křesťanským názvem nezformuje i zločinná organizace? Může snad čtenář těchto řádek zajistit, že si někdo v budoucnu nevypůjčí jeho jméno, myšlenky nebo výroky a nebude to vše spojovat s něčím zcela opačným a zlým? Ví snad někdo, co se na světě nemůže zkazit kromě již zkaženého? A co se nedá zneužít? Tak, jako se člověk nestane dobrým automechanikem tím, že vejde do garáže, tak se nestane křesťanem pouhým chozením do kostela. Proto bychom se neměli divit, že ne všichni, kteří byli a jsou komunisté, klesli tak hluboko, aby se z nich stali lháři a vrazi. Proto bychom se také neměli divit, že ne všichni, kteří se sami považují za křesťany, jsou lidé plní lásky k bližnímu. Mohu o sobě tvrdit leccos, mohu chodit mezi leckteré společnosti, ostatní o mně mohou leccos tvrdit – ale moje slova a skutky odhalují, komu patřím! Můj život, mé chování, jak smýšlím a mluvím, vztahy ke druhým lidem – to mluví samo za sebe.
Po ovocích poznáte je, řekl zakladatel křesťanství.
– Pavel Kábrt – ukázka z knihy: „Jak se nezbláznit? … aneb, čemu se dnes věří"