Měli by být kazatelé, kteří se dopustili manželské nevěry znovu uvedeni do služby?

Někteří věří, že Boží odpuštění anuluje následky všech hříchů. Tato otázka vyvstává tehdy, když křesťan, který zaujímá vedoucí postavení, upadne do nemorálního hříchu, vyzná jej, činí pokání a chce se vrátit do vedoucí pozice sboru. Provinilec se odvolává na Boží odpuštění s tím, že minulý hřích a přestoupení dobrých mravů nemají žádný vliv při zvažování obnovy působení ve vedoucí roli. Avšak biblický požadavek pro všechny starší a vedoucí je jasný:

• Musí ovšem být bezúhonný: věrný manžel, střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit. ... Ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když se osvědčí, ať potom slouží. (1. Timoteovi 3:2,10)

Dobrá reputace se týká celého veřejného života křesťana. Bezúhonnost znamená, že nikdo ve vedoucí pozici nemůže být obviněn, že žije nemravně nebo vede nepoctivý život. Zde se nehovoří o bezhříšnosti, to by ve službě nebyl nikdo. Muž, který je bezúhonný, je někdo, kdo není pošpiněn obvyklými hříchy a skandály, které by jej mohly znemožnit před ostatními lidmi jako vzor zásadové bohabojnosti.

Některé hříchy, obzvláště skandální sexuální hříchy, přinášejí následky a výčitky, které z života nezmizí, i když je přestupek sám odpuštěn (případně zapomenut):

• Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí. Sklidí jen rány a hanbu a jeho potupa nebude smazána. (Přísloví 6:32-33)

Odpuštění sice vrátí kajícího hříšníka zpět k obecenství s Bohem, ale stigma skandálu většinou přetrvává. V takových případech může být duchovnímu vůdci odpuštěno, ale z další veřejné služby se sám diskvalifikoval, protože jeho život již nemůže sloužit jako vzor zbožné počestnosti.

Proč jsou dnešní sbory k sexuálním hříchům tak tolerantní? Jsem přesvědčen, že hlavním důvodem je hřích nevíry, který prorůstá církev. Neformální a ležérní křesťanství neočekává od svých vedoucích dokonalost jen proto, aby sami mohli žít bezstarostně svým hříšným životem. S nižšími nároky na svatost, je sbor tolerantnější k hříchu a méně tolerantní k požadavkům svatosti. „Otevřená náruč" k hříšníkům se odvrací od Boží svatosti - přestává tolerovat Boží nároky, a to nahání hrůzu. Můj přítel Chuck Swindoll (kazatel a autor mnoha knih) na toto téma prohlásil - stačí jeden špendlík, aby praskl balónek. Kdo obětuje čistotu v otázkách mravnosti, ztrácí schopnost vést navždy.

- Bible Blue Board -

adaptováno z knihy John MacArthur Freedom and Power of Forgivness (Svoboda a moc odpuštění), str. 67,68