Všemu vládne svou královskou mocí. (Ž 103,19b)

Křesťane, snaž se v Bohu nahlížet na všechny věci – a ve všech věcech Boha hledat! Podřiď svou vlastní vůli té jeho. Za ničím se nehoň, neupínej se na žádné plány, bez modlitby a předpokladu, „Děj se vůle Páně!“ Jak by to posvětilo náš blahobyt a osladilo nepřízeň osudu, kdybychom ve všem následovali jako Izrael ten vodící sloup – na jeho rozkaz rozbili stan; na jeho rozkaz opět vyrazili. Veškerá jeho prozíravost k nám promlouvá – kdybychom ho jenom slyšeli. Je to rozcestník na cestě ukazující nám „ten správný směr“, abychom došli k „městu jeho sídla“.

Jak záhadným svazkem prozřetelnost často bývá! Její každičká stránka je plná tajemných hieroglyfů, ke kterým lidský rozum není s to opatřit si klíč. Avšak víra se uchyluje k ujištění, že „soudce vší země jedná podle práva“. Otec všech svých dětí nemůže chybovat. Běžnému pozorovateli připadají hvězdy na noční obloze jako neuspořádaný shluk světel pohybující se po různorodých a nepravidelných drahách. Ale astronom dobře ví, že každá má svou vlastní předem danou trajektorii, kterou plně zachovává. Je to jeden povšechný zákon harmonie a řádu. Tou největší výsadou víry je trpělivě vyčkávat až do „dne odhalení“, kdy nám bude ta tajuplná kniha stránku po stránce vyjasněna a čtenář sám bude vyjadřovat souhlas s každou její stránkou: „Je to v pořádku!“

Může se zdát, že nad veškerou prozíravostí se začne stmívat – vpluje jako schylující se den do stínů soumraku. Ale bude to ne jako při stmívání, a dokonce proti očekávání křesťana samotného, „za večerního času bude světlo“! Ta sbíhající se mračna budou poté plná požehnání, jehož průtrž dopadne na křesťanovu hlavu. Moje duše, buď klidná, buď si vědoma toho, že on je Bůh! „Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj.“ To tajuplné „proč“, na které tak dlouho čekáš, bude za krátko zodpovězeno. Ta předlouhá noční hlídka brzy skončí tím vyhlíženým, vytouženým jitrem.

Požehnaný Pane! Stezka mojí pouti je hustě posetá Eben-ezery (to jsou kameny pomoci) dosvědčujícími tvou věrnost a milosrdenství. Tak rád přemýšlím o tvých rozličných laskavých činech z minulosti – Bůh, který mě drží a dává mi sílu v těžkostech – Bůh, který mě podpírá ve zmatku – Bůh, který mě vyprošťuje z pokušení – Bůh, který mi pomáhá, jelikož „je šalebné čekat spásu od člověka“! „Řeknu-li: ‚Už ujíždí mi noha,‘ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine!“ A neměl bych si tak vzít všechnu tvou dobrotu zjevnou z dřívějška jakožto záruku tvé věrnosti i v budoucnu?

A proto v plné důvěře, že ty jsi „štědrý zaopatřovatel a dárce hojnosti ve všem“, nehodlám se do dalšího dne nechat vystrašit žádnou úzkostlivou myšlenkou, nýbrž spolehnu se na ujištění ve smlouvě Boha smlouvu zachovávajícího: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“

Pokojně ulehám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet! (Ž 4,9)

Z připravované knihy Noční bdění přeložil Adam Vondruška.