Pokoj vám a milost, milí přátelé v Kristu. Pojďme otevřít Boží slovo, abychom se společně podívali se na dnešní poslední téma, poslední věc z celého řetězu spasení v životě křesťana – budeme mluvit o oslavení křesťanů a o tom, jak trojjediný Bůh pracuje na oslavení křesťanů.

• Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Ř 8,28-30)

Co je to oslavení

Máme před sebou doktrínu, která je dnes celkem stranou zájmu křesťanů – přinejmenším křesťanů v západním světě, tedy ve světě, kde je vysoká životní úroveň, kde se lidem dobře žije, kde není potřeba přinášet žádné velké oběti pro to, aby člověk mohl být křesťanem a vyznávat Krista. Doktrína, o které mluvím, je učení o oslavení. Oslavení křesťanů je vyvrcholením a završením procesu spasení. Oslavení jednoduše znamená, že dostaneme nové tělo, budeme proměněni do podoby Pána Ježíše Krista, získáme podíl na Boží svatosti, budeme přijati do Boží slávy a bude zjevena naše sláva – sláva Kristovy nevěsty, církve.

Oslavení jako završení spasení

Oslavení je konečným vyjádřením nového stvoření. Křesťan už je nové stvoření (2K 5,17). Bůh už v nás stvořil nové srdce – měli jsme srdce kamenné, které nebylo ochotné ani schopné poslouchat Boha, činit pokání a věřit v Krista, ale Bůh nám dal nové srdce (Ez 36,26), měkké srdce, masité, a učinil, že se řídíme Jeho nařízeními. To je znovuzrození, to je nové stvoření. A v oslavení bude toto nové stvoření naplněno, protože vedle nového srdce budeme mít také dokonale obnovenou mysl a dostaneme nové tělo. Oslavení je završením spasení. Boží slovo přirovnává spasení k odpočinku.

• Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. (Mt 11,28)

Už nyní spočíváme v Kristu a odpočíváme v Něm. Už nyní je Kristus náš pokoj (Ef 2,14). Ale teprve v okamžiku oslavení v Něm spočineme naplno a definitivně, protože budeme mít nová těla a budeme jednou provždy zbaveni hříšné přirozenosti, budeme vysvobozeni ze všech pokušení a hříšných tendencí, které nám nyní nedávají v plnosti odpočinout. Do té doby ještě musíme bojovat a mocí Ducha přemáhat starou přirozenost.

Oslavení je cílem našeho posvěcení. Mohli bychom říci, že oslavení je stoprocentní posvěcení. Okamžik, kdy dosáhneme stoprocentního posvěcení, je okamžikem oslavení. Ačkoliv si někteří lidé myslí, že bychom mohli již nyní dosáhnout stoprocentní svatosti, Písmo je v této věci nadmíru jasné:

• Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. (1J 1,18)

Proto usilujeme o svatost, abychom spatřili Pána (Žd 12,14). A jednoho dne této dokonalé svatosti skutečně dosáhneme – sám Pán sestoupí z nebe a „promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy“ (Fp 3,21). Oslavení je slavná doktrína, které bychom měli věnovat mnohem více pozornosti.

Oslavení v kontextu Římanům 8,28–30

Oslavení souvisí s mnoha, ne-li dokonce se všemi dalšími doktrínami Božího slova. Už jsem zmínil učení o stvoření, o spasení i o posvěcení. A když se podíváte do citovaného textu z listu Římanům, uvidíte učení o Boží svrchovanosti, učení o předurčení, povolání, ospravedlnění. Vidíme zde učení o zachování svatých, tedy o tom, co jinde popisuje Duch svatý takto:

• … jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. (Fp 1,6)

Učení o oslavení je jistota křesťanského života. V Římanům 8,28–30 nejde o žádnou Boží hru, žádný Boží hazard, není tady žádný prostor pro nějakou chybu, omyl, není tady nic, co by se mohlo Bohu vymknout z rukou. Boží slovo je naprosto jisté – na začátku stojí Boží rozhodnutí („kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“). Bůh rozhoduje! O čem? Ne o skutečnosti oslavení, ale o účastnících oslavení. To je důležitý rozdíl! Je tady jedna jediná a stále stejná skupina lidí, o které Bůh rozhodl, že jednoho dne přijme podobu jeho Syna – jsou to ti, kdo „milují Boha“ (v. 28). Ti, kdo milují Boha, jsou lidé, kteří byli povoláni na základě Božího rozhodnutí (v. 28).

O těchto lidech – a jenom o těchto lidech – zde Bůh říká, že je předem vyhlédl, doslova předzvěděl, což znamená „předem poznal“, „předem si je zamiloval“, rozhodl se, že s nimi bude mít vztah. A nejenom to. Protože Bůh šel ve své lásce mnohem dál – předurčil tuto skupinu lidí k tomu, aby přijali podobu Jeho Syna, aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. To směřuje k oslavení, to nám vysvětluje, co přesně je oslavení. Vyjádřeno slovy apoštola Jana:

• Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest. (1J 3,2)

A podívejte se do našeho textu, jak Bůh dále jedná se stále stejnou skupinou lidí – ty, které předurčil, ty samé také povolal, a tutéž skupinu lidí také ospravedlnil a tytéž ospravedlněné také oslavil. Jste-li předurčeni, budete oslaveni, jste-li povoláni, budete oslaveni, jste-li ospravedlněni, není nic, co by mohlo zabránit tomu, abyste byli oslaveni. O tom je nakonec celý závěr osmé kapitoly listu Římanům. A začíná to těmi, kdo milují Boha.

Oslavení v kontextu ostatních doktrín

Oslavení skutečně souvisí s celou škálou nejrůznějších učení. Na oslavení můžeme dobře vidět svou hříšnost. Kdybychom nebyli hříšní, nepotřebovali bychom oslavení. Ale my – a spolu s námi celé stvoření – vyhlížíme, až se zjeví sláva Božích synů, očekáváme oslavení, což ukazuje, že jsme hříšníci, kteří jsou daleko od Boží slávy a potřebují Boží milost a slitování.

Učení o oslavení nám říká, že potřebujeme spasení. Ukazuje také na to, jaký je Bůh – že tak, jak jsme, se nemůžeme postavit před Boží tvář a potřebujeme proměnit, potřebujeme se zbavit hříchu, který v nás přebývá, potřebujeme Boží milost, která nás zachrání.

A to nás vede k dalšímu velikému učení – učení o oslavení ukazuje na Boží svrchovanost. S tímto Božím atributem má mnoho lidí problém. Často lidé říkají, že je Boží stránka věci a lidská stránka věci. Že Bůh musí udělat svůj díl a my musíme udělat svůj díl. To je čistokrevné pohanské učení, které nemá nic společného s tím, co učí Písmo. A právě na učení o oslavení křesťanů si to můžeme velmi dobře ukázat. K našemu oslavení nemůžeme přidat vůbec nic. Až Bůh vzkřísí naše těla a dá nám nová těla, nebude vůbec nic, čím bychom k tomu mohli nějak přispět. To je cele a dokonale Boží dílo, stejně jako celé spasení, jehož je oslavení nádherným vyvrcholením. Oslavení výstižně popisuje spasení z milosti skrze víru.

• Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,8–10)

V tomto textu je zmíněna další souvislost – oslavení je vrcholné stvořitelské dílo. Celé stvoření, jak ho známe dnes, bylo stvořeno právě kvůli tomu, kvůli novému stvoření. Nebeský Jeruzalém, nevěsta Kristova, nové nebe a nová země – to je nové stvoření, to jsou oslavení křesťané spojení do nové, nádherné a dokonalé Boží rodiny. A zde vidíme souvislost s dalším učením – učením o církvi a mohli bychom pokračovat pořád dál a dál. Oslavení v sobě spojuje všechny ostatní doktríny Písma.

Boží dílo v oslavení

Už jsem něco málo zmínil o tom, jak oslavení ukazuje na Boha a mluví o Bohu. Ale nyní se chceme podívat na to, jak konkrétně Bůh pracuje v oslavení křesťanů, jak se jednotlivé osoby Boží Trojice podílejí na našem oslavení. Možná už jste z předchozích kázání vypozorovali určitý vzorec, jak Bůh pracuje, jak jednotlivé osoby Boží Trojice, Otec, Syn a Duch svatý, spolupracují na každém díle – každý svým způsobem a specificky, a přece všechny osoby jednotně. Viděli jsme to na díle stvoření, na díle spasení i na posvěcení křesťanů. Bůh není Bohem zmatku a nepracuje chaoticky, nepřehledně, nesourodě, v Bohu není žádné protiřečení si ani nic podobného. Jakub říká, že u Boha:

• … není proměny ani střídání světla a stínu. (Jk 1,17)

Bůh všechno vede ke svému cíli. Nic se mu nemůže vymknout z rukou.

• Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den. (Př 16,4)

Bůh ve své moudrosti a prozíravosti učinil i svévolníka pro zlý den. Ale pro své děti, které si zamiloval ještě před stvořením světa, zamýšlel něco naprosto jiného – abychom byli svatí a bez poskvrny, abychom byli chválou jeho slávy, abychom – slovy našeho textu:

• … přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. (Ř 8,29)

Oslavení bylo na samotném začátku. A to nás vede k první osobě Boží Trojice:

Otec plánuje

• Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. (Ř 8,28–29)

Z uvedených veršů velmi jasně vidíme, že ten, kdo stojí za všemi popisovanými věcmi, je Bůh Otec. Ty, kdo milují Boha, svým rozhodnutím předem určil, aby přijali podobu jeho Syna. Nemůže být řeč o nikom jiném než o Bohu Otci. Vidíme tady dvě odlišné osoby Boží Trojice – Otce a Syna. Otec rozhodl o cíli určité části stvoření – a tím cílem je oslavení, tedy přijetí podoby Božího Syna. Všimněte si znovu toho, o čem jsem mluvil – spasení je cele Boží dílo. Od začátku až do konce je to Bůh, kdo jedná. On rozhodl a díky jeho rozhodnutí byli povoláni Bohem určení lidé, kteří dostali nové srdce, takže začali milovat Boha – to jsou ti, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. O nich je řečeno, že je Bůh předem znal, že je povolal, ospravedlnil a oslavil. Je zde jenom Bůh, kdo jedná a je zde jenom jedna skupina lidí, stále stejná skupina lidí, se kterou Bůh jedná – od začátku až do konce. Otec připravil dokonalý plán, abychom se stali Jeho dětmi a byli podobní Božímu Synu. Otec řekl, jak věci budou, jak a kam se budou ubírat. Je to Jeho plán, a proto je zcela jistý. Je tak jistý a nepohnutelný, že je zde popsán v minulém čase. Vidíme tedy Otcův plán, je zde věčný Otec, který stojí na počátku všeho dění.

Vedle toho nemůžeme nezmínit také Otcovu moc. Je to stvořitelská moc. Na počátku Bůh z ničeho stvořil všechno, co je, svět viditelný i neviditelný. Nyní Jeho moc udržuje všechno v chodu a při životě. A brzy přijde den, kdy se Boží zjeví znovu ve své velikosti a síle – Bůh stvoří nová těla pro všechny vykoupené a pozvedne z prachu všechny, kteří směřují do zatracení. Pro křesťany to bude okamžik oslavení, kdy budeme oblečeni do slávy nových těl.

• … vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi. (2K 4,14)

To je moc Boha Otce, která se projeví v oslavení křesťanů. Je to Otcův plán a Otcova moc. Nyní se podívejme na dílo Božího Syna.

Syn zajišťuje

Zatímco Otce vidíme, jak plánuje, Boží Syn zajišťuje. Bůh Otec je jako investor, který určuje cíl, který říká, že na tomto místě bude taková a taková stavba – a v našem kontextu je tou stavbou Boží chrám, Boží příbytek, jímž je církev živého Boha, Kristova nevěsta. Boží Syn by v této ilustraci byl architektem nebo projektantem, který zajistí všechno pro to, aby stavba byla opravdu dokonalá a aby přesně odpovídala představám investora, Boha Otce.

Jsou tři věci, které chci zmínit, které jsou dílem Božího Syna, bez nichž bychom nemohli mluvit o žádném oslavení.

1. Vykoupení. Podíl Božího Syna na našem oslavení začíná tím, že se stal člověkem a v lidském těle na sebe vzal naše hříchy. V lidském těle podstoupil smrt, a to smrt na kříži, nesl Otcův hněv, který se vylil na něj kvůli našim hříchům, abychom my, kteří jsme na Krista vložili svou naději, byli ospravedlněni vírou v Jeho oběť. Tolik nás miloval, že za nás položil svůj život:

• Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25–27)

Kříž je naprostý základ našeho oslavení. Bez Kristova kříže by nikdy k žádnému oslavení nemohlo dojít. Bez kříže by nás čekalo jenom odsouzení a smrt, věčné utrpení v temnotě a v trápení, kde je pláč a skřípění zubů. Ale Kristus zajistil naše oslavení tím, že za nás zemřel na kříži. To je místo, kde vždycky musíme začínat. A tohle je důvod, proč se musím zeptat vás, kteří jste dnes tady, zda věříte v Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Už jste činili pokání u Jeho nohou? Už jste prosili o milost? Máte jistotu darovanou Duchem svatým, že přijde den, kdy budete oslaveni spolu s Kristem a v Něm? Pohleďte na Krista, pohlédněte na Beránka Božího, který snímá hříchy světa. Jenom v Něm je jistota našeho oslavení.

2. Dokonalé lidství. Pán Ježíš se stal člověkem, aby nám ukázal, jak má vypadat dokonalý Boží člověk. Ukázal nám to, co nám neukázal Adam. Jak tohle souvisí s oslavením? Velmi jednoduše. Oslavení znamená, že přijmeme podobu Božího Syna, že budeme jako On, že se staneme skutečnými lidmi, kteří uctívají svého Stvořitele. A Kristus nám ukázal, jak to vypadá v praxi. Ukázal nám vzor, normu, stal se prvorozeným mezi mnoha bratřími, jak čteme v našem textu v Římanům 8. Ukázal nám, jak má člověk milovat Boha.

Kristus ustanovil také prostředek, který nás má dovést k oslavení. Tím prostředkem je Jeho církev. Potřebujeme být součástí konkrétní, zjevné církve, abychom si mohli sloužit navzájem a tak dorůstat do Kristovy podoby. Máme se budovat navzájem:

• … až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. (Ef 4,13)

Okamžik, kdy plně dorosteme zralého lidství podle Kristovy plnosti, je okamžikem našeho oslavení. Potom už budeme jako Pán a budeme navždy s ním. Že k tomu doopravdy dojde, náš Pán také zajistil:

3. Záruka vzkříšení, oslavení. Boží Syn vstal z mrtvých, abychom měli jistotu, že právě tak jako vstal On, vstaneme i my.

• Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. (1K 15,20)

Kristovo vzkříšení je důkaz i záruka našeho oslavení. To je dílo Božího Syna v oslavení. Nedělá nic jiného, než co dělá Otec. Ale zároveň všechno, co Otec dělá, Syn garantuje, zajišťuje a přivádí k realizaci. A to nás vede k dílu Ducha svatého v oslavení křesťanů.

Duch svatý uskutečňuje

Jestliže Otec je investor, který určuje a plánuje cíl, Syn je projektant, který zajišťuje, že se naplní každý detail Otcova plánu, Duch svatý je potom realizátor – je ten, kdo všechny tyto věci uvádí do našeho života. Duch svatý je aktér, agent, hybatel, který aplikuje do našich životů všechno, co Otec naplánoval a Boží Syn zajistil.

Bez práce Ducha svatého bychom se nikdy nestali křesťany. Duch svatý nás přitáhl ke Kristu, otevřel naše hříchem zaslepené oči, abychom spatřili Krista ukřižovaného, proměnil naše srdce, abychom v Krista věřili a činili pokání, abychom toho, kterého jsme dříve nenáviděli, Boha, nyní milovali. To je práce Ducha svatého v křesťanech. Tato práce pokračuje dále v procesu posvěcení a vede až k samotnému završení tohoto procesu – k oslavení.

Božím Duchem se v nás posiluje náš vnitřní člověk (Ef 3,16). Skrze Ducha svatého v nás přebývá Kristus, v jednotě Ducha smíme v Kristu stanout před Otcem (Ef 2,18). Kristus byl ve svém zmrtvýchvstání mocí Ducha uveden do moci Božího syna (Ř 1,4). Nyní Duch svatý přebývá také v nás (Ef 1,13-14).

• Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8,9)

Duch svatý je nám dán jako závdavek velikých a slavných věcí – oslavení:

• On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. (2K 1,22)

Připravil nám oslavení, připravil nám proměnu do podoby Ježíše Krista a Duch svatý je tím, kdo to už nyní v našich životech působí.

• Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. (2K 3,18)

Duch svatý v nás přebývá, my jsme Jeho chrám a Boží slovo nás ujišťuje, že v nás bude už navěky (J 14,16). Duch svatý je ten, kdo nás dovede k oslavení, kdo bude vykonavatelem Otcovy moci, kterou budeme proměněni. A až budeme mít nové tělo, Duch svatý v něm bude stále přebývat – navěky. On v nás způsobí, že budeme mít podíl na Boží svatosti, On v nás způsobí, že budeme podobní Kristu, takže Kristus bude prvorozený mezi mnoha bratřími. Duch svatý, Duch slávy je vykonavatelem celého tohoto slavného díla.

Toto je dílo Boží Trojice v oslavení křesťana. Otec, který plánuje a poskytuje svou moc, Syn, který zajišťuje, aby Otcův plán vykonán, a Duch svatý, který obojí realizuje v životech Božích vyvolených. Dílo Boží Trojice je kompaktní, ucelené, souvislé, jednotné a směřuje k jedinému cíli:

Cíl oslavení

Tímto cílem je Boží sláva. Je to sláva, která bude zjevena na celé zemi. Prorok Abakuk to vystihl dokonale:

• Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy, jako vody pokrývají moře. (Ab 2,14)

Celé stvoření bude s úžasem i s hrůzou hledět na nádheru a velikost Boží slávy. Ta sláva se zjeví s příchodem Pána Ježíše Krista. Bůh bude oslaven jako Otec, Syn a Duch svatý. A tohle všechno je něco, na čem budeme mít podíl, moji milí. Nebudeme jenom pasivně hledět, jak se tyto věci dějí, ale budeme účastníky této slávy.

V onen den se zjeví sláva Kristovy nevěsty, církve, tedy jednotlivých a v tu chvíli již oslavených Božích dětí. Je to nevěsta, ve které přebývá Duch svatý, je to nevěsta, která oslavuje a uctívá svého Ženicha. A bude svatba Beránkova, skrze kterou bude oslaven Otec našeho Pána Ježíše Krista, který pro svého milovaného jednorozeného Syna vybral nevěstu. Syn tuto nevěstu získal svou smrtí na kříži a Duch svatý ji nyní přivádí k Ženichovi. Proto Duch a nevěsta společně volají:

•  „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. … Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi. (Zj 22,17.20–21)