Žádná vláda není tak absolutní jako ta, která je nad stvořením. Ten, kdo nemusel tvořit vůbec nic, měl právo udělat všechny věci podle svého vlastního úmys­lu. Svou neomezenou mocí stvořil urči­tou část stvoření jako věci bez života, hrubší nebo jemnější struktury, které se od sebe liší různými vlastnostmi, ale všech­no to je nehybné a bez vědomí. Jiné části stvoření dal řád a určil jí, že má růst a množit se, i když je stále bez života v pravém slova smyslu. Jiným dal nejen řád, ale také vědomí existence, smyslové orgány a schopnost se samostatně hýbat. K tomu přidal člověku dar rozumu a nesmrtelného ducha, kterým se řadí k vyš­ší­mu řádu stvoření, jež přebývá ve vyšších oblas­tech. Světu, který stvořil, vlád­ne žezlem všudypřítomnosti.

• Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebes­kým vojskem i s oby­vateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: ‚Co to děláš?’ (Dn 4,31–32)

Svatí v nebi uvidí Boha okem své mysli, protože On bude vždy fyzickému oku neviditelný; a uvidí Ho mnohem jasněji, než by Ho viděli rozumem a vírou, a v širších souvislostech, než Ho všechno Jeho dílo a zřízení až doposud zjevovaly. Ale jejich mysl nebude tak prostorná, aby byla schopna pojmout naráz nebo detailně celou dokonalost Jeho přirozenosti. K pochopení neomezené dokonalosti se sami musejí stát neomezenými. I v nebi bude jejich poznání částečné, ale zároveň bude jejich štěstí úplné, protože jejich poznání bude dokonalé v tom smyslu, že bude odpovídat kapacitě předmětu, ačkoliv nevyčerpá plnost objektu. Věříme, že to bude postupný proces a že tak, jak se jim budou rozšiřovat obzory, jejich blaženost poroste. Nikdy však nedosáhne hranice, za kterou už není co objevovat. A jak budou věky míjet věky, On bude stále tím neuchopitelným Bohem.