„Písmo nás učí, že kázání je prostředek milosti pro shromažďování a zbudování duší. Písmo má daleko k jakékoli zmínce o tom, že veřejné shromáždění ke slyšení Slova by mělo být určeno pouze pro dospělé. Naopak existují jasné důkazy o opaku.“ (Iain H. Murray, Děti a kázání, ZOD č. 73)

Sedí vedle vás a jejich nohy se nedotýkají země. Myslíte si: „Co z kázání tohoto kazatele – pokud vůbec něco – zůstane v hlavinkách mých dětí?“ S takto chabým porozuměním se pak rozhodnete vůbec neřešit se svými dětmi, o čem bylo kázání. Ale tak to být nemá!

Dovolte mi ukázat vám nejdůležitější pravidlo, které se týká vašeho rozhovoru s dětmi o nedělním kázání: Pamatují si víc, než si myslíte. Druhé nejdůležitější pravidlo zní: Rozumí více věcem, než si myslíte.

Na základě těchto dvou pravd jsem napsal tento krátký návod na to, jak mluvit se svými dětmi o kázání. Napsal jsem ho jak jako kazatel, tak také jako otec čtyř kluků mladších osmi let. Když jsem se svými dětmi mluvil o Ježíšovi, mnohokrát jsem byl úspěšný, a možná ještě častěji neúspěšný. Doufám, že následující nápady vám pomohou stejně, jako pomohly mně. V centru evangelia je Ježíš, který nás přivádí ke svému milujícímu Otci. Při bohoslužbě děláme stejnou věc – přivádíme své děti k Ježíši. Nepropásněte tuto příležitost.

1. Zapamatujte si osnovu. Nezáleží na tom, jestli si píšete poznámky nebo ne. Zapamatujte si hlavní myšlenku vyučování. Pokud váš kazatel káže čtyřicet minut, potom se pokuste zapamatovat si tolik, abyste pokryli dvacet minut. Nenechte se odradit tím, že si nezapamatujete každý bod kázání, ale získejte z kázání co možná nejvíce.

2. Zapamatujte si hlavní myšlenku. Každá pasáž a každé kázání – bez ohledu na to, co říká váš kazatel – má hlavní myšlenku. Uchopte ji hned, jak ji spatříte a nenechte ji uniknout. A nezapomeňte, že každý kazatel může mít špatný den. Někdy je struktura kázání podobná abstraktnímu umění. Pokud se to stane, pokuste se i vy udělat co nejvíc, abyste mu porozuměli. Ale nepřipusťte, aby se kazatel modlil závěrečnou modlitbu, a vy jste neměli jasno o tom, co bylo hlavní myšlenkou kázání.

3. Jak se mluvilo o Ježíšovi? Nyní, když máte osnovu a hlavní bod, ujistěte se, že máte také Ježíše. V čem se v tom kázání mluvilo o Ježíšovi? Děti jsou nenapravitelně sebestředné – a podobně jsou na tom i někteří dospělí. Buďte si jistí, že je možné říci hodně o Ježíšovi, bez ohledu na pasáž, kterou jste probírali nebo cokoliv z toho, co kazatel říkal. Bez důrazu na Ježíše budou vaši malí svatí vyrůstat s přesvědčením, že Bible se týká především jich samotných.

4. Zaujměte své děti otevřenými otázkami. Znáte osnovu a můžete se držet hlavní myšlenky. Víte, že je možné hodně mluvit o Ježíšovi. Nyní zaujměte své děti takovými otázkami, o nichž budou moci přemýšlet – nikoliv takovými, na něž se dá odpovědět prostým „ano“ nebo „ne“. Zde je několik příkladů:

• Otázky vyplývající z příběhu: Co byste si mysleli, kdybyste byli izraelským vojákem a viděli, jak jde obrovitý Goliáš proti malému Davidovi?
• Otázky pocitů: Pokud byste byli slepí, jak byste se cítili, kdyby Ježíš vložil ruce na vaše oči a uzdravil vás, takže byste viděli?
• Návodné otázky: Bohatý mladík se mýlil, protože si myslel, že by mohl získat Boží přízeň. Proč je hloupé myslet si, že můžeme získat Boží přízeň tím, že budeme dělat více dobrých věcí?
• Otázky vedoucí k jednání: Co byste udělali, kdyby Ježíš přímo před vámi proměnil zuřící hurikán v příjemný vánek?
• Otázky vedoucí k aplikaci: Jestliže ti Ježíš odpustil, myslíš, že můžeš odpustit Tomášovi, že ti hodil Martinovo auto na hlavu?
• Použijte svou představivost: Vy znáte své děti nejlépe. Vytvořte otázky přímo pro ně.

5. Ujistěte se, že rozumíte evangeliu. Ježíš zemřel za hříšníky. Je to velmi jednoduché a může to být také velmi složité. Bez ohledu na biblický text své děti nemoralizujte. Řekněte jim, že Ježíš udělal všechno potřebné pro to, aby poznaly, že Bůh se z nich raduje. Když jim říkáte, aby něco udělaly, něco cítily, nebo o něčem přemýšlely, ukažte jim také, jak má být takové jednání motivováno Boží láskou a nikoliv strachem, vinou nebo pýchou.

6. Buďte hned připraveni modlit se a vyznávat hříchy. Když se svými dětmi mluvíte o kázání, nechte je, aby viděly, co jste se naučili z kázání vy sami. Když kazatel pomůže sboru rozpoznat hřích, ukažte svým dětem, jak se to týká vás. Můžete třeba říct: „Víš, někdy bojuji s hněvem. A to mě vede k pochopení toho, jak moc potřebuji Ježíše.“ A když se potom modlíte, nechte je, aby se modlili až po vás. Ukažte jim, jak to vypadá, když křesťan mluví s Bohem.

7. Následujte myšlenkové kroky svých dětí, ony vás povedou. Jděte s nimi. Dozvíte se, jak přemýšlejí. A můžete se jen těšit na nečekané procházky po nevyšlapaných stezkách.

8. Nezapomeňte na první dvě pravidla. Po tom všem se možná budete cítit, jako kdybyste úplně promarnili tento čas. Ale klíč je, že si budete pamatovat první dvě pravidla:

• Pamatují si víc, než si myslíte.
• Rozumí více věcem, než si myslíte.

A slibuji vám, že vaše děti na tyto chvíle s vámi nezapomenou. Zapomenou toho tuny. Ale nezapomenou na nedělní odpoledne, kdy s tatínkem a maminkou mluvily o Ježíši.

– Joe Holland –