Byl nejmírnějším a nejpokornějším ze všech lidí, a přesto hovořil o svém příchodu na nebeských oblacích s Boží slávou. Byl tak nekompromisní, že zlí duchové a démoni při Jeho příchodu křičeli v hrůze, a přesto natolik laskavý, vlídný a přístupný, že si s ním rády hrály děti a maličcí se choulili v Jeho náruči. Jeho účast na jedné vesnické svatbě byla podobna přítomnosti sluneční záře.

Nikdo nebyl ani z poloviny tak soucitný k hříšníkům, avšak nikdo nikdy nemluvil tak ostře a odmítavě proti hříchu. Nalomenou třtinu nedolomil, miloval vždy naplno, a přesto neústupně vyžadoval od farizeů odpověď na otázku, jak je možné uniknout ze zatracení pekla. Snil sny a viděl vize, avšak, co se týče čirého prostého realismu, s přehledem poráží všechny naše strohé realisty. Byl služebníkem všech, omýval nohy učedníkům, a přece rázně kráčel do chrámu, kde prodavači spolu se směnárníky padali jeden přes druhého, aby unikli Jeho hněvu a ohni, který viděli planout v Jeho očích.

Zachránil ostatní, sebe nikoliv. Nikde v historii nenalézáme spojení takových kontrastů, s jakými se setkáváme v evangeliích. Ježíšovo tajemství zůstává tajemstvím Boží povahy.