Zbavit se Adama znamená ztratit daleko více. To proto, že ztráta Adama se záhy projeví jako počátek ztráty našich Biblí. Jako zahradník, který se rozhodne, že ostříhá živý plot, a zjistí, že razantním zásahem nůžkami v jednom místě způsobil nerovnováhu, která vyžaduje další a další zásahy, než se dá zase všechno do pořádku. Lloyd-Jones jasně říká: „Bible je jednotná. Musíme ji brát jako celek.“ Celé Písmo stojí a padá spolu. Jakmile uděláme první střih, nelze určit, kolik dalších střihů bude následovat, než ten, kdo drží nůžky, bude spokojen.

Jaké jsou některé konkrétní střihy, které by mohly následovat, když ztratíme Adama? Co v tomto smyslu padá s historickým Adamem? Když podkopeme důvěryhodnost stvoření a pádu, co se zřítí s nimi?

Ztráta důstojnosti

Ztratit Adama znamená ztratit svou důstojnost. Jakožto Adamův syn vím, že jsem byl stvořen podle obrazu Boha. To, že Adam byl stvořen zcela odlišně od všech stvoření za jistým účelem a s konkrétním úkolem, propůjčuje důstojnost bytí nejen mně, ale všem lidským jedincům. Ztráta Adama může znamenat v principu ztrátu důležitého základu v bojích proti sexuálnímu obchodu, potratům, otroctví a množství dalších oblastí, kde je vědomí lidské hodnoty důvodem k angažovanosti křesťanů. Znamená to ztrátu smyslu pro poslání, které plyne z toho, že jsme, i když jen chabými, správci Boží země.

Ztráta lidství

Ztratit Adama znamená ztratit své lidství. Význam toho, co znamená být mužem a ženou, má své kořeny ve stvoření prvního člověka a první ženy. Na tom závisí celé pojetí manželství. Není náhoda, že když Pán Ježíš a apoštol Pavel mluví o manželství, vrací se ke stvoření. Ztratit Adama znamená ztratit pevný základ komplementarismu s řádem, který určil Bůh pro vztahy mezi mužem a ženou a který má svůj původ v úplném začátku existence člověka.

Ztráta vysvětlení hříšnosti

Ztratit Adama znamená, že nemám žádné vhodné vysvětlení pro hříšnost své duše nebo své rasy. Adam jako zástupce obyčejného průměrného člověka mi tento základ neposkytuje. Jen biblický Adam mi dává patřičné vysvětlení, jak hřích a smrt vstoupily do Božího světa. Ztráta Adama znamená, že nemám žádný pevný bod, ze kterého mohu odvozovat bídu lidstva ztraceného v hříchu a strašlivé skutečnosti duchovní a fyzické smrti, protože:

• … skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Ř 5,12)

Vezmou-li mi Adama, vezmou mi vysvětlení světa takového, jaký je, obydleného lidmi jako jsem já, jejichž srdce od přirozenosti zcela tíhnou k hříchu, a tím mi hrozí, že budu připraven o potřebu vykoupení.

Ztráta přítomné naděje

Ztratit Adama znamená ztratit naději, protože moje spojení jakožto odsouzeného člověka s Adamem nalézá svůj biblický protějšek v mém spojení jakožto zachráněného člověka s Kristem, posledním Adamem. Adam je „protějšek toho, který měl přijít“ (Ř 5,14) – všechny Bohem nařízené paralely a koncepty, na kterých stojí a z nichž je formováno mé spasení, ztratím, pokud ztratím historického Adama. „Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života,“ napsal apoštol (1K 15,22). Pokud jsem však v žádném Adamovi nezemřel, jak si mohu být jistý, že můj paralelní vztah s Kristem mi zajišťuje život? Pokud si nepřipíšu Adamův hřích, proč bych si měl připsat Kristovu spravedlnost? Nemohu mít jedno bez druhého. Nejznámější ilustrace Thomase Goodwina to osvětluje: Pokud v podstatě a v rámci Božího jednání se světem existují v celém světě jen dva muži, dva obři, na jejichž opascích je zavěšen každý další jednotlivec, co mám tedy dělat, když jeden z těch obrů je najednou vyňat z rovnice? Najednou začne existence toho druhého, obzvláště ve vztahu soteriologické soudržnosti, být nejasná. Pokud je jeden z nich pouhou pohádkou nebo šifrou, co potom ten druhý?

Ztráta budoucí naděje

Ztráta Adama však neznamená jen ztrátu mé přítomné, ale také budoucí naděje. Pokud neexistuje pozemský muž, jehož obraz nesu, jak jisté je mé očekávání, že jednoho dne ponesu obraz nebeského muže? Paralely vyžadují buď to, že pokud jsem měl podíl na Adamově pozemskosti, budu – v jednotě s Kristem – mít jednoho dne podíl na Jeho nebeskosti, nebo to, že pokud se zřeknu historického Adama, tak se hlavně musím vzdát svého očekávání fyzického vzkříšení v Kristu Ježíši. A nejen to – padá-li pád člověka s Adamem, jaké máme teď vyhlížet obnovení? Možná není co obnovovat. Tvorstvo nesténá k vykoupení pod vahou Adamova přestoupení, protože žádný Adam nic nepřestoupil, a pokud nemáme co vyhlížet k dovršení našeho vykoupení, pak ani tvorstvo nesténá nebo sténá zbytečně. Co se stane s novým stvořením, pokud ztratíme to staré? Jakou máme naději na nové nebe a novou zemi, ve které přebývá spravedlnost, jestliže ta stará neměla žádného historického Adama, který by zapříčinil historický pád? Bylo mi řečeno, abych čekal na chvíli, kdy naráz, v okamžiku, budeme proměněni. Musím to tedy nyní vykládat tak, že to znamená věčný proces postupného vývoje směrem k nebeskému stavu?

Ztráta Krista

Pokud chci vědět, kdo a čím jsem před Bohem a v Božím plánu a záměru jakožto vykoupený člověk s vidinou slávy s Kristem před sebou, potom potřebuji historického Adama. V určitém smyslu zobrazuje všechny potřeby, které Kristus naplňuje. V jiném poskytuje obrys, který Kristus vyplňuje, a koncept, v jehož rámci Kristus působí. A tak tedy pokud ztratím prvního Adama, ztratím druhého a posledního Adama. Ztratit Adama znamená ztratit Krista.         

www.reformation21.org

Překlad Julie Petrecká