Přepis přednášky Geoffa Volkera ze Setkání nad tématem v Ústí n. L. z roku 2023

Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud. Vládcové nejsou přece hrozbou tomu, kdo jedná dobře, nýbrž tomu, kdo jedná zle. Chceš, aby ses nemusel bát vládnoucí moci? Jednej dobře, a dostane se ti od ní pochvaly. Vždyť je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. Proto je nutno podřizovat se, a to nejen z bázně před trestem, nýbrž i pro svědomí. Proto také platíte daň. Vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů. Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. (Ř 13,1–7)

První věc, která se zde zdá zřejmá a které ne vždy rozumíme, je, že Pavel nerozlišuje mezi dobrou a špatnou vládou. Každá vláda je ustanovena Bohem. Očekává se od nás, že budeme poslouchat vládu, pokud nás nenutí dělat něco, co je proti Písmu. Tohle v nás vyvolává konflikt, protože když nesouhlasíme s vládou, jakým způsobem můžeme vyjádřit svůj nesouhlas? Odpověď zní: jakkoliv je nám to dovoleno. V Bělorusku například není možné uspořádat opoziční shromáždění. Mnoho věřících se zúčastnilo takových protestů a vláda je potrestala a poslala na mnoho let do vězení. Myslím, že není pochyb, že vláda v Bělorusku je špatná. Jezdím tam od roku 1996. Přesto byla místní vláda ustanovena Bohem. Možná, že nenakládá dobře s daněmi, možná to není moc dobrá vláda, ale od věřících se stále očekává, že se jí podřídí. Tak to prostě je. Za touto skutečností stojí něco důležitějšího – Boží království na zemi je duchovní, ne fyzické. Právě tady se naše debata o biblickém zákoně stává důležitou. Jestliže se domníváte, že mojžíšovský zákon dnes stále v nějakém ohledu platí, tak má hodně co říct k řádu ve společnosti. Ale když rozumíte tomu, že jsme pod Kristovým zákonem, víme, že neříká nic o tom, jaký má být ve společnosti řád, protože naše království je duchovní, není fyzické. To neznamená, že byste jako věřící nemohli ovlivňovat společnost, ale pokud ji budete ovlivňovat, bude to jen vedlejší produkt vašeho života s Bohem. Křesťané nemají příkaz od Boha proměnit společnost. Rád bych viděl společnost, ve které žiji, proměněnou. Ale Kristův zákon k tomu nic neříká, protože se týká duchovního království.

Otázka: A co dobré skutky, které pro nás Bůh připravil? Jedná se pouze o duchovní záležitosti nebo se vztahují také k fyzickému světu?

Odpověď: Už jsme se dívali do 1. Korintským 10,31. Všechno, co děláme, má oslavovat Boha. Jak víme, co oslavuje Boha? Oslavuje ho všechno, co je v souladu s jeho Slovem. Neboli všechno, co je v souladu se zákonem Kristovým. Efezským 2,10 mluví o životě křesťana, který chce poslouchat Písmo. Pán se zaručuje, že tvůj život ponese dobré ovoce. Podle mě to znamená, že jde o skutky, které jsou v souladu s Písmem. Jestliže tedy dovedeme obhájit své skutky biblicky, všechno je v pořádku. Kdybys vedl kampaň za to, aby všichni lidé povinně platili desátky, protože to Bůh vyžadoval po izraelském národě, tak bys neargumentoval biblicky. Kdybys vedl kampaň za reformu vězeňství, což nemusí být špatný nápad, svou věc bys postavil na mojžíšovském zákoně a jeho způsobu trestů a nutil vládu, aby trestala zločince stejně, ocitáš se mimo Bibli. Způsob jak trestat zločince není v Novém zákoně nikde stanovený. V Římanům 13 se říká, že vláda má právo potrestat toho, kdo jedná zle. Je tam zmíněno, že vláda nenese meč nadarmo, což znamená, že má obecně právo trestat zločince. Ale neříká se tam, jak ho má potrestat.

Otázka: V době covidu jsme po určitý čas nemohli společně uctívat Boha, protože nám vláda zakázala se scházet. Bylo správné poslechnout?

Odpověď: Teď řeknu jen svůj názor. Z krátkodobého hlediska bychom se měli vždy snažit o všeobecné dobro, ale z dlouhodobého hlediska bychom s tím nemohli souhlasit, protože Bůh nám přikázal, abychom se scházeli. V Kanadě existuje sbor, v němž je starším můj přítel. Kanadská vláda byla během covidu velmi přísná. Arizona, kde žiji já, patřila ke státům s nejméně omezeným režimem. V Kanadě byly všechny sbory zavřené, jeho církev ale nezavřela. Než začal covid, docházelo tam pravidelně okolo stovky lidí, ale během roku narostl jejich počet na sedm set. (Začali mít problém s parkováním :-).) Jsou doby, kdy se věřící mohou lišit v tom, jak rozumějí otázkám v Písmu. Pravda je, že máme dělat všechno, o čem jsme přesvědčeni, že nás Písmo učí, a to bez ohledu na důsledky. Co se stane, když poslechneme, už není naše věc. Pán Bůh zaslibuje, že se o nás postará. Pamatujme, že smrt je pro křesťana zisk.

Jestliže jste zastánci teonomie, tedy věříte tomu, že mojžíšovský zákon jako celek je nějakým způsobem platný i dnes, pak byste porušovali příkaz vlády, kdybyste se scházeli. Já však věřím, že jsme pod autoritou zákona Kristova, který o tom, že bychom měli proměňovat společnost, nic neříká. Pavel nás dokonce v Efezským 6,5–9 přivádí do rozpaků, když neodsuzuje otroctví:

Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a za upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen naoko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok, nebo svobodný. Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.

Pavel říká: „Přinášej slávu Bohu, ať jsi otrok, nebo pán.“ Jestli byla někdy správná doba na změnu ve společnosti, pak to bylo právě tehdy, a přesto Pavel nic nepodnikl. Soustředil se na duchovní království. Žijeme pod různými vládami, ale Pána Boha naše vlády zase až tak nezajímají. Velmi ho zajímá náš život a jak milujeme jeden druhého. V Americe musí křesťané omezovat množství politických informací, kterým naslouchají, protože vás velmi rychle rozzlobí, když slyšíte, co se děje. A když jsme rozzlobení, málokdy vzdáváme Bohu chválu. Proto když mluvíme o reakci křesťana na zlou vládu, předpokládáme, že jste si již určitě vyřešili problém biblického zákona. Vaše chápání biblického zákona bude totiž předurčovat vaše jednání vůči vládě.

Jako křesťané se do tohoto světa nijak nehodíme, naše občanství je v nebi. Jsme tu jen na krátkou chvíli, abychom splnili záměr, pro který nás sem Pán postavil. Poté nás vezme domů. Je těžké si tuhle pravdu připomínat. Když dovolíme, aby se naše kořeny zapustily hluboko do tohoto světa, tak začneme bojovat za pozemské království, a to nepřiblíží druhý příchod Pána Ježíše a nové nebe a novou zemi. Nejde o komplikované téma, přesto budí emoce.

Otázka: Měl poté zmíněný sbor v Kanadě problémy s vládou?

Odpověď: Ne, vláda je nikdy nehnala před soud. Víme o jednom bratrovi v Kanadě, který byl souzený za to, že se nepřestali ve sboru scházet. Vždy záleží na tom, kdo ve vládě sedí. Obvykle jsou pak takové záležitosti motivované politicky. Přáli bychom si, aby se vláda držela striktně zákona, ale žijeme v padlém světě, a ne vždy to tak je. Proto připomínáme křesťanům: Buďte realisté!

Otázka: Je správné neposlouchat vládu, když se neřídí zákonem?

Odpověď: Ne. Vláda určuje, co je zákon. Například v Americe máme Nejvyšší soud Spojených států amerických, který jako konečná autorita určuje, co zákon říká. Po dlouhou dobu jsem nesouhlasil s tím, jak vykládají ústavu. Na tom však nezáleží. To, co říkají, je zákon. Nyní máme v Nejvyšším soudu lepší obsazení, ale to se může změnit. Takhle to chodí v padlém světě. Mám za to, že jako křesťané někdy zapomínáme na vliv hříchu v srdcích nevěřících. Když můj zvolený zástupce říká pravdu, tak se raduji, ale když lže, tak mě to nepřekvapuje. Takový je svět. Proto musíme dávat pozor, abychom se nezapojili do toho světa tak, že bychom zapomněli, proč jsme tady.

Otázka: Může křesťan bojovat ve válce?

Odpověď: Existují dva základní pohledy věřících. Římanům 13 říká, že úlohou vlády je zabraňovat lidem v konání zla. Začněme u policie. Chci u policie ženu, která váží 55 kg? Ne, chci někoho, kdo mě ochrání. Kdyby někdo napadl mou rodinu, tak chci policii, která je schopná ho zastavit. Chtěl bych, aby ho zabili, kdyby to bylo potřeba, protože zastavit zločince je jejich práce. Umí to dokonale? Určitě ne. Musím rozlišovat mezi svou osobní zodpovědností a zodpovědností vlády. Já osobně mám milovat svého nepřítele, ale pokud pracuji pro vládu, třeba jako policista, musím prosazovat zákon, abych ochránil lidi. To jsou dvě odlišné oblasti.

Teď se podívejme na válečnou situaci. Takovým jednoduchým příkladem bude 2. světová válka. Hitler zavraždil miliony Židů, a to nepočítáme jeho další oběti. Když se pokoušel dobýt Evropu, bylo správné se mu postavit? Ano. Tomu říkáme spravedlivá válka. Ta se na světě nikdy nebude odehrávat dokonale spravedlivě, protože většina vojáků jsou nevěřící, takže to bude pěkný zmatek. Přáli byste si však, aby vaše vláda zastavila jinou zlou vládu? Řekněme, že by se některý ze sousedních států dopustil genocidy. Přáli byste si, aby je česká vláda zastavila? Většina lidí by řekla ano. Musíme ale rozumět tomu, že když je budeme chtít zastavit, tak to nikdy neuděláme dokonale správně, spravedlivě. Odsud vychází koncept spravedlivé války. Jste přesvědčeni o tom, že vaše vláda jedná morálně v tom, co dělá? Tady se nám objevuje koncept svědomí. Někteří lidé nevěří, že jejich vláda v tom, co dělá, jedná morálně. V Americe se to týkalo války ve Vietnamu. Američané byli rozdělení. Někteří křesťané byli toho názoru, že šlo o spravedlivou válku, jiní tvrdili opak. Musíme si uvědomit, že když jsou lidé zabíjeni, je to součástí její role – vláda užívá svůj meč. Jestliže tím zabraňuje zločincům v jejich konání, musí ho vláda používat. A ty se musíš rozhodnout, jestli se toho budeš účastnit. To je věc svědomí. Také záleží na tom, pod jakou vládou jste. Ne všechny vlády jsou stejné. Musíš rozlišovat. Chceme, aby věřící přemýšleli biblicky, nechceme, aby se rozhodovali na základě emocí. To znamená, že musíme vědět, jak zacházet s Písmem. Proto jsem se dneska zabýval otázkou zákona. Nejdřív musíme rozumět Písmu, abychom ho neužívali nesprávně.

Otázka: Jak by spolu měli komunikovat křesťané s odlišnými názory na vládní rozhodnutí?

Odpověď: Měli by to spolu probrat nad otevřenou Biblí. A když se nakonec neshodnou, musí se navzájem respektovat. Jsem jedním ze starších našeho sboru. Nemůžu dělat nic, na čem se neshodneme. Nezáleží na tom, jak moc bych to chtěl dělat. V organizaci In-Depth Studies jsme začali pořádat skupinky teologického studia. Každý druhý měsíc se zde setkávají lidé z různých církví a diskutují o věcech, ve kterých se neshodujeme. Chceme se učit, jak spolu diskutovat, aby to bylo k Boží chvále. Ne vždycky dojdeme ke shodě názorů, ale pořád se učíme milovat jeden druhého, přestože spolu nesouhlasíme. Pravidelně se kvůli tomu scházíme.

Otázka: Měl bych poslechnout pastora, který tvrdí, že válka je spravedlivá, a měl bych jít bojovat, i když s tím nesouhlasím?

Odpověď: To je opět otázka tvého svědomí ve světle Písma. I dobří starší mají špatné dny. Když nesouhlasíš se svým starším, měl by ses ho snažit přesvědčit laskavým způsobem. Musíš se zamyslet, jestli jde o podstatnou záležitost nebo jen o maličkost. Když se jedná o nepodstatnou věc, uvědom si, že žádný sbor není dokonalý, a můžeš s tím žít. Neznamená to však, že se nemůžeš pokusit přesvědčit ostatní, že to vidíš správně. Jestli je to důležitá otázka a nemůžeš souhlasit a nemyslíš si, že jsou starší kvalifikováni být staršími, musíš tu církev opustit a najít si novou.

Kdo však určí, co je důležité a co ne? Ty. Ty se rozhodneš, s čím můžeš žít a s čím ne. Nemáme povoleno vést v církvi partyzánské války, abychom dosáhli ušlechtilého cíle. Když nesouhlasíme se svými staršími, tak s nimi o tom musíme mluvit. Přímo s nimi, ne s druhými lidmi.

Otázka: Není však zodpovědností starších rozhodnout, jak se má církev coby místní sbor zachovat?

Odpověď: Autorita starších je omezena. Můžeme svázat něčí svědomí jenom ve věcech, ve kterých Bible mluví jasně. Například, kdyby ses chtěl s někým oženit a není pochyb, že ta druhá osoba je věřící, ale starší si myslí, že to není dobrý protějšek, a řeknou ti, že si ji nemůžeš vzít. V tomto případě bych si myslel, že překračují svoji autoritu. Je jim dovoleno pouze, aby aplikovali Písmo. Byl jsem u nás ve sboru kritizován, že při kázání, jak procházíme Písmem, nenabízím dost konkrétních aplikací. Vysvětlil jsem, že můžu být konkrétní jen tam, kde je konkrétní Bible. Když mluví Bible obecně, tak existuje možná velká škála způsobů, jak aplikovat pravdu. Nemůžu jít za Písmo.

Otázka: A co Duch svatý? On v nás vyvolává konkrétní odpověď na Boží slovo.

Odpověď: Duch svatý v nás používá Boží slovo, aby nás ovlivnil. Nenásledujeme Ducha. To je mystická věc, a ne biblická. Mám-li tedy nápad, že bych měl něco udělat, tak se musím zeptat, jestli mi to Bible dovoluje. Nad mými dojmy, nad myšlenkami, co mi vyskočí v mysli, stojí Písmo ve své autoritě. Možná mi tu myšlenku přinesl Duch svatý, ale to nedokážu rozlišit. S jistotou dokážeme určit jen to, zda k tomu Bible svoluje. Rozumím tomu, že Duch svatý je v celém mém životě. Avšak nikde v Písmu nejsme povzbuzováni, abychom hledali vedení Ducha svatého bez Písma. Jsme nabádáni k tomu, abychom vedení hledali v Písmu.

Otázka: Myslel jsem to tak, že z kázání si různí lidé odnášejí různé konkrétní aplikace do svého života, tak jak k nim Duch svatý skrze kázání promlouvá.

Odpověď: Existuje jen Boží výklad Písma, ale aplikace se může lišit. Máme jeden výklad a vícero aplikací.

Otázka: Ještě bych se nakonec rád zeptal, když vláda vyhlásí mobilizaci, musím jako křesťan poslechnout a jít zabíjet lidi?

Odpověď: Můj názor je, že záleží na tom, jestli považuješ tu válku za spravedlivou. Pokud ano, potom by ses jí měl zúčastnit. Pokud si to nemyslíš, tak mobilizaci odmítni a přijmi z toho plynoucí důsledky.