Co říká tento zásadní text ve Zjevení o pekle a věčném trestu?

Jak bychom měli nejlépe chápat Zjevení 14,6–13?

Dění se přesouvá z nebes do „středu nebeské klenby“ (mesouranēma), jak tuto oblast nazývá Jan, aby zdůraznil, že jde o nebe nad zemí (Zj 8,13; 19,17).

První tři andělé vstupují na scénu s poselstvím, věčným evangeliem, aby ho vyhlásili všem obyvatelům země (epi tous kathēmenous epi tēs gēs). Je důležité, že tentokrát Jan nepoužívá termín hoi katoikountes epi tēs gēs (jako např. v Zj 3,10; 6,10; 8,13; 11,10; 13,8.12.14; 17,2.8), což v překladu znamená doslova „přebývající na zemi“ a je to technický termín pro nevěřící. (ČEP a ČSP tyto výrazy v řečtině rozdílné nerozlišují – pozn. překl.) Mluví zde o evangeliu pro všechny lidi, o evangeliu pro lidi ze všech ras, kmenů, jazyků a národů (srov. Mt 24,14). Slovo „evangelium“ naznačuje, že je to zpráva o spasení, ale zároveň také poselství, že ti, kdo evangelium nepřijmou, budou souzeni.

Anděl volá všechny lidi bez výjimky, aby se Boha báli a vzdali mu slávu (srov. Zj 15,4; srov. také Jr 13,16). Vzdávat chválu a slávu Bohu coby Stvořiteli nebe a země (srov. Sk 4,24) je základním požadavkem kladeným na lidské bytosti (Ř 1,21). Někteří vykladači tvrdí, že se zde mluví o nevěřících, kteří budou v poslední den přinuceni se Pánu poklonit (srov. Fp 2,9–11).

Zpochybňují, že by zde šlo o reakci na evangelium, neboť se zde neříká nic o Ježíši Kristu. Přesto se zdá přijatelnější vidět zde odkaz na spasení. Po Janovi se nežádá, aby řekl v každém textu všechno. Navíc zbytek Zjevení vysvětluje, že se nikdo nemůže bát Boha nebo mu vzdávat chválu, pokud se neklaní Beránkovi a nectí ho.

Také ve Zjevení mnohokrát vidíme, že je vzdávání slávy Bohu činností svatých (Zj 15,4; 16,9; 19,5). Každá lidská bytost je povolána k tomu, aby se bála Boha a vzdávala mu slávu, neboť čas soudu se blíží, a ti, kdo ho nectí a neklaní se mu, budou potrestáni.

Objevuje se další anděl a volá, že veliký Babylón padl. Pád Babylónu prorokoval Izajáš (Iz 21,9) a Jeremjáš (Jr 51,8) a proroctví se naplnilo v roce 539 př. Kr. Jan vztahuje popis Babylónu na Řím (1Pt 5,13) a ukazuje, že Babylón funguje jako předchůdce budoucích bezbožných měst. Jan ještě bude rozvádět andělova slova ve Zjevení 17,1–19,5, což je důležitý text, ale zde oznamuje pád Babylónu (srov. Zj 18,2.10.21).

Babylón je souzen za to, že nutil národy pít víno svého smilství (Zj 16,19; 17,2.5; 18,3). Jde o duchovní smilství, ne o doslovné, ačkoliv jistě zahrnuje i myšlenku sexuálního hříchu. Avšak zde je pozornost zaměřena na duchovní prostituci (srov. Jr 3,8–9; Ez 16 a 23; Oz 1,1–3,5). Babylón bude čelit soudu, protože podněcoval uctívání falešných bohů a po celém světě šířil poselství, že je dobré a správné vzpouzet se proti jedinému pravému Bohu.

Velké varování

Na scéně se nyní objevuje třetí anděl a hlasitě provolává k celému světu. Andělé pokaždé hlásají, že člověk musí uctívat pravého Boha místo falešných božstev. Zde anděl oslovuje ty, kdo se klaní šelmě (Římské říši) a jejímu obrazu a přijímají znamení (cejch) šelmy na své čelo a ruku. Ze Zjevení 13,16–17 víme, že cejch přijímají z ekonomických důvodů, aby mohli vzkvétat v soudobé společnosti. Avšak přijetí cejchu není jen ekonomicky motivovaným rozhodnutím. Odráží jejich nejvyšší oddanost a ukazuje, že Řím se svým třpytivým bohatstvím a mocí je pro ně důležitější než Bůh.

Varování je pozoruhodně silné. Ti, kdo uctívají šelmu a dostávají cejch, budou pít z poháru Božího hněvu (srov. Zj 16,19) – výraz, který ve Starém zákoně často označuje Boží trest dopadající na lidi, kteří se proti němu bouří (Ž 75,9; Iz 51,17.22; Jr 25,15). Ti, kdo se bouří, opravdu zakusí Boží hněv v nezředěné podobě. Nebudou ušetřeni a nebude jim prokázáno milosrdenství. Bůh na ně vylévá svůj hněv a oni zakoušejí utrpení a muka způsobená ohněm a sírou (srov. Zj 19,20; 20,10; 21,8; srov. Gn 19,24; Ž 11,6; Ez 38,22). Řeč o ohni a síře nemusí být doslovná, ale v každém případě se před Božími anděly a Beránkem odehrává trápení, které vyvolává lidskou bolest a utrpení.

Věřící jsou povoláni, aby vytrvali ve světě, který se ostře staví proti nim

Jan dále rozebírá trest vzbouřenců. Kouř jejich soužení nikdy neskončí (Zj 19,3; srov. také Iz 34,10). Někteří vykládají tento kouř jako anihilaci lidí, konec jejich existence, to však odporuje jak mukám popsaným ve verši 10, tak následujícím slovům ve verši 11, kde Jan říká, že nedojdou pokoje dnem ani nocí.

Jinak řečeno jejich muka nikdy nepřestanou. Takový obraz konečného soudu odpovídá Matoušovi 25,46, kde se spravedliví radují z „věčného života“, ale hříšní čelí „věčným mukám“ (srov. také Mt 25,41). Čtenáři jsou varováni, že pokud budou uctívat šelmu a její obraz nebo pokud přijmou její cejch, jejich strašlivé utrpení bude trvat navěky.

Volání k vytrvalosti

Pozoruhodně silné varování ve verších Zjevení 14,9–11 není napsáno pro nevěřící, neboť Jan nepsal tuto knihu pro ně. Je určeno věřícím („svatým“) a má v úmyslu vyprovokovat je k vytrvalosti až do samého konce. Pokud se oddají šelmě, budou trpět na věky věků. Proto varování ve verších Zjevení 14,9–11 a poselství prvních dvou andělů (Zj 14,6–8) volá Janovo publikum k vytrvalosti a odhodlání (srov. Zj 13,10). Vytrvalost je vysvětlena dále ve výrazech dodržování Božích přikázání a neustávajícího vkládání důvěry v Ježíše (srov. Zj 12,17). Skutečnost jejich víry se odkryje viditelnými a konkrétními způsoby – ti, kdo vytrvají, poslušně následují Boha.

Nebeský hlas potom mnoha způsoby shrnuje poselství celé kapitoly a knihy jako celku. Jan má zaznamenat poselství pro jeho důležitost. Věřící jsou povoláni vytrvat ve světě, který se ostře staví proti nim.

Ale svět takový, jaký je nyní, není jejich domovem, a proto jsou požehnaní ti, kdo zemřou v Pánu. Nechávají boje tohoto světa za sebou (srov. Zj 6,11; Žd 4,9–10) a vyměňují je za svou konečnou odměnu.

Duch ujišťuje o požehnání smrti – věřící odpočívají od námahy charakteristické pro současný zlý věk. Zakusí úlevu od tlaku, který na ně byl v pozemském životě vyvíjen. Věřící odpočinou, říká Jan, protože jejich skutky jdou s nimi. Jinými slovy jejich skutky dokazují, že patří Bohu, a tak je odpočinek, který dostávají, zaručen.

z www.equip.sbts.edu