Evoluce vs. Stvoření - pokračování (2)

Pokračování:
Jestliže studujeme Kristovo dílo, Jeho stvoření, přírodu, nalézáme všude a ve všem prvky nekonečnosti a věčnosti. Ježíšova dokonalost vězí mimo jiné v jeho vlastní nekonečnosti a věčnosti, což je mnohem víc než pouhá bezčasovost. Proto nás nepře kvapí, že jsou tyto vlastnosti ve psány do jeho díla. Čím hlouběji pronikáme do mikrokosmu atomu, čím hlouběji se probíjíme k tajemství a nepoznanému v přírodě, tím se vše stává záhadnější a složitější. Zna lost nebere konce, proto nabývání znalostí bude věčné. Jenom naivní člověk se domnívá, že může poznat všechno ve svém oboru.

Ježíš učil o pádu všeho tvor stva. Proto nás nepřekvapuje rozklad celé přírody. Celé stvoření upadá pod vlivem Druhého termodynamického zákona. Vše nasvědčuje, že Bůh, jehož základní vlastnosti jsou pochopitelné z bible, by nikdy nemohl použít tvořivých metod, které by odporovaly jeho povaze.

Darwinovy postuláty vypozorované z dnešního upadajícího světa však nemůžeme extrapolovat do minulosti. I dnešní hříšný svět odráží něco z původních vlastností tvorstva. Lás ka, milosrdenství, soucit, stále pře žívají. Jak je možné, že tyto vlastnosti, které by měly brzdit vývoj přirozeným výběrem jsou stále s námi?

Podívejme se nejdříve na Boží vševědoucnost. Základní princip darwinismu přisuzuje náhodě roli hnací síly životního vývoje. Náhoda však nemůže existovat a neexistuje v Boží vševědoucnosti, je-li to skutečná vševědoucnost. Například nevíme, který z miliard atomů radia se rozpadne jako další. Proto takové a podobné problémy řešíme v naší nevědomosti statisticky. Ale Bůh musí vědět, který atom je na řadě v jeho naplánovaném dekompozičním programu, je-li vševědoucí. Náhoda je konečný, ohraničený a omezený koncept. Proto náhoda patří jenom do říše ohraničených a omezených bytostí jako jsme my.

Jak bychom si mohli vůbec představit Boha, který by používal metodu tak omezenou a nejistou jako je náhoda? Kdyby Bůh v biogenezi použil zkusmou náhodu, potom by nám nevyjevil svou vševědoucnost a všemocnost. Celý koncept biogeneze založený na Darwinově předpokladu náhody je nepřiměřený Boží povaze. Použití "něčeho" co v naší nevědomosti nazýváme náhodou může být zajisté použito i Bohem, ale pro Boha by to "něco" nebylo náhoda, nýbrž absolutní jistota. Proto opravdová náhoda nemůže být nikdy použita Bohem, vždyť není nic co by nepovstalo z jeho vůle. Pro Boha prostě náhoda neexistuje.

Za druhé podívejme se na Boží věčnost, bezčasovost, t.j. že Bůh není ovládán ani spoután časem. Bůh existuje mimo čas a tím i mimo prostor a hmotu. Bůh není součástí časoprostorové spojitosti. Náhoda a čas jsou dva z nosných pilířů Darwinovy evoluční doměnky. Darwinističtí evo lucionisté musí vývojový čas natahovat do mnoha miliard let, aby do něj vtěsnali statistické nemožno náhodného atomárního a molekulárního ruchu. Jestliže je Bůh věčný, t.j. bezčasový, potom jej nemůžeme spoutat miliardami let náhodné evoluce. Vždyť miliony let jsou stavebními kameny darwinistického, nebiblického myšlení.

Samozřejmě, Bůh změnil genetiku obzvlášť po pádu a potopě, ale tvrzení, že nemohl tvořit bez dlouhých věků je nesmysl. Bůh může tvořit v okamžiku co se mu zlíbí. Ani náhoda, ani dlouhý čas nevystihují Boha jako vševědoucí a věčnou osobnost. Náhoda a čas vystihují naší omezenost. Darwinistická my šlenka je milionté opakování Luciferova a Adamova hříchu. Stvoření si hraje na Stvořitele. Stvoření připisuje Stvořiteli svoje omezené chápání a vlastnosti. Je to touha se vyrovnat Bohu a být bohem, nebo jej strhnout na pozemskou úroveň.

Za třetí, Bůh je mírotvůrcem. Jak by Bůh mohl použít bezohledné ničení slabých a nemocných jako neoddělitelnou součást svého pokusného tvořivého postupu? Jestliže je jeho tvořivá práce dosažena ničivými metodami, neprotiřečilo by to jeho povaze? Jestliže Boží tvořivá metoda k vyšším formám života je ta, kterou vidíme v dnešní přírodní a lidské džungli, jaké jsou potom Boží cíle? Jestliže Bůh použil k tvorbě evoluci, raději se ani nezajímejme o jeho konečné záměry. To musí být peklo.

Můžeme namítnout, že když Bůh použil destruktivní válečné metody aby dosáhl svého spásného cíle pro Izrael obzvláště ve Starém zákonu, proč by také nemohl použít stejně kruté metody při tvoření? Bůh používal a používá destrukci k nápravě, k odsouzení a utužení kázně již zruinovaného stvoření. Ale na počátku hřích neexistoval a nebyl nikdo, kdo by měl být kázeňsky potahován nebo zkoušen jako dnes.

Kniha Genesis jasně učí, že všechny druhy života byly stvořeny podle svého pokolení, žádné přechody z druhu do druhu. Když hřích vstoupil do světa, Bůh má právo použít náš hřích, který sám nečiní, aby oslavil svoji dokonalou osobnost. Kdyby byl sám znečištěn hříchem a použil jej, vůbec by jej to neoslavilo. A protože Bůh není původce hříchu, je nemyslitelné, aby použil hřích k tvorbě. Mzdou hříchu je smrt, jak učí bible. Kdyby Bůh použil evoluční přirozený výběr skrze smrt a utrpení, potom by jej jeho slovo, bible, obžalovalo jako prapůvodce hříchu.

Bůh hovořil o zabití, o blahoslavenství, o cizoložství, o rozluce, o lásce k nepřátelům atd. Všechny tyto Kristovy výroky příkře odporují teorii, že by Kristus použil zákon silnějšího při svém tvoření. Nemů žeme zaměnit Boží soud za hřích. To, že Bůh soudil ve Starém i Novém zákoně a že bude soudit i v budoucnu nás neopravňuje k tomu, abychom tvrdili, že použil hříšnou smrtonosnou metodu tvoření.

Existenční boj v přírodě a lidském životě je výsledkem hříchu, který zkorumpoval dokonalé stvoření. Existenční boj však není metoda, která by vylepšovala stvoření.

Existenční boj v dnešním světě je v očích bible důkaz a příznak degenerace kdysi dokonalého Božího stvoření. To co v přírodě vidíme dnes, není vzestupná evoluce, ale sestupná devoluce, vzrůstající entropie. Bible učí přesný opak než humanizmus.

Jak zmatená myšlenková logika musí panovat v hlavách křesťanů, jsou-li opravdu křesťané, když věří, že jejich Bůh tvořil ničením slabých. Jak tito v "bohavěřící" uvedou v soulad bibli a Darwina? Jak mohou přijmout tyto dva úplně si odporu jící koncepty je nepochopitelné. Na jedné straně dokonalý, vševědoucí a všemocný Bůh lásky a na druhé straně omezený Bůh, který by tvořil zkusmou, náhodnou, vražednou metodou, která trvá miliony a miliardy let.

pst

Pokračování příště.