Pokračování:
Darwinistická evoluční nauka a humanistický materialismus přivádí zkázu a úpadek na celé lidstvo. Darwin neviděl v přírodě Boží výtvor a vyčetl z přírody pravý opak. Kamkoliv se podíváme, ať v živé nebo neživé přírodě, vždy nalezneme důkaz, že nic není trvale ztraceno z přírodního koloběhu. Tělesná smrt neznamená konec jedince.

• Poznal jsem, že vše co činí Bůh, zůstává na věky, nic k tomu nelze přidat, ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje, bylo odedávna a co bude i to bylo, a Bůh vyhledá co zašlo. (Kaz 3:14)

To je, biblicky řečeno, "zákon zachování hmoty a energie." Všude v přírodě vidíme proměny. Živé i neživé stvoření přechází z jedné formy do druhé. Nikdy nevidíme náhlé nebytí a úplnou neexistenci. Moderní materialisté si myslí, že smrt jedince je náhlé přerušení existence, krok z existence do neexistence. Jestli je to pravda, potom by smrt, neexistence, představovala tu nejnepravděpodobnější vyjímku všech přírodních zákonů a pravidel, které dnešní věda zná.

Zamysleme se třeba nad pšeničným zrnem. Zapadne do půdy aby zašlo a skončilo navždy v zapomenutí. Přesto všechno, nebytí, neexistence, se ve skutečnosti vůbec nedostavila. Ze zdánlivé smrti pšeničného zrna povstala mocná proměna. Skrytý che micky zaznamenaný program v genetickém materiálu zrna dal vzrůst zelené pšenici. Kdybychom znali pouze suchá pšeničná zrna, nikdo by je ne spojoval s rostlinou, která z nich vyroste.

Chlupatá, odpudivá housenka napěchovaná zelenou kašičkou z listů ani v nejmenším nepřipomíná krásně zbarveného motýla. A přece se tato proměna jedince jednoho dne dostaví. Kdybychom znali jenom housenku a motýla, nikho by ani v nejpohnu tějším poblouznění mysli nenapadlo spojit tyto dva v jednoho tvora. Pouhá představa, že by těžká, loudavá housenka a poletující motýl byl tentýž jedinec, je pošetilá. A přece je tomu tak.

Ženské vajíčko se vyprostí z vaječníku a započne svoji pouť, aby se střetlo s mužskou spermií. Ani vajíčko, ani spermie vůbec nepřipomínají lidského tvora. Vajíčko a spermie samy v sobě "praskají ve švech" nepředstavitelným množstvím genetických informací jak postavit tělo, mozek a ostatní orgány. Genetické informace jsou zachovány od Adama až po dnešní generaci. Vnější tvar rozmnožovacích buněk nenaznačuje žádnou podobnost organizmu, kterým se stanou. Proměna vajíčka oplodněného spermií by byla nepředstavitelná, kdyby to nebyla odpozorovaná skutečnost.

Jakou proměnou musíme projít my, náš celý národ, abychom se proměnili z lenivé břicho si cpoucí housenky v tančícího motýla? Bez oplození Duchem Svatým je náš národ, stejně jako kterýkoliv jiný, ztracen.

Podívejme se na problematickou otázku osobnosti. Prozkoumejme zda-li osobnost může být odvozena z hmoty. Jestliže je lidská osobnost, t.j. vědomí, výsledkem hmotné a energetické proměny, potom jsme jenom přeskupené potraviny. Jak se stejné mléko, chleba, maso a vajíčka jednou seskupí na Bedřicha Smetanu a podruhé třeba na mě, je pro materialisty a darwinisty nevysvětlitelnou záhadou. Nemyslím těla, ta jsou si velmi podobná, ale osobnosti s veškerým nadáním i nenadáním.

Podívejme se například na materiální proměnu v životě žáby. Za pomoci cukrů a bílkovin ve svém mozku a svalech žába koncentruje energii pro elektrické impulsy, "žabí myšlenky" a pro svalové smrštění, aby svým hbitým jazykem slízla mouchu. Nervové impulzy, pohyb jazyku a svalů používají energii, kterou žábě dodává spalování, okysličování cukrů a bílkovin. Vedlejší produkt, odpad spalování, je kysličník uhličitý, který žába vydechuje. Molekula "žabího" kysličníku uhličitého je vdech nuta rostlinou a ta za pomoci sluneč ního světla upoutá uhlík opět do obřích molekulárních struktur cukrů a škrobů, které se usadí třeba v bramboře, kterou sním. Cukry a škroby z brambory spálím oxydací a uvolněnou energii použiji k přemýšlení a pohybu. Přesně tentýž uhlíkový atom, který používám k myšlení byl použit žábou pro úplně jiné účely. Ačkoliv jsme oba použili tentýž uhlíkový atom k přemýšlení a pohybu, v žádném případě jsme neproměnili jedinečnost žabí a lidské podstaty, chcete-li osobnosti. Oba jsme sdíleli totožnou hmotnou základnu. Hmotná základna, v tomto příkladu atomy uhlíku, naší osobní podstatu pouze nese.

Podstata osobnosti není odvozena ani závislá na hmotě. Osobnost je hmotou pouze "podpírána." Osobnost se na hmotě veze jako jezdec na koni. Osobnost nemůže být nikdy ztotožněna ani postavena na úroveň hmoty. Potraviny, cukry, škroby, bílkoviny nemají nic společného ani s Bedřichem Smetanou, ani se mnou, i když se živíme stejnou hmotou. Kdyby hmota, kterou jedinci sdílí byla příčinou našich myšlenek a osobních podstat, potom by se naše myšlenky a osobní podstaty musely nevyhnutelně "infikovat" myšlenkami jiných osobností. Stejně jakoby magnetofonová páska byla příčinou a tvůrcem nahrávky kterou nese.

Naše tělo průběžně vyměňuje svojí hmotnou základnu přibližně každých sedm let. Proto, po hmotné stránce, jsme novými jedinci. Nové hmotné tělo je ale okopírované z předešlého. Dobře víme, že kopie z kopie ztrácí na kvalitě a naše desátá tělesná kopie se po 7Oti letech života pomalu stává nekopírovatelnou. Kdyby byla hmota, t.j. potraviny, plně zodpovědná za osobní podstatu jedince, potom by naše osobnost měla zmizet před mnoha léty. Člověk, přestože se jeho veškerá hmotná podstata vymění každých sedm let, zůstává stejnou osobností. Když okopírujeme "Škoda lásky" na jinou kazetu, stále je to "Škoda lásky".

Moje osobnost, moje "JÁ" může změnit můj fyzický zjev. Moje "JÁ" může vést až k žaludečním vředům. Moje "JÁ" je schopné částečně ovládat a vnutit hmotě určitý pořádek. Moje "JÁ" přispívá k budování i k zničení těla. Život, což je propojení, se veze na nahraditelné, organizované hmotné podstatě jako jezdec, který každých 7 km vymění koně.

Darwinisté, humanističtí nebo dialektičtí materialisté předpokládají, že s rozkladem tělesné struktury zmizí beze stopy i osobnost. Úplně opomíjí metamorfozy, které probíhají bez vyjímky v celém živém i neživém stvoření. Materialisté věří v tuto jedinou vyjímku. Jak jsou irracionální! Ti, kteří drží lidstvo zšikované v pochodu myšlenkami zde formovanými materialistickou pseudovědou, budou překvapeni i se svými dobrovolnými "oběťmi."

• "Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu."Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení, Řekové (to jsme my) vyhledávají moudrost, ale my kážeme Mesiáše ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, ale pro povolané jak pro Židy, tak pro Řeky je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. (1 Kor 1:1925)

Blaze národu, jemuž je Hospodin Bohem.

pst
Pokračování příště.