Už několikrát se nám stalo, že zemřeli naši mladí přátelé nehodou, na leukemii, nebo rakovinu. Naše kamarádka Helena zanechala po sobě dvě malé děti. Blízkému příteli zemřela dcerka Zuzana v jedenácti letech. I teď máme přátele s rakovinou. Je jim kolem čtyřicítky, smrt číhá a zůstává otázka proč?

Snad všichni jsme si kladli otázku, proč je na světě tolik válek, bolestí a zla. Proč Bůh dovolí nespravedlnost, když je milující, jak bible neustále zdůrazňuje? Bible dává velmi znepokojivou odpověď. Důvodem je hřích.

Dr. Wilder Smith napsal malou knížečku na toto tak málo pochopené téma. Všichni jsme slyšeli námitky skeptiků:

"Vůbec nemohu pochopit, jak inteligentní lidé mohou tvrdit, že věří ve všemocného, vševědoucího a milujícího Boha. Říkají si křesťané, dokonce si namlouvají, že s ním mají osobní, láskyplný vztah. Docela souhlasím, když vidím východ slunce, kvetoucí růže a zdravé mladé lidi. Ale křesťané jsou úplně naivní. Copak nevidí rub? Co říkají, když vidí, jak se kočka proradně plíží, aby chytila myš a potom jí s hravou brutálností umučí k smrti. Nakonec jí sežere.

A co když je krásná žena znásilněna, zavražděna a její ukryté tělo plné červů hnije, než jí někdo najde a pochová. Co mladá matka, která umírá na rakovinu a její tělo páchne smrtí ještě za živa? Je to obraz Boží moudrosti a lásky?

A co války? Té bolesti, utrpení, smrti, vzájemného mučení ve vyhlazovacích táborech! Co totalitní systémy, které poznenáhlu ničí morálku svých občanů? Co svaté války, ve kterých se podřezávají křesťané s mohamedány, protestanti s katolíky a všichni dohromady se vznítí, slyší-li slovo Žid. Co národnostní a rasová nesnášenlivost a nenávist? Nenávist v rodině, na pracovištích? Proč chudák nevinná kráva musí padnout, aby si člověk pochutnal? Vždyť i ta se před smrtí třese. Proč milující všemocný Bůh, je-li nějaký, dovoluje tolik hrůz a nespravedlnosti? I krutí neznabozi, kdyby byli všemocní, by zarazili takové ukrutnosti a spoušť. Ale milující Bůh nechá smrt, hrůzu a násilí řádit, co svět světem stál."

Nevěřící kolega dále pokračuje a namítá: "Co si myslíš o dokonale vytříbeném mučení, jako je přenos malárie? Tento úkaz vypadá, jako by byl pečlivě a zlomyslně naplánován za jediným účelem, mučit lidi. Zdá se mi, že stvořitel, jestli opravdu nějaký je, obsahuje dobro i zlo. Bůh, který ukazuje v celém stvoření intelektuální genialitu a dokonalost, lásku i dobro, nemůže být na druhé straně chladnokrevný sadista. Buď Bůh není a jestliže je, tak je bezcitný technokratický kruťas s určitou mírou lásky a dobra. Křesťanské pohádky, že zlo je způsobeno hříchem a vládcem dnešní éry Satanem, který soupeří o moc s Bohem, jsou úplné nesmysly. Kdyby byl Bůh všemocný, dávno by se s ďáblem vypořádal. Zdá se, že Satan, jestli nějaký je, má stejnou moc jako Bůh. Jestli si mám představit bajku, jak se dva bozi, dobrý a zlý, perou o moc v nebi, to raději zapomenu i na svůj agnosticismus a hlásím se k ateistům. Logicky jsem dospěl k závěru, že Bůh neexistuje. Komu zbývá jen trochu inteligence, nemůže věřit v žádného Boha. Nemohu věřit v Boží dobro ani zlo. Víra v Boha vše jen komplikuje. Raději o takových otázkách ani nepřemýšlím." Tak zakončí skeptik svůj monolog.

I křesťané se ptají, proč Bůh trpí nespravedlnost, epidemie, přírodní katastrofy, utrpení, mizérii a hladem zmírající děti. Přestal nás snad Bůh milovat? I Jób si kladl podobné otázky, když na něj přicházela pohroma za pohromou. Znamená to, že si Bůh Jóbovy útrapy přál? Proč Jób Boha neproklel, jak mu radila jeho žena?

Tolik okolností svědčí pro Boha a tolik proti. Dobro a zlo, požitek a bolest, sytost a hlad, zdraví a nemoc, život a smrt. Proč máme věřit v Boha, který je plný protikladů?

Někteří křesťané říkají "věřme" a všechny rozpory zmizí. Taková víra by však popřela jednu z nejlidštějších vlastností člověka, totiž zvážit důkazy a na jejich základech stavět oprávněné závěry. Jestli je Bůh současně dobrý a zlý, potom všechen lidský soud o něm pozbývá smysl. Čím se potom liší božské vlastnosti od lidských?

Dříve než budeme pokračovat v našich úvahách, podívejme se, co učí bible o dnešním stavu lidí. V 1. dopise Římanům Pavel napsal:

• Vždyť to, co lze o Bohu poznat je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které je neviditelné lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

Tedy, když lidé přemýšlejí o vesmíru a přírodě a nevidí za vším tvořivou moc Boha, jsou bez omluvy. Čtěme dál:

• Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděční, nýbrž je jejich myšlení zavedlo do marnosti, a jejich zcestná mysl se ocitla ve tmě.

Bible tedy říká, kdo nepociťuje potřebu vzdát čest Bohu, dříve nebo později se jeho zcestná mysl ocitne ve tmě. To znamená, že člověk přestane analyticky myslet, jeho logické myšlení zdegeneruje a to vede ke lhostejnosti, která je základem demoralizace. Moje maminka říkala demoralizaci "po nás potopa".

Vidíme, že bible nemá žádný soucit s lidmi, kteří mají intelektuální zábrany uvěřit, protože "uvěřit" nemá intelektuální, ale morální podstatu. I člověk s minimální inteligencí musí vidět ve stvoření Stvořitele jako v hodinkách hodináře nebo ve stavbě architekta.

Jak je možné, že tolik lidí naráží na intelektuální potíže, které jim znemožňují uvěřit? Jejich pozorování toho, "co je viditelné", t.j. přírody, jim neodhalilo to, "co je neviditelné", t.j. Boha, protože je jejich myšlení diktované více vzdornou morálkou než rozumem. Jejich zkoumání je svedlo, aby uvěřili čemukoliv, co je neviditelné a navíc neexistující. Protože to, "co vidí", t.j přírodu, má tolik protikladů, odsuzují to, "co nevidí", t.j. Boha. Bůh je potom pro ně nemožný, směšný a zbytečný. Ateismus se stává řešením, které přijímají prý bez obětování své rozumové celistvosti.

Jak vzniklo zlo? Je skutečně dnešní morální chaos nepřekonatelnou překážkou, která stojí v cestě čestné víry v Boha? Následující příklad potvrdí přesný opak. Přírodní a morální chaos v dnešním světě je rozumově snadno vysvětlitelný. Dnešní chaos existenci Boha nevylučuje, naopak jí potvrzuje a Dr. Smith uvádí další příklad:

Vraťme se do nedávné minulosti před 2. světovou válkou a navštivme Kolín nad Rýnem. Kolínská katedrála je architektonický skvost. Člověk může obdivovat dlouhé hodiny tyčící se opěrné pilíře, vznešenou a velkolepou klenbu chrámové lodi, středověké okenní mozaiky a nádherné varhany. Čím víc člověk obdivuje stavbu jako je kolínská katedrála, tím víc si uvědomí, jací dobří stavitelé kdysi žili. Celá stavba kolínské katedrály svědčí o obdivuhodné řemeslné zručnosti dělníků, o dokonalé schopnosti umělců. Svědčí o technické znalosti architektů, kteří naplánovali spanilé obrysy stavby s neuvěřitelnou matematickou přesností. Dílo stavitelů kolínské katedrály bylo po všech stránkách prvotřídní a lidsky dokonalé. Jestliže si uvědomíme, jak málo stavebních strojů staříci užívali, tím víc jsme udiveni. Stavba katedrály potvrzuje, že její tvůrci uměli plánovat, rozuměli základům fyziky, byli stavitelé, umělci, měli zručnost a věděli, proč staví.

Během 2. světové války Kolín nad Rýnem utrpěl těžké bombardování. Katedrála stála hned vedle nádraží a neunikla bombám. Kdybychom jí navštívili po válce, smutek by obestřel každého, kdo miluje krásu. Téměř každá budova kolem katedrály klesla pod tíhou náletů. Katedrála se však nepoložila. Z dálky vlastně vypadala, jako by nebyla ani dotčena. Její dvě slavné věže se tyčily majestátně do výšky. Kdybychom se přiblížili, uviděli bychom velké díry v masivně provedené zednické práci. Stovky tun betonu a cihel bylo spotřebováno k opravě jedné veliké díry vysoko ve věži. Střecha byla zničena, varhany rozbité a po podlaze byla po kolena sahající suť.

Tento bezútěšný pohled chaosu otřásl s každým, kdo znal nebo si uvědomil dřívější krásu dokonalého pořádku. Nikdo, kdo viděl zruinovanou katedrálu, nespojoval její zbombardovanou podobu s neschopností dělníků, zedníků, umělců a architektů. Nikdo ani na vteřinu nezapochyboval o jejich existenci. Naopak, ve zbořeništi jejich pečlivě naplánované a provedené dílo vyniklo ještě dokonaleji než v původní, nedotčené podobě. Bomby jenom odhalily stavební dokonalost. Díry po bombách ukázaly masivnost zednické práce, která by nebyla jinak vidět. Katedrála neměla opadávající omítku, ani falešné zdi, jaké dnes nacházíme v mnoha moderních budovách.

Nikdo nemohl obvinit stavitele z postavení ruiny. Katedrála ukázala pořádek i chaos, nádheru i šeredné jizvy a bylo by nelogické dospět k závěru, že za stavbou nestál vynalézavý duch stavitelů.

Zbombardovaná katedrála připomínala stav dnešního stvoření. Celá viditelná příroda i neviditelná morálka jsou směsí pořádku a chaosu, krásy a šerednosti, lásky a nenávisti, dobra i zla.

Ateisté nelogicky předpokládají, že příroda a vesmír nemohly být stvořeny milujícím Stvořitelem, protože "vše, co je", je neoddělitelně spjato s pořádkem a chaosem, radostí a utrpením. My, kteří věříme ve Stvořitele však víme, že i ten nejnepatrnější ostrůvek pořádku, dobra a lásky v moři chaosu a zla vyžaduje Stvořitele. Nevěřící se chybně domnívají, že žádný tvořivý duch nestojí za veškerým existujícím světem. Proto nemohou rozumově obhájit zmatený a zbombardovaný obraz "toho, co je". Ve skutečnosti zbombardované stvoření odhaluje plán Stvořitele lépe než dokonalé a nedotčené.

Výzkumem rakovinových buněk, které jsou dobrým příkladem zbombardované tkáně, vědci odhalili stavbu a funkci zdravé buňky. Rakovina odhalila dovednost Stvořitele stejně jako bomby odhalily dovednost stavitelů kolínské katedrály. Proto, i když svět obsahuje zdánlivě zmatený obraz protikladů, bylo by nerozumné učinit závěr, že za vším nestojí Stvořitel. Přesto ateisté a agnostici udržují neobhajitelnou filosofii, že pohled na svět popírá ducha a zručnost Stvořitele, protože svět je směs dobra a zla, které zanáší zmatek do otázky Boží existence. Pavel píše Římanům toto:

• Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh po lidsku řečeno nespravedlivý? Naprosto ne! ... Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen?

Naše nepravost, naše lež vystihuje Boží slávu tak, jako bomby vyzdvihly slávu starých stavitelů. Pavel v tomtéž dopise píše, že nemoc, smrt, nenávist jsou vnějšími příznaky vnitřní choroby hříchu. I hříchem zbombardované stvoření odhaluje původní dokonalost, která podlomí každému čestně uvažujícímu člověku kolena k oslavě Stvořitele. Kdo je tuhý v kolenou, jak bible říká, bude neschopen dalšího logického uvažování, protože je morálně upřen na člověka, je humanista a Starý zákon říká:

• Proklet buď muž jenž doufá v člověka.

pst
Pokračování příště.