Když biskup J. Smith, hlavní kaplan britské armády, navštívil Spojené státy, nadutý reportér se ho chopil, sotva vystoupil z lodi, a zeptal se: "Co si myslíte o víře v Americe?" Biskup odpověděl: "Co si o ní myslíte vy?" Reportér se zarazil a koktal: "Když mám říci pravdu, moc o tom nepřemýšlím." Biskup odvětil: "V tom případě se nad tím trochu zamyslete, pane, a pak se mě na to přijďte zeptat ještě jednou. Není rozumné debatovat o něčem, o čem jste ještě ani nezačal přemýšlet."

Lidé, kteří nemají ani tu nejmenší kvalifikaci k debatě o křesťanské víře, často jednají, jako by byli na toto téma odborníci. Hbitě a ochotně pronášejí hluboké úvahy na téma náboženské víry nebo řeknou, "že všechna náboženství jsou v podstatě stejná. Co je důležité, aby byl člověk upřímný". Je zvláštní, že tento názor, ač nelogický, uspokojí mnohé. Jistě by neužili tutéž zásadu v politice. Nikdo z nich nevěří, že na tom nezáleží, je-li člověk demokrat, republikán nebo komunista, jenom když je to poctivý a upřímný politik. Každý ví, že člověk může být upřímný, ale může se upřímně mýlit.

V žádném jiném poli to neplatí víc než v náboženství. Upřímnost není konečná záruka pravdy. Jistě, je to dobrá vlastnost, ale vůbec nemusí být shodná s pravdou. Pravda je pravda, ať je to v chirurgii, ve vědě, v matematice, nebo ve víře v Boha. Zodpovědný chirurg se nebude honosit, že je "tolerantní" při operaci, ani žádný vědec nebude tolerantní, když vysvětluje vědecké zásady. Ve všem existuje správný a nesprávný postup.

Zakládá se náboženská víra opravdu na upřímnosti, a ne na učení? Mnozí to tak chápou. A to je hlavní důvod, proč je tolik opozice proti křesťanskému hnutí. "Nechte lidi jiných náboženství na pokoji," vyžadují. "Přínos jiného náboženství zničí starodávné kultury, které jsou jiným právě tak plné významu, jako je křesťanství vám." Tato filozofie má jen jednu vadu. Není to pravda! Kdo objektivně prostudoval výsledky křesťanských misií, ví, že udělaly pro zaostalé národy víc než kdo jiný jak po stránce duchovní, tak kulturní, lékařské a výchovné. Hlavní význam křesťanství spočívá v tom, že dalo jednotlivcům živou naději a změnilo je uvnitř, v srdci.

Křesťané jsou často viněni z toho, že jsou nesnášenliví a zaujatí, protože tvrdí, že Ježíš Kristus je jediná cesta k Bohu a nebi, ale rád bych vám připomněl, že Kristus byl ukřižován právě pro toto tvrzení. Řekl: "Kdo vidí mne, vidí Otce", "Já a můj Otec jsme jedno", "kdybyste znali mě, znali byste i mého Otce." Také prohlásil: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." Nezní to hrozně dogmaticky? Své učedníky varoval, že mnozí přijdou v Jeho jménu, a oklamou mnohé (Mt 24,5). To může znamenat jenom jedno. Všichni, kdo se snaží napodobit Jeho dílo, jsou nepraví.

Řeknete, a co to staré přísloví "všechny cesty vedou do Říma"? To naznačuje, že je víc než jedna cesta jak dosáhnout určitého bodu. Pravda. Hodí se to, když se jedná o přemístění z jedné oblasti do druhé - můžeme se dostat do Prahy přes Pardubice, přes Beroun, přes Mělník, ale když jsme v jednom z těchto měst, nejsme ještě v Praze. Jak mohu tvrdit, že jsem křesťan, když následuji učení někoho, kdo buď Krista ignoruje, nebo říká, že On nebyl Boží Syn, ale jenom obyčejná lidská bytost? Dnes existují na tucty náboženství, která se nazývají křesťanství, a přitom vystrnadila Ježíše Krista a Jeho slova úplně ze své nauky. Nesouhlasila by s Ním, když řekl: "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne!"

Ježíš řekl: "Já jsem dveře; kdo skrze mne vstoupí, bude spasen..." (Jan 10:9) A apoštol Pavel říká v 1 Tim.2:5, že mezi člověkem a Bohem je jenom jeden prostředník, a ten prostředník je Kristus. On buď opravdu je ta Cesta, nebo byl podvodník.

Denně se setkáváme s lidmi různých náboženských přesvědčení. Každý člověk má mít právo, vzdávat božskou čest kdy a jak a komu chce, bez bázně a bez překážek. Toto právo si osobujeme i my. Jestli někdo namítne, že jsme moc dogmatičtí, odpověď na to je, že víra, která není dogmatická, vlastně není vůbec žádná víra! Když někdo překročí pravidla hry ve sportu, je pokutován nebo diskvalifikován. Neznalost nebo nedodržování pravidel ho neomlouvá. Nikoho by ani nenapadlo, že by každý hráč mohl dělat "svou věc". A tak sportovní klub z jednoho města nebo i země může hrát s klubem z druhé země, protože se řídí stejnými pravidly. Ať už hrajeme nějakou hru, nebo řídíme auto, nebo luštíme matematický problém, musíme zachovávat určitá pravidla. Všechno má jakoby nejvyššího soudce, který udává pravidla, a ta ovlivňují každou fázi života. Proč by nemělo totéž platit v duchovní oblasti? Kolik bohů a kolik vyznání by mělo být dovoleno? Kolik správných a nesprávných způsobů existuje?

Po staletí se vyskytovali jednotlivci, kteří trvali na tom, že dostali nové speciální instrukce božského zjevení. Výsledek toho byl vytvoření mnoha nových sekt ujišťujících o svém božském původu. A jak mnoho jinak inteligentních lidí přijme tyto náboženské novinky - a svěří jim své vlastní duše! Proč se nezeptat, jak to, že všemohoucí Bůh vesmíru čekal tisíce let, než zjevil koruně svého stvoření pravdu o zemském i posmrtném životě? Že si vybral nějakého neznámého jednotlivce, ať už muže či ženu, jako nástroj k tomu, aby změnil všechna pravidla, která byla doposud platná?

Bible říká, že existuje duchovní oblast obývaná zlými duchy, a účel těchto duchů je odvrátit lidi od pravdy. Apoštol Pavel varoval Timotea, že dojde k odpadnutí od víry, a mnozí budou oklamáni svůdnými duchy a ďábelským učením (1 Tm 4,1). My nyní žijeme v takových dobách. Důvod, proč křesťané věří, je, že z mnohaleté zkušenosti a pozorování vidí, že víra v Krista přináší výsledky; že víra v Něho změní lidi uvnitř a dá jim sílu k zbožnému životu.

Jedno z nejpěknějších vyjádření úcty křesťanské víře vyšlo z úst člověka, který nebyl věřící. Byl to Pierre Loti, francouzský literární génius, který umřel v r. 1923. Napsal:

"Ti, kdo se ještě sklání k nohám Krista, neznají trýzeň stárnutí, osamělosti, ani úzkost blížící se smrti. Pokračují ve své cestě, důvěřiví a vyrovnaní. Co bych za to dal, kdybych měl tu jejich zářivou iluzi, i kdyby to znamenalo stát se jedním z těch ubohých blouznivců v mentálním ústavu, kteří si představují, že jsou mezi bohatými a mocnými tohoto světa. Při nedostatku této víry, kdybychom alespoň mohli zakotvit v něčem, v nějaké naději, v nějaké nesmrtelnosti - ale nic takového neexistuje. Kromě této věčně zářivé osobnosti Krista, vše je hrůza a temnota!"

F. H- John D. Jess, přeložil F. Hůlka