V čísle 44 jsme otiskli pojednání na téma Střízlivost s odkazem na mnoho biblických veršů. Hned v úvodu článku bylo citováno ze světského zdroje: "Abstinenci bych nechápal jako slepé následování nějakých předpisů, ale jako pochopení, že alkohol duchovním hodnotám a radostem neprospívá a že se vyplatí ho vystříhat."

Ještě žádné jiné téma než pojednání o užívání opojného nápoje nevyvolalo tolik polemiky. Trest smrti, potraty, homosexualita měly ve srovnání s ním minimální odezvu. Někteří tento článek přirovnali k zákonictví, jiní zaměnili pohár s plodem vinné révy za svoji číši zloby a nadávek. Jen málokdo přinesl pro své stanovisko biblické verše a jen málokdo si uvědomuje, jaký obraz o podstatě víry, národní a kulturní tradice, právě tyto dopisy odhalují. Velkou odezvu měl článek Křesťan a vojenská služba a pojednání o tom, zda-li byl Ježíš ukřižován v pátek.

Tato polemika nebude odpovědí ani na jedno z uvedených témat, ale bude o všeobecně diskutovaných předmětech, které mohou vyvolat u čtenářů souhlas nebo nesouhlas.

Zápas o duši je časopis polemický s úmyslem oslovit co nejširší okruh čtenářů. Je určen všem zájemcům, především hledajícím. Není periodikem žádné církve ani denominace. Má své krédo víry, které se v mnohém ztotožňuje s hlavními protestantskými směry v ČR. Nepřisvojujeme si patent na výklad Božího slova, ani neočekáváme, že nás budou všichni chválit. Všichni věřící mají téhož interpreta - Ducha svatého. Pro jedny může být časopis příliš fundamentalistický, pro jiné není dost seriózní, další jej mylně považují za "téměř bibli". Jsme lidé, a proto se může kdykoliv stát, že se vyjádříme neobratně nebo čtenář špatně pochopí autorův úmysl. Ano, občas se stane, že se do textu vloudí chyba, objeví odlišný názor než je u nás zvykem, ale od toho máme Bibli, abychom se vzájemně vzdělávali a napravovali.

Zdánlivě "lehčí" tón je ve své podstatě záměrný, přestože jde o vážné věci, nevyhýbáme se tématům, která jsou kontroverzní a u nás málo diskutovaná. Rozdíly v pohledu na jisté biblické doktríny mezi křesťany vždy byly a budou. Proto Zápas o duši, jako cokoliv vytištěného nebo vysloveného, je a musí být předpojatý. Bez předpojatosti se nedá vyjádřit názor v žádném oboru. Všechny názory, vědecké především, stojí nejprve na předpojatém předpokladu a světonázoru. Náš předpojatý světonázor je Boží slovo ověřované Duchem svatým. Avšak všichni, do posledního, jsme hříšní lidé, soustředění na sebe, což je v podstatě definice hříchu:

• Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. (Římanům 8:7)

Jistě, Duch svatý nám odhaluje biblické pravdy, On je ten pravý interpret. Apoštol Pavel popsal naši i svoji nedokonalost, kterou na sobě všichni vzájemně můžeme pozorovat:

• Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu. (Římanům 7:24-25)

Jenom ti, kdo si myslí, že jsou dokonalejší než Pavel "neslouží" svým jednáním hříchu... Proto jediný způsob, jak se jako služebníci hříchu, i jako křesťané, udržíme v optimu předpojatosti, a v optimu hranic biblické pravdy, je nepřetržité vzájemné zkoumání, které často navenek vypadá rozporuplně, ale vzájemné vztahy nakonec tříbí, doplňuje, buduje a obohacuje.

Církev není statická, je to dynamický organismus. Proto jsme vděčni za různá křesťanská seskupení, denominace a hnutí patřící do církve. Ve své vnější formě všechny začínají a jednou skončí. Někoho ovlivní hodně, jiného málo anebo vůbec. Každý jednotlivec, každá exkluzivně uzavřená společnost (i světská) s"výlučným vhledem", není-li ovlivňována a přetvářena zvenčí, degeneruje a zaniká. Je totiž, jak ani biblicky nemůže být jinak, příliš soustředěna na sebe, slouží svým jednáním více zákonu hříchu, jenž je přirozeností nás všech. Nejtěžším trestem je samotka, což je exkluzivita všech exkluzivit. Vězni na samotce po delší době obyčejně zešílí. Stálý střet různých názorů a pohledů formuje společnost, církev i mezilidské vztahy.

Na rozdíl od světa, církevní pohled musí být zakotven v Božím slově. Opravdoví křesťané se vzájemně usměrňují, protože v nich přebývá Duch svatý. Jedni jsou v Kristu rozjaření, ty stáhnou do střízlivosti ti zachmuření. Zachmuřené pozvednou ti rozjaření tak, že se alespoň usmějí. Kdyby byli bujaří izolováni, brzy by "lezli po stropě". Kdyby byli zakabonění izolováni, potom by bylo příjemněji v márnici než ve sboru. Jedni kazatelé se připravují na každou službu dny a celé hodiny, jakoby šlo o odbornou přednášku. Jiní mají přímou linku do nebe a spoléhají na to, že jim Duch svatý vloží do úst to pravé slovo a myšlenku. Každý z nich má jiné obdarování. Pán Bůh nám dopřává rozličnost v jednotě! Není to úžasné? Tyto dva typy bratrů se navzájem usměrňují a ovlivňují; každý si zachovává svou osobnost, ale ne tak vyhraněně ortodoxní, jakou by měl, kdyby nepoznal styl toho druhého. Některé denominace mají jednoho kazatele, jinde během bohoslužby káže více bratrů. Jak se mohou doplnit! Sbory s jedním kazatelem mají výhodu v tom, že systematické vyučování vyžaduje soustředěnější přípravu a přednes. Ti druzí mají výhodu zase vtom, že mohou mít za kazatelnou častěji hostující bratry s jinými pohledy na věc. Ani jedna církev se nemusí vzdát své individuality. Křesťanství je mnohotvářné, protože Bůh tvoří jen originály, žádné kopie. Ani jedna vločka není stejná, ani jeden vlas není totožný, ani jedna kapka vody nemá tentýž tvar ani počet molekul nebo množství stopových prvků. Kopie tvoří pouze člověk. Každý křesťan, každý kazatel a každý sbor je, bude, a musí být jiný, jinak bychom zmizeli jako kopie kopií kopií..., které jsou v konci konců nečitelné.

Duch svatý časem ukáže skutečnou hodnotu otištěných článků. Zda se jedná nebo nejedná o lidské novátorství, zda byly články v ZODu vytesány na Skále - Kristu, nebo napsány do písku. Věříme, že těch vytesaných slov do Skály bude mnohem více. Smysl Zápasu o duši má být chápán jako hlas konstruktivní "výzvy" k přemýšlení o Boží pravdě, kde jsou autoritativní pouze biblické verše nevytržené ze souvislostí. ZOD není Bible, ani nepředstavuje učení jedné denominace. Jeho přispěvatelé jsou naši sourozenci v Kristu, kteří milují Boží slovo a mají touhu se dělit s ostatními o biblické poznání. Chyb a nedokonalostí má každý z nás více než dost. Proto vás prosíme:

• Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. (1. Janův 4:1)

Jak poznáte, zda jsou články v ZODu z Ducha Božího? Vždyť těch kontroverzních témat už ZOD za posledních osm let otiskl pěknou řádku! Jak si můžete být jisti, že k vám nepromlouvají falešní proroci? Je mnoho odpovědných kazatelů a pisatelů, ale najdou se mezi nimi i méně odpovědní. My všichni, čtenáři jakékoliv duchovní literatury a posluchači kteréhokoliv kazatele, musíme mít na paměti Petrovo varování:

• Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti. (2. Petr 3:17-18)

Proto musíme zkoumat každé slovo! Předešlý verš nám napověděl - Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti. Každé novátorství, které má něco společného s teologií, biblickým učením, každý nový zvyk, nová pravda, nový duchovní prožitek, nová duchovní zkušenost, nový obřad, nové poznání, to všechno musí být zkoumáno ve světle růstu v milosti a v poznání našeho Spasitele a Pána Ježíše Krista.

A. W. Tozer v podstatě řekl, že každé nové biblické odhalení musí projít sedminásobnou zkouškou:

(1) jak tento nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj k Bohu, (2) Kristu, (3) Písmu svatému, (4) sobě samému, (5) ostatním křesťanům, (6) světu, a (7) hříchu. Test nově objeveného poznatku není tak složitý, jak se na první pohled zdá. Zkoumání duchů, zdali jde o biblické učení, či ne, je poměrně snadná věc. Jestliže čtete třeba článek v tomto nebo jiném časopise pojednávající o tom, že Ježíš byl ukřižován a pohřben ve středu, nebo že alkohol není zrovna ten nejvhodnější prostředek k uhašení křesťanovy žízně, či navození radosti, zkoumejte s modlitbou všech sedm zkoušek. Takový test zaručuje urychlení osobního růstu, méně dotazů a především samostatného myšlení v Duchu svatém. Ujišťuji vás, moji milí, jsme si vědomi, že i některé naše články neprojdou všemi sedmi testy. Zřejmě, ani všechny vaše pohledy a názory neprojdou, protože naše i vaše přirozenost, bez rozdílu, stále vězí v těle.

(1) Jak nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj k Bohu.

• Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest. (Zjevení 4:11)

Bůh pracuje pouze pro svou slávu. Cokoliv, co přichází od Boha, musí sloužit k Jeho nejvyšší cti. I sláva jeho díla je jen odleskem Jeho vlastní slávy, z níž vše pramení. Každý nový poznatek, který vzdává Bohu vyšší čest, je s největší pravděpodobností z Něho. Naopak, cokoliv, co Bohu ubere slávy, je buď z těla, nebo dokonce od toho Zlého. Jakékoliv učení, které přidává slávu člověku nebo čemukoliv jinému místo Bohu, rozhodně od Boha nepochází. Příjemné a často povzbuzující náboženské prožitky křesťanů, buddhistů, muslimů, okultistů nebo učení Nového věku, které vytváří program osobního zdokonalování na úkor Boží dokonalosti, nepocházejí z Boha, ale pocházejí z nás anebo z Ďábla. Pamatujme, že dnešní člověk dá více na dojmy, než na pojmy. Zkoumejte duchy z tohoto pohledu.

Uveďme názorný příklad reinkarnace nebo různých (i křesťanských) náboženství dobrých skutků. Kdo bude oslaven "dobrým" chováním? Je to Bůh, anebo člověk, který se snaží svými skutky zajistit v příštím životě lepší existenci? Princip dobrých skutků klade důraz na důležitost člověka! Které učení oslavuje Boha, a které člověka? To, které říká, že člověk musí být dobrý, aby se dostal do nebe, anebo to, které učí, že Bůh, Ježíš Kristus, spasil hříšné lidi bez jejich zásluh? Takto zkoumejme každý nový poznatek. Veškerá sláva je Jeho, my jsme pouze jejím odleskem. Čím bude v našich očích Jeho sláva větší, tím bude větším odleskem slávy i Jeho stvoření. Znovu si to zrekapitulujme:

Takové učení, které umocňuje slávu, čest a moc Boha s největší pravděpodobností pochází od Boha. Klíč tohoto testu je v tom, zda-li tento nový poznatek pozitivně ovlivní můj vztah a postoj k Bohu. Ne k lecjakému bohu, ale k Bohu, Otci Ježíše Krista! Miluji Jej po tomto novém poznání víc? Je Jeho sláva v mých očích zvětšena? Objasnila tato novina v mých očích pojetí, tedy koncepci Boha? Udělal tento nový objev Boha v mém srdci ještě úžasnějším? Anebo jsem se stal úžasnějším já sám? Tento test je jednoduchý a nadmíru účinný.

(2) Jak nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj k Pánu Ježíši Kristu?

• Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem." (Skutky 2:36)

• Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni." (Skutky 4:11)

Křesťanství by mělo být soustředěno na Krista. Proto je to přece křesťanství! Zní to paradoxně, ale existuje také "křesťanství", kde je středobodem všechno možné kromě Krista - a to není ojedinělý jev! Spousty věcí, které se dnes konají ve jménu Ježíše Krista, mají svůj počátek v těle, jsou propagovány tělem, a jejich cíl je uspokojení těla. Mnoho lidí prožívá duchovní zkušenosti natolik vzrušující, až jsou přesvědčeni, že se osobně střetli se samotným Pánem Ježíšem Kristem. Pravá podstata takové zkušenosti však vyvstane ve chvíli, kdy Kristova postava začne z jejich vědomí ustupovat a oni spoléhají na své citové zážitky, které považují za hloubku svého duchovního života. Jestliže však naše nová zkušenost, naše nově nabytá znalost učiní Krista nepostradatelným, jestliže promění naše přirozeně hříšné a na sebe soustředěné emoce na emoce soustředěné ke Kristu, potom jedeme po správné koleji.

Například biblická doktrína panenského početí Ježíše Krista Jej nekonečně vyvyšuje, činí Jej Bohem a současně bezhříšným člověkem. Jistým mezitestem je, jak nový poznatek, nově nabytá zkušenost nebo nový obřad, ovlivní můj vztah ke třetí osobě Boží hlavy, totiž k Duchu svatému. Co platí o Otci a Synu, platí i o Duchu.

(3) Jak nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj k Písmu svatému?

• Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha. (2. Petrův 1:21)

Celá Bible byla napsána z popudu Ducha svatého. Proto je to Písmo svaté. Takže první otázku, kterou si musíme položit - je tento nový pohled na pravdu přímo (induktivně) nebo nepřímo (deduktivně) čerpán z Písma? Je tam tato nová znalost výslovně napsána? Je odvozena z Písma, nebo nemá žádný biblický podklad? Mnoho křesťanů podlehne silným psychologickým nátlakům vůdčích osobností různých skupin, buď vědomě, nebo nevědomě. Kolik už bylo proneseno emocionálních svědectví a proroctví, která ve světle Písma neobstála. Jaký důsledek z toho vyvodíme? Obvykle žádný. Cokoliv, co má původ mimo Písmo - svědectví, knihy, časopisy, včetně tohoto, cokoliv napsaného a řečeného by nemělo být nikdy bezhlavě přijímáno až do chvíle, kdy Písmo svaté tento nový pohled prověří. Každé citové náboženské pohnutí musíme považovat za podezřelé, dokud jeho původ neověříme Písmem. Biblické Písmo je konečnou autoritou, která ukáže platnost nebo neplatnost nového učení. Bible například neučí jednoznačně, že ke konci dnů bude mít církev více členů než má třeba dnes. Bible učí pravý opak:

• ... Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" (Lukáš 18:8)

Autorem Bible je Duch svatý. Proto čím vyšší poznání Ducha svatého, tím vyšší poznání a ocenění Písma svatého. Písmo je v tisku totéž, co je Ježíš Kristus v osobě. Inspirované Písmo je jako věrný Kristův obraz. Kdo miluje Boha, bude milovat i Jeho Slovo. Vše, co knám přichází od Boha Slova, prohloubí naší lásku ke Slovu Boha. Každé ochlazení vůči Písmu je pro nás znamením, že se naše láska k Bohu ochlazuje také.

(4) Jak nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj k sobě samému?

Tento bod je velmi důležitý, protože biblické učení, samozřejmě i to nově nabyté, vychovává nového člověka, totiž křesťana.

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2. Timoteovi 3:16-17)

Střetneme-li něco nového, potom se musíme zamyslet nad tím, k čemu mne tato nová pravda přitahuje.

• Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. (Galatským 5:17)

Z tohoto verše vyplývá, že naše přirozená povaha je totální negativ pozitivu Písma a učení, která z něj vyplývají. Biblické verše a doktríny, jejichž autorem je Bůh-Duch svatý nás sesazují z trůnu humanismu a nastolují místo nás Ježíše Krista. Musíme se otázat sami sebe - ovlivnila mne tato nová pravda tak, že poslouchám více Ducha Božího než svoje tělo? Jsou Jeho cesty v mém životě rozšířeny a moje cesty zúženy?

• Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. (Ř 8:5)

Tento test je zcela jasný. Jestliže mi nová duchovní zkušenost nastavila zrcadlo, ve kterém se vidím zase darebněji, potom může pocházet poznání a zkušenost od Boha. Jestliže mi ale poskytla pocit sebeuspokojení, potom takovou náboženskou zkušenost nepřijímejme bez hlubšího zamyšlení. Varujme se pseudonáboženských citových prožitků, které sice vyvolávají mnoho blažených pocitů těla a mysli, ale nakonec jen nafukují srdce pýchou. Naše uspokojení a radost spočívá vtom, že je oslaven a vyvýšen Bůh. Jsme-li v Kristu uschováni, pokřtěni, potom veškerou naši totožnost a hodnotu čerpáme z kvality Krista, protože jsme v Něm. Nikdy svoji hodnotu neodvozujme sami ze sebe, protože sami ze sebe jsme pouze Božími nepřáteli. Všechny duchovní dary jsou určeny k budování a užitku církve. Jestliže upadám do pokušení sebeuspokojení duchovní výjimečnosti, protože si myslím, že jen já a má církev je ta pravá, nebo jsem obdržel nějaké mimořádné vidění, proroctví, novou znalost nebo duchovní zkušenost, potom by se mi měla okamžitě podlomit kolena a měl bych činit pokání, protože jsem upadl do pasti Nepřítele.

• Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve. (1. Korintským 14:12)

• Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. (1. Petrův 4:10)

(5) Jak nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj k bližním křesťanům?

Toto je obzvláště nebezpečný bod pro nás, vydavatele časopisu. Zde klopýtá většina jednotlivců i církví. Nové pohledy, nové chápání, nové zkušenosti, nové obřady, to všechno je hlavní důvod k rozbíjení a štěpení stávajících sborů bez ohledu na denominační příslušnost. Častokrát se upřímný křesťan, poté co jej "osvítí" nové poznání na věc, stáhne se z obecenství jiných křesťanů a rozvine v sobě nezdravý postoj - hledání chyb v druhých. Obyčejně propadá iluzi, že se nachází v pokročilém stavu milosti, kterého ti ostatní ještě nedosáhli. Takový křesťan může na ostatní dokonce shlížet shora.

Velikým nebezpečím je, když křesťan přijme opravdovou biblickou pravdu, zpychne a jedná v těle, jakoby byla tato pravda vyhrazena jen jemu. To byl problém Židů i nás. Všichni jsme těmto svodům náchylní. Pocity nadřazenosti rozbíjejí vztahy mezi křesťany a lidé ze světa je škodolibě pozorují se zadostiučiněním, že k nim nepatří.

Ujasněme si ještě jednu věc. Zde, jako ve všem, jde o stav srdce, ne o doslovný výklad. Jsou chvíle, kdy nám někdo řekne, "pocem ty troubo" a vrníme blahem; a jsou momenty, kdy nám někdo řekne "miláčku" a vyletěli bychom z kůže. Dorozumívání prý z93% závisí na tom, jak to říkáme, a jen ze 7% na tom, co říkáme. To by potvrzovala i pravda, že Bůh čte přímo srdce člověka. Syn, který řekl nepůjdu a šel, činí otcovu vůli; ten, který řekl půjdu a nešel, ten ji nečiní. Bůh vidí stav našeho srdce.

Uveďme si další příklad. Humor patří k tomu typu komunikace, kde záleží na tom, jak to říkáme, ne tak úplně na tom, co říkáme. Jsem přesvědčen, že nám Bůh dal humor proto, aby nám ulehčil hrůzu naší padlosti. Vážnost lidského pádu bychom totiž bez smyslu pro humor neunesli. Jakýkoliv vtip, i ten nejnevinnější, se vždy týká nedokonalosti naší lidské podstaty. Umět si udělat legraci sám ze sebe, je jen přijetí bídy svého pádu v pokoře, se srdcem na pravém místě, aniž bych se pod tíhou vlastní bídy zhroutil. Bez Adamova pádu by humor nebyl. Humoristé si ze všech lidí vždy nejvíce uvědomovali tragedii lidství.

• Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, (1.Janův 3:18-19)

Jistě, nemusíme se vším s ostatními křesťany souhlasit, přesto bychom je měli milovat a udržovat s nimi v srdci i navenek ten nejvřelejší vztah. Proto, mějme vždy na zřeteli, jak nový duchovní poznatek ovlivní můj vztah, přístup a lásku k ostatním křesťanům.

(6) Jak nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj ke světu?

"Světem" samozřejmě nemyslíme planetu Zemi s celou svojí přírodou. "Světem" ani nemáme na mysli ztracené duše. "Světem" myslíme toto:

• Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. (1. Janův 2:16-17)

Šestá zkouška je snadná. Co sleduje nový náboženský poznatek? Dychtění mých očí? Uspokojení toho, na čem si svět zakládá? Zdraví, úspěch, bohatství, uznání? Není člověka, který by po těchto výhodách netoužil! Není nic špatného na zdraví, úspěchu, bohatství a uznání, ale problém vězí v tom, že se takové touhy stávají smyslem našeho krátkého života. Bůh nám odhalil pravý smysl života:

• Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. (Skutky 17:27)

Smysl našeho sedmdesátiletého či osmdesátiletého pachtění není jen zdraví, úspěch, bohatství a uznání. Po tom všem dychtí svět. Mají tedy být křesťané ušlápnuté nic? Rozhodně ne:

• Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Matouš 6:33)

Jestliže nás nový poznatek nebo zkušenost vzdaluje od světských tužeb, potom je pravděpodobně z Boha. Každé učení, které však napodobuje svět, z Boha není, i kdyby se Otcem, Kristem nebo Duchem svatým ohánělo.

(7) Jak nový poznatek ovlivní můj vztah a postoj k hříchu?

• Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. (Titovi 2:11-13)

Boží milost přináší spásu a výchovu, stejná milost přináší i odřeknutí se světských vášní a přání. Jestliže nový poznatek posiluje nenávist k hříchu, potom to může být učení z Boha;. jestliže oslabuje nenávist k hříchu, potom určitě z Boha není.

• Ty nejsi bůh, který má zálibu ve svévoli, zlý nemůže být u tebe hostem, tobě nesmějí na oči potřeštěnci, nenávidíš všechny, kdo páchají ničemnosti. (Žalmy 5:5-6)

Nových směrů, učení, prožitků i obřadů, bude jen přibývat:

• Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné. (Marek13:22)

Přátelé, zkoumejme duchy i novátorství, odkud přicházejí. Máme zde sedm zkoušek, sami jistě najdete i jiné. Nešetřete před podobnými testy ani Zápas o duši, nenechte nic náhodě. Všem vám, kteří jste nám své ohlasy napsali, upřímně děkujeme. Na další příspěvky a podněty se těšíme. Časopis nepatří nám, ale vám, čtenářům.

-pst-