Odborníci celého světa si marně lámou hlavu a hledají odpověď na otázku proč tolik mladých, slavných a úspěšných lidí, podléhá drogám, alkoholu a sebezničujícím vášním. Společně hledáme cestu z bludného kruhu, ale nikdo neví, kde hledat pravou příčinu této zničující katastrofy? Dnes má víc než třetina středoškoláků u nás nějaké drogové zkušenosti a každé dítě ví, kde drogy získat.

Abychom alespoň částečně pochopili fenomén rostoucího zájmu stále mladších dětí o drogy, musíme nejdříve odložit své vědecko-materialistické představy o původu člověka. Na rozdíl od zvířat, má člověk nejen duši, ale i ducha. Díky evolučnímu učení a materialistickému pohledu na svět, vědomí o duchovní kvalitě života upadlo v naprosté zapomění. Většina odborníků si vymýšlí odborné termíny a to co Bible označuje slovem hřích, antropologové označují jako psychologickou odchylku. Člověk se prý rodí jako živočich - tedy zvíře a pokud je v tomto duchu vychováván, skutečně se jako zvíře bude dříve nebo později chovat.

Mnoho slov odborníků zní učeně, ale klíč k rozluštění chování člověka a mezilidských vztahů - behavioralismus, nenajdeme v antropocentrické, biocentrické nebo ekocentrické morální filosofii. Moderní, vědou odkojený člověk hledá hlubší smysl života a své místo ve společnosti. Sami odborníci připouštějí, že současný pohled na sociobiogenezi člověka vzbuzuje skepsi. Pokud se neprobereme z ateistické kocoviny evolucionismu, nemůžeme pro záchranu dětí a mládeže udělat vůbec nic.

Většina rodičů i dětí neví o existenci ducha člověka vůbec nic. Dětí vyrůstají bez mateřské péče a otcovské autority, buď v rozvrácených a neúplných rodinách, nebo na ně rodiče prostě nemají čas. Někteří rodiče zahrnují děti materiálním odškodněním za nedostatek času a osobní péče. Americké děti už dávno říkaly: "Já nechci peníze ani sportovní auto, já chci, aby mě táta nebo máma přišli povzbudit, když mám ve škole sportovní utkání".

To, že vztahy mezi lidmi i mezi dětmi a dospělými nejsou nejlepší, víme všichni velmi dobře. Děti znají prázdný domov, prázdné vztahy, a prázdnotu své duše zaplňují kulisou ohlušujícího řevu rockových a metalových skupin. Svoji identitu nacházejí v partách, utíkají se do diskoték a prostředí, kde problémy samoty a citového strádání řeší pomocí drog a sexuálního běsnění. Teprve tady rodiče projeví skutečné znepokojení a snaží se vzniklou situaci řešit podle svého. Když neuspějí, hledají poradu u odborníků, ale to už je většinou pozdě. Děti si mezitím našly své učitele, své hrdiny, své bohy a vzdor, který vnitřně vyjadřují slovy Michaela Jacksona: "Tlučte mě, nenáviďte mě, nikdy mě nezlomíte ..." To už jsou děti mimo dosah rodičovské autority a žádné domlouvání nebo tresty neplatí. Mají svého boha, kterému jsou oddaní. Ničeho a nikoho se nebojí, pokud je smrt nezastaví. I oni věří ve "Věčný návrat", ve slova jedné z písní a vyznání mladých:

Duší člověka se zabývají pedagogové, psychologové, psychiatři, lékaři, vychovatelé a v neposlední řadě i umělci. Kdo se zabývá jejich duchem? Prostřednictvím procesu všeobecného i vyššího vzdělávání je rozvíjen jen duševní a intelektuální život jedince lidského druhu. Církev, Kniha knih - Bible - a křesťané nemají v naší společnosti prakticky žádné místo ve výchově ani v médiích. Ani jeden z odborníků se nezabýval skutečností, že život člověka, tedy i mladého, nepodléhá jen pravidlům tělesné a duševní hygieny.

Všichni přicházíme na svět tělesně živí, ale duchovně mrtví. Rodičovská péče a vzdělání, pokud není dítě mozkově poškozeno, může vychovat svéprávného člověka, který má svobodnou vůli rozhodovat o své budoucnosti. Každý z nás se narodil tělesně živý při svém fyzickém narození, ale jen někteří se narodí duchovně, při svém znovuzrození. Všichni ostatní zůstávají duchovně mrtví a žijí ve dvojrozměrném světě tělesnosti a intelektu, tak jak jej popisuje Kafka ve svých Proměnách. Nevěřící člověk je člověk neúplný, není jen nemocný nebo hříšný, ale je to člověk duchovně mrtvý! A zde leží jeden z klíčů problémů "Děti a drogy".

Duchovně mrtvá mládež prosazuje jen sama sebe, neslyší tiché namlouvání Boha ani hlasité domlouvání rodičů. Dospělí unikají z dvojrozměrného světa do jiné dimenze, do světa osobních duchovních rádců s nimiž mohou osobně komunikovat. Odtud pramení rostoucí zájem o východní náboženství a filosofii jógy, která člověka učí, aby věřil jen sám v sebe, aby se ponořoval do hlubin vlastního nitra a vzbuzoval v sobě dřímající schopnosti, které se napojí na kosmickou energii, aby našel tolik hledanou harmonii a sebeovládání. Tyto novověké metody integrují do osobního života i výchovného systému.

Stav změněného vědomí pod vlivem drog, hudby, různých meditačních a relaxačních technik je zcela jiná kategorie duchovního života, než který nabízí křesťanství. Naprostý nedostatek znalostí duchovního rozměru člověka a vesmírných mocností ohrožuje nejen tělo, ale i mysl a vůli člověka. Duchovní hledání často nahrazuje okultní zábava, ale i to je jen hon po extázi, která odvádí smutnou daň nejen počtem svých obětí, ale i pozůstalých.

Všichni víme, že mrtvolu nepřivede k životu umělé dýchání. Mrtvola nevidí, neslyší, necítí bolest a ničemu nerozumí, nepotřebuje záchranku ani lékaře. Mrtvola nemá touhu žít. Je jí úplně jedno, kdo a jak bude nakládat s její tělesnou schránkou. Podobně jako mrtvola, žije duchovně mrtvý člověk uprostřed prázdné temnoty a nehybnosti. Aby ji zahnal, stimuluje smysly všemi možnými způsoby a stále hledá nové partnerské vztahy. Takový člověk je štvanec svého svědomí, které je třeba utlumit a pokud možno úplně zlikvidovat. Bez Božího zásahu to nejde jinak, než pomocí drog, alkoholu, citového běsnění a řevem slov písně:

Tentokrát nezazní žádný signál, vzbouření duší co nevrhaj stín, pekelné zvony jsou zborceny krví a zvoní k věčnému návratu. (Věčný návrat, refrén)

Duchovní mrtvole nepomohou odborné přednášky ani intimní informace o zdravém životním stylu, protidrogové osvětě a metodách bezpečného sexu. Mladým lidem můžeme domlouvat, vysvětlovat, naléhat, varovat a nic nepomůže.

Význam slova hřích jsme z našeho života odstranili, ale jeho následek - smrt, odstranit nedovedeme. Žijeme ve světě, který se podobá márnici, ale abychom popřeli tuto skutečnost, stavíme mrtvolám hrobky, pomníky a poutní místa. Ony se však dál rozkládají a obracejí v prach. Mezi námi žijí ideologické mrtvoly balzamovaných vůdců a mumie staré několik tisíc let. Před ostatky svatých a umučených důstojně rozjímáme a místo abychom vzdávali hold životu, vzdáváme hold smrti. Zcela opomíjíme skutečnost, že duchovně mrtvý člověk od nikoho nic nečeká protože ho nic nezajímá, nevnímá, nechápe, nevidí, neslyší, nezná radost, bolest ani žízeň po životě, nemá hlad po duchovních hodnotách. Každý je poznamenán hříchem, ale ne každý je duchovně mrtvý. Na první pohled může duchovní mrtvola vypadat jako klidně spící nebo odpočívající člověk. Jiný se nachází v pokročilém stádiu rozkladu a je těžké určit jeho identitu. Nad některou mrtvolu se skláníme s bolestí v srdci, se soucitem a od jiné se s ošklivostí odvrátíme.

Co je to duchovní obroda člověka? Plné lidství spočívá v druhém narození, narození z Ducha. Tak jako fyzická smrt odděluje člověka od bližních, tak duchovní smrt oddělila člověka od Boha. Každý z nás se narodil tělesně a duševně živý, ale duchovně zůstáváme mrtví až do chvíle, kdy se znovu narodíme. Jen Bůh může dát člověku směr a poznání pravého duchovního růstu. Člověk, který uvěří v Pána Ježíše Krista, je duchovně vzkříšen, nově narozen, naplněn Duchem svatým a je uveden do Boží přítomnosti. Duchovní narození otevírá člověku třetí rozměr života, nové chápání, vidění a souvislosti. Ten, kdo je v životě příliš tělesný, nebo jen intelektuální, ten bude klopýtat a vyrovnávat svoji vratkou existenci stimulací svých tělesných smyslů nebo je bude umrtvovat omamnými prostředky. Teprve duchovní rovnováha, kterou najdeme u svého Stvořitele, u Boha, může člověku zajistit stabilitu. Ať se nám to líbí nebo ne, člověk bez Boha není svébytná osobnost, ale jen otrok svých vášní. Bůh nepotřebuje člověka, ale člověk potřebuje Boha, aby nalezl smysl života. Bez poznání duchovní pravdy jsou ohroženi všichni, bez rozdílu věku, vzdělání a společenského postavení. Teprve na základě poznání duchovních potřeb člověka můžeme začít hledat cesty jak chránit děti.

- kas -