Před několika lety uspořádal pedagogický sbor Scarsdale High School v New Yorku jakýsi „pracovní seminář o rovnosti pohlaví". Cílem tohoto semináře bylo identifikovat způsoby, jimiž škola poškozuje své studentky, a ukázat, jak může být vyučování více přizpůsobeno dívčím potřebám. Avšak stalo se něco neočekávaného. Kdosi vyslovil pravdu a pomohl učitelům, aby si uvědomili, že ve skutečnosti je to obráceně.

Ten někdo byl student, který ve svém příspěvku vyjádřil něco, co někteří sociologové, jako například Christina Hoff Sommersová, věděli již dávno: Jsou to naši synové, nikoliv naše dcery, komu se ve škole nedostává potřebné pozornosti.

Jak Sommersová vyjádřila ve své nové knize Válka proti chlapcům, sotva existuje nějaká oblast školních výkonů, v níž by chlapci nezaostávali za dívkami. Například padesát pět procent řádných studentů vyšších škol tvoří dívky. A očekává se, že toto procento vzroste, až se během studia ukáže, že chlapci mají menší zájem o studium než dívky.

U chlapců ve dvanáctém ročníku (USA) je čtyřikrát menší pravděpodobnost, že vypracují domácí úkol než u dívek, a je u nich rovněž méně pravděpodobné, že přijdou do školy připraveni, než u dívek. Nejedná se o nic překvapivého. Průměrný student je za průměrnou studentkou ve čtení a psaní opožděn o rok a půl.

Kromě toho je u chlapců více pravděpodobné, že ze školy předčasně odejdou nebo budou vyloučeni. U chlapců se rovněž mnohem častěji objevuje diagnóza poruch pozornosti. A to je pouze část krize, která se týká našich synů. Nejhorší je skutečnost, že naše kultura tuto nepříjemnou situaci ignoruje a je vůči ní lhostejná.

Proč? Vysvětlení je možno z velké části nalézt v triumfu feministické ideologie v institucích, které vytvářejí naše názory, zvláště ve školách. Tato ideologie nahlíží na vztah mezi mužem a ženou výlučně ze zorného úhlu moci. Zjevným cílem feministek bylo pomoci dívkám dosáhnout stejného postavení s chlapci. Aby ospravedlnily své zaměření na dívky, uveřejňovaly zprávy a studie, které měly doložit údajné způsoby, jimiž školy poškozují naše dcery. Dr. Sommersová ovšem uvádí, že z vědeckého hlediska byly tyto „studie" defektní, a - jak poznamenal jeden učenec - byly „politikou pod maskou vědy".

Ať už šlo o maškarádu nebo ne, byly tyto studie působivé. Tím, jak se naše školy stále více „vstřícné" k dívkám, stávaly se více a více nehostinné pro chlapce. William Pollack, klinický profesor psychiatrie na Harvardské lékařské škole a autor knihy „Opravdoví chlapci", řekl listu Washington Times: „Školy jsou pro chlapce jedním z nejnepřátelštějších míst na světě…"

Jedinou cestou, jak tento trend zvrátit, je zaměřit se konkrétně na vzdělávací potřeby chlapců. To znamená rozpoznat základní biblickou myšlenku, které se feministky vzpírají, totiž že muži a ženy se od sebe navzájem liší. Učí se odlišně, rozdílně reagují na své prostředí a mají rozdílné citové a duchovní potřeby. Může to znít samozřejmě, ale jak to jednou vyjádřil George Orwell, žijeme v době, kdy „stát se samozřejmým je základní povinností inteligentního člověka."

Bible hovoří o nenáležitém zvýhodňování lidí jako o hříchu „stranictví" a to je něco, čeho se musíme vyvarovat. Pokud pokusy pomoci našim dcerám znamenaly, že naši synové byli zbaveni práv, pak je na křesťanech, aby pomohli tyto záležitosti znovu uvést do rovnováhy a ukázali, kde se kultura ve jménu ideologie vydala špatným směrem a ohrožuje americké chlapce.

- Colson Commentary - No.: 000725