Proč chceme být zachráněni

  • Sedm žen se chytí jednoho muže v onen den. Řeknou: Budeme jíst vlastní chléb a odívat se vlastními šaty, jenom ať se jmenujeme tvým jménem, zbav nás naší potupy! (Iz 4,1)

Jestliže mají mít dva lidé trvalý vztah, nelze jej zredukovat na nějaký formální úkon, technickou otázku řešení jejich záležitostí. Možná proto se dnes někteří lidé děsí výrazu „manželská smlouva", protože se zdá, že skutečný význam vztahu vyprazdňuje. Jakkoli pro popis našeho vztahu k Bohu používáme podobný termín, kdybychom pod ním nechápali též naše postoje a motivy, bylo by v takovém vztahu hodně pusto.

Jak smutný je přitom vztah, do nějž lidé vstoupí předem s motivem realizovat své cíle, získat něco pro sebe. Jako ženy z uvedeného oddílu: ony tohoto muže nemilují, chtějí vyřešit vlastní problém, být zbaveny potupy svého osamění.

I my přicházíme k Bohu s břemenem svých problémů a hříchů, abychom byli této potupy zbaveni. V od- puštění a vykoupení spatřujeme lásku Boží, ale jednou se i vykoupení stane částí historie, abychom navždy setrvali ve věčném vztahu - chcete-li, manželství - s Kristem. V církvi dnes často slýcháme o lásce, kterou k nám má Bůh nebo kterou máme prokazovat druhým lidem ... ale méně o lásce, kterou máme dát Bohu my.

Když se Ježíš zjevil Petrovi po svém vzkříšení, položil mu tu nejdůležitější otázku:

Petře, miluješ mne?

Bůh dal všechno, aby Petra vykoupil a řešil jeho problémy ... ale též aby změnil jeho srdce od snahy o seberealizaci (a jeho příběh není jediný v Písmu, který nás nepokrytě upozorňuje, že se tato seberealizace může odehrávat v duchovní oblasti) k sebevydání a sebeobětování, aby na trůn lidského života natrvalo posadil Beránka Božího, Krista.

Můžete mít hluboký vztah s někým, kdo vás vyhledává jen proto, že od vás něco chce?

- J. Mačák -
www.duchovnimana.org/0_vlastni.html