Manžel propadl pornu, co teď?

Před nějakou dobou za mnou přišla jedna mladá žena s prosbou o rozhovor. Při setkání mi řekla, že ji moc trápí, že její manžel tráví hodně času u počítače a odůvodňuje to tím, že má hodně práce. Také zůstává hodně dlouho v práci, a když přijde domů, také pracuje.

V první chvíli jsem na tom neviděla nic špatného. Mladí muži dnes hodně pracují, když chtějí uživit rodinu a umožnit manželce byt doma s dětmi. Tak jsme spíše hledaly způsob, jak danou situaci zvládnout. Také jsme pře-mýšlely o tom, jakým způsobem manželovi naznačit, že jeho přílišná zaměstnanost je pro jejich manželství, pro vztah s dětmi a také pro něho samotného škodlivá.

Na závěr jsme se domluvily, že se sejdeme znovu a probereme změny, které už nastaly a které by ještě mohly nastat.

Při příštím setkání mi tato žena se slzami v očích líčila, že zjistila, že její manžel je závislý na internetové pornografii. Přišla na to tak, že neměl zájem o sex s ní (předtím býval iniciátorem spíše on, teď musela pokaždé začít ona); byl podrážděný a odtažitý, když se k němu chtěla vnitřně přiblížit, všechny způsoby selhávaly byl odmítavý, pasivní: neměl chuť s ní hovořit ani o svých zápasech, ani o úspěších, jako to dělával dříve; v jeho počítači náhodou našla internetové adresy, které navštěvoval a které byly pornografické; manželka jeho kolegy jí sdělila, že je ráda, že teď můžou být „chlapi" víc doma, když dokončili projekt...

Jak se má tato mladá žena zachovat? Jak má danou situaci vyřešit? Co může žena dělat v případě, že její manžel začne povzbuzení a ujištěni o tom, že je schopný jako muž, hledat prostřednictvím dokonalých, ale nereálných postav žen na internetu?

Pocity

Domnívám se, že první věc, která je velice důležitá, je uvědomit si, čím žena prochází.

Jsou to pocity zklamaní („Jak mi to mohl udělat?"), ztráta důvěry vůči manželovi („Já jsem mu tolik věřila!"), odmítnutí („No jo, už jsem mu dala děti, pomohla mu postavit se trochu na nohy, teď už o mě nestojí"), hněv („Já jsem to tušila, mužům se nedá věřit! Ti chtějí jenom jedno!") a touha po odplatě („Já mu dám internetové panenky! Ten za mnou ještě přijde s prosíkem, abych se k němu vrátila!").

Dále může jít o šok, úžas („To není možné, on je tak skvělý chlap, tomu fakt nemůžu uvěřit!"); bezmoc („S tím se už nic nedá dělat. Už mě nemá rad!"); vinu („Udělala jsem chybu, že jsem ho odmítala, když jsem byla utahaná a on chtěl sex. Asi to je moje vina. Co s tím?") a strach („Co bude dál? Jak to zvládnu? Čeho se od něho ještě dočkám?").

Je zasaženo její vědomí osobní hodnoty jako ženy, její vztah k sobě, vztah ke svému tělu („No jo, po těch čtyřech dětech už nevypadám jako po svatbě. A nakonec, co já, jenom běhám kolem dětí, vařím, peru, nakupuju, sama se nerozvíjím, na nové oblečení také nemám peníze a ani nemám čas si je shánět. Ani se mu nedivím, ty ženy na internetu jsou krásné, mají skvělou postavu, nejsou utahané jako já").

Reakce

Taková žena může buď ignorovat vážnost situace, popřít realitu a přesvědčit sama sebe, že to není tak vážné, nebo nebo naopak toužit po odplatě, pomstě. Další reakcí může být snaha manžela kontrolovat, vyptávat se, sledovat jeho počítač, mobil, popř. manžela napadat, vyčítat mu, útočit na něj. Může také skrývat nepřátelství vůči manželovi a vůči mužům obecně a navenek převzít role muže v rodině, čímž ale manžela ještě více paralyzuje.

Podle Písma víme, že žena byla stvořena, aby doplňovala muže, aby patřila k muži a aby budovala vztahy a domov. To, co muž udělal, když se rozhodl pohledem a emocemi oddat se jiné ženě nebo ženám, způsobí, že vlastní manželka bude prožívat odmítnutí. Jde o určitý druh nevěry. Naruší se Bohem daný řád mezi mužem a ženou a to se projeví tak, že žena neví, jestli ještě patří k manželovi, když mezi nimi stojí cizí žena z internetu.

Také je narušena jejich vzájemná důvěra - manželka se nemůže ke svému muži připojit na jeho cestě a povzbuzovat ho v tom, co dělá a čím žije. Vztah mezi nimi je rozbitý a ona neví, jak ho vrátit do stavu, ve kterém byl předtím. Manžel ji místo toho, aby ji chránil tak, jak podle Písma má, využil jen k tomu, aby ji ve svém vlastním vnitřním zápase s nedostatečností a chybějící jistotou o sobě jako o muži postavil do první linie.

Co však je ještě horší, takto podvedená žena se mnohdy dostane do krize i ve vztahu s Bohem, začne Pánu Bohu vyčítat, pochybovat o jeho lásce a dobrotě a může ho v důsledku toho i opustit. Tato skutečnost ovlivní ženu natolik, že nemůže plnit svoji roli na místech, kde ji má plnit jako matka a manželka.

Ozvěna vlastního otce

Ještě jednu věc bych ráda zmínila: Taková žena je najednou konfrontována s tím, jaký je její vztah s manželem. Zda v tomto vztahu nevystupovala jako dítě a manžel nebyl nucen jí plnit roli rodiče nebo jestli tomu nebylo obráceně, tedy že ona manželovi dávala to, co měl dostat jako dítě. Nebo zda byla příliš dominantní a kontrolující, nebo zda byla naopak schopna svému muži důvěřovat, že svou roli otce a manžela zvládne, a podporovala ho v tom. Tato konfrontace jejího vztahu k manželovi muže vést k odhalení jejího zápasu nebo těžkých zkušeností ze vztahů v minulosti, jakými jsou nevěra jejího otce vůči matce, alkoholismus otce, dominantní matka nebo nepřijetí svého vlastního já, svého těla a svých darů jako důsledek nefunkčnosti rodiny.

Tyto negativní zkušenosti totiž většinou způsobí, že se naruší její důvěra vůči mužům. Dcera, která poznává, kým muži jsou, skrze svého otce, může vůči nim získat trvalou nedůvěru. I když jako milující křesťanská manželka věří, že svému manželovi, který je jiný než její otec, může důvěřovat, nová situace, jakou je „nevěra po internetu", nastartuje její vnitřní pochybnosti z dětství.

Tyto negativní zkušenosti nepřispěli ani k tomu, aby žena, která už v zásadě pochybuje sama o sobě, o své kráse a schopnostech a o tom, že je hodná obdivu, změnila názor a začala vidět svoji hodnotu a cenu. Otec, který jí měl jistotu její krásy a vnitřního bohatství předat, možná nesplnil svou roli, a co víc, utíkal od ní k práci, alkoholu nebo jiným ženám nebo se schovával za matku. Když se tato žena provdá, bude od svého manžela očekávat, že naplní to, co měl naplnit její otec a dá jí dostatečnou jistotu její hodnoty a krásy.

Cesta ke změně

Dřív než žena začne přemýšlet o tom, jak danou situaci s manželovou pornografií řešit, je důležité, aby čestně před Pánem Bohem, před sebou a před někým blízkým, se kterým svůj zápas nese, vyznala a řešila svůj podíl na manželově problému. Jestli je v tom něco, co se týká její minulosti a čím mohla přispět k tomu, že její manžel upadl do daného stavu. Možná byl její podíl menší, například nedostatek ocenění a povzbuzení. Možná od něj očekávala příliš nebo mu podvědomě nedůvěřovala, jak jsem se zmínila výše.

Tento „úklid" na vlastním hřišti svého srdce je velmi důležitý. Nepíšu to proto, že bych chtěla na ženy útočit, svalovat na ně vinu za daný stav. Píšu to proto, že když si ony „uklidí" ve svojí části, budou mít mnohem větší nad-hled, svobodu a důvěru v Boha, jasnou mysl a snadněji budou moci začít daný problém konstruktivně řešit. Začnou svého manžela, jeho zápasy a potřeby vidět mnohem reálněji. Také začnou vidět mnohem reálněji samy sebe a začnou vůči Pánu Bohu v oblastech, před kterými utíkaly, nebo které skrývaly „pod koberec", budovat důvěru. Pravě na oblasti, které skrýváme, se nás Pán Bůh ptá, protože v nich a skrze ně může vyniknout buď něco zlého, pokud je neřešíme, nebo naopak něco cenného, pokud je Kristu odevzdáme. Právě v těchto oblastech můžeme být nejvíce závislé na Kristu, druzí skrze ně mohou vidět náš růst a my samotné můžeme skrze ně zakoušet Boží moc a lásku (2Ko 4.7 10).

Po tomto úklidu před vlastním prahem dojde k tomu, že nebudeme pouze reagovat na manžela a podmiňovat změnu u sebe změnou na jeho straně. Nyní můžeme problém začít konstruktivně řešit. Toto řešení může vypadat takto:

1. Utvrdit svoji hodnotu v Kristu („Kristus mě miluje a nikdy by neudělal to, co mi udělal můj manžel. Kristus mě nikdy nezklame. Miluje mě. Říká mi to ve verši") - můžeme si doplnit verš, který k nám osobně promlouvá.

2. Modlit se za manžela a mít o něho zájem.

3. Budovat vztah s manželem na tom, co je v jejich vztahu dobré, co zůstalo neporušené, zdravé.

4. Stejně budovat a podporovat vztah manžela s dětmi.

5. Každé zklamání řešit nejdříve s Pánem Bohem, pokud je třeba, tak i s někým, kdo to se ženou nese, pak to teprve po předchozí přípravě řešit s manželem.

6. Svým osobním životem s Kristem přinést do vztahu s manželem změnu. Je velká naděje, že změny postojů a duchovní růst manželky začnou působit také na manžela.

7. Čekat a pomalu obnovovat důvěru manželského vztahu v síle Boží lásky.

8. Plnit ve vztahu s dětmi tam, kde je to nezbytné, po dobu procesu manželova uzdravování, alespoň částečně roli otce.

9. Mít někoho blízkého, kdo se za mě modlí a nese můj zápas se mnou.

Přeji všem ženám, aby problému závislosti manžela na pornografii nikdy nemusely čelit. A těm, které s tím zápasí, přeji, aby jim všemocný Bůh dal touhu bojovat za svého manžela, aby jim dal sílu vidět svůj podíl na daném stavu, vidět realitu manžela a jeho zápasy a aby oba měli moudrost jednat tak, aby společně obnovili důvěru a krásu jejich vzájemného vztahu.

Život víry 2/2008

Přetištěno s laskavým svolením
autorky, která se spolu se svým manželem Pavlem věnuje manželskému a pastoračnímu poradenství.