Skotský kazatel a teolog Thomas Chalmers v kázání na téma „Nezbytnost Ducha pro účinné kázání evangelia“ prohlásil:

Jak málo se Boží přítomnost projeví na takovém místě, kde je vysoká hodnota kázání degradována na požadavek zábavy na straně jedné, a obdiv, na straně druhé! Anděly zcela jistě dovádí k pláči, když slabý a nicotný smrtelník, obklopený svými spoluhříšníky, spěchající spolu s nimi vstříc hrobu a soudu, nachází větší uspokojení v tom, že zahrnuje své posluchače předváděním sebe sama, místo aby jim se vší vážností představil dílo svého Mistra a snažil se je vyburcovat k pokání a k víře působivou prostotou evangelia.

William Plumer k tomu velmi jasně říká, že žádný služebník by neměl být nudný, kyselý a mrzutý. Nemyslím si, že by se člověk měl bránit přirozenému použití zdravého humoru. Do jisté míry je to i otázka osobnosti. Nicméně, říká Plumer, kazatel by neměl být „kašpar, ani šašek, nebo komediant“. Ted Donnelly ve své vynikající knize o nebi a pekle napsal toto varování:

Neobrácení lidé nás mohou označovat za ponuré. Mohou považovat naše setkání za staromódní a nudná, postrádající jiskru naleštěných církevních komediantů. To se nedá nic dělat. Ale když jsou v nesnázích, ve skutečné krizi, obrátí se na klauny? Budou hledat toho, kdo jim bude vyprávět jednoduché příběhy a rozesměje je? Znovu a znovu se přesvědčujeme o tom, že lidé v nesnázích jsou instinktivně přitahováni k těm, kteří jsou vážní, opravdoví, kdo jsou v kontaktu se skutečným životem. Cítí ryzí charakter, schopnost doopravdy pomoci. V dlouhodobém horizontu má šašek menší vliv než muž nebo žena se slzami soucitu. Ti, kteří se nám kdysi vysmívali, mohou přijít k poznání, že „je lépe slyšet důtku od moudrého než poslouchat opěvování od hlupáků“ (Kaz 7,5).

Buďme opravdoví, buďme uvážliví! Vždyť žijeme ve světě, v němž tolik lidí kolem nás, míří do zahynutí.

O co vám, kazatelé, za vaší kazatelnou jde? Usilujete o úsměvy nebo o smích posluchačů? Chcete se slunit v paprscích obdivu lidí, kteří vás považují za zábavné, kteří tleskají vašemu komediálnímu umění? Předvádíte se jako klauni a šašci své doby? Předvádíte svůj vlastní důvtip, nebo vyvyšujete svého Spasitele?

A co vy, posluchači, požadujete od svého kazatele? Chcete se dobře zasmát? Zaměňujete dobrou zábavu za dobré kázání, manipulaci nadaného komika za dílo Ducha svatého? Dělají na vás dojem vtípky a špičkování vašeho kazatele nebo jeho horlivý zájem a strhující nadšení? Čas od času můžete být pobaveni některými kazatelovými ilustracemi nebo pozorováním, ale byli jste už také dohnáni k slzám jeho naléháním a prosbami?

Opravdoví muži zřídka tráví veškerý svůj čas tím, že by se snažili ostatní rozesmát. Pokud vám Bůh do vaší zbrojnice dal posvěcený humor jako zbraň, používejte ho dobře, ale neudělejte z něj prapor, pod nímž budete pochodovat. Jako slabí a nicotní smrtelníci se musíme pustit do práce pod tlakem věčnosti ve svých srdcích. Když jsou duše na pokraji propasti, není čas na zábavu, ale naším úkolem je vážná obhajoba strhující prostoty evangelia. Nenechte anděly plakat.                     

∎

Tento článek je z online časopisu Aliance vyznávajících evangelikálů.
www.reformation21.org
Otištěno se svolením. © 2012