Milost a požehnání našeho dobrého Boha a nebeského Otce a láska Jeho Syna, našeho Spasitele Ježíše Krista, s tebou, má nejdražší.

Kateřino Ramonová, moje drahá a milovaná ženo a sestro v našem Pánu Ježíši Kristu, tvoje utrpení a smutek poněkud kazí radost a štěstí mého srdce, a tak píšu tento dopis, abych nás oba utěšil, a obzvláště tebe, která jsi mě vždy milovala vřelou láskou, a protože se to tak líbí Pánu, že jsme od sebe odděleni. Prožívám tvůj smutek z našeho odloučení silněji než svůj vlastní. Bojím se, aby se to Boha nedotklo, a proto se modlím, aby ses tím přespříliš netrápila. Když sis mě brala, věděla jsi, že si bereš smrtelného muže, jenž si není jist svým životem. Přesto se Bohu líbilo dovolit nám, abychom spolu strávili sedm let a měli pět dětí. Pokud by si Pán přál, abychom spolu žili déle, zařídil by to. Jemu se to však takto nelíbilo, a proto ať se děje Jeho vůle.

Vzpomeň si nyní, že jsem neupadl do rukou nepřátel pouhou náhodou, ale skrze prozřetelnost mého Boha, který vše řídí a vládne všem věcem, těm nejmenším stejně jako těm největším. To nám dokazují i Kristova slova: „Nebojte se. I všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A anijeden z nich nespadne na zem bez vůlevašeho Otce. Vy jste cennější než mnoho vrabců.“ Tato slova božské moudrosti říkají, že Bůh zná počet mých vlasů. Jak by mi mohl někdo ublížit, aniž by to přikázal a dopustil Bůh? Dokud je Bůh Bohem, nemohlo by se to stát. Proto prorok říká, že ve městě nenastane zlo, aniž by jednal Hospodin (Ámos 3,6).

Mnozí svatí, kteří žili před námi, se ve svých souženích a trápeních povzbuzovali tímto učením. Josef, jehož bratři prodali a jenž byl odveden do Egypta, říká: „Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to všakzamýšlel k dobru, aby vykonal to, co jednes, aby zachoval při životě početný lid.“ (Gn 50,20). Také David to zažil, když ho Šimeí proklínal. Stejné to bylo i s Jóbem a mnoha dalšími.

A proto také evangelisté píšou tak pečlivě o utrpeních a smrti našeho Pána Ježíše Krista a dodávají: „Toto všechnose stalo, aby se naplnilo, co o něm bylo napsáno.“ To samé by se mělo říkat o všech Kristových údech.

Je pravda, že lidský rozum se staví proti tomuto učení a odolává mu, jak jen může. Sám jsem to velmi citelně zažil. Když jsem byl zatčen, říkal jsem si: „Nemělo nás cestovat tolik najednou. Zradil nás tamten nebo onen. Nemělo se to vůbec stát.“ Byl jsem přemožen takovými myšlenkami, dokud můj duch nebyl pozdvižen při rozjímání o Boží prozřetelnosti. Potom se v mém srdci rozhostil velký klid. Naučil jsem se říkat: „Můj Bože, Ty jsi způsobil, že jsem se narodil v době Tebou určené. Po celý život jsi mě zachovával a chránil před velkými nebezpečími a ze všech jsi mě zachránil, a pokud teď přišla hodina, kdy mám opustit tento život a jít k Tobě, ať se děje Tvá vůle. Nemohu utéct z Tvých rukou. I kdybych mohl, neudělal bych to, protože je pro mě štěstím plnit Tvou vůli.“ Tyto myšlenky mé srdce znovu rozveselily.

A proto se modlím, má drahá a věrná družko, aby ses připojila k mým díkům Bohu za to, co udělal. Protože On nedělá nic, co není správné a velmi spravedlivé, a ty bys měla věřit, že je to k mému dobru a mému pokoji. Viděla a pocítila jsi mou námahu, kříž, pronásledování a utrpení, kterými jsem prošel, a dokonce jsi na nich měla podíl, když jsi mě doprovázela na cestách během trvání mého vyhnanství. Nyní můj Bůh napřáhl ruku, aby mě přijal do svého požehnaného království. Smím Ho spatřit dříve než ty, a pokud si to Bůh bude přát, budeš mě následovat. Naše odloučení není navěky. I tebe Pán přivítá, aby nás znovu spojil v naší hlavě, Ježíši Kristu.

Toto není pravé místo našeho přebývání – to je v nebi. Toto je jen místo naší cesty. Proto toužíme po své opravdové zemi, kterou je nebe. Toužíme být uvítáni v domě našeho nebeského Otce, uvidět našeho Bratra, Hlavu a Spasitele Ježíše Krista, spatřit vznešenou společnost patriarchů, proroků, apoštolů a mnoha tisíců mučedníků, do jejichž společnosti, doufám, budu přijat, až dokončím své dílo, kterým mě pověřil můj Pán, Ježíš Kristus.

Modlím se, má nejdražší milovaná, aby tě rozjímání o těchto věcech povzbudilo. Zvaž, jakou poctu ti Bůh prokázal, když ti dal manžela, který byl nejen služebníkem Božího Syna, ale jehož Bůh uznal za hodného koruny mučedníků. Je to pocta, jakou Bůh nikdy neudělil ani andělům.

Jsem šťastný. Mé srdce je naplněno lehkostí a v mém utrpení mu nic nechybí. Jsem tak pln hojnosti bohatství mého Boha, že mám dost pro sebe a všechny, ke kterým můžu mluvit. Modlím se tedy k mému Bohu, aby ke mně, svému vězni, nepřestával být laskavý. Ten, kterému důvěřuji, mě vyslyší, protože ze zkušenosti vím, že nikdy neopustí ty, kdo v Něj věří. Nikdy bych si nepomyslel, že Bůh bude tak laskavý k takovému ubožákovi jako jsem já. Pociťuji věrnost mého Pána Ježíše Krista.

Zažívám teď to, co jsem jiným kázal. A musím vyznat, že jsem při svých kázáních mluvil o věcech, které nyní prožívám, jako když slepý člověk mluví o barvách. Od chvíle, co jsem se stal vězněm, jsem získal více a naučil se více než za celý svůj předešlý život. Jsem ve velmi dobré škole: Duch svatý mě neustále inspiruje a učí mě, jak v této bitvě používat zbraně. Na druhé straně je tu Satan, nepřítel všech Božích dětí. Je jako rozzuřený řvoucí lev. Neustále mě obklopuje a hledá, jak by mě zranil. Ale Ten, jenž řekl: „Nebojte se, já jsem přemohl svět,“ mě činí vítězem. A už vidím, jak Pán podrobuje Satana pod mé nohy, a cítím Boží moc, která se dokonává v mé slabosti.

Na jedné straně mi náš Pán dovoluje pociťovat mou slabost a malost, vždyť jsem jen nepatrná nádoba na zemi, velmi křehká, a bude mě pokořovat až do úplného konce, aby všechna sláva vítězství byla dána Jemu. Na druhé straně mě posiluje a utěšuje neuvěřitelným způsobem. Mám více klidu než nepřátelé evangelia. Jím, piju a odpočívám lépe než oni. Drží mě ve velmi tvrdém vězení, bezútěšném, temném a ponurém. Toto vězení je známo pod pochmurným jménem „Brunain“ (černá díra). Vzduchu je tu nedostatek a páchne. Na nohách a na rukách mám železa, velká a těžká. Jsou pro mě neustávajícím peklem, drásají mé údy až na holé kosti. Náčelník mi přichází kontrolovat železa dvakrát až třikrát denně. Bojí se, abych neuprchl. Přede dveřmi vězení jsou tři hlídky, které mají čtyřicet mužů.

Navštěvuje mě také Monsieur de Hamaide. Přichází se na mě podívat, aby mě potěšil a vyzval k trpělivosti, jak říká. Přichází však po večeři, poté, co mu víno stoupne do hlavy a s plným žaludkem. Umíš si tedy představit, co je to za útěchu. Vyhrožuje mi a říká, že pokud se ukáže, že mám v úmyslu utéct, nechá mi řetězem připoutat krk, tělo a nohy, abych nemohl pohnout ani prstem, a říká ještě mnoho věcí podobného ražení. Ale přes to všechno – můj Bůh neodnímá své sliby, utěšuje mé srdce a naplňuje mne spokojeností.

Protože se události takto vyvinuly, zapřísahám tě, má drahá sestro a věrná ženo, abys ve svém soužení nacházela útěchu u Pána a abys Mu odevzdala svá trápení. On je manželem věřících vdov a otcem ubohých sirotků. Nikdy tě neopustí – o tom tě mohu ujistit. Chovej se jako křesťanská žena, věrná v bázni Boží, jak jsi vždycky byla, cti svým dobrým životem a slovy učení Božího Syna, které kázal tvůj manžel.

Vždycky jsi mě milovala velikou láskou, a proto se modlím, abys tuto lásku dále předávala našim malým dětem, vyučuj je známosti našeho pravého Boha a jeho Syna Ježíše Krista. Buď jim otcem i matkou a dbej, aby poctivě užívaly toho mála, které ti Bůh dal. Pokud ti Bůh dopřeje a dovolí žít po mé smrti s našimi dětmi jako vdova, bude to dobré. Jestli to nepůjde a budou chybět prostředky, najdi si dobrého muže, věrného a Boha se bojícího. Pokud budu moci, napíšu našim přátelům, aby na tebe dali pozor. Myslím, že tě nenechají v nouzi. Až si mě Pán k sobě vezme, pokračuj ve své práci. Máš naší dceru Sáru, která brzy vyroste. Bude ti dělat společnost a pomůže ti překonávat problémy. Utěší tě ve tvých souženích a Pán bude vždy s tebou. Pozdrav mým jménem naše dobré přátele a ať se za mě modlí k Bohu, aby mi dal sílu, slovo, moudrost a schopnost trvat na pravdě Božího Syna do konce a do posledního dechu mého života.

Sbohem, Kateřino, má nejdražší milovaná. Modlím se ke svému Bohu, aby tě utěšil a dal ti spokojenost v Jeho dobré vůli. Doufám, že mi Bůh dal milost, abych ti dokázal napsat takovým způsobem, který tě v tomto ubohém světě potěší. Nech si tento dopis na mou památku. Není napsán dobře, jak bych si přál, ale tak, jak to dokážu. Pozdravuj ode mě mou dobrou matku. Doufám, že jí budu moct utěšit dopisem, bude-li si to Bůh přát. Také pozdrav moji dobrou sestru. Ať předloží svá soužení Bohu. Milost s tebou.

Ve vězení, 12. dubna 1567

Tvůj věrný manžel, Guy de Brès, služebník Božího slova ve Valenciennes, nyní vězeň pro Božího Syna tamtéž.     

∎

O šest týdnů později byl Guido pro svou reformovanou víru oběšen. 

Guido de Brès (1522–31. května 1567) byl valonský pastor a teolog, student Jana Kalvína a Theodora Bezy v Ženevě. Narodil se v Monsu, v hrabství Hainaut v jižním Holandsku, a byl umučen ve Valenciennes (dnes v severní Francii) ve věku 45 let. De Brès sestavil a vydal Valonské vyznání víry známé jako Belgické vyznání (1561), které je stále používané reformovanými církvemi v Belgii a Holandsku.