Povinnosti pobožných dítek křesťanských ke svým rodičům jsou pak tyto:

1. Bát se rodičů svých svatou bázní (Lv 19,3a).

2. Ctít rodiče své slovem i skutkem (Ex 20,12; Mt 15,4: Bůh přikázal ctíti otce svého i matku svou. Ef 6,2).

3. Poslouchat rodiče (Ef 6,1-3; Př 1,8-9).

4. Vážit si rodičů více než jakýchkoliv jiných přátel (Mt 15,4-5). Vždyť Bůh na druhé desce svého zákona o bližním vydal nejprve přikázání o rodičích a o úctě k nim (Ex 20,12).

5. Nebouřit se proti nim, nezlořečit jim, nebít je, ale pokud by došlo i ke křivdě, tak ji od nich trpělivě snášet (Ex 21,15.17; Lv 20,9; Př 20,20). Viz také:

• A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? Vždyť Bůh řekl: ‚Cti otce i matku‘ a ‚kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí‘. Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: ‚To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar‘, ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží. (Mt 15,3-5; Mk 7,10)

6. Odplácet jim věrnou prací (1 Tm 5,4). Takto i Josef zaopatřil svého otce i celou rodinu v době těžkého hladu (Gn 46,31; 47,1-6).

7. Podle Boží vůle se od nich ve správném čase oddělit:

1. Kvůli manželství. Když děti vstoupí do stavu manželského, což mají udělat podle rady svých rodičů a podle jejich vůle, protože vůle synů a dcer je v moci rodičů. Povinností rodičů je postarat se o své děti tak, aby to dětem bylo k užitku a aby prospívaly – na prvním místě péčí o jejich duši, a potom i o věci časné. Děti se pak mají řídit radou svých rodičů a tím je podle přikázání Páně ctít (Gn 2,24; Mt 19,5; 1 K 6,16; Ef 5,31). 

2. Kvůli náboženství, a to ve dvojím smyslu:

a) Kdyby se někdo chtěl vzdát kvůli čistému a pravému náboženství úplně všeho pro své spasení, zbavit se nejbližších přátel anebo se jim zošklivit pro zachovávání lásky a milosti Boží, jak o tom mluví sám Syn Boží (Mt 10,35-37; Mk 10,29-30).

b) Kdyby se někdo chtěl stát služebníkem Krista a Jeho lidu a pracovat tak v církevním a tím i duchovním povolání pro spasení i jiných, jako se službě vydali Mojžíš, Áron, Jozue nebo Elíša.

• Ale mládenec Jozue, syn Núnův, který mu přisluhoval, se ze stanu nevzdaloval. (Ex 33,11)
• Řekl [Lévi, resp. lévijští kněží] o svém otci a o své matce: „Nehledím na ně“. (Dt 33,9)
• A chlapec konal službu Hospodinu pod dohledem kněze Élího. (1 S 2,11, viz 1 S 1,27-28)
• Já zakročím proti jejich činům a úmyslům a shromáždím všechny pronárody a jazyky… z nich si vezmu kněze, lévijce. (Iz 66,18.21)

Toto poslední zaslíbení se vztahuje k nynější době, neboť Pán Bůh to zaslíbení plní na těch, kterým darem své milosti dává to zvláštní obdarování, aby zůstávali v Božím stánku a sloužili v církvi mezi služebníky Božími.

8. K povinnostem dětí patří také udělat pro své rodiče poslední službu: 1. Při smrti svých rodičů, 2. Při smrti své.

Při smrti rodičů svých mají poctivě a slušně se zármutkem a žalostí:

1. Připravit jejich těla k pohřbu.

• Josef ti vlastní rukou zatlačí oči. (Gn 46,4)

Oči člověka bývají často v době posledního, smrtelného boje obrácené v sloup a otevřené. Tímto jediným aktem, zavřením očí, se potom rozumí veškerá příprava těla k pohřbu.

2. Pohřbít jejich těla (Gn 35,29; Gn 25,8-9a).

• I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země, celý Josefův dům… dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost. (Gn 50,7-10)

Při své smrti mají děti zajistit pro své rodiče péči u dobrých, zbožných a věrných ochránců, jako Pán Ježíš Kristus zajistil péči o svou milou matku a pamatoval na ni i v poslední hodině a ve velikém trápení. Nejprve promluvil ke své matce o Janovi:

• „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (J 19,26-27)

Stejně mají jednat i křesťanské dítky, aby své rodiče ctili od svého narození až do své smrti, a aby i v hodině své smrti na ně pamatovali a pečovali o ně podle svých nejlepších možností, věrně a s úctou. A takové dítky mívají od Boha požehnání i odměnu na věčnosti.

Toto jsou křesťanské povinnosti, jimiž se mají zabývat všichni zbožní lidé, kteří opravdově milují Pána Boha i své spasení. Mají tak činit zbožně, věrně a ustavičně podle svého věku i svého povolání až do své smrti.

Kéž k tomu dá Pán Bůh všemohoucí všem zbožným křesťanům své svaté požehnání pro slávu svého jména a k našemu věčnému spasení, abychom po zdejším pracování vešli do Jeho radosti, a přijali odplatu věčného života pro jméno a zásluhy Syna Božího, Spasitele našeho, který je Bůh pravý, věčně živý, kraluje spolu s Otcem i s Duchem Svatým a je požehnaný na věky věků. Amen.

Z Kazatele domovního bratra Matouše Konečného.

Kazatel domovní, tj. naučení potřebné, jak by hospodářové v domích a příbytcích svých spolu s domácími svými každého dne, zvláště ráno a večer, i v zvláštní některé časy Božích pokut a metel sebe k dobrému slovem Božím napomínati, poctu Božskou a nábožnou v chvalách a modlitbách svatých Pánu Bohu vykonávati a tak čeládku svou k náboženství křesťanskému dobrým a pobožným příkladem svým všelikého času přidržeti měli.

Sepsáno a zpraveno v nově od kněze Matouše Konečného a vytištěno v Králové Hradci nad Labem v impressí Martina Kleinwechtera. Léta Páně 1618.

Jazykově upraveno