„Byly to časy ze všech nejlepší, byly to časy ze všech nejhorší, byl to věk moudrosti, byl to věk pošetilosti, byla to doba víry, byla to doba nevíry...“ 

Těmito slavnými slovy uvedl Charles Dickens svůj skvělý román Příběh dvou měst.

V jistém smyslu vypovídají tato slova i o tom, jak to v dnešní době vypadá za kazatelnami. Na jedné straně vidíme velice slibné a povzbudivé projevy, na druhé straně zlověstné tendence, které uvádějí budoucnost kázání na nebezpečné cesty. V průběhu několika posledních desetiletí se za mnohými kazatelnami svévolně experimentovalo. Kázání zcela změnilo svůj význam a účel, jímž původně byl výklad a aplikace biblického textu.

Ztráta důvěry v moc slova

Lidé jsou v současnosti obklopeni více slovy, než kterákoli předcházející generace. Jsme bombardováni slovy, která se k nám dostávají všemi možnými myslitelnými způsoby – písněmi, vysíláním, elektronicky, tiskem a řečí. Slova byla digitalizována, komercionalizována a podřízena postmoderním lingvistickým teoriím. To vše vyústilo ve ztrátu důvěry v psané i mluvené slovo. Před několika lety se fotograf Richard Avedon vyjádřil v tom smyslu, že „obrazy rychle nahrazují slova – náš primární způsob komunikace“.

Zdá se, že je to tak. Mitchell Stephens ve své knize „Vzestup obrazu, pád slova“ říká, že „obraz začíná nahrazovat slovo jakožto převládající prostředek mentálního přenosu“. Kázání je taktéž formou „mentálního přenosu“, a tak jakákoliv ztráta důvěry ve slovo vede ke ztrátě důvěry v kázání. Kázání přestane být křesťanským kázáním, pokud kazatel ztratí víru v autoritu Bible jakožto Božího slova a v moc mluveného slova jakožto prostředku sdílení biblického poselství spásy a proměny. O křesťanském kázání však lze směle tvrdit, že věrné hlásání Božího slova prostřednictvím kazatelova hlasu je ještě mocnější než hudba nebo obraz.

Posedlost technologií

Žijeme v době technologické arogance a všudypřítomnosti technických pomocníků. Většina z nás si ani nepovšimla, jak používání těchto technologií přetváří naši práci a zkušenosti. To samé platí o kazatelích, kteří se vrhli na využívání vizuální technologie a médií během kázání.

Nebezpečí tohoto přístupu lze spatřovat ve skutečnosti, že vizuální prezentace velmi rychle přebije tu verbální. Navíc vizuální stránka věci často zasahuje jen velmi malou část duše – zaměřuje se obzvláště na citové a emoční aspekty našeho vnímání.

A přesně tam kazatel nesmí zajít. Boží slovo zprostředkované lidskými ústy má z pohledu Bible jedinečnou moc proniknout do všech částí lidské osobnosti. Bůh dal jasně najevo, dokonce i v Desateru, že si přeje být slyšen, a ne viděn. Používání vizuálních technologií ohrožuje tuto základní pravdu biblické víry.

Bezradnost nad biblickým textem

Při poslechu kázání bezpočtu evangelikálních kazatelů jsem si všiml, že někteří z nich působí, jako kdyby si s biblickým textem nevěděli rady. Mnozí jednoduše ignorují celé oddíly Písma jakožto zastaralé, těžké a celkově nepřijatelné ve světle současného pojetí Boha a zaměřují se raději na texty, které jsou příjemnější, přijatelnější a nevedou ke konfrontaci s moderním myšlením. To považuji za jistý způsob zanedbávání a zneužívání pastorace, které lze napravit pouze úplným přijetím Bible, celého jejího obsahu, jako Bohem inspirovaného, neomylného a mocného Božího slova. Všechno, co obsahuje, je pro nás dobré.

Vyprazdňování biblického obsahu

Jiným problémem, který vede k vyprazdňování biblického obsahu, je ztráta „celkového obrazu“ Písma. Příliš mnoho kazatelů nevěnuje dostatečnou pozornost kontextu kázaného oddílu ani místu, jež zaujímá v ústředním příběhu, který odhaluje Boží záměr oslavit se skrze záchranu hříšníků. Kázání se v důsledku vytržení z kontextu a absence biblické teologie stává řadou nesouvisejících hovorů zaměřených na vzájemně nesouvisející texty. Takové kázání nemůže nikdy dosáhnout slávy pravého biblického kázání.

Chybějící evangelium

Kázání apoštolů vždy obsahovalo kerygma – srdce evangelia. Součástí kázání, ať už se týká kteréhokoliv textu, musí být jasné podání evangelia. Charles Spurgeon to výstižně vyjádřil těmito slovy: „Kažte slovo, uveďte jeho význam v kontextu a spojte ho vzdušnou čarou s křížem.“

Mnoho sborů – a kazatelů – přinášelo a přináší užitečné a praktické slovo, často se zobecněným křesťanským obsahem, ale bez jasného vyjádření evangelia nebo výzvy k rozhodnutí a zodpovědnosti vůči textu nebo Kristovým požadavkům. Naším vzorem by měli být apoštolové, kteří neustále zvěstovali smrt, pohřeb a vzkříšení Ježíše Krista.

Jsou to časy zcela jistě nejlepší a také nejhorší. Jsem vděčný za obnovu výkladového kázání, a to obzvláště mezi mnoha mladými kazateli. Zároveň mi však leží na srdci nebezpečné trendy a mnohé populární vzory, od nichž hrozí, že zničí centrální pozici, kterou zaujímá biblický výklad v evangelikálních sborech.

Nakonec bych rád zmínil, že křesťanský kazatel prostě musí shromáždění konfrontovat s Božím slovem. Tato konfrontace bude čas od času nepříjemná, složitá a plná výzev - vždyť je to slovo, které námi proniká jako meč! Cílem evangelikálního kazatele není meč skrývat nebo tupit jeho ostří, ale držet ho ve střehu.

R. Albert Mohler Jr.

Prezident, The Southern Baptist Theological Seminary