Máme před sebou příběh všedního pracovního dne. Příběh, který nám ukazuje, jak můžeme a máme žít s Kristem v každé chvíli našeho života.

Pátá a šestá kapitola Lukášova evangelia tvoří celek, kde se Ježíš představuje jako Pán a Mistr a kde předkládá etické požadavky svého učení. Je příznačné, že tento oddíl začíná příběhem, který je situován do každodenní prácovní rutiny.

Na začátku páté kapitoly je Petrovo vyznání Ježíše jako Pána a na konci šesté kapitoly čteme Ježíšovo varování, před tím, že ne každý, kdo mu říká Pane, přijde do království nebeského.

Před námi je příběh rybáře Petra (Šimona) a tesaře, učitele Ježíše.

Lukáš v páté kapitole předkládá tři příběhy, které začínají slovy „stalo se“ – E překlad toto nepřekládá, ale používá slovíčko „jednou! (nebo „v jednom městě“, „jednoho dne“).

Tři podobné příběhy, tři podobné situace – pokaždé je zde nějaký odborník, který musí kapitulovat před Ježíšem a jeho mocí a pokaždé celý příběh ústí do svědectví o Kristu a vede ke chvále.

• Lk 5:1 Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského;

Zde je popsaný tajný sen každého Bohem povolaného kazatele – lidé se tlačili, aby slyšeli Boží slovo. To je ohromná věta. V závěru předchozí kapitoly se lidé hrnuli za Ježíšem a možná se na něj také tlačili, ale důvod byl úplně jiný – lidé viděli veliké věci, které Ježíš udělal, chtěli být uzdraveni a dotčeni Boží mocí. Tehdy od nich Ježíš odešel s tím, že musí kázat. Nyní však lidé přicházejí, aby slyšeli Boží slovo.

Boží slovo bylo pro tyto lidi něčím vzácným. Myslím, že bychom se měli hodně učit od těchto lidí. Oni chtěli sedět v první řadě. Toužili po tom, slyšet Boží slovo. Věděli, že nejenom chlebem živ bude člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Tito lidé rozhodně nebyli lhostejní k Božímu slovu.

Kdekoliv bylo v Božím lidu v historii nějaké opravdové probuzení, tak tam byli lidé, kteří toužili po tom, slyšet Boží Slovo. To je výsledek lásky k Bohu.

Někteří lidé nevynechají jedinou příležitost k tomu, aby zhlédli svůj oblíbený pořad v televizi, a udělají pro to všechno, co je v jejich silách, aby ho mohli vidět. Další lidé mají své oblíbené sportovní kluby a kdykoliv jen mohou, tak se účastní jejich utkání. Lidé jsou ochotní obětovat mnoho času, peněz i námahy, aby dosáhli toho, co si tolik oblíbili.

Na druhé straně je tak smutné, že mezi křesťany jsou takoví, kteří nechtějí slyšet Boží slovo. „To bylo dlouhé kázání,“ říkají, „to bylo těžké … studovat Boží slovo je pro mě příliš náročné … jsem příliš unavený … mám intelektuální zaměstnání a tak potřebuji nějakou oddychovou aktivitu a ne Boží slovo…“

Tady byli lidé, kteří toužili po Božím slově více, než po čemkoliv jiném. Dychtivě hltali Boží slovo. Ježíš, viděl jejich hlad a naplňuje jejich potřebu:

• Lk 5:2-3 tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.

Jestliže máte touhu po Božím slově, Ježíš vás bude učit. Tohle je něco, co Bůh dělá opravdu rád. Když Bůh vidí hladové srdce, srdce ochotné oddat se Božímu slovu, tak na tuto touhu odpovídá, a sytí takové srdce.

Všimněte si zajímavé věci v našem textu – mezi lidmi, kteří měli touhu slyšet Ježíše, nebyl Petr. Ale nebyl nikde daleko. Vzhledem k tomu, co následovalo, můžeme říci, že Ježíš vyhledal záměrně místo, kde byl Petr, Ondřej, Jakub a Jan a dovedl celý zástup toužící slyšet Pánovo vyučování až k nim. Tak i rybáři čistící sítě slyšeli Pánovo kázání.

Když Ježíš potřeboval Šimonovu loď, tak si o ni řekl. A Šimon s ochotným srdcem sloužil Pánu. Možná toho měl dost a chtěl jít domů, ale Pán to potřeboval a tak Šimon sloužil. Takže Ježíš nasedl do loďky, nechal odrazit od břehu a vyučoval z lodi.

• Lk5:4 Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“

Představte si tu situaci – Šimon je po noční šichtě. Celou noc lovili ryby a výsledek? Žádný. Nic nechytili. K ránu zajeli ke břehu, unavení a bez jakékoliv vyhlídky na výdělek, protože nic nechytili. Jenom sítě byly plné všelijakých rostlin, řas, možná také škeblí a podobných věcí. A tak seděli na lodi uvázané u břehu a čistili své sítě. Byla to úmorná a nepříjemná práce. O to nepříjemnější, že byla bez jakéhokoliv výsledku.

A do toho všeho přichází Ježíš a s ním celý zástup lidí. Tlačí se na něj a chtějí slyšet jeho vyučování. Šimon by si ho možná také rád poslechl, ale třeba někdy později, odpoledne, až si trochu odpočine po celonoční namáhavé práci. Teď potřeboval vyprat sítě a jít si odpočinout. Ale Pán chtěl jeho loď. Dobrá. Půjčil mu svou loď. Ale to, co chce teď, už zachází trochu daleko. Zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovu. Kdo to je, že mu říká takové věci. Není to tesař? A nemluví s utahaným a zkušeným rybářem?

• Lk5:5 Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili.“

Petr věděl, co říká. On byl rybář. A navíc – tuto noc byl neúspěšný rybář. Všechno mluvilo proti. Na hlubině ryby neberou. Na denním světle ryby neberou. Na břehu se pomalu a neochotně rozcházel zástup lidí, kteří předtím poslouchali Ježíše. Má se před nimi ztrapňovat? Mnozí z nich jsou jeho sousedé a jsou tam rybáři, stejně jako on sám. Vždyť si budou jen klepat na čelo.

Teď dočistili sítě. Konečně by mohli jít domů. A co jeho společníci – Jan s Jakubem, kteří na něj čekají u břehu. Jistě nechtěli odejít bez Šimona a dalších na jeho lodi. Ale co si pomyslí, když ho uvidí na hlubině vyhazovat sítě?

To je vážné slovo: zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovu. A je to vážné slovo také pro nás. Klade nám otázku, kde jsme, ve svém životě s Bohem. Je to život na hlubině? Jaký je váš duchovní život? Je povrchní nebo jdete na hlubinu? Zasahuje to srdce?

Petr nechtěl zajet na hlubinu a bránila mu v tom celá řada věcí – jeho zkušenosti, ohledy na druhé lidi, únava…

Mezi nejčastější věci, které nám brání jít do hloubky a následovat Boha ve velmi těsném vztahu, patří pýcha, která se skrývá za našimi obavami z lidí a za našimi zkušenostmi a lenost.

Nechceme jít do hloubky Božího slova, nechceme strávit čas s Bohem na modlitbách, nechceme se podřítit tomu, co jasně říká ve svém Slově, protože naše zkušenosti jsou tak jiné. Nebo možná říkáme, že chceme, ale neděláme to. Takže výsledek je stejný.

Šimon byl odborník, a také proto se mu nechtělo. I my jsme odborníci – na své vlastní životy, a proto často odmlouváme Pánu. Díky Bohu, za to, že má s námi trpělivost.

Šimon byl sice odborník, ale nebyl ani líný ani pyšný a tak se podívejme na to, jak nakonec reaguje:

• Lk 5:5 Ale na tvé slovo spustím sítě.

To je ohromná věta. Tohle je něco, co nás usvědčuje. Ten den šel Šimon do práce proto, že se potřeboval nějak uživit a také zabezpečit svou rodinu. A asi také proto, že ho to bavilo. Ale tady dochází k radikální změně. Jeho motivace k práci se úplně mění.

Nyní bude pracovat kvůli Pánu. Na Jeho slovo. Aby ho potěšil. Protože Pán to tak chce. Kdy naposledy jsme šli do práce nebo dělali něco pro druhé nikoliv proto, že musíme, ale proto, že se to Pánu líbí a přikazuje nám to? Kdy jsme naposledy pracovali proto, že chceme udělat Pánu radost? Tady dochází k absolutní změně motivace. Na tvé slovo, Pane. Jste na povrchu nebo jdete do hloubky?

Šimon si řekl – Pán to říká. Budu podle toho jednat. Bez ohledu na to, co říkají mé zkušenosti rybáře, který pracoval celou noc. Bez ohledu na to, co říká mé tělo ohledně únavy po celonoční práci. Bez ohledu na to, že jsou tady jasná vyjádření tzv. expertů na lov ryb.

Jen málo křesťanů chce jít na hlubinu a poslechnout Pánovo slovo. Výsledek je pak takový, že křesťané se skoro nijak neliší od lidí, kteří křesťany nejsou. Protože Boží slovo v jejich životech nemá žádnou váhu.

Podívejme se do textu, co se stalo, když Šimon uposlechl:

• Lk 5:6 Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly.

Tohle je jasný výsledek! Když lidé poslouchají Boží slovo, vždycky jim to přinese požehnání. Někdy i materiální, jako je to v tomto případě, ale vždycky duchovní, jak je to v tomto případě také.

Všimněte si, že Šimon nejenom, že přijal Boží Slovo, nejenom, že s ním souhlasil, ale on podle něj také jednal. Tady se skrývá opravdové nebezpečí života, který se neodehrává na hlubině – totiž, že sice slyší Boží Slovo a souhlasí s ním, ale nejedná podle něj. A ve výsledku tedy zůstává bez požehnání, bez naplnění, bez ovoce. To může snadno vést k otupělosti a dokonce ke lhostejnosti nebo až zatvrzelosti.

Šimon ale jednal podle slova a nezůstal bez ovoce.

• Lk 5:7 Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly.

Rybáři z jedné lodi naplnili svým úlovkem lodi dvě a to tak, že se potápěly. Jak je možné, že se to stalo? Odpověď najdeme v osobě Ježíše Krista.

Když Šimon uvěřil Pánovu Slovu a vykročil na cestu následování Ježíše, Bůh mu začal něco ukazovat o svém Synu.

Jak mohl Ježíš vědět, kam má Šimon zajet a kde budou ryby? Podívejme se na tři věci:

1.      Ježíš je stvořitel. To je první a nejdůležitější věc. On je stvořitelem všeho - na nebi, na zemi i ve vodě – tedy i ryb.

• Ex 20,11V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich.

2.      Ježíš je vševědoucí. Když se narodil jako člověk, tak byl Boží Syn omezen lidským tělem. Přesto si zachoval svou Božskou přirozenost. Proto je vševědoucí. Vidíme to v následujícím příběhu z Lk.

• Lk 5,22Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Jak to, že tak uvažujete?“

Proto Ježíš věděl, kde jsou ryby. Ale nemůžeme zůstat jen u toho.

3.      Bůh je také všemohoucí. Ježíš to udělal tak, aby tam ty ryby byly.

Z reakce Šimona vidíme, že si uvědomoval tyto skutečnosti, a pochopil, že před ním stojí Stvořitel a Pán, svatý, třikrát svatý Bůh. V jakémkoliv jiném případě by jeho následující slova nedávala žádný smysl:

• Lk 5:8 Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“

Šimon padá k Ježíšovým nohám, protože Bůh Otec Šimonovi zjevil, koho má před sebou:

• Matouš 11:25-26 V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“

Šimon totiž nebyl sám, kdo žasl nad tím, co se stalo:

• Lk 5:9-10 Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy.

Ale jedině Petr padá k nohám Pána s bázní, usvědčen z vlastní hříšnosti a přesvědčen o Pánově svatosti. Toto je obraz skutečného křesťanství. Hluboké vědomí nehodnosti před svatým Bohem a přesvědčení o potřebě milosti Ježíše Krista. Petr se držel Kristových nohou a volal ve zděšení: odejdi ode mě, Pane.

• Lk 5:10 Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi."

Tam, kde křesťané skutečně uctívají Boha v Duchu a v pravdě, tam se z nich stávají rybáři lidí. Jsou proměňováni Boží mocí a Bůh je vede k tomu, aby sdíleli evangelium s dalšími lidmi.

 Ježíš Šimona povolává k novým věcem, s novou motivací a s novým postojem v srdci. V životě Šimona Petra se všechno mění:

• Lk 5:11 Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.

Tohle je ohromný duchovní závěr celého našeho příběhu. Tady se skutečně prokazuje, co to znamená následovat Ježíše. Oni tam všechno nechali a šli za ním. Vybrali si to, co bylo důležitější. Nezůstali u toho, co jim Ježíš dal, ale chtěli ještě víc. Chtěli víc než lidé na začátku našeho příběhu, kteří se tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Chtěli být s Ježíšem.

Zanechali zde dobré věci, které od Boha dostali, aby mohli být s Ježíšem. To je život na hlubině. To je život víry. To je život služby, následování i uctívání Ježíše Krista.

To je život, který máme žít každý den. Nemusíme nutně všechno fyzicky opustit, jako to udělali tito rybáři, ale to co musíme, je změnit cíl svého života, změnit motivaci svého života. Následovat Krista, ať to stojí cokoliv.

To je něco, co pramení z poznání toho, kým Kristus skutečně je, z poznání vlastní hříšnosti a z pochopení vlastní neschopnosti žít takový život, který se Kristu líbí. Potom padneme k jeho nohám s bázní a v pokoře, a teprve potom uslyšíme z jeho úst ta nádherná slova – NEBOJ SE!