Jak bohatá je svrchovaná milost! Jak divuplná je spásná láska!

• Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2 K 5,17)

Ten, kdo je zachráněn z viny za hřích, je také zachráněn od moci hříchu. Přirozený člověk je „v zajetí hříchu“. „... celý svět je pod mocí Zlého.“ Hřích jakožto diktátor si přisvojil autoritu a člověk podléhá jeho panovačným nárokům. Hřích vládne v jeho srdci a ovládá každou jeho schopnost. Neví nic o svobodě, naopak je otrokem zkaženosti. Žije „sklonům svého těla, dává se vést svými sobeckými zájmy, a tím nutně propadá Božímu soudu tak jako ostatní.“ (Efeským 2,3). Přirozený člověk je ...

• ovlivňován špatnými motivy
• ovládán principy zla
• přemáhán tělesnými vášněmi
• a žije pod mocí hříchu!

Hříšník pociťuje své nevolnictví, stejně jako svou vinu. Pachtí se po svobodě a rovněž hledá odpuštění.

Spasení je osvobození od moci hříchu, vymaňuje nás zpod jeho autority, takže o každé spasené osobě lze prohlásit:

• Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. (Ř 6,14)

Duch Svatý ...

• předává princip duchovního života
• mocně uplatňuje Boží Slovo
• a přebývá v duši.

Když je evangelium milosti předloženo člověku, aby ho mohl pochopit, a skrze Ducha vykoná v jeho srdci své dílo, dojde ke změně celého člověka!

• Jeho tvrdé srdce je obměkčeno
• jeho neústupná vůle se poddá
• jeho tělesné náklonnosti se povznesou nad pozemské věci
• jeho svědomí  je teď v souladu s Bohem a
• je „proměňován k obrazu Ježíše ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně. (2 K 3,18)

Hřích se bude dále snažit, ale nemůže vládnout.

Hřích může načas zvítězit, ale bude přemožen.

Střet může být tvrdý a potrvá po celý život, ale hřích už by se neměl zmocnit trůnu nebo dostat křesťana zpět do stavu otroctví. Principy milosti, které se uplatňují v jeho životě, jsou nesmrtelné, jsou svaté a nakonec musí zvítězit!

Věřící umrtvuje hříšné činy těla skrze Ducha, aby žil (Ř 8,13). Protože patří Kristu, křižuje tělo i s jeho náklonnostmi a vášněmi (Ga 5,24). A když chodí v Duchu nebo pod Jeho působením, nenaplňuje žádosti těla (Ga 5,16). Hřích už nad ním nemá moc, protože:

• ho zavrhl
• denně kvůli němu prožívá smutek
• vyznává ho před Bohem
• bojuje proti němu a
• touží po nebi, protože tam bude od hříchu už zcela svobodný!

 Ten, kdo je zachráněn od viny a moci hříchu, je také osvobozen od LÁSKY k hříchu. Hřích už není jeho součástí, jeho záležitostí, jeho potěšením. Kdysi hřích miloval jako každý ve svém přirozeném stavu. Nevěřící sice nemusí milovat všechny druhy hříchu, ale

• má svůj nejoblíbenější hřích
• má svůj zamilovaný hřích
• svou modlu, kterou uctívá, kterou si přeje zachovat.

Spasení však osvobozuje od lásky ke všem hříchům a obrací srdce k úsilí o obecnou svatost. Pravda, znovuzrozenému člověku se může na určitou dobu stát, že se jeho náklonnost vydá zakázaným směrem nebo za přímým zlem, ale brzy to rozpozná, vyzná před Bohem a v soukromí toho bude litovat. Obnovené srdce nemůže jen tak milovat hřích, ale musí ho nenávidět. Hřích máme nenávidět:

• protože ho Bůh nenávidí
• protože je opakem našeho nejlepšího zájmu
• protože ukřižoval Božího Syna
• protože zarmucuje Ducha Svatého a
• protože je v rozporu s novou přirozeností křesťana.

Jako je pravděpodobné, že si pták zamiluje život pod vodou nebo že ryba upřednostní život v poušti před svým přirozeným živlem, stejně tak je možné, aby opravdový věřící ze své přirozenosti miloval hřích. Ne, nenávidí ho – nenávidí ho přirozeně, neustále a nepřemožitelnou nenávistí! Jeho názory se změnily a v určité míře smýšlí o hříchu stejně jako Bůh! Změnily se jeho touhy a on touží se očistit od každé špíny těla a ducha, dovádí svatost k dokonalosti v bázni Boží (2. Korintským 7,1). Změnily se jeho naděje, takže pokud kdysi doufal ve světské bohatství, úctu a potěšení, nyní doufá, že bude navěky osvobozen od hříchu a bude úplně jako jeho vzácný Spasitel a navěky s Ním!

Bojí se hříchu, ničeho se tolik nebojí jako hříchu!

Nachází potěšení ve svatosti a v ničem jiném takové potěšení nenachází!

Hřích mu působí bolest, nic jiného mu nezpůsobuje takový zármutek a trápení!

Skutečné spasení znamená být osvobozen:

• od viny za hřích i od hrůz a trestu, které ho provázejí
• od moci hříchu i jeho následné hanby a
• od lásky k hříchu, což je základní Satanova vlastnost!

Ten, kdo je takto spasen, je také osvobozen od všech důsledků spojených s trestem za hřích.

Pro takového člověka neexistuje prokletí, protože Kristus se stal prokletím za něj.

Ve spojení s ním neexistuje žádný hněv, protože Bůh je s ním usmířen a miluje ho věčnou láskou.

V budoucnu ho neočekává trest, protože byl ospravedlněn od každého obvinění a oprávněn k věčnému životu!

Zasloužil si peklo za své hříchy, ale je před ním zachráněn obětí a smrtí svého Zachránce!

Jak bohatá je svrchovaná milost! Jak divuplná je spásná láska!

James Smith, Výklad cesty spasení