Řekli jsme si, že hlavním přínosem Jakubova listu je jeho důraz, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Zamýšleli jsme se nad tím, kde a jak můžeme hledat a nalézt Boží moudrost. Minule jsme začali studovat téma vnímavé srdce a Boží slovo. V první části jsme se zaměřili na slyšení a ochotu křesťanů řídit se Božím slovem. Dnes se zaměříme na vnímavé srdce a lidský hněv.

• Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. (Jk 1,19-21)

Dříve, než opustím Jakubovy verše 1,19-20, chci je ještě použít na osobní rovině, praktickou radou – jak zvládat lidský hněv. Viděli jsme na vlastní oči, jak hřích zloby zničil a rozdělil křesťanské rodiny a církve. Nezvládnutý hněv je zhoubný hřích, který vždy rozděluje a ničí vztahy. Nezvládnutý hněv ničí naše děti. Nikdy nepřinese nic dobrého. Ježíš označil hněv za kořen hříchu, který stojí za vraždou. Dříve než Kain zabil svého bratra, dříve než byla spáchána první vražda lidské historie, Bůh mu položil otázku:

• Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout. (Gn 4,6-7)

Nezvládnutý hřích je časovaná bomba. Ten, kdo se obrátil ke zdroji života, moudrosti a milosrdenství má příkaz kontrolovat své myšlenky a činy. Připomeňme si opět, že naše spasení není to odměna za dobré chování, nemáme se před Bohem čím chlubit, protože ve skutečnosti jsme vraždícími zločinci všichni, i když jsme nikoho nezabili. Nevěříte?

• Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. (Mt 5,21-22)

Dnes stále více lidí a obzvláště dětí nedokáží zvládnout svůj hněv a podle toho jednají. Neuznávají autority, neváží si hodnot, ve společnosti roste násilí, zločinnost a otrlost. Každý z nás by se měl zamýšlet nad tím, co s námi dělá a může udělat potlačovaný hněv, pokud s ním nebudeme bojovat. Apoštol Pavel říká těm, kdo svůj hněv nezvládají zrovna nejlépe:

• Obnovte se duchovním smýšlením, oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla. ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu. Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými. Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. (Ef 4,23-29)

Nezvládnutý hněv je tolerován v mnoha domácnostech i církvích. Jistě znáte i křesťany a kazatele, kteří používají tvrdá slova plná hněvu a rozhořčení. Někteří své chování omlouvají tím, že jde o „spravedlivý hněv“. Většinou poznáme, že nejde o spravedlivý hněv, ale spíše o projevy sobectví a pýchy. Když věci a události nejdou a nejsou podle našich představ a přání, býváme rozladěni, nespokojení, podráždění a začneme útočit na každého, kdo nám stojí v cestě. Jakub nás ale upozorňuje, že: „Lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš“ (20). Podívejme se podrobněji na řadu projevů přirozené tělesnosti. Apoštol Pavel o nich říká:

• Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. (Ga 5,19-21)

To je radikální varování! Vezměte si je k srdci! Pokud to během týdne nezvládneš bez alkoholu, podívej se realitě tváří v tvář: Jsi alkoholik. Jsi závislý! Pokud nevydržíš žít bez křiku, hádek, nadávek, pohlavků a rozbíjení toho, co ti přijde pod ruku, nebo naopak, že přestaneš se svým okolím komunikovat a uzavřeš se sám do sebe, nosíš v sobě nezkrocený hněv! Nezavírejte před svým chováním oči. Podívejte se pravdě do očí a začněte jednat. Udělat první krok ke změně je nejtěžší. Pokud se hněváš na svoji ženu nebo manžela, na své děti, na svého šéfa v zaměstnání, … uvědom si, že hřešíš proti samotnému Bohu. Začni ve své mysli:

• Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. (Ko 3,12-13)

4. Vnímavé srdce s hříchem bojuje. Když Jakub říká: „Odhoďte veškerou špínu a přemíru špatnosti“ (21), neříká, co musíme a co nesmíme, ale jde o krok dál, a říká: „v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše“ (22). Zasetým slovem je třeba žít – nestačí odhodit jen nějakou špatnost, a nad jinou prostě stačí zamhouřit oko. Všichni jsme obtíženi břemeny, která si neseme z minulosti našich životů do nového života. Většinou si ani neuvědomuje, jak jsme hříchem zatíženi. Pokud věřící nezačne žít čistým životem, špína mu nedovolí, aby se jako křesťan zdravě vyvíjel, rostl a prospíval. Kolik křesťanů žije v duchovní špíně a nepořádku. Většina z nich si ani neuvědomuje, jak se nečisté myšlenky, slova a činy Bohu nelíbí. Jak tedy máme žít?

• Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. (Ř 13,13-14)

Když začne zaseté slovo v našich srdcích růst, začneme číst Boží slovo, budeme v mnoha oblastech usvědčeni z hříchu. Ve chvíli, kdy pocit viny uvidíme a uznáme, můžeme začít s očistou. S Boží pomocí svlékneme špinavý šat a budeme oblečeni do Krista. Přiznám se, že pochopit, proč se některé texty Písma opakují, je někdy docela složité. Věřím, že každá kapitola a každý verš má smysl a vždy se máme ptát, jak se myšlenka, nařízení, výzva týká mého života. Když se vám to podaří a pochopíte to, máte na vybranou, co s danou informací podniknete. Budete se podle ní řídit, nebo zůstanete jen posluchači, ne vykonavatelé Božího slova? Bible je velmi specifická a praktická v každé oblasti života a je na nás, jaký k ní zaujmeme postoj. Můžeme zápasit s doktrínami Božího vyvolení, s tím, co říká o rozvodu manželství, o stavu lidstva i světa, ale ten, kdo důležité doktríny opomíjí, žije podle svého, a snižuje Boha na svoji úroveň. Nevidí Jeho vznešenost, považuje Boha za svého služebníka, ne Pána. Takoví věřící žijí ve velkém omylu a nebezpečí. Bůh hřích netoleruje, i když nespěchá se svými soudy. Nezapomínejme na to, že Bůh je svatý a člověk hříšný. Není nic strašnějšího, než když dá Bůh průchod naší přirozenosti. Chceš sám sebe zničit, prosím – Bůh ti nebude překážet – není odpovědný za lidské zatracení, ale je odpovědný za naše spasení. Jen díky Boží lásce, moudrosti a milosrdenství jsme se stali se Božími dětmi – ne protože jsme se sami ovládli, ale protože Bůh zkrotil svůj hněv a prokázal milosrdenství bez zásluh. Děkujte každý den, že žijeme v čase milosti, že i ten dnešní den je dnem spasení. Toto přetrvávající milosrdenství se může týkat i vás samotných, pokud vaše víra nestojí na Kristu, může se to týkat vašich nejbližších, kteří ještě nedostali nové srdce.

Bůh jedná vždy podle své vůle, ale není svévolník ve stejném smyslu, jako je svévolník člověk. Bůh má právo život dát i život vzít, má právo spasit i nespasit, má právo žehnat i trestat. Když člověk volá k Bohu v době tísně, může se stát, že vás Bůh opustil a neslyšíte, že říká: Na vše co tě trápí a s čím nejsi spokojený, jsem ti dal odpověď, ale tobě se nelíbí! Co víc ode mne chceš? Podívejme se na Jóba, který měl tisíc důvodů být nespokojený s tím, co se v jeho životě dělo. Jak se zachoval?

• Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. … Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu. (Jb 42,2.6)

To je jediný postoj, který umožní našemu srdci, abychom se od Boha něčemu naučili.

5. Vnímavé a povolné srdce přijímá od Boha jeho ponaučení s radostí: v tichosti přijímá zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Připomeňme si podobenství o rozsévači. Když zapadne zaseté semínko do úrodné půdy, nepřinese okamžitou úrodu, ale potřebuje další péči. Rostlinka musí být zalévána, plevel vytrhán, musí být chráněna, aby nebyla zašlapána do země. Jak je na tom vaše srdce? Roste na dobré půdě a přináší hojné ovoce nebo hyne, protože se o něj nikdo nestará? Když Jakub mluví o zasetém Slově, které má moc spasit duše, má na mysli celé spasení – jde o proces, který nás přenese od znovuzrození až do vzkříšení a věčného života. Jakub používá i další výrazy, aby vyjádřil budoucí nebo nový způsob života. Hovoří o fyzickém životě: plánování života bez Boha je pošetilost. Víra bez skutků je mrtvá; kdo žije ve stavu rozhněvaných, jen odsuzuje a neodpouští, má tvrdé srdce; radujte se, buďte vděční; a jak je psáno v 1 Tesalonickým 5,21-22 Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Bez Boží přítomnosti ani krok – ať už spíme nebo bdíme, máme žít s Bohem, který nás dovede ke svému cíli. „Moc spasit“ je radikální výraz, který znamená zachránit nebo dovést. Opačný význam je být ztracen. Představte si někoho, kdo je v ohrožení života, přesto se brání svému zachránci. To není nejlepší postoj k zachránci! Ten, kdo má být zachráněn, se musí podřídit rozkazům záchranářského týmu, který dobře ví, co dělá a má na mysli záchranu člověka v nebezpečí. Boží cíl je stejný; zachraňuje nás skrze zaseté slovo v našich srdcích. Proto je důležité, abychom se před Bohem pokořili, odložili všechnu aroganci a pýchu. Jen potom můžeme přijmout Boží slovo s náležitou úctou a autoritou, které je nedílnou součástí spasení. Poslušnost a následování má moc zachránit trosečníka od záhuby.

• Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost. Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej. Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné. Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu. (Př 4,23-27)

Nestačí se nábožensky tvářit, je nutné zbožně žít a živit se Božím slovem. Přetvářku pozná každý, kdo pozoruje naše chování. Pokud je vaše srdce k Božímu slovu apatické, Jakub říká: buďte rychlí k naslouchání. Když jste náchylní k aroganci a chlubíte se vším, co víte, říká: buďte pomalí k mluvení. Když se vám v životě něco nelíbí, buďte pomalí k hněvu; když tolerujete hřích, odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti. Duch svatý bez ustání monitoruje stav srdce ve světle Božího slova. Monitoruje i to vaše!

Na závěr dnešního pořadu jsme opět připravili dvě otázky k zamyšlení:

1. Jak poznáme oblasti, které nejsou očividným hříchem?

2. Když někdo prohlásí: „Kde není vidět změněný život, tam není spasení“. Jak bys biblicky obhájil takové prohlášení?