• Hospodin je můj pastýř … obnovuje mou duši. (Ž 23,1.3)

V neposlední řadě je důležitou povinností pastýře hledat ty, kteří se ztratili, nestálé ovce, které se oddělují od stáda.

Duchovní život věřících je příběhem:

• pádu a pozvednutí,
• odchodu a návratu,
• odvrácení se a znovuobnovení od Spasitele.

Obnovená duše se stále snaží odvrátit se od Pána. Slunce neklesá k západu s větší přirozeností, než s jakou se věřící srdce vzdaluje od Boha.

Pane, jen Ty sám víš, jak často se má duše skrytě odvrací od tebe! Jak často má láska chladne, má víra upadá, moje nadšení ochabuje a já jsem stále více vyčerpaný a jsem ochotný přestat Ti sloužit. Mé hříšné srdce je jako korouhvička, která se otáčí podle toho, kam zafouká vítr. Mé sliby jsou falešné jako nalomený luk. Ale ty, Pane, jsi můj Pastýř a obnovuješ mou duši. Slitováváš se nad mou slabostí, znáš mé vzdalování se od Tebe, sleduješ všechny mé kroky – obnovuješ mě a uzdravuješ, odpouštíš své ubohé, hloupé ovci, která je náchylná k tomu, opouštět tvé rány a hledat svůj úkryt všude jinde, jen ne u Tebe samotného.

Pohleď na Kristovu lásku v tom, jak:

• omezuje naši svévoli,
• zabraňuje našemu toulání,
• spoutává, uzdravuje a obnovuje naši duši.

On nikdy neopustí svůj lid, i když jeho ovce ho opouštějí nespočetněkrát. Jak by se mohl obrátit zády k jediné ze svých ovcí, které vykoupil svým utrpením, svým sténáním, svými slzami? Jak by mohl opustit dílo milosti, které koná v duši skrze svého Ducha? Může se na nějaký čas stáhnout, tiše, aby nás neprobudil z naší lenosti a z našeho podřimování – ale přesto se znovu vrátí, a naše rty vděčně zpívají: „On obnovuje mou duši.“

• Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ (Žd 13,5)