Úvod

Dnes jsem pro vás připravil trochu šokující vánoční téma. Povíme si o pravém důvodu Vánoc. Proč vlastně Ježíš Kristus přišel v těle na tento svět. Abychom pochopili krásu narození Spasitele, Ježíše Krista, musíme nejprve dokonale pochopit ošklivost Vánoc. Nechci být negativní. Pouze si přeji, abychom pochopili, že vánoční radost nevězí v koledách, písních o „Bílých Vánocích“ nebo „Už se všichni těšíme na Ježíška“. Nevězí ani v dárcích, ani ve třpytkách a svíčkách na stromečku, ani ve vánočních pohlednicích, ani ve zvycích a tradici, ani v cukroví, ani štědrovečerní večeři, ani v příbuzných s kterými se na Vánoce scházíme, ani v tom celém, vysněném světě fantazie a pohody. Ano, tohle je jedna stránka Vánoc a ujišťuji vás, že na ní není nic špatného a každým rokem se sám oddávám všem zvyklostem a vánočním radostem a tradicím.

Na Vánoce se však můžeme podívat také z té nevlídné strany. Představme si tmavou a studenou noc v Palestině, kde mladá žena bez domova, v nouzi porodí děťátko v těch nejhorších sanitárních podmínkách; ve chlévě, odpusťte, téměř u hnoje. Kdo by z nás položil své novorozeně do jeslí k dobytku? Jesle odhalují studenost Vánoc, ne zahřátou pohodu jesliček a plenčiček. Cožpak je něco poklidného a krásného na útěku mladé matky s novorozenětem před Herodem? Cožpak je něco poklidného a krásného na vyvražďovacím krveprolití všech chlapců do dvou let? Narození Ježíše Krista nebyla žádná povznesená pohoda.

Za Vánocemi však vězí nesrovnatelně více, než jsme si právě řekli. Za vánoční krásou stojí ošklivost Vánoc. Porozumět kráse, znamená uvědomit si protiklad. Za existencí Vánoc vězí to nejošklivější, to co zruinovalo celý vesmír a stvoření, t.j. HŘÍCH.

Bez hříchu Vánoce postrádají smysl

Tentýž verš, který poprvé v Novém zákoně hovoří o narození Ježíše Krista, obsahuje nejhlubší podstatu Vánoc:

• Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchu. (Mt 1,21)

Ježíšovo narození nás zbavuje, vysvobozuje z hříchu:

• Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal. (1J 3,5)

Ježíš Kristus přišel na svět v těle, aby zachránil tonoucí z bahna hříchu:

• Otec poslal Syna, aby byl spasitelem světa. (1J 4,14)

Vánoce, Ježíšovo narození je pravda:

• Věrohodné je to slovo … Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvém místě. (1Tm 1,15)

Jádro Vánoc je, že Ježíš Kristus se narodil, aby zachránil hříšníky! Ježíš Kristus se zjevil v těle, aby zbavil svůj lid hříchu. Skutečná krása Vánoc je v porozumění co narození Ježíše Krista léčí. Vánoce odhalují moc hříchu, a moc našeho Boha, Pána Ježíše Krista jej porazit.

Hřích způsobuje války, smrt, nemoci, strach, slzy, nehody, přírodní katastrofy, národní pohromy…, prostě všechny hrůzy. Hřích přetíná vztah mezi člověkem a člověkem, mezi člověkem a stvořením a co je nejtragičtější, mezi člověkem a Bohem. Hřích zdeformoval krásu a člověk je více zaměstnán zahlazováním hříchu než jeho léčbou. Člověk se snaží víc hřích omlouvat než jej přiznat. A právě nyní, o Vánocích, když se člověk obzvláště činí zahladit a zastřít svůj hřích oponou vánoční nádhery, pojďme ji strhnout, abychom obnažili hřích, tj. ošklivou příčinu Vánoc! Hřích a Vánoce jdou ruku v ruce. Nemůžeme se schovat pod deštník fantazie a pohlednic.

Hřích musí být postaven na viditelné místo! Hřích způsobuje chaos. Každý kdo zemřel, zemřel na následky hříchu.

• Mzdou hříchu je smrt. (Ř 6,23)

Každý člověk zemře, proto je každý z nás ovlivněn hříchem. Hřích deformuje; tady je jeden malý střípek z Internetu:

Když Leonardo DaVinci tvořil své mistrovské dílo „Poslední večeře Páně“, hledal, kdo by mu posloužil za model Ježíše Krista. Po dlouhém hledání objevil mladého muže v pěveckém sboru jednoho římského kostela. Jeho jméno bylo Pietro Bandinelli. Léta plynula a obraz zůstával nedokončený. Leonardo nemohl najít vhodnou tvář, která by mu posloužila vzorem pro Jidáše Iškariotského. Potřeboval někoho, jehož tvář by byla zhyzděna hříchem. Konečně objevil žebráka na římské ulici, jehož znetvořený obličej Leonarda vyděsil. Leonardo jej najal, a když jej propouštěl, zeptal se ho na jméno. Vy jste mne nepoznal? Jsem Pietro Bandinelli, odpověděl žebrák. Stál jsem vám také jako model Ježíše Krista.

Hřích vykonal své dílo i na krásném mladém obličeji. Hřích je hnací síla degenerace, kterou všichni procházíme. Hřích způsobuje nemoc, smrt a peklo. Hřích stojí za každým rozvráceným manželstvím, každou hádkou, přetrhaným přátelstvím, každou zlou myšlenkou, každým špatným činem, každým špatným slovem.

A obráceně, za každou šlechetnou myšlenkou, která nepřišla na mysl, za každým neudělaným dobrým činem, za každým nevysloveným dobrým slovem.

Musíme pochopit jádro Vánoc. Existence Vánoc je podmíněna ošklivostí hříchu. Hřích zrežíroval ošklivou scénu, která je ten pravý důvod, proč se Bůh, Ježíš Kristus, stal člověkem. Narodil se v těle, jako má hříšný člověk, aby zachránil a dal věčný život svému lidu, který si od věčnosti zamiloval.

Zodpovězme si 4 základní otázky, které se týkají hříchu.

I.             Co je to hřích?

II.            Jaké má hřích vlastnosti?

III.           Koho hřích ovlivňuje?

IV.          Jaké jsou důsledky hříchu?

I. Co je to hřích?

Hřích je vzdor Boží spravedlnosti, hřích je znásilnění Boží milosti, hřích je přestoupení Božího zákona:

• Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona. (1J 3,4)

Hřích je opovržení Boží spásnou láskou:

• Hřích v tom, že ve mne [=Ježíše Krista] nevěří; (J 16,9)

Lidé žijí jako by Bůh nedal pravidla, prostě tak, jak sami chtějí, podle životního kréda: „Když ti něco dělá dobře, tak to dělej.“ Ale Bůh vepsal svůj zákon do našich srdcí, to je svědomí. A jak píše Pavel křesťanům v Římě, dal nám zákon i v zapsané formě, tj. v Bibli:

• Zákon je … sám v sobě svatý a přikázání svaté spravedlivé a dobré. (Ř 7,12)

Člověk nemá sebemenší důvod porušovat Boží zákon, jenž je svatý, spravedlivý a dobrý. Nic v něm není nečistého, ani nečestného. Člověk ale chce činit to, co sám uzná za vhodné, chce být sám sobě Bohem. Touhu po bohorovnosti jsme zdědili po Adamovi a Evě. Celý Boží zákon je pro ochranu; žehná, přináší štěstí a znalost spasení. Ale člověk je hlupák! Kupí hřích a bahní se v močálu zavržení, z něhož se nemůže sám vyprostit.

II. Jaké má hřích vlastnosti?

Hřích je to, co je rez kovu, jizva krásné tváři, skvrna šatům, termiti dřevu, jed jídlu, housenka listu, nenávist lásce, červi mouce… Hřích zčervená duši vinou a zčerná zlem. Hřích není jen porucha nebo přestupek Božího zákona.

První vlastnost hříchu je jeho špinavost.

Hřích špiní, poskvrňuje a zneucťuje. V Izajášovi Bůh přirovnává hřích ke krvotoku ženy. V Zachariášovi Bůh přirovnává hřích ke špinavému šatstvu, a v Ezechielovi Bůh říká:

• …a zhnusíte se sami sobě pro všechny zlé činy, jichž jste se dopustili. (Ez 20,43b)

Nejen Bůh je zhnusen hříchem, ale i hříšník je zhnusen sám sebou. Hřích špiní všechno, čeho se dotýká a v tomto vesmíru se dotýká všeho! Podle Božího Písma:

• Hřích je jed, hříšníci hadi;
• hřích je záhrobní puch, hříšníci hnilobná těla;
• hřích jsou zvratky, hříšníci psi, kteří se k nim vrací;
• hřích je bahno, hříšníci vepři.

Takto popisuje hřích a hříšníky Bůh. Hřích odporuje Bohu, jak stojí ve 3. Mojžíšově knize. Hřích mučí Ježíše na Kříži. Hřích Ježíše zbičoval, hřích jej tloukl pěstí a bičem, hřích mu plival do tváře, hřích mu zprorážel ruce hřeby, hřích mu vrazil kopí do boku… Hřích se chvástá skrze úlisné rty:

• Ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá … náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším pánem? (Ž 12,5)

Člověk nechce mít nad sebou pána; chce být sám sobě pánem.

• Chceme mít volnost, k tobě už nikdy nepůjdeme. (Jr 2,31)

Hřích sesazuje Boha z trůnu a vysazuje na Jeho trůn cizí božstva, jak píše opět Jeremiáš.

• Určitě však splníme všechno, co vyšlo z našich úst, že budeme pálit kadidlo královně nebes. (Jr 44,17a)

Hřích člověku namlouvá, že je sám bohem. Hřích touží zbavit Boha Božství. Neomlouvám se, že hovořím o té ošklivé stránce Vánoc, totiž o hříchu! Jenom pochopení hříchu nás dovede ke kráse Vánoc, že se narodil Kristus Pán, který přišel na svět jenom, pouze a toliko proto, aby smyl ošklivý hřích, v kterém se všichni topíme. Vánoce připomínají nejošklivější historickou událost, totiž pád prvního člověka Adama; a současně tu nejradostnější historickou událost, totiž narození druhého Adama, Spasitele, Ježíše Krista.

Druhá vlastnost hříchu je nevděčnost.

Bez Boha bychom nebyli. Vděčíme Mu za vše:

• Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme… (Sk 17,28a)

Bohu vděčíme za život, bez něj by nebylo nic. Nebylo by ani to z čeho a koho se radujeme. Bez Boha by nebyl den ani noc, ani příští vdech našich plic. Bůh žehná všem:

• On dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5,45)

Bůh nám hříšníkům ve své laskavosti dává jídlo, pití, dal nám smysly, abychom viděli krásu, slyšeli lahodnost, cítili vůni, chutnali dobroty a ohmatali hebkost. Bůh dal hříšníkovi lásku, smích, zručnost, schopnost, intelekt, duši, přátele, manžele, děti, aby měl vezdejší život smysl. Ochraňuje od kdejaké nemoci a nehody. Obyčejně bychom se neodvážili splácet zlem tomu, kdo nás zachránil nebo nám pomohl. Přesto, všichni svým hříchem zasazujeme rány do božího obličeje. Jak jsme nevděční!

Třetí vlastnost hříchu je jeho nevyléčitelnost.

Hřích je lidsky nevyléčitelný:

• Může snad Kúšijec změnit svou kůži? Či levhart svou skvrnitost? Jak vy byste mohli jednat dobře, když jste se naučili páchat zlo? (Jr 13,23)

Nikdo se nemůže, sám zbavit svých hříchů. Žádné předsevzetí, žádné úsilí, ani náboženství nás nevyléčí. Jsme totiž:

• Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem. (Iz 1,5-6)

Tak Bůh, ústy proroka Izajáše, popisuje nevyléčitelnost hříchu. Naše duše je zachvácena malomocenstvím. Ani zákonodárství, ani psychologie, ani filosofie nás nezbaví hříchu. I kdyby upřímně litující hříšník vyplakal tolik slz kolik je vody v oceánech, nesmyl by ani jeden hřích! Ani věčné plameny pekla neočistí pálivé svědomí od jediného hříchu. Lítost ani potrestání nemají očišťující moc. Pouze Ježíš Kristus má očišťující moc.

Vánoce mají jen jeden smysl: Ježíš Kristus se narodil jako člověk, aby zachránil hříšníky. Neexistuje žádný, ani jeden jiný způsob, neexistuje ani jediná jiná léčba našeho duchovního malomocenství.

Čtvrtá vlastnost hříchu je, že jej Bůh nenávidí.

Hříšník a hřích je to, co Bůh nenávidí. Bůh neodporuje člověku, protože je chudý, lhostejný, nemocný, nevzhledný, omezený, neinteligentní… Bůh proklíná hříšníka a jeho hřích. Jediné co odděluje člověka od Boha je hřích:

• Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha! (1K 16,22)
• Nedopouštějte se té ohavnosti, kterou nenávidím! (Jr 44,4b)

Náš Bůh je svatý, ve všem svatý, pouze svatý a vždy svatý, Hříšník je hříšný, ve všem hříšný, pouze hříšný a vždy hříšný. Jak se s námi může Bůh usmířit? Pouze skrze Krista na kříži, který se narodil z Ducha Božího a člověka, Marie Panny, aby se stal hříchem za nás! Kdybychom mohli očistit sami sebe, tak by Boží narození bylo zbytečné; Vánoce by se nekonaly!

Pátá vlastnost hříchu je, že hřích je tvrdá práce.

Hřešení není příjemné, je bolestivé, mučivé a vyčerpávající. Jeremjáš napsal:

• Kdekdo chce svého druha přelstít a neřekne pravdu. Učí svůj jazyk mluvit jen klam, vyčerpávají se nepravostmi. (Jr 9,4)

Když v Sodomě Lota navštívili dva andělé, tak homosexuální muži Sodomy se sápali do Lotova Domu, aby si s nimi užili. Přestože je Bůh oslepil, slepota jim nezabránila v jejich zvrhlosti. Hřích je tak perverzní, že ani fyzická slepota některé lidi neodradí. Lidé se namáhají, a v potu tváře dorazí k pekelné záhubě, znaveni tvrdou hříšnou prací. Lež, úklad, spiknutí, obelstění, krádež, to vše je tvrdá, namáhavá práce!

III. Koho hřích ovlivňuje?

Mnoho lidí, včetně mých nejdražších, mně řekli, že nehřeší; a když, tak jen malinko, rozhodně méně než druzí. Bible má pro ně jen jednu odpověď:

• Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích, a skrze hřích smrt, a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Ř 5,12)

Ukažte mi člověka, který nikdy nezemře, a já vám ukáži člověka, který nikdy nezhřešil.

• …Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. (Ř 3,10-12)

Dále se dočteme, že naše hrdlo je otevřený hrob, že skrýváme hadí jed ve rtech, že náš jazyk mluví jen lest atd., atp. Jóbova logika je jasná:

• Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo. (Jb 14,4)
• Svévolníci, ti se odrodili hned v mateřském lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou (Ž 58,4)

Všichni, od Adama, jsme zplozeni hříšnými otci. Naše duchovní i tělesná genetika je zruinovaná. Pouze Ježíš Kristus, jehož narozeniny si právě připomínáme, se narodil bez hříchu, protože nebyl zplozen hříšným mužem, ale Bohem, Duchem Svatým. Jestli se domníváte, že nehřešíte, položte si otázku: Byl jsem už někdy nemocen?, Stárnu?, Zemřu?

Hřích je tak zakořeněn v našem těle a povaze, že i když nás Bůh spasil, jsme stále podrobeni nemocem, bolestem i smrti. Připomeňme si 7. kapitolu listu Římanům, kde sám apoštol Pavel popisuje svou naprostou závislost na Ježíši Kristu:

• Chtít dobro to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci… Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím, když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! (Ř 7,18b-25a)

IV. Jaké jsou důsledky hříchu?

První důsledek: Hřích způsobuje, že nás přemáhá zlo:

Otupělá, zatemněná a odcizená mysl je důsledek hříchu!

• Mají zatemnělou mysl a odcizili se božímu životu… Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. (Ef 4,18-19)

Druhý důsledek: Hřích nás udržuje v Satanově otroctví.

Člověk a světový systém, je v úplném Satanově područí. Rádoby svoboda je přelud, skutečná svoboda vězí jen v Kristu. Myslíme si, že jsme svobodní, ale ve skutečnosti jsme totiž:

• … poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni [křesťané] jsme k nim kdysi patřili. (Ef 2,2-3)  

A Ježíš nevěřícím řekl:

• Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. (J 8,40)

Třetí důsledek: Hřích udělal z člověka terč Božího hněvu.

• Žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy a tím jsme nutně propadli Božímu soudu, tak jako ostatní. (Ef 2,3)
• Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál? (Ž 90,11)
• Je hrozné upadnout do ruky živého Boha. (Žd 10,31)

Čtvrtý důsledek: Hřích způsobuje trápení.

Job říká:

• Člověk je však zrozen pro trápení a jiskry, aby létaly vzhůru. (Jób 5,7)

Kniha kazatel popisuje prázdnotu lidského života:

• Viděl jsem též všechno pachtění i vše co prospěšného se koná a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. (Kaz 4,4)

Člověk se rodí s křikem a umírá sténající. A mezi tím je pro většinu prázdná nicota. I Jidáš litoval, plakal, peníze vrátil, a potrestal se oběšením. Nic z toho mu nepřinese odpočinek, protože spoléhal na sebe, nikoli na Krista.

Pátý důsledek: Hřích nás odsuzuje do hořícího jezera.

Není, kdo by o pekle mluvil více než sám Ježíš, jehož první advent si právě připomínáme. Ve Zjevení se dočteme, že lidé bez Krista budou v těle vhozeni do hořícího jezera a budou tam v mukách přebývat na věky. Hřích je smrtelný až za hrob!

• Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným. (Lk 3,17)

Závěr

Proč tohle všechno? Protože vás miluji! Věřte mi, nechci vám kazit vánoční pohodu. Chci, abychom si všichni uvědomili, že krása Vánoc spočívá v tom, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby spasil hříšníky, aby jim daroval věčný život v Bohu. To je ten skutečný „vánoční“ dar.

• Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? (Mk 8,36)

Skutečná vánoční krása není stromeček, svíčky, dárky nebo zasněžená romance, nýbrž to, že Ježíš přišel, aby vyléčil ohyzdnost světa! Jestliže neobejmeme svým srdcem Ježíšovo narození, učení, očistnou zastupující smrt a zmrtvýchvstání, zůstáváme od skutečných Vánoc vzdáleni, jako je východ od západu. Ježíš se narodil, aby spasil hříšníky, nikoli ty, kteří si myslí, že jsou docela hodní a spravedliví:

• Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky. (Lk 5,32)

Z toho vyplývá, že nebe bude plné spasených hříšníků a peklo plné „spravedlivých a dobrých“ lidí. Milovaní, odevzdejte se Mu dnes, v tomto okamžiku. Pán Ježíš Kristus vás volá:

• Amen, amen, pravím vám [=Já Ježíš Kristus], kdo slyší mé slovo a věří tomu [=mému Otci], který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24)

AMEN

Nahrávku kázání najdete na stránkách Biblické církve Praha.