Dobré dopoledne a pokoj vám. Znovu se chystáme do Božího slova a těšíme se na to, jak k nám bude náš Pán promlouvat. Připravili jsme svá srdce chválou, tak pojďme se nyní sklonit v modlitbě a prosit Pána, aby se nad námi smiloval a budoval nás skrze své slovo. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu knihy Genesis a to nás vede do 13. kapitoly. Budeme nyní číst celou 13. kapitolu a potom se podíváme na v. 5-18.

Abram se po pádu, který byl popsaný v předchozí kapitole, projevuje jako ten, kdo usiluje o pokoj a nestojí o další problémy ve své rodině. Jak se zdá, tak stojí především o Boží přízeň, Boží milost a Boží požehnání. Poté, co Abram zradil všechno, co mu bylo drahé, činil pokání, vrátil se zpátky k Božímu oltáři, který postavil a vzýval Hospodina. Nyní je před ním další krok víry, další zkouška, která má prověřit, zda se něco naučil. Náš příběh ale začíná u Abramova synovce Lota a první věc, kterou vidíme, je začínající spor.

1. Spor a jeho řešení (v. 5-9)

Musíme si říct pár věcí, abychom lépe porozuměli pozadí konfliktu. Jsme tady na úsvitu lidských dějin. Země ještě nebyla obydlená v takové míře, jako tomu bylo později. Nebyla také tolik zdevastovaná – vypadala jako ráj.

Nebylo zde tak husté osídlení a to, které bylo, se soustředilo do měst, která nebyla příliš velká. Ještě nebyly nijak upraveny vlastnické vztahy, které se týkaly půdy – přinejmenším v Kenaánu. Z Egypta Abrama vyhostili, takže tam již byly nějaké hranice země, ale v Kenaánu to bylo jinak. Žili tam nějací obyvatelé, ale v tuto chvíli zde ještě není žádná zmínka o tom, že by vlastnili zemi nebo že by zde měli nějaké království či nějaký jiný vztah k půdě.

• Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. (Gn 13,5)

Na začátku kapitoly jsme se dočetli, že také Abram byl velice bohatý:

• Abram byl velice zámožný, měl stáda, stříbro i zlato. (Gn 13,2)

Abram byl bohatý muž. Již ve dvanácté kapitole (v. 5) čteme o jeho bohatství: jmění i duše, které nabyli v Cháranu. V Egyptě jeho bohatství skutečně velmi narostlo: brav, skot, osli, otroci, otrokyně, oslice, velbloudi. A druhý verš 13. kapitoly mluví ještě navíc o stříbře a zlatě. Byl to velmi zámožný muž. A jeho synovec Lot také. Asi nebyl tak bohatý jako Abram, ale i on měl brav, skot, stany.

• Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. (Gn 13,6)

Mezi oběma blízkými příbuznými se pomalu, ale jistě začal rozněcovat spor. Předmětem tohoto sporu byl majetek. To se děje i dnes. Mnoho rodin se rozpadá kvůli majetku. Mnoho vztahů končí, kvůli sporům, které se týkají majetku – může jít o dědictví, může jít získaný majetek, může jít dělení mezi sourozenci nebo manželi. Situace se neustále opakuje. Co je však skutečnou příčinou? Vždy:

A. Jde o srdce

• Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Tehdy v zemi sídlili Kenaanci a Perizejci. (Gn 13,7)

Když se podíváme na spor, který se rozhořel mezi Abramem a Lotem, tak si můžeme všimnout několika věcí:

1. Záminkou v tomto sporu byla velikost majetku. Země byla řídce obydlená – o několik století později zde žilo mnohonásobně více obyvatel s neporovnatelně většími stády. Přesto jim ta země stačila. Lotovi a jeho pastýřům to ale v tuto chvíli připadalo tak, že nemohou sídlit pohromadě s Abramem a jeho pastýři. Vypadalo to tak, že nebudou moci získat více majetku, že země už více neurodí. Vidíme, že se soustředili na svůj majetek – na to ho mít, získat, rozmnožovat.

2. Nezanedbatelná část tohoto majetku pocházela z Egypta. Majetek, který získali bezbožným způsobem, jim přináší problémy. Stává se kamenem sváru. A tak je to vždycky. Můžeme si myslet, že nás dostatek a nadbytek nějak uspokojí, ale opak je pravdou – bohatství světa nakonec vždycky přinese zklamání. Svět nemůže oslavit Boha. Do určité míry platí to, že nemůžeme posvětit světské věci, světské prostředky, světské způsoby nebo bohatství světa tak, aby to přinášelo Bohu slávu a lidem spasení. Samozřejmě že žijeme ve světě a proto musíme používat prostředky tohoto světa, abychom zde mohli žít. Ale jak to uvidíme v příští kapitole, když Abram nechtěl přijmout nic od krále sodomského, tak i my bychom se měli vyvarovat toho, abychom světskými způsoby chtěli oslavovat Boha.

3. Svět se díval na problémy v Boží rodině. Spor nezůstal utajen, ale jeho svědky byli obyvatelé země – Kenaanci a Perizejci. Boží slovo nás učí, že církev je výkladní skříní evangelia, je nebeskou univerzitou pro duchovní mocnosti – když pozorují církev, tak se učí o úžasné Boží moudrosti. Pro nevěřící lidi má být církev svědectvím o evangeliu. A nemyslete si, že svět je lhostejný – on se dívá. Lidé vás pozorují, jak jako křesťané žijete, jak jednáte v krizových situacích, o co vám skutečně v životě jde…

4. Skutečný problém však není v majetku, v jeho nadbytku nebo v nedostatku. Jediný skutečný problém je vždycky v lidském srdci.

• Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fp 4,11-13)

A co o tom řekl král Šalamoun?

• Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: „Kdo je Hospodin?“ ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (Př 30,8-9)

Jde o srdce. Ježíš říká, že ze srdce vychází všechna špatnost, všechno zlé. A prorok Jeremiáš nám ukazuje, že lidské srdce je skutečně nevyléčitelné:

• Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. (Jr 17,9)

Nedá se na něj spolehnout. Zradí nás – často v okamžiku, kdy to vůbec nečekáme. Proto už starozákonní proroci mluvili o zaslíbení, které se plně projevilo v Kristu – že Boží lid dostane nové srdce, které bude poslušné a oddané Pánu. Zkaženost, kterou vidíme v našem textu, nazýváme:

B. Lakomství, žádostivost

Jedná se o neukojitelnou touhu mít víc. Tato touha je kořenem všeho zla:

• Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. (1Tm 6,10)

Tato touha vede k tomu, že lidé lžou (Př 21,6), utiskují druhé (Př 22,16), kradou (Př 28,8) a celkově to má dalekosáhlé důsledky:

• Kdo se žene za ziskem, rozvrací svůj dům, kdežto kdo o dary nestojí, bude živ. (Př 15,27)

Rozvrácená rodina je výsledkem touhy po majetku, lakoty, závisti. Ne nadarmo čteme v Ko 3,5, že hrabivost, lakomství je modloslužbou. Je to něco, co nemá a nebude mít místo v Božím království.

Bůh vede svůj lid úplně jinou cestou – cestou štědrosti, ochotného dávání a skromného, střízlivého života. Můžeme to vidět i zde na Abramovi a Lotovi. V textu vidíme drobnou zmínku: Abram měl zlato, otroky, dobytek – Lot měl dobytek a stany. Abram také bydlel ve stanu. Neměl jenom jeden, ale když Písmo popisuje Abramavům majetek, tak nemluví o stanech. Zdá se, že k životu stačil Abramovi jeden. Lot si naopak na stanech zakládal, jako kdyby jich chtěl mít hodně. Bylo to něco, co bylo vidět navenek, když se někdo přiblížil k jeho táboru. Byl to velký tábor a vypadalo to skutečně dobře. Text tady naznačuje určitý životní styl, jehož důsledkem byl spor v rodině a rozdělení blízkých příbuzných.

Ale Boží slovo nám v tomto příběhu představuje Abrama jako toho, kdo usiluje o pokoj s druhými – a to nikoliv za cenu obětování druhých, jako to bylo v Egyptě, ale za cenu sebezapření.

C. Zbožné řešení sporu

• Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo.“ (Gn 13,8-9)

Vždycky, když je někde nějaký spor, tak ta zbožnější strana iniciuje smíření, hledá pro obě strany přijatelné východisko. V našem příběhu je Abram a Lot. Mezi jejich pastýři dochází k hádkám a nevěřící neznabozi to pozorují. Možná si říkali, že už by se měli do sebe pustit, jen ať se už pobijí navzájem a pěkná stáda zde zůstanou pro nás. Nevíme, jak to bylo, ale obyvatelé té země nebyli svatoušci.

Abram přichází za Lotem a navrhuje mu řešení. Všimněte si toho, co se tady děje: Abram je strých Lotův. Nevíme jistě, jestli byl starší než Lot – otec Lota, Abramův bratr Háran, byl o šedesát let starší než Abram. Ale ať tak či onak, Abram byl v té rodinné hierarchii důležitější než Lot. Kromě toho byl Abram také bohatší. Všechno ukazuje na to, že to byl významnější muž než Lot a měl by to být Lot, kdo by měl jít za Abramem. Měl by to být Lot, kdo půjde a přenechá to nejlepší svému strýci. Měl by to být Lot, kdo přijde s pokorou a navrhne řešení. Ale je to Abram.

To nám ukazuje, jak se Abram poučil v Egyptě a také jak se Lot poučil v Egyptě. Abram v Egyptě jednal jako sobec, hledal jenom svůj vlastní prospěch a jeho synovec nyní dělá přesně totéž. Ale Abram se v Egyptě poučil. Když vyšel z Egypta, vrátil se k Božímu oltáři, vzýval Hospodinovo jméno a Bůh vyvedl ten jeho pohled od sebestřednosti k upřednostnění druhých. Abram nyní staví na první místo Boha a svého bližního. Pokorně přichází za Lotem a říká mu, aby se od něj oddělil, aby si vybral díl země, která se mu zlíbí a šel svou vlastní cestou. Abram nehledá konflikt, ale pokoj. Usiluje o smíření i za cenu ztráty. V 1 K 6 přesně takto napomíná Pavel církev:

• Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného? K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími? Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími! Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu? Vy však křivdíte a škodíte, a to bratřím! (1K 6,4-6)

Abram představuje dobrý vzor pro novozákonní církev. Nehledí na majetek a na ztrátu, kterou utrpí, ale hledí na Boha a na prospěch druhých. Lot má naopak na mysli i na srdci především majetek. A je tak pro nás velkým varováním. Podívejme se na to, jakým způsobem se Lot rozhoduje, a učme se z tohoto negativního příkladu.

2. Tělesné řešení (v. 10-13)

Než budeme pokračovat v našem textu, musím zmínit ještě jednu důležitou věc – možná nám trochu zkomplikuje život, ale musíme se u ní zastavit. Jedná se o to, že Nový zákon nám ukazuje, že Lot byl spravedlivý (2Pt 2,7). Když to takto řekneme a potom se budeme dívat do knihy Genesis, tak bychom z toho mohli snadno vyvodit nesprávné závěry.

První věc, kterou musíme připomenout, je to, že kdokoliv je v Písmu nazván spravedlivý, je tak nazván na základě víry a nikoliv na základě svého spravedlivého života. Mluví-li tedy Petr o tom, že Lot byl spravedlivý, bylo to jen proto, že byl Bohem ospravedlněn na základě víry a nikoliv na základě svých spravedlivých skutků, které bychom v jeho příběhu hledali jen velmi těžko.

Druhá věc: je-li v Písmu někdo ospravedlněn, tak to vždy – až na výjimky – vede k tomu, že takový člověk roste v posvěcení, tedy jeho život je více a více svatější a jeho charakter se stále více podobá Pánu Ježíši Kristu.

Poslední věc – a ta se týká přímo Lota: kdybychom neměli prorocký vhled od apoštola Petra, tak bychom ze stránek Starého zákona jenom velmi obtížně poznali, že Lot byl skutečně spravedlivý. A my uvidíme celou řadu špatných věcí v životě Lota.

• Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. (1K 3,11-15)

Podívejme se tedy nyní zpátky do Gn 13:

• Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru. Proto si Lot vybral celý okrsek Jordánu a odtáhl na východ. Tak se od sebe oddělili. (Gn 13,10-11)

Lot se rozhlíží a vybírá. Jedná tady úplně stejně jako jeho strýc Abram předtím, než sestoupil do Egypta. V zemi nastal hlad, Abram se rozhlédl, viděl, že v Egyptě je jídlo, a mazal do Egypta. Stejně jedná i Lot. Rozhlédl se a spatřil zahradu Hospodinovu, spatřil zemi egyptskou. Duch Boží tady dodává, že to bylo předtím, než sestoupil oheň od Hospodina na Sodomu a Gomoru. Lot se rozhodl velice rychle. Díval se na to, co měl před očima, ale nedíval se na to, na co se díval Bůh:

• Abram se usadil v zemi kenaanské a Lot se usadil v městech toho okrsku a stanoval až u Sodomy. Sodomští muži však byli před Hospodinem velice zlí a hříšní. (Gn 13,12-13)

Bůh viděl situaci v Sodomě. Lot viděl jenom to, co chtěl vidět. Když se Abram rozhodoval o tom, že sestoupí do Egypta, tak měl nějaké představy o tom, jak to tam bude zlé. Ale vidina jídla v době hladu převážila a vedla ho k dalším kompromisům, podvodům a lžím. Lot se díval jenom na to, co chtěl vidět. A dvanáctý verš nám ukazuje, jak moc Lota přitahoval hřích. Sodoma je tady obrazem hříchu, jak to vidíme ve třináctém verši. A Lot chtěl jít co nejblíž. Stanoval až u Sodomy. Celá ta zem byla jako zahrada Hospodinova, ale Lot chtěl být blízko města. O tom, proč po tom tolik toužil, nic nevíme, ale Jakub nám vysvětluje, že:

• Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem! Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. (Jk 4,4)

A apoštol Jan popisuje motivy takového jednání – a dělá to proto, abychom i my zkoumali motivy svého srdce:

• Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. (1J 2,15-16)

My se můžeme jen dohadovat o důvodech, které vedly Lota k tomu, aby stanoval u Sodomy, ale už jsme spatřili lakotnou touhu v jeho srdci, a Jan píše o dychtění srdce, dychtění očí, o pýše života. Může to být snaha být jako lidé ze světa – být tak bohatý, být tak úspěšný, být tak uznávaný, být tak vzdělaný, zakoušet takové přijetí, mít takový vliv nebo dokonce takovou moc. To je přátelství se světem.

• Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům. (Lk 6,26)

Milí bratři, milé sestry, chci poprosit, abyste se vyvarovali takového přátelství, takové touhy po světských věcech. To jsou věci, které nás nemohou naplnit. Po těchto věcech zůstává jenom prázdnota. To je světská moudrost, o které mluví Jakub. Kde je závist, svárlivost, tam je zmatek, a špatnost a tam není moudrost od Boha, ale živočišná, přízemní, ďábelská.

Mnoho křesťanů se nechává chytit do této satanské pasti – upírají svůj pohled do světa, své srdce plní světskými věcmi a jejich životy jsou prázdné. Navenek vypadají zbožně, ale uvnitř jsou prázdní, a mnohdy mrtví. Jako obílené hroby, které navenek vypadají dobře, ale uvnitř je smrt a rozpadlá těla. Nenechte se vlákat do této léčky, ale upírejte svůj pohled na Krista, na Jeho slávu, jděte do Jeho slova, padněte na tvář před Jeho tváří, u jeho oltáře a vzývejte Jeho jméno. Tam dojdete naplnění a uspokojení. Podívejte se na to, jak odlišně řešil věc Abram:

3. Duchovní řešení (v. 14-18)

• Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi… (Gn 13,14)

Toto je nesmírně zajímavá situace a my bychom ji neměli přejít bez povšimnutí. Teprve když došlo k oddělení Abrama a Lota, začal Bůh mluvit k Abramovi. Lot byl ospravedlněn Bohem. Zcela nepochybně se s ním setkáme v Božím království – Písmo Nového zákona nás o tom ujišťuje. Přesto není vzorem pro následování. Lota najdeme jenom v kontextu varování. V galerii svědků víry v Žd 11 Lot není. Lot je příkladem věřícího, který je opravdovým věřícím – i přes to, že to ze stránek Starého zákona, z popisu jeho života, nemůžeme vůbec odvodit – nicméně je věřícím, který nenásleduje Boha, neposlouchá Jeho slovo a nepodřizuje se mu.

Boží slovo nám ukazuje, že i takoví věřící mohou existovat. Není to stav, který by byl v pořádku, není to něco, co by křesťané měli vyhledávat nebo co by bylo normou křesťanského života, není to něco, co by Bůh schvaloval nebo k tomu dokonce někoho vedl. Obvykle něco podobného Písmo nazývá hříchem. Pokud někdo dlouhodobě žije v hříchu, tak musíme mít pochybnosti o jeho víře. Kde nevidíme ovoce Bohem proměňovaného života, tam si musíme klást otázku, zda takový člověk – přestože vyznává víru v Krista – je skutečným křesťanem. Dokonce nám Duch svatý ukazuje, že pokud někdo takto žije, tak se ti, kdo poslouchají Boží slovo a následují Krista, mají od něho oddělit.

Toto učení není příliš populární a není ani všeobecně přijímané církvemi a křesťany – a to i přes to, že je to velmi jasné učení Starého i Nového zákona. Najdeme ho skoro ve všech novozákonních dopisech, které byly určené církvím. Toto učení totiž znamená rozlišovat – to, co je správné a co se Bohu líbí a oddělit se od toho, co správné není a co se Bohu nelíbí. Znamená to vykonávat kázeň v církvi, vynést soud – ukázat na hřích nebo na falešné učení a říct, že to je hřích. A to je něco, co není příliš příjemné, je to těžké a nikomu se do takové věci nechce. Podívejme se na jedno jasné místo v Písmu, které nás tomuto principu učí:

• Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem. (2Te 2,15)
• Přikazujeme vám, bratří, ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který vede zahálčivý život a nežije podle naučení, která jste od nás převzali. … Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben. Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte ho jako bratra. (2Te 3,6.14-15)

Všimněte si sloves: Straňte sečlověka, který se odchýlil; dejte mu znát, že k vám nepatří; ale nejednejte s ním jako s nepřítelem – varujte ho jako bratra. O koho se zde jedná? Kdo je ten, jenž se odchýlil? Použité řecké slovo (K – neřádně) je vojenský termín a znamená: „ten, kdo nestojí v řadě“, „ten, kdo má něco v nepořádku“, „ten, kdo nesdílí nějaké břemeno s ostatními“. Nejde tu o subjektivní dojem, o člověka, který nevypadá tak, jak by se to líbilo mně, ale jde o toho, kdo zjevně nemá v pořádku svůj život podle Božího Slova.

Toto slovo se používalo k popisu člověka, který zanedbával své povinnosti a vyhýbal se svým závazkům. Popisuje osobu, která se nechce sklonit před autoritou. Odmítá se sklonit před Božím Slovem a před Bohem samotným. O takovém člověku musíme pochybovat jako o křesťanovi – přesto Pavel mluví o bratru.

Tato neřádnost se může projevovat mnoha různými způsoby. Ve 2Te 3,11 se mluví o lidech, kteří odmítali žít podle Bohem daného řádu a pracovat vlastníma rukama, aby měli co jíst a z čeho žít. Již předtím je Pavel napomínal ohledně této věci (1Te 4,11). Vidíme, že tito „neřádní“ jedinci, se provinili neposlušností proti jasným příkazům, které jim byly jak řečeny, tak napsány. Tento výraz můžeme vztáhnout na každého věřícího, který trvale žije v neposlušnosti tomu, co učí Písmo. Křesťané jsou povinni oddělit se od takového člověka. Dokonce jako sbor jsme povinni oddělit se od církví, které vykazují stejné znaky.

• Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: „Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ (Gn 13,14-17)

Bůh obnovil své sliby Abramovi hned poté, co se odděl od Lota. A všimněte si: Lot se rozhlížel po zemi, co by si vybral – Abramovi Bůh říká – rozhlédni se. Lot si sám vybírá, co se mu líbí, Abramovi Bůh dává všechno, co Bůh vybral pro Abrama. Dostaneš celou zemi – Lot se podíval jedním směrem – směrem k Sodomě, kam ho to přitahovalo. Abram se má rozhlédnout do všech světových stran – dostane celou zemi. Apoštol Pavel v Ř 4,13 to vysvětluje tak, že toto zaslíbení se vztahovalo na celý svět – že dostane svět za dědictví. To zjevně odkazuje k nové zemi, kterou Bůh připravil pro ty, kdo ho milují a následují.

• Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. (2Pt 3,13)

Abram dostal toto úžasné zaslíbení.

•  [Abram věřil a proto] upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh. (Žd 11,10)

A spolu se zemí mu Bůh znovu zaslibuje potomstvo. Ale už to nejsou národy – je to mnohem víc: tvého potomstva bude jako prachu země! Již předtím ta zaslíbení, která Abram dostal, vyžadovala skutečnou víru. Ale to, co Bůh říká Abramovi nyní, je skutečně nad rámec jakéhokoliv lidského pochopení. Naše mysl si nedokáže představit něco, co se nedá spočítat, co nemá hranice. A tady se dokonce mluví o lidech, kteří vzejdou z jednoho muže! Jedno místo v Písmu to velmi dobře vysvětluje – už jsme ho četli v souvislosti se zaslíbeními ve 12. kapitole, ale chci toto místo opakovat často, protože nám ukazuje velikost Boží slávy.

• Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ (Zj 7,9-10)

Ten nespočetný zástup ze všech národů – to jsou potomci Abrahama, otce všech věřících, kteří byli ospravedlněni na základě víry (Ř 4,11-12). Bezdětný Abram, který žije se svou neplodnou ženou, slyší, že jestli někdo dokáže spočítat prach, tak bude moci spočítat jeho potomky. To je Boží sláva!

Abram poslouchá Boha, poučil se ze svého pádu a dál staví na zaslíbeních, která mu Bůh dal. Odděluje se od Lota a Bůh k němu znovu promlouvá. Vidíte, jak je Bůh věrný a trpělivý. On to s námi nevzdá. Chce, abychom se mu cele odevzdali, abychom se oddělili od bezbožnosti a hříchu. Abychom se oddělili od neposlušného křesťanství. Vede nás k tomu, abychom se dívali očima víry a nikoliv tělesnýma očima, abychom upírali svůj zrak na Boha a ne na to, co je kolem nás, abychom žili vírou a ne viděním. Pak můžeme přijímat od Boha znovupotvrzení zaslíbení, dostáváme ujištění o Boží přízni, zakoušíme jeho blízkost a jeho vedení, Boží slovo k nám promlouvá velice jasně, je živé, naše modlitby jsou vroucí a horlivé. Jak jednal Abram, když slyšel Boží slovo?

• Hnul se tedy Abram se stany, přišel a usadil se při božišti Mamre, které je u Chebrónu. I tam vybudoval Hospodinu oltář. (Gn 13,18)

Bůh řekl: Projdi zemi křížem krážem – a Abram šel. Čekal na Boha, čekal na Jeho slovo, připravil své srdce v poslušnosti a potom následoval Boží příkazy. A nejenom to: následoval je s chválou a svědectvím. Abram byl svědectvím pro Emorejce Mamreho a jeho příbuzné. Usadil se u jejich posvátného dubu a postavil tam oltář Hospodinu. Nechtěl, aby uctívali stromy, ale živého Boha, stvořitele stromů a všeho. Abram sám opět uctívá Boha. Abram se vrací k tomu nejlepšímu, co kdy poznal – ke svému Bohu a k jeho uctívání.

• I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. (Gn 12,7-8)

Potom Abram sestoupil do Egypta, a když ho Bůh opět vyvedl, tak činil pokání a znovu postavil Hospodinu oltář. Nyní se oddělil od Lota a znovu se vydal po Božích cestách. To ho znovu vedlo k vybudování oltáře, ke chvále a k vzývání. Abram byl mužem víry. Jeho srdce bylo naplněno chválou. Boží slovo ho nazývá otcem věřících. Tak kéž je i naše srdce naplněno chválou a uctíváním Pána.

• Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. (Ko 3,16)