Kázání přednesené v pátek večer, 11. června 1858 reverendem C. H. Spurgeonem v Grand Stand, Epson Race Course.

• „Aj všichni žízniví, pojďte k vodám, i ten, kdo nemá peníze. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko.“ Iz 55, 1 (ČSP)

Vidíš, mám pro tebe dnes večer něco na prodej. Zvu tě, abys přišel a koupil to, co bude dnes večer v evangeliu vyhlášeno. Dnes je obvyklé, že lidé mají něco na prodej, vystavují své zboží, popisují nám jeho kvality, mluví o jeho přednostech a výhodách, až jsou zákazníci seznámeni s podstatou toho, co je jim nabízeno, protože jinak není pravděpodobné, že by byli připraveni si jej zakoupit. To bude můj první úkol tento večer. Pak ten, kdo má něco na prodej, se dále snaží přivést ty, kteří jej slyší, k ceně, za kterou jim to chce prodat. Mým úkolem je dnes vás přivést k ceně – „pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko.“ Shrnu to pak v několika větách, kterými se chci obrátit na ty, kdo pohrdají tak slavným spasením, což je privilegiem pro nás jej kázat, a ty, kdo se chtějí odvrátit od tak štědrých nabídek „bez peněz a bez úhrady“.

Na prvním místě, pak, musím dnes večer kázat, VÍNO A MLÉKO – „pojďte, kupujte bez peněz a bez úhrady víno a mléko.“ Tady máme popis našeho zboží – evangelia – víno, které obšťastňuje lidské srdce. Mléko, jedna jediná věc a pouze jediná věc na světě, která obsahuje všechny nezbytné látky pro život. I ten nejsilnější muž může žít z mléka, protože je tam obsaženo vše, co je potřeba pro lidskou kostru, vnitřnosti, svaly, nervový systém, zkrátka všechno je tam. Tak tady máte dvojitý popis zboží. Evangelium je jako víno, které nás činí radostnými. Ať člověk skutečně pozná milost našeho Pána Ježíše Krista a on bude šťastný člověk. A jak hlouběji čerpá a pije z Ducha Kristova, tím šťastnější bude.

Takové náboženství, které učí, že bída a trápení jsou nutností a povinností, je falešné už na svém povrchu, protože Bůh, když stvořil svět, studoval štěstí a spokojenost svého stvoření. Není možné dojít k jinému závěru, jak pozoruješ vše okolo sebe, že Bůh se usilovně snažil s co největší pozorností uspokojit člověka. On nám nedal jen to nejnutnější, On nám dal mnohem více – ne prosté, ale velmi zdobené. Květiny na lukách, hvězdy na obloze, krásy přírody, hory a údolí – všechny tyto věci byly zamýšleny ne jen proto, že bychom je potřebovali, ale proto že Bůh chtěl ukázat, jak nás miluje a jak moc chtěl, abychom byli šťastní.

Není pravděpodobné, že Bůh, který učinil šťastným svět, by poslal ubohé a mizerné spasení. On, který je šťastným Stvořitelem, bude i šťastným Vykupitelem. Ti, kteří okusili, že Pán je milostivý a milosrdný, mohou svědčit, že cesty náboženství „jsou cestami potěšení a všechny jeho stezky jsou pokoj.“ A pokud by tento život byl vše, pokud by smrt byla pohřbením celého našeho života a pokud by rubáš byl vlající plachtou věčnosti, být křesťanem by bylo stále šťastnou a světlou věcí, protože osvětluje toto údolí slz a plní studny v údolí Báka pramínky lásky a radosti.

Evangelium je jako víno. Je také jako mléko, protože v evangeliu je vše, co chceš. Chceš něco, co ti pomůže nést trápení? Je to v evangeliu – „velmi přítomná pomoc v časech trápení.“ Potřebuješ něco, co ti dá odvahu pro povinnosti? Je tu milost, která stačí na vše, že tě Bůh volá, abys ji dosáhl nebo ji podstoupil. Potřebuješ něco, co by rozjasnilo tvé oči nadějí? Ano, jsou tu záblesky radosti v evangeliu, které mohou tvé oči znovu rozjasnit ohněm nesmrtelné blaženosti.

Chceš něco, co tě učiní pevným uprostřed pokušení. V evangeliu je to, co tě učiní nepohnutelným, vždy překypujícím v díle Páně. Neexistuje vášeň, cit, myšlenka, přání, moc, kterou by evangelium nenaplnilo. Evangelium bylo evidentně zamýšleno pro lidstvo. Je adaptováno na každou jeho část. Je zde poznání pro hlavu. Je zde láska pro srdce. Je zde vedení pro nohy. Je zde mléko a víno, v evangeliu našeho Pána Ježíše Krista.

A já si myslím, že je tu ještě jeden význam těchto dvou slov „mléko a víno.“ Víno, jak víš, je drahá věc. Je to produkt, jehož výroba je velmi náročná a to i časově. Začíná to vinobraním, pak následuje fermentace a konzervace, před tím než víno získá svou plnou chuť, barvu a vůni. No a evangelium je velmi podobné, je to mimořádná věc pro dny, kdy se hoduje. Dává člověku moc využívat sklizeň myšlenek, fermentaci jednání a skutků a konzervaci zkušeností, dokud se neobjeví zbožnost jiskřící jako víno, která potěší lidské srdce. Tak je tomu, jak říkám, v náboženství, které z toho činí mimořádnou věc, věc pro vzácné příležitosti, aby se nosilo, když princové zasednou ke stolu.

Ale mléko je obyčejná a běžná věc. Máš ho každý den, kdekoli, stačí si jen doběhnout na farmu a je tam k dispozici. Není zde potřeba žádné přípravy. Je tu hned ke konzumaci. Je to běžná věc. Tak je tomu i s evangeliem – je to věc pro každý den. Miluji evangelium v neděli, ale buď požehnán Bůh, že je také pro pondělí. Evangelium je věc do kaple a je to věc do kostela – je to jako s vínem. Ale je to věc pro farmářský dvorek, je to věc, kterou můžeš pozorovat i za pluhem. Náboženství Ježíše Krista s vámi půjde i do vašeho obchodu, na burzu, na tržiště, tedy kamkoli, tak je tomu i s mlékem – každodenní pokrm – věc, kterou vždy můžeme mít a kterou můžeme vždy mít při hodování. Ó, díky nebesa, je tu víno pro slavný den, kdy spatříme Spasitele tváří v tvář. Je tu víno pro ten hrozný den, kdy budeme muset překročit Jordán – víno odstraní všechny naše strachy a povede nás ke zpěvu uprostřed temných mraků smrti. Ale buď mu dík, je tu také mléko pro každodenní příležitosti, pro každodenní jednání, mléko pro nás, abychom jej pili, dokud jsme na živu a mléko, které nás utěší a povzbudí až do doby, kdy přijde ten velký slavný den.

Nyní jsem vysvětlil slovní figuru ve svém textu. Ale stále tu budou tací, kteří řeknou, „Co je tedy to evangelium?“ Dobře, evangelium, jak jej chápu, může být nahlíženo z různých pohledů, ale dnes večer jej podám následovně – evangelium je kázání úplného, svobodného, přítomného věčného odpuštění hříšníkům skrze smírčí krev Ježíše Krista. Pokud vůbec chápu evangelium, tak je v něm mnohem více, než jen toto. Ale stále je to jeho podstata. Dnes večer mám kázat velkou pravdu, že i když všichni zhřešili, Kristus zemřel a pro všechny hříšníky, kteří vyznávají své hříchy a věří v Ježíše Krista, je tady velké odpuštění – zdarma v tom ohledu, že ty nemusíš dělat vůbec nic, abys toto odpuštění získal. I ten nejzatvrzelejší hříšník musí jednoduše vylít svůj nářek před Bohem. To je vše, co od něj Bůh žádá.

Není vůbec potřeba procházet léty skutků pokání, těžké práce a zkoušek. Evangelium je zdarma, jako je zdarma vzduch, který dýcháš. Ty neplatíš za to, že dýcháš vzduch. Neplatíš za to, že vidíš sluneční svit, ani neplatíš za vodu, která teče v řece, když se zastavíš, aby ses tam napil a uhasil tak svou žízeň. Takže evangelium je zadarmo, nic se nemusí udělat, abys jej získal. Je tu odpuštění zdarma pro ty největší z hříšníků skrze krev Ježíše Krista. Ale já jsem řekl, že to bylo úplné odpuštění a ta je i tomu ve skutečnosti.

Když Kristus něco dělá, tak nedělá jen na polovic. On je ochoten a připraven tento večer odpustit a smazat každý hřích a očistit každou nečistotu a nepravost z každé duše, která je tady dnes přítomna, která je nyní připravena Boží milostí hledat jeho milost a milosrdenství. Pokud nyní, hříšníku, Bůh vložil do tvého srdce touhu jej hledat, odpuštění, které je připraven ti dát, je úplné – ne jen odpuštění části tvých hříchů, ale všech svých hříchů a to najednou.

Je tu odpuštění pro tvé opilství, tvé klení, pro tvou žádostivost a chtíč, odpuštění pro tvou vzpouru proti nebesům. Je tu odpuštění hříchy tvého mládí, pro hříchy tvého stáří, pro hříchy proti svatyni a pro hříchy z nevěstince nebo z hospody. Je tady odpuštění pro všechny hříchy pro krev Ježíše Krista jeho Syna, který nás očišťuje od všeho hříchu. Ale ještě jednou, odpuštění, které máme kázat je přítomné odpuštění. Pokud cítíš potřebu Spasitele, pokud jsi nyní schopen věřit v Krista, bude ti teď odpuštěno.

Ti, kdo mají obyčejnou naději, říkají, že doufají, že jim bude odpuštěno, až budou umírat. Ale, milovaní, toto není náboženství, které kážeme. Pokud nyní učiníš vyznání svých hříchů, tak nyní hledej Pána a bude ti odpuštěno. Je možné pro člověka dostat se až sem se všemi svými hříchy, s mlýnským kamenem uvázaným na krku – dost na to, aby člověk utonul v tom nejhlubším pekle – a přesto vyjít z těchto dveří a mít smazány a odpuštěny všechny hříchy. Pokud je nyní schopen v něj uvěřit, může tento člověk tohoto večera přijmout úplné odpuštění z rukou Božích. Odpuštění hříšníkovi není věc, která se stane, když umírá, ale děje se, když ještě žije – právě teď.

A jsou zde někteří, jak věřím, není jich málo, kdo se dnes večer můžou radovat ze skutečnosti, že je jim odpuštěno. Ó, není to velkolepé a úžasné pro člověka být schopen chodit po Boží zemi s písní na rtech, „Je mi odpuštěno, je mi odpuštěno, je mi odpuštěno?“ Myslím si, že je to jedna z nejkrásnějších písní na celém světě – neméně krásnější než jsou písně cherubínů před Božím trůnem.

Ó, co bys dala za takové spasení, jako je toto, ty smutná a plačící duše? Je ti kázáno bez peněz a bez úhrady a jsem nucen volat: „Hej! Hej! Každý, kdo má žízeň! Pokud cítíš potřebu Krista, pokud si nyní připraven vyznat své hříchy, přijď a vezmi zadarmo bez a bez placení.“ Ale to nejlepší zůstává nakonec. Odpuštění, které je dnes zvěstováno, není jen zdarma, úplné a přítomné, ale trvá navěky. Pokud královna někoho omilostní, uděluje odpuštění zdarma, je nemožné, aby byl člověk potrestán za svůj trestný čin. Velmi často však královna dá podmínečné odpuštění trestu, což není úplné odpuštění.

Jsou právní případy, ve kterých jsou odsouzení uchráněni trestu smrti, ale jsou odsouzeni k odnětí svobody podle vůle panovnice. Ale náš Pán takhle nikdy nejedná. On odstraní všechno, není žádný hřích, který by zůstal neodpuštěn. Když Hospodin obmyje lidskou duši, umyje ji tak, že je čistší než čerstvě padlý sníh. Bůh činí vše dokonale. Ale nejlepší na tom je, že co činí, je učiněno na věky. Toto je samotná sláva evangelia. Pokud je ti dnes večer odpuštěno, jsi spasen už teď, a už nikdy nebudeš odsouzen. Pokud člověk věří v Krista celým svým srdcem, jeho spása je bezpečná před jakýmkoli hazardem či nebezpečím. A já vždy vzhlížím na drahokam koruny spásy, která je nezvratná.

Bůh tě dnes neučiní svým dítětem, aby tě zítra odvrhnul. On ti dnes neodpouští, aby tě na druhý den zase potrestal. Tak jako je pravdivý Bůh, pokud je ti dnes odpuštěno, křesťane, země se může rozplynout, tak jako se rozpouští pěna ve vlnách, které ji nesou a je tak ztracena na vždy, velký vesmír může zmizet, jako mizí jinovatka za ranního slunce. Ale ty nikdy nebudeš odsouzen.

Tak dlouho, jak Bůh bude Bohem, má své odpuštění podepsané a zpečetěné, je mimo dosah jakékoliv škody. Nekázal bych nic jiného, ani bych se to neodvážil. Nebylo by to hodné tvého přijetí. Nestálo by to za to kázat. Ale toto evangelium, které kážu, je hodno, aby jej každý člověk přijal, protože ve skutečnosti je to jistá investice. Každý, kdo se vydá do rukou Krista, má jistého Ochránce, ať přijde cokoliv, ať přijdou silná pokušení, silné emoce. Mohou přijít i velmi silné bolesti a utrpení, nebo těžké povinnosti, ale Ten, který nám pomohl, nás nese v těchto zkouškách a činí z nás více než vítěze. Ach, je mi jednou odpuštěno, s naprosto jistou jistotou, že nám bude odpuštěno navždy, aniž bychom byli vystaveni riziku, že budeme vyvrženi ven!

A nyní znovu, já budu kázat toto spasení, protože je to víno a mléko, které je hlásáno bez peněz a bez placení. Milovaní, toto vše se má získat vírou v Krista, kdokoli v Něj věří, v toho, který zemřel na dřevě a protrpěl svůj život pro nás, nikdy nepřijde na soud, přešel ze smrti do života a láska Boží v něm přebývá.

A nyní, co jsem ukázal tento článek, mým dalším úkolem je přivést kupující k aukční síni a prodat to. Můj problém je v tom vás přivést k mé ceně, jak řekl starý Rowland. On kázal na tržišti a zaslechl, jak jeden muž prodával své zboží. „Ach,” řekl, „problém prodávajících byl přivést lidi k jejich (vysoké) ceně, zatímco můj problém je přivést vás ke své nízké ceně.“

Nyní, je evangelium plně kázáno bez peněz a bez placení. Zde přichází někdo k posvátné přepážce, která je na chvíli proměněna na aukční síň a volá: „Já chci koupit.“ Co za to dáš? Jeden napřahuje své plné ruce. Musí se vzepřít ještě mnohem více, protože sotva udrží své dobré skutky. Má své zdrávasy, otčenáše, bezpočet křižování se svěcenou vodou. Má bezpočet klekání před oltářem a klanění se hostii. Prokazuje úctu oltářní svátosti a účastní se mše atd. Ve francouzštině se mše řekne „messe“ a v angličtině je slovo „mess“, což znamená nepořádek, což katolická mše ve skutečnosti je. Je to jeden velký nepořádek. A bezpochyby je mnoho lidí, kteří ve mši věří. Když přijdou před Boha, tak si s sebou nesou tyto věci, na které spoléhají.

A tak, drahý římský katolíku, katoličko, přicházíš, abys získal spasení, že ano? A přinesl sis všechno toto s sebou. Příteli, je mi tě líto, ale musíš jít pryč se svým lidským výkonem, protože to je „bez peněz a bez placení“ a dokud nejsi připraven přijít s prázdnýma rukama, tak to nikdy nebudeš mít. Pokud máš něco vlastního, něco svého, tak to nemůžeš přijmout. On říká: „Ale já nejsem žádný heretik. Což nejsem věrný papeži? Což nechodím ke zpovědi a tam dostanu odpuštění a zaplatím svůj haléř?“ Víš, můj příteli? Protože platíš svůj haléř za zpověď, to není vůbec na nic dobré, protože to, co je dobré, můžeš mít „bez peněz a bez placení.“ Světlo, za které platíme, je velmi špatná věc, ale to, které dostáváme z nebes zdarma, je velmi dobré a to činí naše srdce radostným. Takže odpuštění, které pochází a přichází od Krista je „bez peněz a bez placení.“

Pak přijde jiný a řekne, „Jsem rád, že jste sloužil tak dobře tomu katolíkovi, já nenávidím římskou církev, já jsem opravdový protestant a mám touhu být spasen.“ Co sis přinesl, pane? „Ach já jsem si nepřinesl žádné zdrávasy, žádné otčenáše, já nesnáším tyto latinské termíny. Ale já dávám každou neděli do sbírky při bohoslužbách, jsem pozorný při svých modlitbách. Přicházím do shromáždění, jakmile se otevřou dveře kostela,“ (pokud se jedná o nonkonformistu), „Chodím do shromáždění třikrát za neděli. Chodím na modlitební shromáždění a kromě toho, platím každému dvacet haléřů, ale raději bych platil dvacet jedna, abych nikoho neurazil.

„Ani kuřeti bych neublížil. Jsem vždycky ochoten pomoci chudým, když mohu. Jen občas mi něco ujede. Mohu sejít jen trochu. Pokud nejsem spasen, tak nevím, kdo by byl. Já jsem dobrý jako moji sousedé a myslím si, pane, že bych jistě měl být spasen, protože mám jen pár hříchů a těch pár hříchů neublížilo lidem. Druzí lidé mi ublížili mnohem víc, než kdokoli jiný. A kromě toho jsou to jen prkotiny. Jen jednou nebo dvakrát do roka si vyhodím z kopýtka, člověk musí mít trochu toho povyražení. Ujišťuji vás, že jsem jeden z těch nejlepších, nejčestnějších a nejstřízlivějších a nejvíce náboženských lidí.“

Dobře, můj příteli, je mi líto, že se hádáš s římským katolíkem, protože jen nerad vidím, když se dvojčata hádají. Jste oba stejného druhu, jeden za osmnáct a druhý je za bez dvou za dvacet. Věř mi, podstata základ papežství je spasení skutky a obřady. Ty nepraktikuješ jeho skutky a obřady, ale doufáš, že budeš spasen svými vlastními. Ty jsi tak špatný, jako je on. Já tě pošlu pryč. Není tady pro tebe spasení, protože to je „bez peněz a bez placení.“ Dokud budeš nosit tyto dobré skutky sem, nemůžeš spasení mít.

 Všimni si, nenacházím na nich žádnou vadu nebo chybu, tyto skutky jsou sami o sobě dobré, ale dnes večer ti nepomohou a ani ti nepomohou v soudný den před Boží soudnou stolicí. Praktikuj tyto věci, jak nejvíc chceš, jsou dobré sami o sobě. Ale stále ve věcech spasení je musíš opustit a přijít jako chudý vinný hříšník a vzít jej „bez peněz a bez placení.“ Někdo řekne: „Vidíš na dobrých skutcích něco špatného?“ Vůbec ne. Představme si, že vidím muže, který staví dům, a ten muž byl dost hloupý na to, aby položil základ spolu se základy komína. Pokud bych řekl: „Můj drahý příteli, nejsem rád, že kladeš základy komína do základů domu.“ Neřekl bys, že se mi nelíbí ty základy komína, ale řekl bys, že jsou stavěny na špatném místě.

Ať položí pevné základy domu a pak ať, když je dům postaven, má komínů kolik chce. Tak je to i s dobrými skutky a obřady, ty totiž nejsou určeny za základ. Základ musí být postaven z mnohem pevnějšího materiálu. Naše naděje musí stát na Ježíši Kristu a jen na něm. Musí stát na jeho krvi a spravedlnosti, a když máme postavený tento základ, pak můžeme mít dobrých skutků, kolik jen chceme a mnohem lepší. Ale pro základ jsou dobré skutky naprosto nevhodným materiálem a ten, kdo je používá, uvidí, jak se jeho dům zboří až do základů.

Ale vidíme jiného člověka. Ten je na dlouhou dobu pryč a říká, „Pane, bojím se přijít, nemohl jsem přijít a učinit něco pro spasení. Nemám vzdělání, nejsem učenec, neumím číst a moc bych chtěl. Moje děti chodí do nedělní školy, kéž by v mém dětství něco takového existovalo. Nemohu si přečíst žádnou knihu a nemám žádnou naději, že se dostanu do nebe. Občas chodím do kostela, ale drahý, to není dobré. Ten člověk používá tak dlouhá slova, že jim nerozumím. Občas chodím do kaple na kázání, ale nechápu jej. Znám jen trochu písně, které tam moje děti zpívají. Chtěl bych, aby kázali tak jednoduše, jako jsou slova těch písní a možná pak bych to pochopil. Ale já nejsem učenec, pane, myslím si, že nebudu spasen.“

Můj drahý příteli, nemusíš stát až tam vzadu. Pojď sem. Pro nebe není nutná žádná učenost. Čím víc víš, tím lépe se ti bude dařit tady na zemi, to je nepochybné, ale pro vstup do nebe ti nebude nijak užitečné. Pokud můžeš „přečíst svůj titul: domy na nebesích,“ pokud víš dost o tom, jak jsi hříšný a že Kristus je velký Spasitel, toť vše, co potřebuješ vědět, aby ses dostal do nebe. V nebi je mnoho lidí, kteří nikdy neuměli číst. Pokud by jejich život závisel na tom, že se umí podepsat, ale měl by povinnost udělat křížek jako značku „Toma Stilese“, pak by byli z těch nejchytřejších.

Peter nebyl o mnoho chytřejší, než jakákoli nevzdělaná duše, která hleděla na Ježíše a byla osvícena. Mám pro tebe povzbuzující slovo. Cožpak nevíš, že Kristus řekl, chudým se zvěstuje evangelium a mimo jiné také řekl „Pokud se neobrátíš a nebudeš jako malé dítě, nevstoupíš do nebeského království“? Co to znamená, že musíme věřit evangeliu jako malé dítě? Malé dítě nemá moc vzdělání, jen věří tomu, co je mu řečeno. A to je to, co musíš udělat. Máš věřit tomu, co ti Bůh říká, že máš dělat. On ti říká, že Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. To není těžká věc, že? Tomu můžeš uvěřit. A pokud můžeš, pokud jsi bez všeho lidského poznání a vzdělanosti, budeš bezpochyby vědět to, co teď nevíš.

Vidím teď přicházet muže, který říká: „Pane, já budu spasen, já jsem přispíval na stavbu kostela a několika chudobinců, vždy jsem dával na Boží dílo. Vždycky pomáhám chudým. Vydělávám docela dobré peníze, ale nehromadím je. Jsem štědrý a rozdávám potřebným. Což mě to nedostane do nebe?“

Příteli, mám tě moc rád a přeji si, aby takových lidí jako jsi ty, bylo mnohem více. Není nic lepšího a krásnějšího než štědrost a ochota dávat chudým a potřebným a přispívat na Boží dílo. Ale pokud přineseš tyto věci jako svou naději na spásu, můj drahý příteli, nesmím tě podvést. Nemůžeš si vstup do nebe koupit zlatem. Proč? Jsou jím tam vydlážděné cesty! Není nám snad řečeno v knize Zjevení, že ulice toho města jsou z čistého zlata jako čirý křišťál? Proč, pokud jsi měl dvacet tisíc liber, za které sis nemohl koupit křišťál. Ani baron Rothschild si nemůže koupit ani píď nebe, i kdyby za to dal všechny své peníze a jmění.

Je to příliš vzácné místo, aby se dalo koupit za zlato a stříbro. Pokud by všechno bohatství Indie bylo utraceno za jediný mžik pohledu do nebe, bylo by to k ničemu. Není člověka, který by dostal tak mnoho, jako je skulinka mezi perlovými branami nebe, za zlato po kterém kdy jeho srdce prahlo. Bylo by to vyhozeno pro nic. Kristus jej nikdy neprodá, nikdy, protože není nic, co by se vyrovnalo jeho hodnotě. Co koupil Kristus svou krví, si nemůžeš koupit za zlato. On nás nevykoupil porušitelnými věcmi, jako je zlato a stříbro, ale svou převzácnou krví. A není jiná cena, která by mohla být kdy zaplacena. Ach, můj bohatý příteli, jsi na stejné úrovni jako tvůj nejchudší pracovník. Můžeš být dobře oblečen a on bude mít staré hadry na sobě, on stejnou příležitost být spasen stejně jako ty. Ach, má paní, satén ti nedává přednost před obyčejným lnem v nebi. „Nikdo není vyloučen, ale jen ti, co se sami vyloučili.“

Bohatství činí rozdíly tady na zemi, ale nečiní rozdílu u Kristova kříže. Všichni musíte přijít stejně k nohám Ježíše, nebo nepřijdete vůbec. Znal jsem kazatele, který mi řekl, že ho jednou poslali k lůžku umírající ženy, která byla velmi bohatá v tomto světě a ona mu řekla, „Pane Baxtere, myslíte si, že až se dostanu do nebe, Betsy, moje služebná tam bude?“ Řekl ji „Nevím toho mnoho o vás, ale Betsy tam bude. Protože pokud znám někoho zbožného, je to ona.“ „Dobře,“ řekla ta dáma, „nemyslíte si, že tam budou malé rozdíly? Protože já si nedovedu představit, že bych seděla společně s takovou dívkou u jednoho stolu. Ona nemá žádný vkus, žádné vzdělání a to nemohu vystát. Já si myslím, že by tam měli být aspoň malé rozdíly.“

„Ach, nemusíte se trápit, paní,“ řekl jí, „tam budou velké rozdíly mezi vámi a Betsy, pokud zemřete v náladě, jako jste teď. Ale rozdíl bude na špatné straně. Protože vy uvidíte ji v Abrahamově lůně, ale vy sama budete vyvržena ven. Pokud máte takovou pýchu ve svém srdci, nikdy nevstoupíte do nebeského království.“

Mluvil k ní velice jasně a ona se velmi urazila. Ale já věřím, že ona chtěla být mimo nebe, než aby seděla se svojí služkou Betsy v nebi u jednoho stolu. Respektujme původ a stav tady na zemi, pokud chcete, ale když kážeme evangelium, tak takové věci neznáme. Pokud bych kázal shromáždění králů, kázal bych to samé evangelium, které bych kázal shromáždění horníků nebo námořníků. Král na svém trůnu a královna ve svém paláci nemají jiné evangelium, než máme ty a já. Avšak pokorní a neznámí můžeme být, když budeme stát před nebeskou bránou do široka otevřenou. Je tady pro nás královská cesta. Tato cesta je jak pro chudé, tak i pro bohaté, takové je nebeské království – „bez peněz a bez placení.“

Nyní slyším svého přítele kalvinistu, jak tamhle říká, „Dobře, to se mi líbí, ale stále si myslím, že mohu přijít a ačkoli mohu říci spolu s tebou –

„Nepřináším v rukou nic, k tvému kříži pnu je vstříc.“

Stejně mohu říci toto, mám hlubokou zkušenost, pane, spatřil jsem mor svého vlastního srdce a hluboce jsem to prožíval. Když přijdu ke Kristu, spoléhám na své pocity. Myslím si, že nemáš pravdu, když voláš tak pestrou škálu hříšníku ke Kristu, ale máš pravdu, když voláš mě, protože já jsem takového druhu, jsem jeden z celníků. Jsem dost farizejský na to, abych si to myslel. Myslím si, že mám zvláštní pověření, abych přišel, protože mám takovou zkušenost, že kdybych měl napsat svůj životopis, ty bys řekl, „To je dobrá zkušenost, tento člověk má právo přijít ke Kristu.“

Příteli, je mi líto, že tě musím rozčílit, ale já jsem nucen tak činit. Pokud přineseš svoji zkušenost ke Kristu, když k němu přijdeš, jsi na to tak zle jako ten římský katolík, který přináší své mše a zdrávasy. Moc se mi líbí tvá zkušenost. Pokud je to dílo Boží milosti ve tvém srdci, ale pokud to přineseš, když přijdeš ke Kristu a to položíš před Krista a je to Antikrist. Pryč s tím! Pryč s tím! Když jsme kázali evangelium ubohým hříšníkům a snažili se popsat stav jejich citů a přirozenosti. Bojím se, po tom všem, abychom v nich neposilovali ducha sebespravedlnosti a neučili naše posluchače si myslet, že musí mít určité pocity před tím, než mohou přijít ke Kristu.

Nech mě jen, pokud mohu, kázat evangelium co nejvíce do šířky a tedy co nejvěrněji a nejpravdivěji. Kristus nechce vaše pocity více, než chce vaše peníze a tak tomu je. Pokud chceš dobrou zkušenost, musíš přijít ke Kristu.

Přicházíš ke Kristu, abys dostal všechno. Neříkej ve svém srdci, „Dobře, nejprve uvěřím a pak přijdu.“ Ne, přijď si ke Kristu pro víru. Musíš hledět na kříž, abys dostal vědomí hříchu. Necítíme své hříchy až tak moc před tím, než pohlédneme na Kristův kříž. Ale cítíme velmi hodně po té. Hledíme nejprve na Krista. Pak plyne pokání v slzách z našich očí. Pamatuj si, pokud půjdeš jinam hledat Spasitele, jsi na špatné cestě. Pokud se budeš pokoušet něco přinášet Kristu, je jako nošení dříví do lesa, jak praví staré přísloví. On jich má spoustu, On nechce ty vaše. A co je víc, jakmile vás spatří, že něco nesete ve svých rukou, odvrátí se hned od vás. Nebude mít s vámi nic společného, dokud nezvoláte:

„Nepřináším v rukou nic, k tvému kříži pnu je vstříc.“

Slyšel jsem o otroku černochovi, který byl usvědčen ze svého hříchu a současně byl i jeho pán usvědčen ze svého hříchu. Černoch nalezl pokoj s Bohem, ale pán dlouho hledal bez naděje. Až nakonec řekl, „Nemohu pochopit, jak jsi nalezl pokoj a potěšení tak brzo a já jej vůbec nemůžu najít.“ Tak černoch poté, co požádal pána, aby jej omluvil, že bude mluvit otevřeně, řekl, „Pane, myslím si, že je to takto. Když Ježíš říká „přijď,“ říká „dám ti oděv spravedlnosti, který tě zakryje od hlavy až k patě.“ Já, ubohý negr, jsem pohlédl sám na sebe, jsem oblečen do těchto špinavých hadrů a řekl jsem: „Pane, obleč mě, jsem nahý,“ a vezmi mi mé staré hadry.

 „Ty, pane, nejsi na tom tak zle. Když On tobě říká „přijď“, pohlédneš na svůj plášť a říkáš: „Dobře, potřebuje trochu spravit, ale já si myslím, že ještě nějakou dobu vydrží. Je tam sice velká díra, ale záplata to spraví. Tak, pane, nech si svůj starý plášť. Pokračuj v záplatování, ale nikdy nebudeš mít pokoj. Pokud bys jej svlékl, obdržel bys pokoj ihned.“ Tak je to! Snažíme se něco získat před tím, než přijdeme ke Kristu.

Nyní se odvažuji říci v tomto shromáždění, že mám stovky příkladů této lidské hlouposti člověka – touhy a snahy něco přinést Kristu. „Ach,“ řekne jeden „přišel bych ke Kristu, ale jsem tak velký hříšník.“ Ještě jednou a znovu. Pane, to že jste hříšník, s tím nemá nic společného. Kristus je velký Spasitel. A jakkoli je velký tvůj hřích, jeho milosrdenství je větší, než je tvůj hřích. On tě zve jako hříšníka. Ať jsi velký, nebo malý hříšník, přikazuje ti, abys k němu přišel a vzal si Spasení – „bez peněz a bez placení.“

Jiný řekne, „Ale já to neprožívám dost do hloubky.“ A znovu říkám. On nežádá tvé pocity. On jednoduše říká, „Pohleď na mne a budeš spasen až do končin země.“ „Ale, pane, já se neumím modlit.“ A znovu vám říkám. Nejsi spasen svými modlitbami. Jsi spasen Kristem. A tvým úkolem je jednoduše pohlédnout na Krista. On ti pak pomůže s tvými modlitbami. Musíš začít na správném konci a pevně se přimknout k jeho kříži a věřit mu.

„Ale,“ další řekne „pokud jsem se cítil tak a tak.“ A znovu ti říkám. O čem zase mluvíš? Kristus je tam, kam se máš dívat, nemáš se vůbec dívat na sebe. „Ano,” řekneš mi, „já si myslím, že by přijal kohokoli, jen ne mě.“ Prosím tě, kdo ti řekl, že máš takhle uvažovat v této věci? Což neříká, „Každý, kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.“ Proč chceš tímto svým myšlením přivést svou duši do věčné zkázy? Zanech okamžitě takových myšlenek a věř mu. Je tvoje myšlení, jako je Boží myšlení? Pamatuj si, jeho myšlenky jsou o mnoho výše, než jsou ty tvoje. Podobně jako nebesa převyšují zemi.

„Ale,“ řekne jiný, „já jsem ho hledal, ale nenašel jsem ho.“ Drahý příteli, můžeš po pravdě říci, že musíš přijít ke Kristu s prázdnýma rukama, a pohledět na něj samotného, a být stále jím vyvržen? Máš odvahu to říci? Ne, pokud je Boží slovo pravdivé a ty máš pravdu, tak to nemůžeš říci. Ano, pamatuji si, jak to zasáhlo mé srdce, když jsem slyšel svou matku to říkat. V té době jsem už několik let hledal Krista a nemohl jsem uvěřit, že by zachránil i mě. Ona řekla, že slyšela mnoho lidí říkat kletby a rouhání se Bohu, ale jednu věc nikdy neslyšela, že by někdo řekl, že hledal Krista a ten by ho odmítl.

„A,“ řekla, „nevěřím, že by Bůh dovolil jakémukoliv člověku toto říci, a být při tom naživu.“ Já si myslel, že to mohu říct. Já si myslel, že ho hledám, a že On mě vyvrhnul a já se rozhodl, že to řeknu, i kdyby to mělo zničit mou duši. Já chtěl říci to, o čem jsem si myslel, že je pravda. Ale já si řekl sám pro sebe, „Zkusím to ještě jednou.“ A já přišel k Mistrovi bez ničeho vlastního, co bych měl, spoléhaje jednoduše na jeho milosrdenství. A uvěřil jsem, že umřel za mne a buď požehnáno jeho svaté jméno!

Pokud přistoupíš na jeho cenu a vezmeš Krista zdarma, takového, jaký On je, „bez peněz a bez placení,“ shledáš, že On není tvrdý Pán a Mistr.

Nyní musím použít pár argumentů, aby je Bůh aplikoval ve vašem srdci! Nejprve bych chtěl promluvit k těm z vás, kteří nikdy nepřemýšleli o těchto věcech. Vy jste dnes sem přišli, abyste slyšeli Slovo, protože je kázáno na neobvyklém místě, jinak byste vůbec nepřišli do Božího domu. Jen velmi zřídka si kladete otázky, které se týkají náboženství. Vy si nekladete mnoho otázek o náboženství, protože máte pocit, že by to bylo pro vás trapné, kdybyste moc přemýšleli o náboženství. Cítíš, že by bylo nutné změnit svůj vlastní život, protože myšlenky o náboženství a tvých současných zvycích a chování spolu nejdou moc dohromady.

Moji drazí přátelé, vydržte se mnou ještě chvilku, pokud vás moc tlačím domů. Už jste někdy slyšeli o pštrosovi? Když jej lovec pronásleduje, ten ubohý hloupý pták utíká pryč, co nejrychleji umí. Když pozná, že už není úniku, co myslíte, že udělá? Zaboří svou hlavu do písku a myslí si, že je v bezpečí, protože zavřel své oči a nemůže tak vidět. Není to právě to, co děláte zrovna vy? Svědomí vám nedá pokoj, a co vy se snažíte dělat, je to, že jej pohřbíváte. Zabořujete svou hlavu do písku. Jen velmi neradi si tuto skutečnost připouštíte.

Pokud by se nám podařilo přimět lidi přemýšlet, jak úžasnou věc bychom dokázali! To je jen jedna z věcí. Hříšníku, který jsi bez Krista, ty se odvažuješ to učinit. Co myslíš? Slyšeli jsme už o lidech, kteří se báli být jen půl hodiny o samotě kvůli myšlenkám, které je napadaly. Vyzývám vás, kdybyste měli být jen jedinou hodinu bez Boha, přemýšlejte nad tím, „Jsem Boží nepřítel, moje hříchy nejsou odpuštěny. Pokud bych dnes zemřel, byl zatracen na věky. Nikdy jsem nehledal Krista a nikdy jsem nenašel, aby byl můj.“ Vyzývám vás, abyste to udělali a uvědomili si to. Vy ale nemáte odvahu, báli byste se i vlastního stínu.

Jediný způsob, jak hříšníci mohou být šťastní, je ten, že na to nebudou myslet. Říkají, „Zakryjme to. Pohřběme tatínka tak, abychom to nemuseli vidět.“ Takové myšlenky si vůbec nepřipouští, nebo je odhánějí. Je to ale moudré chování? Je něco v náboženství? Pokud ne, bude pro tebe konzistentní to popírat. Ale pokud má Bible pravdu, pokud máš duši, která bude žít navěky, je rozumné, dává to vůbec nějaký smysl, je to moudré přehlížet a zanedbávat svou věčnou duši? Pokud necháš své tělo trpět hladem, tak bys nechtěl tolik přesvědčujících argumentů, nezačal bys sám jíst? Ale tady je tvoje hynoucí duše a žádný smrtelník tě nepřesvědčí o tom, že bys tomu měl věnovat pozornost.

Není to divné, že lidé budou žít na věky a vůbec se na to nepřipravili? Slyšel jsem o jistém králi, který měl na svém dvoře blázna, který dělal mnoho veselých gest. Jednoho dne mu král dal prut a řekl: „Nech si ho do té doby, než najdeš většího blázna, než jsi ty sám.“ Nakonec král zemřel, a když umíral, tak za ním přišel ten blázen a řekl králi: „Pane, co se děje?“ „Umírám.“ řekl král. „Umíráš, kam umíráš?“ „Člověče, umírám, nesměj se mi teď.“ „Jak dlouho tam budeš?“ „Tam, kam jdu, budu navěky.“

„Máš tam dům?“ „Ne.“ „Už jsi udělal nějaké přípravy na cestu?“ „Ne.“ „Učinil jsi vůbec nějaké přípravy, když se tam budeš žít tak dlouho?“ „Ne.“ „Tak tady máš ten proutek, jsi blázen jako já, ale já jsem už učinil přípravy, a nejsem takový blázen, jako ty, abych žil na místě, kde nemám žádný dům.“

Kristus připravil pro svůj lid domov v nebesích. Bylo mnoho moudrosti v bláznově řeči. Dovolte mi, abych k vám promluvil jeho řečí, ale velmi vážně. Pokud lidé mají žít na věky v nebi, není tedy pak divné, nebo bláznivé či podivínské, že nikdy nepřemýšlejí o světě, který má přijít? Dnes myslí, ale věčnost, to raději odloží stranou. Čas a jeho ubohé cetky a hračky pak naplňují lidská srdce. Ale věčnost, ten kopec bez vrcholu, to moře bez břehů, tu řeku bez konce, po které mají věčně plout, na to nikdy nepomyslí.

Zastavme se na moment a promysleme to, že máme plout na věky a ty musíš plout po žhavých vlnách pekla, nebo musíš plout po zurčících pramíncích Slávy, Jak to bude s tebou, kudy popluješ? To musíš promyslet velmi záhy. Před tím než uplyne spousta let, Bůh ti řekne, „Připrav se na setkání se svým Bohem.“ A stane se, že toto povolání k tobě přijde. Pak až budeš ve smrtelné agónii, kdy proud Jordánu bude mrazit ve tvé krvi a tvoje srdce bude tonout strachem. Co potom uděláš? Co budeš dělat, až tě hřích bude více a více pohlcovat v den, kdy zemřeš? Co budeš dělat, až tě Bůh přivede na soud?

A nyní mám milý úkol uzavřít své kázání tím, že se obrátím na lidi jiného charakteru. Příteli, ty nejsi neopatrný a bezstarostný. Máš mnoho myšlenek a ty ti působí převelikou bolest. Ale ačkoli by ses jich rád zbavil, bojíš se to udělat. Ty mi řekneš, „Ach, cítím to velmi dobře, kdybych se mohl radovat v Kristu, cítil bych se šťastný, pokud bych se mohl obrátit.“ Příteli, jsem velmi rád, že to říkáš. Tam, kde Bůh začne pracovat na dotčeném lidském srdci, tak si myslím, že neodejde, dokud svou práci nedokončí. Nyní chci k tobě promluvit velmi vážně, ale jen na chvilku. Ty skutečně cítíš potřebu Spasitele. Pamatuj, Kristus za tebe zemřel.

Věř tomu, že ano? Tam visí na svém kříži a umírá. Pohleď do jeho tváře, je plná lásky, překypuje odpuštěním. Jeho rty se hýbou a On říká, „Otče, odpusť jim.“ Pohlédneš na Něj? Slyšíš ho, jak to říká? Vše, co žádá, je jednoduše pohlédnout a ten pohled tě zachrání. Ty opravdu cítíš potřebu Spasitele. Ty víš, že jsi hříšník. Proč tedy otálet? Neříkej, že nejsi hoden. Pamatuj, On zemřel za nehodné, za ty, co si to nezaslouží. Neříkej, že tě nespasí.

Pamatuj si, že On zemřel za ďáblovi vyvržené. Za ten největší odpad a smetí tohoto světa dal své vykoupení. Pohleď na Něj. Můžeš na Něj pohlédnout a nevěřit mu? Můžeš vidět Jeho krev, jak teče z Jeho ramenou a dlaní a Jeho boku a nevěřit mu? Skrze Něho, který žil a byl mrtev a Ten, který žije na věky, tě zapřísahám, věř v Pána Ježíše Krista. Protože je psáno, „Ten, kdo uvěří v Pána Ježíše a bude pokřtěn, bude spasen.“

Jednou, když Rowland Hill kázal, lady Ann Erskinová jela náhodou okolo. Byla na vnější straně kruhu shromáždění a zeptala se svého kočího, co tam ti lidé dělají. On ji odpověděl, „Přišli si poslechnout Rowlanda Hilla.“ Ona už toho slyšela hodně o tomto podivném muži, který byl považován za jednoho z nejdivočejších kazatelů, a tak přijela blíže. Ne zadlouho ji Rowland Hill spatřil, pak řekl: Přijďte, hodlám uspořádat dražbu, hodlám prodat Lady Ann Erskinovou. Ona se samozřejmě zastavila a čekala, co se s ní bude dít.

Kdo ji koupí? Co za ni dáte? „Dám ji všechny pompy a marnivosti toho života. Bude tady šťastnou ženou. Bude velmi bohatá, bude mít mnoho obdivovatelů, na tomto světě si projde mnoha radostmi.“ Nedostaneš ji za to. Její duše je věčná. Je to velmi ubohá cena, kterou za ni nabízíš, dáváš jen velmi málo a k čemu ji to bude, pokud získá celý svět, ale ztratí svou vlastní duši?

Tady přichází další zájemce, to je sám ďábel. Co ty za ni dáš? „Dobře,“ řekne on, „nechám ji si užívat všechna potěšení hříchu na určitou dobu. Dopřeje si všeho, co její srdce bude žádat. Bude se moci radovat z každého potěšení očí a uší. Bude si užívat každého hříchu a neřesti, jak jen to bude možné, aby jí to dalo co nejvíce potěšení.“ Ach, Satane, co pro ni uděláš na věčnost? Ty ji nedostaneš, protože vím, co jsi zač. Dáváš velmi mizernou cenu za ni a pak zničíš její duši na celou věčnost.

Ale tady přichází někdo další, znám Ho, je to Pán Ježíš. Co ty za ni dáš? On říká, „Není to, co za ni dám, ale to, co už jsem za ni dal. Dal jsem svůj život, svou krev za ni. Koupil jsem ji za cenu a dám ji nebe navždy a navěky. Dám ji milost do jejího srdce nyní a slávu na celou věčnost.“

„Ó, Pane Ježíši Kriste,“ řekl Rowland Hill, „ty ji budeš mít! Lady Ann Erskinová, souhlasíte s cenou? Ona byla přímo zasažena. Nebyla odpověď, kterou by mohla dát. „Je to dojednáno,“ řekl, „je to dojednáno. Patříte Spasiteli. Zasnoubil jsem vás za Něj. Nikdy neporušte tuto smlouvu.“ A ona ji nikdy neporušila. Od té doby, co byla ubohou hříšnou ženou, se z ní stala jedna z nejvážnějších osob, jedna z největších podporovatelek pravdy evangelia v těch dobách. Zemřela v té nejslavnější a nejjistější naději pro vstup do nebeského království.

Byl bych velmi potěšen, pokud bych dnes večer někoho z vás také zasnoubil. Pokud bys teď řekl, „Pane, chci tě mít,“ Kristus je připraven. Pokud si tě už připravil, On se nikdy neopozdí. Kdokoli je ochoten mít Krista, Kristus je ochoten mít jeho. Co na to říkáš? Půjdeš s tímto Mužem? Pokud řekneš „Ano,“ Bůh ti požehnej. Kristus říká „Ano,“ také a ty jsi spasen nyní a na věky! AMEN. 

Přeložil Karel Hanza