10. Pokračování - DNA A CHROMOSOMY

Chemický kód v lidském vajíčku a spermii je dech beroucí spletitost pro ty, kdo trochu přičichli k programování počítačů. V každé lidské buňce je 46 chromosomů spojených do dvaceti třech párů. Uvnitř chromosomů jsou geny s chemickým kódem, šroubovitě se vinoucí "magnetofonovou páskou," které biochemici říkají DNA - Deoxyribonukleová kyselina. Jsou to dva souběžné "provazy," na nichž jsou střídavě vázány molekuly fosfátu a cukrudeoxyribozy. Deoxyriboza obsahuje čtyři chemické základny, písmena, kterým biochemici říkají: A - Adenin, T - Timin, G - Guanin a C - Cytosin. Deoxyribozová základna "A" z jednoho provazce se vždy spojí vodíkovou vazbou s deoxyribozovou základnou "T" z druhého provazce. Základna "C" se tedy musí spojit se zbývající základnou "G". A už si umíme kyselinu deoxyribonukleovou představit. Je to provazový žebřík, jehož provazy jsou střídavě molekuly fosfátu a cukrudeoxyribózy. Jeho příčky jsou vodíkové vazby mezi deoxyribózovými základnami. Když žebřík zkroutíme, máme šroubovicový genetický program s nekonečnou kombinací čtyř chemických písmen A, T, C, G. Co se dá napsat čtyřmi písmeny? Morseovka má jen dvě písmena, tečku a čárku. Přesto můžeme vytečkočárkovat poezii každého jazyka. I samočinný počítač zná jen dvě "písmena," nulu a jedničku, tedy zapnuto nebo vypnuto. Dvojitá šroubovice se čtyřmi hudebními tóny je plná melodie, jejíž výsledkem je třeba jetel nebo člověk. Dvojitá šroubovice v chromosomech lidské spermie a vajíčka obsahuje celý program člověka. Žádná další znalost se nemusí dodat ani upřesnit, proto život člověka začíná v okamžiku početí.

Když se dvojitá šroubovice provazového žebříku rozzipuje, protože vodíkové příčky nejsou tak pevné, vzápětí se oba volné provazce zase doplní volnými cukrovými molekulami. K "A" přilne "T" a k "T" přilne "A", k "C" přilne "G" a ke "G" přilne "C". A tak dochází ke kopírování. Výsledkem jsou dvě totožné šroubovice, které způsobí rozdělení buňky. Dvojitá šroubovice ve vajíčku a spermii obsahuje tolik informací, kolik by se vešlo na 500,000 knižních stran, tedy asi 30 m vysoký stoh papíru. Čtyři miliardy spermií, které byly zapotřebí ke zplození všeho žijícího obyvatelstva zeměkoule, by se vešly do jednoho náprstku. Náš Bůh ví co je to miniaturizace! Když si představíme dělení buněk geometrickou řadou: 1, 2, 4, 8, 16, 32, tak člověk oněmí nad genialitou našeho Boha. Jak jen sestavil z jednoduché pahmoty protony, neutrony, elektrony z kterých se vytvořil soubor atomů s rozdílným mocentsvím a ty sestavil v soubor molekul všemožných látek a prvků. Bůh tvoří komplikované systémy z jednoduchých stavebních elementů.

Kdo napsal na deoxyribonukleovou kyselinu čtyřtónovou srozumitelnou "hudbu?" Darwinisté tvrdí, že náhoda. Kdo věří, že hudba na magnetofonové pásce byla zaznamenána samotnou páskou? Tak jako vím, že hudba byla na magnetofonovou pásku nahrána z vnějšku, tj. exogenně, tak je mi jasné, že na cukry spojené fosfáty a vodíkovou vazbou byla čytřtónová chemická hudba lidského těla nahrána také z vnějšku. Kyselina deoxyribonukleová nemohla vzniknout v praoceánu důsledkem kondenzace vody a macerátů směsky levo a pravotočivých aminokyselin. I kdyby se tato chemická nemožnost přihodila, stojíme před ještě větší záhadou. Kdo na kyselinu deoxyribonukleovou napsal program všeho živého?

Předpokládejme nemyslitelné, že se program napsal sám. I kdyby chemický kód, program, vyprodukovala hmota sama o sobě, bez vnějšího popudu, musí každá buňka rozumět čtyřpísmenkové řeči, jinak by jí nemohla přeložit na oko, nos, krevní krvinku, srdce nebo pihu pod okem. I kdyby geny obsahující kyselinu deoxyribonukleovou vznikly v pravěkém moři, zbývají dvě nepřekonatelné překážky. Kdo na ní vepsal systemizovaný kód a kdo mu dal význam? Jinými slovy také bychom mohli věřit, že papír sám o sobě vymyslel tiskařskou čerň, tvar písmen, náhodně z písmen sestavil slova a věty i s gramatikou pro 5 tisíc řečí, jimž přiřkl význam, z kterého se sám papír raduje nebo rmoutí. Jestli se někomu zdá, že blouzním, tak přesně totéž tvrdí Darwinisté a dialektici. Kdyby znal Darwin genetickou složitost, snad by se své teorie zřekl. A to nehovořím ani o duši, ani o svědomí člověka.

Když zkoumám přírodu s biblí v ruce, zmocňuje se mne radost, úplmá pokora, oslava našeho Boha a především Spasitele. Náš Bůh není žádný bělovlasý stařeček v nebi. Náš Bůh je mistr vesmíru. Stopovat jeho dílo je putování od zázraku k zázraku. Vždyť říká v bibli, že nás utkal v životě matky. Šroubovice kyseliny deoxyribonukleové jsou jako nitě s uzlíky indiánského písma, které se neustále spřádají a rozpřádají.

- pst -