1. Pokračování - PRO TESTAMENT
Dříve, než srovnáme hlavní náboženské směry, měli bychom dobře rozumět termínu protestantská víra, co to znamená být protestant, protože slovo »protestant« je jeden z nejzdeformovanějších výrazů.

V Indonésii musí každý vyplnit v každém dotazníku otázku náboženství. Nikdy jej nevyplňuji slovem křesťan, protože křesťanem se nazývá kde kdo. Sám za sebe jej vyplňuji slovem protestant a mám k tomu pádný důvod.

Bible obsahuje dva zákony, závěti neboli svědectví, kterým se latinsky říká testamentos. Český »test« je vlastně »svědectví« studentových znalostí. Latinská předpona »pro« znamená totéž co v češtině. Mluvnicky, kdo bere na zřetel svědectví v jakékoliv formě, je pro svědectví a tím tedy protestant. Slovník anglického jazyka překládá protest kladně předvolat ku svědectví, i záporně prohlášení nesouhlasu. A tak můžeme chápat slovo buď »záporně« je proti učením jiných církví nebo »kladně« je pro oba testamenty, zákony. Vyberme si. Slovo protest, přestože má latinské kořeny, nemohlo být převzato z latiny, protože v latině neexistuje. Přeloží se adserveratio nebo obtestatio.

Proroci a apoštolové zanechali písemné závěti, svědectví, tedy testamenty, které jsou sestaveny v bibli. A protože jsme pro toto svědectví, jsme pro bibli, musíme být nevyhnutelně protestanté. Na neštěstí, duchovní evropská tragedie změnila význam protestu za vzdor. Kdybychom byli proti, byli bychom antitestanté nebo anticokoliv.

Probiblický, protestantský věřící nemá noboženství, ale víru! Z originálních biblických textů vyplývá, že náboženství je nebiblická víra. Z českých překladů to není tak jednoznačné, přesto většina veršů, které slovo "náboženství" obsahuje, popisuje nebiblické sklony. V bibli Kralické je napsáno:

• Nižádný z vás nepředchvacuj, svémyslně pokorou a náboženstvím andělským. (Ko 2:18)

Z bible vyplývá, že náboženství je přesný opak biblické víry. Náboženství je úsilí člověka dosáhnout Boha zdola nahoru. Biblická víra je naopak úsilí Boha dosáhnout člověka shora dolů. Proto jsou všechna náboženství takový zmatek, protože si každá strana dosahuje Boha po svém, skrze asi třicet tisíc formálních náboženství. A protože cest nahoru k Bohu je tolik, kolik je lidí na světě, proto jsou zaručeně všechny chybné.

• Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. (Př 16:25)

Naopak, cesta od Boha dolů k nám je jen jedna a proto musí být správná. Biblická víra není náboženství, protože nás Bůh dosáhl svým očistným obětováním na kříži, bez našich zásluh. Náboženství je naopak sebeočišťující práce lidí, v podstatě podlézání. Probiblická, protestantská víra přenechává spásu lidstva Bohu. Všechna náboženství naopak Bohu spásu buď úplně nebo částečně upírají a dělají z něj dlužníka, protože prý spásu dluží všem, kteří mají vzorné pozemské chování.

Dříve než srovnáme biblickou víru s hlavními formálními náboženstvími, roztřiďme si je:

1. Ateismus. Ten Boha popírá úplně, přesto jej nevylučuje, protože popřít se dá jen to co má potenci existovat. Kdyby byl ateismus tím, čím chce být, tak by své jméno neodvozoval od Boha theos. Ateismus zbožňuje hmotu, povýšenou na příčinu všeho. Existenci hmoty však přijímá na základě víry.

2. Agnosticismus je nemožnost poznat pravdu. Bůh prý může i nemusí být a protože se to nikdy nedovíme, proč se pídit za nerozluštitelným. Věřící nemůže dokázat existenci Boha stejně jako ateista nemůže dokázat jeho neexistenci. Agnostik nemůže mít žádný názor, protože neví co ví a co neví. Agnosticismus je úplně nelogické náboženství. Jako bych vám česky řekl: »Nemohu v češtině vyslovit ani slovo,« a už si protiřečím.

3. Víra ve Stvořitele je klasicky rozdělená na tři hlavní skupiny:
   a. Panteismus,
   b. Deismus,
   c. Teismus.

Každý člověk je buď ateista, agnostik, panteista, deista nebo teista.

Co je panteismus? Předpona "pan" znamená všezahrnující. Například Panasijské hry zahrnují sportovní zápolení všech asijských zemí. Podobně panteismus jsou náboženství, která zahrnují Boha do všeho. Bůh je všechno a všichni. Panteismus klade rovnítko mezi Boha a všechny přírodní zákony. Panteismus je nejblíže evoluční doměnce.

Deismus jsou náboženství, která jsou postavena na lidském uvažování a filozofování, která popírají, že se s námi Bůh dorozumívá. Je to teorie mrtvého nebo nezůčastněného Boha. Bůh vše stvořil, natáhl hodiny existence a nechá je dotikat. Jinými slovy, věřím v boha, ale ať mě nechá na pokoji a já nechám jeho. Tohle je snad nejpočetnější skupina náboženského světa.

Co je to teismus? To jsou ta náboženství, která staví na jednom Bohu nebo mnoha bozích, kteří vše stvořili, existují mimo své stvoření, ale osobně se účastní řízení a chodu svého stvoření. Filozofové by řekli, ať se pobavíme, že Bůh nebo bozi jsou "transcedentně imanentní."

Naše probiblická, protestantská víra samozřejmě zapadá do této poslední kategorie. Pouze v teismu, protože Bůh nebo bozi se starají a dorozumívají se svým stvořením, mohou existovat námluvy. Buď si člověk namlouvá Boha nebo bohy a jsme opět v náboženském zmatku, nebo si Bůh namlouvá lidi a jsme v jedné, jedinečné protestantské biblické víře. Proto spoléháme na bibli, protože je to osamocená kniha, stojící mimo všechna náboženství a filozofie světa. Bůh si nás namlouvá svou sebeobětující láskou, aniž bychom se sami přičinili jediným skutkem. Naše spasitelná povaha nám však dovoluje opětovat jeho dvoření. V tom vězí jedinečnost naší probiblické, protestamentální víry.

• Veškeré písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, usvědčování k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2 T 3:16-17)

Boží člověk, už milostí spasený, se musí skrze bibli teprve připravovat ke každému dobrému činu! Skutky jsou důsledkem spasení ne jeho příčinou. K usvědčování, k nápravě a výchově ke spravedlnosti je plně dostačující biblické písmo. Veškeré nebiblické tradice, jsou-li povýšeny na spásuvykupující prostná, jsou smrtelně nebezpečná. Juda napsal:

• Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné, napomenout vás, abyste zápasili o víru jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. (3)

Jestliže bylo biblické učení jednou provždy odevzdáno Božímu lidu před dvěma tisíci lety, všechny pobiblické přídavky musí být nebiblické a odmítnuty. Naší zbraní je dvojsečný meč bible. Biblický věřící, protože má svobodu, studuje bibli. Ten kdo bibli nezkoumá, se vydává v nebezpečí před kterým varoval Ježíš:

• Mýlíte se, neznáte písma ani moc Boží. (Mt 22:29)

Biblický věřící nemůže vkládat naději a víru v žádného člověka, protože Bůh:

• všechno podrobil pod jeho (Ježíšovy) nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem. (Ef 1:22)

Příště: Židovství a bible

- pst -