Písmo Boží slovo k člověku nás jasně učí, že spasení, záchrana od hříchu a všech jeho následků, je čistě Boží dar. Spasení si nemůžeme nijak zasloužit. Můžeme je pouze vírou přijmout. Písmo nás také učí to, že když jednou spasení vírou přijmeme, dostáváme se do Božího držení. Bůh, který nás zachraňuje, nás také drží svou mocí. Kdyby bylo možné nějakým způsobem spasení ztratit, znamenalo by to, že Boží moc není dostatečně silná. A to je ovšem vyloučeno předem. Apoštol Pavel píše:

• "Jsem si jist, že ten, který v nás započal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista." (F 1:6)

Bůh dílo spasení započal a Bůh je dokoná. Nejen ve všeobecném smyslu, ale v každém věřícím člověku. Ke Koloským se Pavel obrátil těmito slovy:

• Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. (3:3)

Sjednoceni, ztotožněni s Kristem se nacházíme ukryti, zabezpečeni v Bohu. Věřícím do Říma píše apoštol Pavel toto:

• Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všechny jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? (8:31-32)

Uvažme. Jak by mohl být Bůh s námi, když jsme byli ještě hříšníci, mrtví ve svých vinách a hříších, a to do té míry, že kvůli nám neušetřil ani svého Syna a pak by se od nás odvrátil, když jsme se stali jeho dětmi? Byl by zaplatil takovou cenu, kdyby věděl, že nás neudrží?

V Epištole Židům nacházíme zajímavý text.

• Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává na věky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně." (Žd 7:24-25)

Dokonalé spasení! Totéž slovo a tentýž výraz nacházíme v Janově evangeliu 13:1, přeloženo slovy "do konce" nebo "do krajnosti." Dokonalost spasení není dána jenom tím, že Pán Ježíš zachraňuje i toho nejhoršího hříšníka, který se k němu ve víře obrátí. Dokonalost spasení v sobě zahrnuje úplnost a celistvost. Nejen, že je věřící spasen pro tuto chvíli; on je zachráněn pro celou budoucnost, až na věky. Pán Bůh se postará o to, aby ho provedl všemi zkouškami, každým pokušením, posilnil ho v každé slabosti, pozdvihl ho z každého pádu a zachoval ho až do konce bez úrazu a bez poskvrny. V tom je pravý smysl dokonalosti a našeho spasení.

Když jsme jednou vírou přijali Pána Ježíše Krista za svého Spasitele, není hříchu, před kterým by nás nezachránil, není okamžiku, kdy by nás opustil, kdy by se nás vzdal. Dílo, které při nás začal, dovede až ke slavnému konci. Pán Ježíš skutečně "přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně," jak je napsáno v 7. kapitole Židům:

• Vždyť Bůh řekl: "Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu." (Žd 13)

Proto smíme říkat s důvěrou:

• Pán při mě stojí, nebudu se bát. Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? Jak je psáno: Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku. Ale v tom ve všem slavně zvítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu." (Ř 8:35-39)

Podívejme se do Janova evangelia.

• Jeho vůle jest (nebeského Otce), abychom neztratili nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den. (J 6:39-40)

Chceme snad podezřívat Ježíše, že není schopen uhlídat své, ty kteří se k němu ve víře obrátili? Můžeme si snad myslet, že není schopen naplnit dokonale vůli nebeského Otce? Bůh nás chraň od podobných myšlenek! Pán Ježíš se modlí nejen za své učedníky, kteří s ním byli po dobu Jeho pozemské služby, ale za všechny věřící.

• Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k Tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my ... Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého... Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako Ty, Otče ve mně a já v Tobě, aby i oni byli jedno v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. (J 17:11, 15, 20-21)

Kdyby jen jediný věřící člověk byl ještě kdy ztracen, znamenalo by to, že modlitba Pána Ježíše nebyla vyslyšena. Pána Boha nikdy ani na chvíli nenapadne, že by někde někomu dal něco, co neměl, nebo povolal někoho, koho neměl.

• Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná. (Ř 11:29)

Boží záměry jsou věčné a stejně věčné jsou jeho činy. Připomeňme si o jaké dary se jedná.

1. věčný život je Boží dar (Ř 6:23, J 10:28)
2. spasení je Boží dar (Ef 2:8)
3. ospravedlnění je Boží dar (Ř 5:16-17)
4. Duch svatý je Boží dar (1 Te 4:8)

Ani jeden z těchto darů Bůh nikomu nikdy nevezme. Bůh svých darů nelituje. Jeho dary jsou neodvolatelné.

• Stále za vás svému Bohu děkuji (Pavel) pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. ON VÁM BUDE OPOROU AŽ DO KONCE, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem. (1K 1:4-9)

V kralickém překladu se praví: "utvrdí až do konce." Jedná se tu o Boží čin, o utvrzení nebo potvrzení věřícího člověka Boží mocí až do konce jeho života nebo do konce tohoto věku. To je Boží zaslíbení a můžeme se na něj spolehnout. Věřící lidé mají v nebesích dědictví. Jak by mohl Bůh připravovat dědictví pro někoho, kdo by nakonec mohl ztratit své spasení? Bůh má pro každého věřícího člověka připravené dědictví a vůbec se nemusí bát, že by je připravil nadarmo. On sám je zárukou toho, že se každý z nás svého dědictví jednou ujmeme.

• Dědictví nehynoucí, neposkvrěné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. (P 1:3-5)
• Proto také všechno snáším (Pavel) a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne. (2 Tm 1:12)

Bůh sám je zárukou trvalosti našeho vztahu k Němu a svého vztahu k nám. Apoštol Jan píše ve svém evangeliu:

• Moje ovce slyší můj hlas to jsou slova Pána Ježíše "já je znám, jdou za mnou a já jim dám věčný život nezahynou na věky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno. (J 10:27-30)

To jsou slova Pána Ježíše, našeho Spasitele! Věříme jim? Věříme jemu? Jestliže ano, pak není ani té nejmenší pochybnosti o tom, že jsme spaseni skrze víru v Pána Ježíše Krista jednou provždy. Naše spasení je trvale zabezpečeno. On sám je toho nejjistější zárukou.

Dokončení příště.