Stal se národním hrdinou přes noc. Bůh si použil mladého pastýře, který si hleděl svých každodenních povinností, aby porazil obra! Kdo ví, kdy přijde okamžik, který změní náš život?

Dvacetiletý David se na žádost svého otce vydal na cestu. Měl donést jídlo svým bratrům bojujícím v armádě proti Pelištejcům. David pravděpodobně zalapal po dechu, když viděl a slyšel Goliáše, robustního pelištejského šampióna, jak se vysmívá Bohem vyvolenému lidu.

Viděl třímetrového muže oděného do zbroje, která vážila padesát sedm kilo, s ohromným kopím, jehož železný hrot vážil sedm kilo. Stejně jako už posledních šest týdnů obr vykřikoval svou každodenní výzvu:

• Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat. (1 S 17,4–10)

Ačkoliv i Saul byl vysokým mužem a kraloval Izraeli, tak se třásl strachy. Stejně na tom byl jeho syn, odvážný Jónatan, který porazil celou posádku Pelištejců. Dokonce i jeho víra ochabla, když viděl Goliášovu velikost a slyšel jeho posměšky. Není divu, že se zbytku Izraelitů strachy klepala kolena! (1 S 17,11)

Nedůvěra

Proč nikdo nezaútočil na Goliáše? Za strachem Izraelitů je skrytý mnohem hlubší problém. Tím problémem je nedůvěra. Izraelci nevěřili, že by jim Bůh mohl opravdu dát sílu k porážce protivníka.

Chovali se jako jejich praotcové v divočině, kteří když viděli obry, přestali důvěřovat Bohu (Nu 13,27–33). A přesto o čtyřicet let později Židé pod vedením Jozua právě tyto obry porazili a zmocnili se tak zaslíbené země. Změnil se snad Bůh? Nebo byla jeho síla stále stejná?

Jsme o něco lepší než Saul a Izrael? Koukáme se na špatnost tohoto věku, hodnotíme svoji slabost a neefektivnost a pak se příliš často dostáváme do depresí a zoufalství. Měli bychom si raději připomínat Boží velikost a Jeho touhu a úmysl zachránit hříšníky.

Měli bychom se radovat, že Kristovo evangelium je „moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří“ (Ř 1,16) Evangelium, které tolik ovlivnilo pohanskou Římskou říši, se za těch 2 000 let nezměnilo!

Když ztrácíme odvahu kvůli stavu národa a církve, měli bychom si číst, jak si Bůh použil muže jako George Whitefielda a Johna Wesleyho ke zničení obrů špatnosti v osmnáctém století.

Odvážná víra

David viděl stejného obra a slyšel stejná slova jako všichni ostatní. Zareagoval ale jinak: se slovy víry a skutky odvahy. Židé viděli obra a představovali si, jak poráží Izrael. David viděl hříšníka, který se vysmívá Bohu a věděl, že Pán obhájí své vlastní Jméno.

• Kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha? (1 S 17,26)

To je úplně jiný pohled na věc!

Goliáš se vysmíval Židům, ale ve skutečnosti se vysmíval Bohu. Ti, kdo se vysmívají Bohu a jeho lidem jednoho dne uslyší Boha, jak se vysmívá zase on jim:

• Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu (Ž 2,4)

A navždy budou sténat v pekle.

Bůh hněvu ale nicméně prokazuje svou milost těm, kteří činí pokání. Nabídka jeho milosti je ve 12. verši stejného žalmu: „Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete.“ To, že máme „líbat syna“ znamená, že máme prosit o odpuštění, máme hledat smíření se svatým Bohem skrze smrt jeho Syna, Ježíše Krista. (Ef 2,16)

David viděl Goliáše a rozpomenul se na Boží pomoc v minulosti, na to, jak ochránil své ovce před lvem a medvědem (1 S 17,34–37). Gordon Keddie poznamenal:

Izrael byl Božím stádem, Goliáš nebyl ničím jiným než predátorem ... David se zachoval jako pastýř, který chrání své ovce.

Duchovní boj

• David odmítl Saulovu výzbroj a ozbrojen pouze kameny a prakem konfrontoval Goliáše „ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad“ (1 S 17,45).

Bojujeme někdy v Božích bitvách se „Saulovou výzbrojí“? Důvěřujeme lidské inteligenci a síle místo toho, abychom se spoléhali na Boží moudrost a sílu?

Možná klademe příliš velký důraz na svoji výmluvnost a na své metody, než abychom se více věnovali modlitbě. Nebo se možná místo tichého zvěstování Krista a modlitby za záchranu jejich duší snažíme nevěřící zastrašit, aby tak přijali Boží slovo. Jindy možná zase obhajujeme Boží pravdu s nelaskavým postojem a hádavým duchem. David Goliáše porazil, protože věřil, že „boj je Hospodinův“ (1 S 17,47).

Apoštol Pavel to staví takto:

• Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. (2 K 10,3–4)

Našimi zbraněmi jsou Duchem posvěcené zvěstování, zapálené hlásání evangelia a upřímná modlitba.

Pět kamenů

Proč měl David pět kamenů, když potřeboval jen jeden? David si byl jistý, že mu Bůh dá úspěch, ale nevěděl, kolik kamenů k tomu bude potřebovat.

Jen Bůh mohl dát vítězství, ale David nejdřív musel vystřelit kámen, který obra skolil a pak mu ještě uříznout hlavu. Svrchovaný Bůh nepotřebuje lidské instrumenty, ale on si je stejně vybírá a dává nám tak radost a výsadu sloužit mu.

Věříme Bohu, ale i přesto stále potřebujeme používat své zbraně. A znovu Pavel říká:

• …svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci … Přijměte meč Ducha, jímž je slovo Boží. V každý čas se v Duchu svatém modlete... (Ef 6,10–18)

Boží síla

Jaký byl výsledek Goliášovy porážky? Jak Židé, tak Pelištejci poznali, že „při Izraeli stojí Bůh“ (1 S 17,46). Modleme se, aby nevěřící mohli vidět Boží moc v tom, jak vítězíme nad moderními obry nedůvěry, lhostejnosti, pochybností a strachu.

Za všemi těmito těžkostmi samozřejmě stojí největší ze všech obrů, Satan. Bojujeme, navzdory všem strastem, protože věříme zaslíbení:

• Bůh pokoje brzo srazí satana pod vaše nohy. (Ř 16,20)

– Stan Evers –

Evangelical Times, červen 2001, (přeložil P. Papež)