V Matoušovi 19 si čteme o známém, avšak tragickém setkání Ježíše s mužem, který měl velké bohatství.

• A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“ Mladík mu řekl: „To jsem všechno dodržoval! Co mi ještě schází?“ Ježíš mu odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.“ Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. (Mt 19,16–22)

Jedna z důležitých věcí v tomto textu je, že když přijde na následování Ježíše, naše peněženky neznají hranic. Ve skutečnosti hrají peníze v učednictví ústřední roli. Pro tohoto muže znamenaly rozdíl mezi získáním a ztrátou věčného života. Přemýšlíte o penězích tímto způsobem?

Není vždy jednoduché rozpoznat, jestli máme problémy v oblasti peněz a majetku. Jako ta příslovečná žába v hrnci si nemusíme uvědomovat, že máme potíže, protože změna probíhá postupně nebo jsme prostě byli v tomto způsobu myšlení vychováni. Zakrátko se to, co jsme kdysi nazývali „luxusem“, změní na „potřebu“ a my budeme čím dál více závislí na věcech a čím dál méně na Bohu.

Jak se s tímto smrtelným problémem vypořádat? Než abychom jen seděli a přemýšleli po způsobu světa, musíme se proměňovat obnovou své mysli“,^[1] pečlivě studovat Boží slovo – co říká ohledně peněz a našeho srdce. Začněme tím, že se podíváme na správný postoj k penězům a srovnáme ho se špatným. Myslím si, že potom budeme schopní identifikovat problém, což nám umožní rozhodnout se pro nejlepší způsob boje proti němu. Pokud jste někdy bojovali proti materializmu, víte, že to není čistý boj. Musíme být vyzbrojeni také k boji proti strachu, který se s ním často pojí. Proto zakončíme povídáním o tom, jak můžeme bojovat se strachem.

Identifikace materializmu

Začněme definicí.

Když si slovo „materializmus“ vyhledáme ve slovníku, najdeme například tuto definici: „Materializmus je učení, které praví, že jediné nebo nejvyšší hodnoty či cíle spočívají v materiálním blahobytu a podpoře materiálního pokroku.“^[2] Jinými slovy je to hodnotový systém, který říká, že nakupování, utrácení a střádání je v životě to nejdůležitější.

Myslím si, že když většina z nás slyší takovou definici, souhlasí s tím, že materializmus není dobrý. Ale když se podíváme na své životy, zjistíme, že často kupujeme věci, protože si myslíme, že nás učiní šťastnými, nebo protože si myslíme, že díky nim budeme moci uniknout před strachem. Není to tak, že věci jen používáme. My se uchylujeme pod jejich ochranu – což je role, která by měla náležet pouze Bohu. Takže zatímco teologie, kterou vyznáváme, je správná, naše funkční teologie je děravá. Avšak místo abychom to uznali, rozumujeme: „Je to investice. Je to značka s větší výdrží. Je to pro moje děti.“

Uvědomte si však, že skrblík může být ještě materialističtější než rozhazovačný člověk. Nevkládá sice svou důvěru do věcí, které kupuje, ale vkládá ji do peněz, které střádá. Ovšem se stejnými důsledky – důvěra v materiální svět, že nám zajistí bezpečí a štěstí.

Peníze samy o sobě nejsou zlem, ale jsou jako dynamit. Používané správně mohou nadělat spoustu dobra, používané nesprávně mohou nadělat spousty škody. Pokud však máme být schopní rozpoznat materializmus, musíme se sami sebe nejprve zeptat: Jak se těšit  z materiálních věcí správným způsobem? Potom se můžeme zeptat: Jak se materiální věci používají nesprávně?

Správný způsob požívání materiálních věcí

1. Timoteovi 4,1–5: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je  s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou.“

Když psal Pavel Timoteovi, vyskytovali se v Efezu falešní učitelé, kteří vyučovali, že materiální věci jsou svou podstatou zlé. Zakazovali uzavírání manželství nebo požívání jistých potravin – a za tím vším byla myšlenka, že pokud jsi tak ukázněný, že si tyto věci dokážeš odříct, pak jsi duchovnější. Pavel to pokládal nejen za špatný nápad, dokonce prohlásil, že je to myšlenka démonská.^[3] On sám naopak vyučoval, že všechno stvořené je dobré^[4] a lidé to mohou požívat k Boží slávě. Jak se to děje? V těchto verších vidíme tři věci, které nám pomohou radovat se z materiálních věcí správným způsobem: vděčnost, Boží slovo a modlitbu.

1. Vděčnost – materializmus říká: „Zasloužíš si to a měl bys na to být hrdý. Vlastně bys to měl vystavit na odiv.“ Na druhé straně, když jsme vděční, uvědomujeme si, že to, co máme, je dar. Dar, který nás odkazuje na dobrého a štědrého Boha. Když jsme vděční, vidíme svou roli ne jako vlastníka, ale jako správce. Chlubení je stejně tak směšné jako chlapík, který si na třídní sraz po deseti letech pronajme okázalé auto, které si nemůže dovolit koupit.
2. Boží slovo – právě skrze Boží slovo^[5] nám Bůh ukazuje, jak se těšit z věcí, abychom toho potom nelitovali.^[6] Boží slovo nám pomáhá těšit se z jídla, ale nebýt tak nenasytnými, že litujete, že jste snědli třetí porci, kterou jste už jíst nemuseli.^[7] Ale Boží slovo nám také pomáhá vidět věci způsobem, který nás vede k větší úctě vůči Bohu, k uctívání Boha, který je kreativní, umělecky založený a je dokonalostí krásy.^[8]
3. Modlitba – v modlitbě vyjadřujeme svou závislost na Bohu. Potřebujeme pomoci, abychom se správně těšili z toho, co nám poskytuje. Ať už je to tedy jednoduchá modlitba díků před jídlem nebo prosba, abychom použili jeho dary správně, uvědomujeme si, že ho potřebujeme.

Tyto věci nám pomáhají používat Boží dary správným způsobem. Je však také správné říct, že bychom se z nich měli těšit? Dále v 1. Timoteovi čteme: „Těm, kteří jsou bohatí v nynějším věku, přikazuj, ať nesmýšlejí povýšeně a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v živého Boha, který nám všechno štědře poskytuje k požitku.“ (1Tm 6,17 ČSP)

Všimněte si zde, proč nám Bůh poskytuje všechno, co chce, k našemu požitku. Přemýšlejte, co nám to říká o Bohu! Bohatství a majetek jsou nejisté – burzy krachují, auta a počítače se rozbíjejí, podniky se zavírají, malby blednou. Chlubit se jimi znamená důvěřovat v něco, na co se nedá spolehnout. Místo toho jsme povoláni k naději v Boha, který se nikdy nemění, nikdy neselže. A když doufáme v něj, jsme konečně svobodní užívat Boží dary způsobem, jakým on zamýšlel.

V padlém světě se to však děje často obráceně. Nedůvěřujeme v Boha, ale v jeho dary, a děláme z nich modly, které uctíváme. Což nás přivádí k našemu druhému tématu: Jak nesprávně využíváme materiální věci a děláme si z nich modly.

Modly z materiálních věcí

Materializmus je v podstatě připsáním nesprávné hodnoty penězům a majetku. Pestré barvy, lahodné jídlo, nádherná muzika, smyslná potěšení, sladké vůně, to jsou všechno nádherné dary od Boha, ze kterých se máme těšit. Ukazují nám na Boha a způsobují, že ho uctíváme. Na počátku to tak bylo. Domnívám se, že když Adam s Evou snědli kus výborného ovoce nebo pozorovali nádherný západ slunce, vedlo je to ke chvále Boha. Nikdy neměly být tyto věci samy o sobě cílem. Ale potom vstoupil na scénu hřích a místo toho, abychom si Boha cenili, začali jsme potlačovat pravdu^[9] o jeho nezměrné hodnotě a ignorovat ho.^[10] Výsledkem bylo, že daru jsme si začali cenit více než Dárce a brzy jsme se klaněli pěkným dovoleným, zaměstnání, které nám dává moc a postavení, televizím a úspěšným portfoliím.

Co děláme špatně?

Děláme z peněz a majetku modly, když jim důvěřujeme více než Bohu, když naše láska k nim soupeří s láskou k Bohu a když místo Božích příkazů posloucháme pravidla světa, jak se dopracovat k blahobytu.^[11]

Vzpomínám si na rozhovor s přítelem, který má velmi náročnou práci. Stěžoval si, jak přeplněný je jeho program, jak je těžké najít si čas na rodinu a na Boží slovo a že už si jej vlastně ani dlouho nenašel. Jak jsem mu naslouchal, část mě přemýšlela: „Víš, jsou období v životě, kdy je to asi normální. Jedním ze způsobů, jakým ctíte Boha, je to, jak pracujete ve svém zaměstnání a zodpovědně zabezpečujete svou rodinu.“ Ale jiná moje část myslela na to, že by to mohl být hřích, modloslužba skrývající se za společensky přijatelnou omluvou perfekcionizmu. Skutečností je, že může být těžké rozpoznat, kdy si z věcí děláme modly. A tak je čas od času dobré vzít svůj program a čestně ho zhodnotit. Jako pomoc k tomuto úkolu nabízím 5 otázek k zamyšlení:

1. Neodklání vaši pozornost to, že vlastníte X nebo že po X toužíte, od toho, k čemu vás Bůh povolává?

Například není hřích pracovat na povýšení v práci (vlastně to může být způsob, jak se lépe postarat o rodinu nebo být štědrý),^[12] ale pokud jsem povýšením posedlý až do té míry, že mě to odvádí od lásky k mé ženě (Ef 5,25), dětem (Ef 6,4) nebo bližnímu (L 10,37), pak dělám ze své práce modlu.

V Lukášovi 8 Ježíš vysvětluje: „Semeno [Boží slovo] padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu“ (L 8,14).

Majetek a rozkoše života mohou udusit Boží slovo, takže neponeseme ovoce.

2. V čem nacházíte radost? Kde se toulají vaše myšlenky, když svou mysl nekontrolujete?

Všechny stvořené věci jsou vymyšleny tak, aby nám ukazovaly na Boha, aby rozproudily naše city, uznání a uctívání vůči Bohu. Je v pořádku nechat se vzrušit riskantním obchodem, lahodným jídlem nebo novým oblečením, ale když se věci stanou slepou uličkou pro naše city spíše než kanálem k tomu, abychom všechnu čest a hodnotu připsali Bohu, stali se z nás modloslužebníci. Žalmista byl naopak v Bohu tak spokojen, že mohl napsat: „Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl“ (Ž 73,25–26).^[13]

3. Co ve svém životě bráníte?

Jakmile reagujeme obranářsky, když je nám něco odnímáno nebo když je naše srdce odkrýváno, může to často ukázat na modlu, kolem které si budujeme svůj život – na něco, čeho si ceníme více než Boha.

Přísloví 13,8: „Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.“

4. Co cítíte vůči těm, kdo jsou majetnější než vy?

Můžeme dychtit po tom, co mají ostatní, a myslet si: „Kdybych měl to, co oni, byl bych v pohodě.“ Nebo můžeme jít jiným směrem sebespravedlnosti, kdy na ně budeme shlížet shora a obviňovat je z marnotratnosti. Každopádně pokud se snažíme ospravedlnit tím, že se s někým srovnáváme, namísto toho, abychom ospravedlnění hledali skrze Krista, jsme modloslužebníci.

Římanům 3,23–24: „… všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.“

5. Jak reagujete, když se cítíte ohroženi?

Kupování materiálních věcí může být správnou reakcí na strach. Mám-li strach, že můj dům bude vykraden, je ode mě zodpovědné, investuji-li do železných mříží. Ale opět, materiální věci mohou nabízet také falešné spasitele. Je důležité si uvědomit, že lakota není jediným hnacím motivem za materializmem, strach je jím také.

A tak vás strach z názorů ostatních může dohánět k materialistickému nakupování oblečení nebo aut nebo domů, které byste jinak možná ani nechtěli. Strach z budoucnosti vás může pohánět k úsporám, které byste jinak ani nepotřebovali.

Přísloví 18,10–11: „Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu. Pevnou tvrzí je boháčovi jeho majetek, jeví se mu jako nedostupná hradba.“^[14]

Zatímco Pán je pevnou věží, bohatí si jen představují, že je jejich bohatství zachrání. Jednoho dne však poznají realitu Přísloví 11,4: „V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.“

Boj proti materializmu

Domnívám se, že do určité míry bojujeme s materializmem všichni. Co s tím tedy dělat? Dovolte mi předložit vám ke zvážení sedm myšlenek:

Ceňte si znamenitosti a krásy Boha

Ježíš nám připomíná, že tam, kde je náš poklad, bude i naše srdce.^[15] Často o tom přemýšlíme jako o varování před penězi. Ale je to také pravda o Bohu – pokud si ho ceníme, naše srdce za ním půjdou. Pracujte tedy na tom, abyste si ho cenili. Bůh Bible je hoden veškeré naší chvály, citů a cti. Naše srdce hledají něco jiného k uctívání jen tehdy, máme-li zkreslený pohled na Boha. Pokud se máme vymanit ze sevření materializmu, musíme začít tím, že budeme mít správný pohled na Boha. To by mohlo zahrnovat:

• Čtení a meditaci nad Písmem coby nedotknutelnou prioritu ve vašem programu – když čtete, modlete se, aby Bůh otevřel vaše oči.
• Pravidelné sdílení evangelia – říkat ostatním dobrou zvěst o Ježíši je sladkým připomenutím toho, kým je, a je to způsob, jak se bude naše přesvědčení prohlubovat.
• Čtení dobré knihy spolu s jiným členem vašeho sboru, knihy jako The Holiness of God od R. C. Sproula, nebo The Pleasures of God od Johna Pipera. 
• Poslech hlubokých myšlenek některých křesťanských písní.

Obzvláště se naučte cenit si vykoupení – smrti, kterou Ježíš zemřel místo nás. Jedna  věc je obdivovat věčnost Boha – ta nám dokáže zavařit mozek, a přesto může i nadále zůstat trochu akademickou otázkou. Vykoupení je však hluboce osobní a je to brána k údivu nad tím, kým Bůh je. Texty jako Izajáš 53, Římanům 3, Efezským 1 a Žalm 22 jsou skvělými nástroji k meditaci nad Kristovou krásou ve vykoupení.

Bojujte za víru, abyste našli odpočinutí v Kristu

Ať už má materializmus svůj kořen v chamtivosti nebo strachu, vždy je alternativou k důvěře v Boha. Dobrým bodem, kde s tímto bojem začít, je přesměrovat naši důvěru na Boha. Židům 13,5–6 jsou líbezné verše: „Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni  s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘ Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘“

Vidíte to spojení? Když věříme Božím slibům, že se o nás vždycky postará, naše životy budou od lásky k penězům osvobozeny.

Žalm 62,2 je dobrým cílem: „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.“

Přemýšlejte o nebi

Když se budeme dívat z perspektivy věčnosti, uvidíme, jak je materializmus bláhový. V Lukášovi 12 varoval Ježíš před nebezpečími chamtivosti vyprávěním příběhu o bohatém muži, který hromadil peníze na budoucnost. Cílem tohoto muže bylo, aby si mohl říct:

„‚Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem“ (L 12,19–21).

Potřebujeme často přemýšlet o rozhovoru, který povedeme s Kristem v poslední den. Vždy když s něčím zápasíte, dovolte realitě budoucího zúčtování, aby vám pomohla uvidět věci  z této perspektivy. Pokud je naším cílem být věrný v tom, co nám bylo dáno, místo toho, abychom se pokoušeli zabezpečit se pro všechny případy, naše oči budou lépe zaměřené na nebe.

Vyznejte materializmus jako hřích

Myslím si, že někdy považujeme materializmus spíš za chování, kterému je třeba se vyhnout, než za hřích, který si zaslouží odsouzení. „Já asi nepotřebuju takové krásné hodinky. Jen jsem se nechal unést.“ To zní tak banálně, že? Ale pokud je materializmus ve skutečnosti modlářstvím, pak je terčem velké části starozákonních prorockých knih.

Až se budete vyznávat z materializmu, zkuste vyznat jeho pravou příčinu ve svém srdci. Obracíte se k věcem, abyste se zbavili strachu? Nebo v nich hledáte štěstí? Nebo cokoliv jiného? Přijdete-li na to, ve kterých z těchto obecných kategorií problémů srdce bojujete, pomůže vám to při plánování, za co se budete modlit a co budete před Bohem vyznávat.

Dávejte štědře

1. Timoteovi 6,17–19: „Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj… ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život.“

Všimněte si, jak Pavel říká, že si střádáme dobrý základ. Verš 19 vysvětluje, že slovo „tak“ znamená: tím, že budeme bohatí v dobrých skutcích, budeme štědří, ochotní sdílet se s ostatními. Bůh nás stvořil tak, abychom milovali lidi a využívali věci, kdežto materialisté milují věci a využívají lidi. Když dáváme, bojujeme proti materializmu užíváním peněz takovým způsobem, jak to bylo zamýšleno – k prospěchu druhých a k Boží slávě.

Dávání bojuje proti chamtivosti, protože v dávání odhalujeme pravdivost Ježíšova vyučování: „Je požehnanější dávat než dostávat.“ Dávání také bojuje proti strachu. Je prohlášením, že důvěřujeme Bohu a nepotřebujeme ty peníze navíc, co nám tu zbyly. Podepsání takového šeku je jako podepsání vlastního prohlášení o nezávislosti na všemohoucím dolaru. Pravidelné dávání je mocná zbraň v boji proti důvěře v materiální svět.

Vytvořte si rozpočet

Přísloví 27,23–24a: „Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda, vždyť žádná klenotnice není věčně plná…“

Rozpočet je skvělý způsob, jak vědět, kde jsou vaše peníze a kam jdou. Nejenže je to skvělý nástroj k tomu, abychom se svými financemi zacházeli strategicky a zbožně, ale může také potlačit strach, který se objevuje, když nevíte, jak na tom se svými financemi (nebo stády!) jste.

A rozpočet je skvělý nástroj k řízení mých tužeb vyřešit deficit štěstí utrácením, protože dělá mé utrácení uvážlivějším.

Mluvte o tom s ostatními

Jako v každém dalším aspektu našeho učednictví i v tomto potřebujeme jeden druhého. Dovolte mi navrhnout, jak by to mohlo vypadat:

• Udělejte si čas na čestné sebehodnocení. Při promýšlení různých oblastí svého rozpočtu použijte otázky, které jste už dříve dostali – jak utrácíte peníze, jak šetříte nebo dáváte. Pokud jste ženatí/vdané, můžete to udělat spolu.
• Příští měsíc si sedněte s přítelem (ne manželským partnerem), sdílejte s ním své sebehodnocení a potom projděte seznam otázek, na které chcete, aby se vás ostatní ptali. Trapné otázky jako:
• Jakých nákupních rozhodnutí nejvíce litujete?
• Jaké máte při vydávání peněz slabosti?
• Kolik dlužíte? Jaký je váš plán na splacení?
• Kolik máte našetřeno? Investice? Jaký záměr máte s těmi penězi?
• Kolik dáváte?‘

Uvítejte jejich zpětnou vazbu ohledně toho, jak v současnosti utrácíte, dáváte a šetříte s ohledem na váš cíl uctívat Boha a být věrní.

Vytvořte si plán (nový rozpočet nebo vylaďte svůj současný rozpočet) a plňte ho.

Závěr – když se pustíme do boje proti materializmu a naučíme se těšit se z věcí způsobem, jakým to určil Bůh, uvidíme, že naše srdce bude hodnotit peníze jinak:

• Budeme se na peníze dívat více jako na nástroj než na řešení, ve které nakonec věříme.
• Budeme nakládat s penězi volněji, přesto zodpovědněji. Štědrost je dobrým ukazatelem, jestli se k penězům příliš upínáme nebo ne. Naše radost z dávání je dobrým ukazatelem, jestli se chováme zodpovědně nebo ne.
• Uvidíme sami sebe více jako správce, kteří se budou zodpovídat Ježíši, než jako majitele, kteří všechno řídí.
• Jak se budeme snažit být věrní i v oblastech času, talentů a pokladů, které nám Bůh dal, uvidíme peníze jen jako jeden kousek „správcovské“ skládačky.