V jistých kruzích je dnes cítit tlak na doktrinální zdraví. Sbory užívají výrazy jako: „To je celkem zdravý (nebo silný) sbor.“ Nebo: „Doktrinálně nejsou moc zdraví.“ Možná jste se vy sami ocitli v situaci, kdy jste hledali „doktrinálně zdravý“ sbor.

Co jste hledali? Někdo hledá sbor, který se hlásí k určitému vyznání ohledně biblických smluv, jiní hledají konkrétní postoje v otázce předurčení a vyvolení, jiní hledají sbor s promyšlenými postoji ohledně struktury a vedení. To hlavní ale je, že když hledáme doktrinální zdraví, hledáme sbory, které věří správně.

A to je dobré. Ale má-li být sbor doktrinálně zdravý, pak podle misionáře Pavla správně věřit není všechno. Víme, že existuje mnoho sborů, které sice mají učení, ale podle Pavlovy definice není zdravé.

Pojďme se společně vrátit do roku 66 na ostrov Krétu. Možná si pamatujete, že pár let předtím strávil Pavel krátký čas v krétském přístavu zvaném Dobré přístavy. Když se jeho loď pokusila přezimovat  v sousedním městě Foinik, byli hnáni bouří až ke vzdálenému ostrovu Malta. Zdá se, že Pavel přišel na Krétu ještě při jedné příležitosti, po svém uvěznění v Římě. Nyní, po letech, je Pavel daleko a zanechává zde jen svého pomocníka Tita, aby zorganizoval a utvrdil zdejší věřící.

Pro Tita to byl těžký úkol. I podle polobájného krétského proroka Epiminidese byli Kréťané vždy „samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha“ (Tt 1,12). Jejich pověst se nevyznačovala úplně vzorovým chováním. A navíc se dozvídáme, že tam byli „mluvkové a svůdci“, kteří svým učením rozvraceli celé rodiny (1,10–11 ČSP). Proto se Pavel ve svém dopise Titovi zabývá především chováním.

Přes celou svou řeč o chování však Pavel několikrát zmiňuje „učení“, a to zdravé učení (Titus 1,9; 2,1). Uprostřed dopisu říká Titovi: „Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení“ (2,1). K tomu připojuje devítiveršový seznam pokynů ohledně chování. Starší muži mají být střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, starší ženy se mají chovat důstojně, nepropadat přílišnému pití vína, mladší muži mají být rozvážní atd.

Takové chování se slučuje se zdravou doktrínou. Vlastně bych mohl z verše 2,8 prohlásit, že je to právě chování samo, co činí doktrínu „zdravou“. Ve verši 2,8 (ČSP) napomíná Pavel Tita, aby mluvil „...  zdravé slovo, jemuž nelze nic vytknout, aby každý odpůrce byl zahanben a neměl nic, co by o nás řekl zlého“. Z toho se můžeme dozvědět, že řeči, která je „zdravá“, nelze nic vytknout.  To znamená, že to je řeč, která jde ruku v ruce s dobrým chováním.

Stejné je to s učením. Je „zdravé“ jen tehdy, když ho doprovází dobré jednání. Vždyť Pavel říká, že doktrína nás vyučuje dobrému jednání. „Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku“ (Tt 2,11–12). Pro Pavla byl způsob života, který doktrína vyvolává, její součástí. Mít správné učení znamená správně žít.

Přemýšlíte podobně o zdravé doktríně?

Pojďme srovnat dva sbory. Jeden má mnoho lidí, kterým záleží na Bibli a teologii, jejich vyznání víry je dlouhé, jejich vyučovací hodiny jsou propracované. Ale starší dámy mají někdy tendenci roznášet klepy, mladí muži mají potíže se sebeovládáním a jako by tu chyběl zájem o druhé.

Naproti v ulici je sbor, jehož doktrinální vyznání je upřímně řečeno trochu slabé, vyučování se občas opakuje, biblické chápání chybí. Ale rodiny jsou docela silné, členové dbají na to, aby se navzájem milovali a sloužili si, mladí muži usilují o rozvahu a zbožný způsob života. Který ze sborů je doktrinálně zdravější?

Možná ani jeden.