Co je nejčastěji náplní vaší modlitby za lidi, které milujete nejvíce? Tato otázka o nás (a našich modlitbách) odhaluje nepříjemně mnoho.

Zaprvé, modlíme se za ty, které milujeme? Modlitba je jedním z nejmocnějších, nejpozornějších, nejlaskavějších způsobů, jak milovat všechny, které milujeme. Stejně však často zápasíme, abychom vůbec v modlitbách za druhé vytrvali. Navzdory bezpočtu pádných důvodů k modlitbám, k prosbám Boha nekonečné moci, moudrosti a lásky, aby konal v životech našich přátel, rodiny a sousedů, nacházíme tisíc výmluv. To, co někteří z nás potřebují slyšet nejvíce, je jednoduché připomenutí, že se máme zastavit a modlit se za ty, které milujeme.

Pokud se však za ně modlíme, skutečně záleží na tom, za co se modlíme. A my často žádáme Boha za méně, než bychom měli. Minimálně jsem si vědom toho, že já sám někdy prosím za méně, než bych měl – pro svou ženu, svého syna, své rodiče, svou církevní rodinu. Když přemýšlíme, že se pomodlíme za své milované, naše mysl se často zaměří na praktické, pozemské starosti – aby Bůh ochránil nebo vylepšil jejich zdraví, na jejich bezpečí, aby se jim dařilo v  zaměstnání nebo aby Bůh chránil náš vzájemný vztah nebo na jakékoliv jiné každodenní nebo týdenní potřeby, které se nám ihned vybaví.

Takové modlitby, i když jsou dobré a dokonce důležité, se nevyrovnají modlitbám přesouvajícím hory, které bychom se mohli modlit – modlitbám, které se modlil apoštol Pavel. Kdybychom se modlili více jako on a Bůh odpověděl, neudrželi bychom se a za své milované bychom se modlili více.

Proč se modlíme za méně

Tim Keller si všímá: „Je pozoruhodné, že Pavlovy modlitby za přátele zmíněné v jeho epištolách nikdy neobsahují prosby za změnu životních okolností“ (Prayer, str. 20). Přemýšlejte o tom. Z jeho třinácti epištol známe doslova tucty způsobů, jak se Pavel modlil za křesťany, a přesto nikdy Boha nežádá, aby změnil jejich životní okolnosti. Právě za ně se však mnozí modlíme nejčastěji.

Proč se uchylujeme k menším modlitbám za okolnosti, místo abychom se modlili za větší, hlubší, déle trvající duchovní skutečnosti mimo to, co vidíme a zakoušíme? Děje se to samozřejmě z mnoha důvodů, ale pokusme se probrat alespoň dva.

Zaprvé menší modlitby nám snadněji přicházejí na mysl. O zdraví, práci, bezpečném cestování a vztahových konfliktech přemýšlíme (nebo se o tyto věci obáváme) přirozeně, což platí i o těch, kdo neznají Krista. Není třeba duchovní citlivosti k tomu, abychom si přáli uzdravení pro nemocného člověka (nebo udržení zdraví pro člověka zdravého). Dokonce i ti, kdo nenávidí Boha, si mohou navzájem přát dobrý život. Velké, těm Pavlovým podobné modlitby nám však nepřicházejí na mysl tak přirozeně. Lidé nenávidějící Boha se do takových modliteb nepouštějí. Modlit se takové modlitby s opravdovým záměrem, touhou a nadějí vyžaduje, aby v nás Duch vypůsobil onen záměr, touhu a naději. Otevírá nám oči, abychom za svými každodenními okolnostmi viděli nádherné a ohromující skutečnosti.

Zadruhé Boží odpovědi na naše největší modlitby jsou často pomalé a méně viditelné. Pokud se modlíme za něčí uzdravení, může se mu ulevit za několik dnů nebo týdnů. Když se modlíme za někoho, aby v bezpečí dojel, během několika hodin známe Boží odpověď. Když se modlíme za úspěšný pohovor, velmi brzy se můžeme dozvědět, jak proběhl. Když se však modlíme, aby Bůh připodobnil našeho bratra Ježíši, nemusíme vidět skutečné, spolehlivé ovoce po celé roky. Když se modlíme, aby Bůh ochránil naše dítě před satanem a všemi jeho pokušeními, pravděpodobně nebudeme svědky tisíců způsobů, jak tuto modlitbu vyslýchá. Když se modlíme, aby Bůh zachoval našeho pastora ve věrnosti až do konce, nebudeme vědět s jistotou, jestli nebo jak naši modlitbu vyslyšel, dokud tento muž neuslyší: „‚Správně, služebníku dobrý a věrný“ (Mt 25,23).

Velké modlitby vyžadují více milosti, více víry a více úsilí, protože duchovní skutečnosti nepřicházejí na mysl přirozeně a protože odpovědi na větší modlitby je často těžké rozpoznat – alespoň prozatím. Po stovky tisíců let, které přijdou, však budeme zakoušet a vidět a budeme svědky vzácnosti velkých modliteb, které jsme se modlili – modliteb, které pohnuly horami v lidských srdcích, způsobily zemětřesení v jejich duchovních jádrech a změnily směr jejich věčného určení.

Sedm modliteb pro každý den

Protože Pavel psal sborům, téměř všechny modlitby, které máme v jeho dopisech, jsou za věřící. Můžeme si být jisti, že se modlil vytrvale a vášnivě a s mnoha slzami i za ztracené (Ř 9,2–3; Fp 3,18–19). Ale většina toho, co víme o Pavlově modlitebním životě, se točí kolem modliteb za bratry a sestry ve víře, včetně těchto sedmi velkých modliteb – modliteb, které se můžeme pravidelně modlit za následovníky Krista, které milujeme nejvíce.

1. Otevři více jejich oči, aby tě viděli ještě lépe

Modlitba je jedna z těch nejmocnějších, nejpozornějších, nejlaskavějších věcí, které můžeme dělat pro ty, které milujeme. A tou nejmocnější, nejpozornější a nejlaskavější modlitbou, kterou se můžeme modlit za ostatní, je, aby se ještě více těšili z Boha. Opět promluví Keller: „Pavel nehledí na modlitbu jako na způsob, jak získat něco od Boha, ale jako na způsob, jak získat více z Boha samotného“ (Prayer, str. 21). Pavel se modlí:

• Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli… (Ef 1,15–18)

Protože slyšel o jejich víře, modlil se za ně, aby viděli Boha. Modlíte se podobně za věřící, které milujete? Pavel věděl, že potřebujeme nadpřirozenou vnitřní sílu, abychom mohli zakoušet šířku a délku a výšku a hloubku Boží lásky k nám v Kristu (Ef 3,16–19). Nejen ji získat, ale zakoušet ji a růst v jejím zakoušení. Potřebujeme čerstvou milost, abychom se dnes z Boha opět těšili.

2. Naplň jejich srdce láskou k druhým

Když Bůh odpoví na naši první modlitbu za naše milované, začne se tato milost projevovat v jejich lásce k lidem.

• A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. (Fp 1,9–11)

Pavel volá k Bohu ohledně tohoto druhu výjimečné, nakažlivé, plné až přetékající lásky i jinde (1Te 3,11–13; Ř 15,5–6). Nedomníval se, že Kristovi následovníci se milují dostatečně. Žádal Boha, aby se milovali stále více.

Nemělo by nás překvapit, že tyto první dvě modlitby odrážejí Ježíšova dvě velká přikázání milovat Boha a bližního (Mt 22,37–39). Když se jdeme modlit za svého manželského partnera, své děti, svou církevní rodinu, své sousedy, toto jsou dvě velké zásadní modlitby: Bože, otevři jejich oči, aby tě viděli stále více, a naplň jejich srdce, aby přetékala láskou k lidem.

3. Nauč je moudrosti tvé vůle

Naše modlitba za druhé by měla začínat rostoucí láskou k Bohu a překypující láskou k lidem, ale Pavel se nespokojuje s těmito dvěma velkými modlitbami. V modlitbě za své milované zdolává další hory. Modlí se za duchovní moudrost a chápání:

• … nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha. (Ko 1,9–10)

Nebudeme žít způsobem, jaký se líbí Bohu, jen proto, že chceme. Potřebujeme, aby nás Bůh naučil jak žít. Bohu převelice záleží na tom, že chceme a proč chceme, ale stejně se musíme naučit žít. Nehledě na to, jak dlouho s Bohem žijeme, všichni jsme někde na cestě ke stavu, kdy Boha budeme „dokonale těšit“, a každý nový den narážíme na nové příležitosti a výzvy. Ať jsme jakkoliv daleko, naše další kroky vyžadují duchovní moudrost a vhled, nejen lidskou kázeň a předsevzetí, a tak se modlíme a žádáme Boha o to, co potřebujeme vědět nyní.

4. Dej jim odvahu mluvit o Ježíši

Poslání, které nám Ježíš zanechal, nemůže být jasnější (Mt 28,19–20). Můžeme na něj zapomínat nebo ho v různých obdobích svého života opomíjet, ale ne proto, že by nebyl jeho obsah jednoznačný. Bůh povolává každého následovníka Ježíše, aby získával následovníky pro Ježíše a vyučoval je, aby byli poslušní všemu, co Ježíš řekl. Za tímto účelem Pavel napsal:

• V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán. (Ko 4,2–4)

A jinde žádá o modlitbu:

• … aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo. (Ef 6,19–20)

Bůh zodpovídá takové modlitby třemi zázračnými způsoby. Nejprve nám dává slova, která máme říct, potom odvahu vyslovit je, i když možná budeme odmítnuti (nebo hůř), a nakonec otevírá duchovní zrak našich posluchačů, aby uviděli a pochopili evangelium jeho Syna. Když se dnes modlíme za své spoluvěřící, můžeme se modlit za stejnou milost, totiž aby byli dobrými svědky.

5. Pošli jim dobré přátele ve víře

Pavel se znovu a znovu ve svých dopisech modlí, aby mu Bůh dovolit být s ostatními následovníky Krista. Například:

• Jakou chválou se můžeme Bohu odvděčit za všecku tu radost, kterou z vás máme před jeho tváří? Ve dne v noci vroucně prosíme, abychom vás mohli spatřit a doplnit, čeho se nedostává vaší víře. (1Te 3,9–10; také Ř 1,9–10; 15,30–33)

Mnozí z nás, co jsme součástí zdravých sborů, jsme nikdy nebyli tak zoufale bez společenství, nikdy se úpěnlivě nemodlili dlouho do noci za to, abychom mohli spatřit spoluvěřící tváří v tvář. Jsme tak zvyklí, že svou církevní rodinu vidíme neděli co neděli (a ještě častěji), že jsme možná zapomněli, jak nesmírně důležité je společenství pro život křesťana.

Bez Božího milosrdenství a modliteb ostatních může být však každý z nás oklamán hříchem, zatvrdit se (Žd 3,13) a odejít, protože budeme více milovat tento svět (2Tm 4,10). Takže jednou z nejdůležitějších modliteb, kterou se můžeme modlit za své milované, je, aby jim Bůh dal zdravý, věrný sbor a pár zbožných, nezlomných přátel.

6. Chraň je před nepřáteli jejich duše

Když se modlíme k Bohu, aby rostla radost našich milovaných v něm a prohlubovala se láska k ostatním a aby přidal odvahu k jejich slovům o Ježíši, potřebujeme si uvědomit, že se setkají s odporem a nepřátelstvím. Pavel čelil takové opozici všude, kam přišel, a proto žádal o modlitbu:

• A tak, bratří, modlete se za nás, aby se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás a abychom byli vysvobozeni od pochybných a zlých lidí. (2Te 3,1–2)

Když se modlíme za sebe navzájem, pamatujme, že „nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla“ (Ef 6,12). Satan a jeho armáda neútočí náhodně a sporadicky, ale konkrétně a neúnavně. Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak se modlit za své milované, je modlit se proti nepřátelům jejich duše.

Modlíme se s Ježíšem: „A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého“ (Mt 6,13). Ne jen mě, ale nás. Ježíš nás učí, abychom se modlili nejen za své vlastní zájmy – svá vlastní pokušení, své vlastní zápasy, své vlastní přetrvávající hříchy, ale abychom se modlili pravidelně a vášnivě za zájmy ostatních, abychom je ve své válce proti zlu považovali dokonce za důležitější než sami sebe (Fp 2,3).

7. Učiň, aby Ježíš vypadal v jejich životě dobře

Nakonec, modlete se, aby byl Ježíš oslaven ve všem, co dělají.

• Proto se stále za vás modlíme, aby vás náš Bůh učinil hodnými svého povolání a svou mocí přivedl k naplnění každé vaše dobré rozhodnutí a dílo víry. Tak bude oslaveno jméno našeho Pána Ježíše ve vás a vy v něm podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. (2Te 1,11–12)

Pavel zabaluje tři veliké modlitby do jedné. Zaprvé žádejte Boha, aby zaměřil a očistil jejich touhy. To nejsou jen nějaká rozhodnutí, ale dobrá rozhodnutí, a ne jen nějaké dílo, ale dílo víry. Naše modlitby je pomůžou ochránit od špatných rozhodnutí a špatného díla.

Zadruhé žádáme Boha nejen o to, aby jim dal dost síly k jejich dílu, ale aby jim dal jeho sílu k jejich dílu. Pokud tato rozhodnutí a dílo mají oslavovat Boha, musí být činěny „jeho mocí“, ne jejich vlastní. Chceme, aby z nich při konání jejich díla a služby proudila Boží energie a Boží schopnosti.

Nakonec a zcela jasně potřebujeme, aby Bůh své dílo skrze ně dokonal, aby ho dokončil a učinil ho plodným (Fp 1,6.11). Zkrátka potřebujeme, aby se oslavil ve všem, co oni (i my) dělají.

Děkujte Bohu za milost, kterou vidíte

Pokud Bůh tyto modlitby vyslyší, časem uvidíme ovoce – a měli bychom mu poděkovat pokaždé, když ho uvidíme. Jedním z nejlepších způsobů, jak rozdmýchávat oheň našich velkých modliteb za druhé, je chválit Boha za to, jak ho vidíme pracovat v nich a skrze ně.

To je modlitba, kterou Pavel zmiňoval stejně často jako ostatní: „Děkuji za vás Bohu.“ Protože vaše víra roste (2Te 1,3). Protože milujete svaté (Ef 1,15–16). Kvůli vaší spolupráci na evangeliu (Fp 1,3–5). Protože vás obdaroval a dal vám větší poznání sebe samého (1K 1,4–7). Protože se skrze vás šíří evangelium (Ř 1,8). Protože jste neztratili svou naději v Kristu Ježíši (1Te 1,2–3).

Jak často bereme důkaz duchovního ovoce jako samozřejmost a místo toho děkujeme Bohu za menší požehnání, týkající se spíše životních okolností? Větší, hodnotnější, trvalejší Boží dílo (jako těch sedm výše zmíněných) se nevejde hezky do jednoho dne nebo týdne. Abychom si ho všimli, musíme se dívat pozorněji a po celé měsíce nebo roky. Ale až uvidíme, opravdu uvidíme Boží ruce, jak pracují v srdci někoho milovaného, uvědomíme si, že jen málo skutečností motivuje naši víru, rozmnožuje naši radost a posiluje náš modlitební život tak, jako takové odpovědi na modlitbu.

Desiring God

Přeložila Julie Petrecká.