• Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. (2Tm 4,5)

Verš z 2. listu Timoteovi 4,5 uzavírá Pavel rozkazem: „Věnuj se své službě.“ Jak Pavlem zapsaný příkaz naznačuje, mohou kazatelé ztratit odvahu pokračovat ve službě. Tuto skutečnost mohou potvrdit mnozí z vás. Můžete dosvědčit, že jde o smutnou a ponurou realitu zmatku, bez naděje na úlevu v srdci. Někteří z vás se právě nyní nacházíte v podobně zoufalé situaci. A nepotřebujete, aby někdo analyzoval, proč a jak k ní došlo. Sami nejlépe znáte příčinu. Dnes potřebujete slyšet povzbuzení, a tím jsou slova apoštola Pavla ve 2. Timoteovi 4,5, která zní: „Věnujte se své službě.“

Nacházíme se v Římě. Pavel je ve vězení. Vedený inspirací Ducha svatého se chystá zapsat velkými písmeny na list pergamenu poslední kapitolu poslední knihy, kterou kdy napíše. Brzy má být odsouzen, přesto se jeho myšlenky točí kolem povzbuzení. Příjemcem listu má být mladý Timoteus, který slouží v Efezu, asi 1900 km daleko. Timoteus má před sebou dlouhou cestu. Čas apoštola Pavla se krátí. Šestý verš poslední kapitoly zdůrazňuje závažnost příkazu pátého verše. Dovolte mi, abych uvedl oba verše najednou: „Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. Neboť já již budu obětován, přišel čas mého odchodu.“ Jinými slovy, vím, že budu zavražděn a jsem připraven; čas se krátí, a proto v 9. verši vyzývá Timotea slovy: „Pospěš si, abys přišel za mnou co nejdřív.“ Jinými slovy: „Ve světle mého brzkého odchodu, protože já končím svou službu, ty se ‚věnuj své službě‘.“ Tolik ke kontextu.

Prosím, modlete se se mnou:

Laskavý a milující nebeský Otče, děkuji za tvoji církev, která je sloup a opora pravdy. Děkuji ti, Pane, za tvůj velkolepý plán, že jsi povolal muže pomíjivé, padlé, křehké a hříšné, aby pásli tvé stádo. Otče v nebi, prosím připomeň pastorům nejen vážnost, ale i privilegium tohoto poslání. Otče, způsob, aby byl každý z nás hluboce usvědčen a přiveden k trvalému pokání v oblastech, kde jsme zhřešili. Otče, pomoz nám v tuto hodinu, abychom byli povzbuzeni Pánem církve, Ježíšem Kristem. Pane, prosím, zmocni nás radostí tvého svatého Ducha a vlož do nás odhodlání být vydáni a připraveni jakožto tvoje nevěsta. Pane, za sebe se modlím, abys mě naplnil svým Duchem a uschopnil mě, abych mluvil srozumitelně a jednoduše. Pane, dovol mi, abych promluvil s přesvědčením a soucitem vůči spoluslužebníkům pastorům a jejich drahým manželkám. Pane, především se modlím za tvoji slávu. Prosím, zaplav srdce svých služebníků povzbuzením. Modlím se ve jménu našeho Krále a našeho Přítele Ježíše Krista. Amen.

Věnuj se.

Stejné řecké slovo použité na jiných místech bývá přeloženo jako „dokonat“ nebo „dovést až do konce“. Zvažte, jak úplný a komplexní je význam tohoto slova, když je použito na jiných místech  v Písmu. Například v Septuagintě používá David tento výraz v Žalmu 16,11: „Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.“ Rozsah této plnosti je nepochopitelný. Stejné slovo použil Lukáš v evangeliu v kapitole 9,31: „… mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.“ Každý křesťan jistě souhlasí, že to, čeho Ježíš dosáhl v Jeruzalémě, bylo dostatečné. Moje věčná budoucnost závisí na dokonaném díle Pána Ježíše Krista. Stejné slovo používá Matouš, aby přesvědčil čtenáře, že Ježíš je Mesiáš. Opakovaně se dívá na Ježíše – musí to být Mesiáš. A víme to proto, že se naplnily prorocké předpovědi. Dokonce i sám Ježíš používá ono slovo: „Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil“ (J 17,4). „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (J 4,34). A nakonec nejvýznamnější využití uvedeného slova v celé Bibli slyšíme od samotného Ježíše: „Dokonáno jest.“ Vidíte, že od svého narození  v Betlémě až po své utrpení měl Ježíš podrobný ověřovací seznam úkolů, které mu Otec svěřil. Vše se odehrálo podle Otcova plánu a bylo dokončeno. 

K čemu nás tedy tato tři slova vybízejí? Než odpovím, věřím, že nám bude k užitku, když připomenu jednu základní pravdu. Ježíš se věnoval službě s plným nasazením a své poslání splnil dokonale. Proto vám budu opakovaně připomínat, že se máme své službě věnovat s plným nasazením. Evangelium má prvořadý význam. Skutečnost, že Kristus zemřel za všechny naše hříchy, kterou jsme sami na sobě zakusili, nám umožňuje věnovat se službě. Věnujte tedy pozornost evangeliu, můžeme z něj čerpat povzbuzení a velké potěšení. Byli jsme s ním spojeni a on je stále živ a přimlouvá se za nás u Otce. 

Takže pokud přemýšlíte o své službě, soustřeďte svou pozornost na jeho službu. Upřete svůj zrak na Ježíše a ani nemrkejte. Tím nemyslím jen, že k němu máte vzhlížet jako k následování hodnému příkladu a učit se chodit tak, jako chodil on. Obnáší to mnohem více. Jediné, co vám mohu doporučit, je: Buďte zakořeněni a zakotveni v evangeliu, protože služba pastora vychází ze skutečnosti, že Kristus bezchybně dokonal své dílo, aby nás zachránil. Totéž evangelium zachrání naše posluchače. Evangelium nám bylo svěřeno, abychom ho hlásali a připomínali. Pro některé může být taková rada zjednodušením situace, v níž se právě nachází. Může to znít stejně zbytečně jako povinné instrukce letušek, které nám předvedou, jak si máme zapnout bezpečnostní pásy. Podle zákona to letušky musí udělat, i když tomu nikdo nevěnuje pozornost. Kdo opravdu neví, jak používat pásy? Když k vám promlouvám na konferenci „Společně za evangelium“, jsem v podobné situaci. Mám povinnost mluvit o evangeliu, ale ujišťuji vás, že jde o mnohem víc než jen o úvodní zmínku. Jako kazatel nemohu a nesmím nikdy předpokládat, že evangelium je to, na co posluchači právě myslí. Obzvláště pokud jsou ustaraní a utrápení, když si přicházejí pro povzbuzení a chtějí tak trochu zapomenut na každodenní starosti. Pokud se budu zaobírat věcmi, které se mi nedaří, odvrátím svoji pozornost od toho, čemu se mám věnovat a přestanu být zaměřen Krista ukřižovaného. Zamyslete se nad slovy velkého puritánského teologa 20. století Mika Tysona, který řekl: „Každý má plán, dokud nedostane přímý zásah na bradu.“ Znechucení, pesimističtí a neradostní kazatelé ztratí půdu pod nohama, když dostanou ránu na bradu. Ztratíte rovnováhu a než si uvědomíte, co se stalo, přestanete být zaměřeni na Krista ukřižovaného. Upřete své oči na Ježíše. Kříž je místo, kde hledat pastorační povzbuzení. Bez evangelia by jakékoli povzbuzení nebylo ničím jiným než křesťanským motivačním proslovem. 

Pokud jste skutečně skleslí a bezradní, toužíte, aby byla vaše duše povzbuzena, musíte přilnout vírou k Pánu Ježíši Kristu. Jen s ním můžete prožívat potěšení z nevyčerpatelné pestrosti způsobů a cest, kterými musel jít, aby dokonal své poslání a dílo. Dovolte, abych vám z Písma ukázal, jak nerozlučné je pouto mezi evangeliem a povzbuzením. Nejlepší doporučení v celé Bibli týkající se povzbuzení, najdeme v 1. Tesalonickým 5,11: 

• Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. 

Proč právě zde Pavel začíná slovem „proto“? Povzbuzení totiž nepřichází samo od sebe. Evangelium je jeho hnacím motorem. V předchozích dvou verších čteme: 

Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.  On zemřel za nás, abychom my, ať živí či mrtví, žili spolu s ním. (1Te 5,9–10)

To je evangelium. Ježíš Kristus za nás zemřel, takže ať už bdíme, nebo spíme, žijeme s ním a na ničem dalším nezáleží. Nezáleží na okolnostech, jsou nepodstatné. Důležité je, že Kristus zemřel za naše hříchy. Nyní tedy, na tomto základě, povzbuzujte a budujte se navzájem. Pro některé z vás to je dnes vše, co jste potřebovali slyšet. 

Pro vás všechny, pokud by vám chtěl Duch svatý dopřát nezkreslený pohled na svěřenou službu Pánu, vaše sklíčenost by se rozplynula. Nyní zaměřme pozornost na slovo „věnujte se“. Dovolte mi, abych nejdříve rozptýlil tři mýty o tom, co znamená „věnovat se“.

Mýtus číslo jedna 

Říká se, že věnovat se službě vyžaduje dlouhý život. Dovolte mi, abych vám poskytl krátký seznam těch, kteří běželi poměrně rychlý závod. Robert Murray McCheyne se dožil 29 let, David Brainerd zemřel ve věku 29 let (Deník Davida Brainerda, PČ), Jim Elliot 28, Keith Green 48 a lady Jane Greyová byla královnou jen devět dnů. Z trůnu ji sesadila Bloody Mary. Lady Jane zemřela ve věku 16 let (Lady Jane Grey, PČ). Než zemřela, nechala následující odkaz: „Očekávám, že nebudu zachráněna žádnými jiným prostředkem než skrze milosrdenství a Boží krví jeho jediného Syna Ježíše Krista.“ I ti, kteří prožili krátký život, zanechali důležitý odkaz.

Mýtus číslo dvě

Věnovat se službě znamená, že pastor musí zůstat v jednom sboru co nejdéle, aby mohl dokončit svou službu. To jsem si přál i já osobně. Přál bych si, aby každý pastor vytrval na místě co nejdéle, ale nikde bych v Bibli nenašel kapitolu a verš, který by moje přání podpořil. Přesto obdivuji muže jako George Truett a W. Criswell. Tito dva muži sloužili po sobě jako pastoři a kazatelé  v Prvním baptistickém sboru v Dallasu v Texasu celé století. Povzbuzuji mladé kandidáty, kteří nám pomáhají zakládat nové sbory, aby si, než přijdou, sbalili své věci do rakve. Jinými slovy, přijďte s tím, že už neodejdete. Mottem je, že můžete odejít, kdykoli se vám zlíbí, ale nikdy nemůžete službu opustit. Nic takového v Bibli nenajdete, ale jak už jsem řekl, moje preference nejsou vždy v souladu s Boží vůlí. Někdy vám určí, že se musíte přesunout na jiné místo. Apoštol Pavel často měnil působiště. Priscilla, a dokonce i Timoteus se přestěhovali. Chci zdůraznit, že se nemusíte cítit provinile ani že porušujete příkaz věnovat se službě, když vás Bůh zavolá na jiné místo.

Mýtus číslo tři

Věnovat se službě s sebou přináší očekávání, že musíte nést během svého funkčního období číselně vyjádřitelné ovoce, abyste mohli považovat svůj úkol za dokončený. Možná právě to je jeden  z důvodů, proč se v současné době cítíte zcela na dně – svým fyzickým zrakem totiž vidíte jen malý nebo žádný růst. Možná se dokonce váš sbor během doby vašeho působení zmenšil. Ze srdce bych vám přál, aby vaše počty vykazovaly růst. Toužím, aby byly jeho sbory plné, ale to, že vaše církev v současné době nevykazuje početní růst, ještě neznamená, že se plně nevěnujete službě. Pokud je počet návštěvníků a členů na vzestupu, je přirozené, že můžete cítit určité uspokojení, že děláte něco dobře. Málokdo si něco takového otevřeně přizná, ale každý o tom přemýšlí. Když sborová účast roste, cítíme se docela dobře. Dobře tomu rozumím. Jsem povzbuzen, když sbor roste, ale když účast klesá, začínám být sklíčený. Drazí bratři, pochybuji o tom, že by mi někdo z vás uvěřil, kdybych prohlásil, že účast nemá vliv na vaši mysl a výkon, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. 

Rád bych se obrátil na vás, kteří jste pastory malých sborů. Buďme realisté. Je rozdíl, když mluvíte k prázdným židlím nebo když kážete živým posluchačům. Ovlivňuje to, jak službu prožíváte a jak se cítíte. Vy, kteří sloužíte v malých sborech, kde je většina míst v lavicích prázdná, nikdy nepočítejte přítomné, když stojíte za kazatelnou. Až dokončíte své kázání, budete mít dost času na počítání. Jinými slovy, nedovolte těm, kteří nepřišli, aby vás demotivovali, ale o to více se věnujte a služte těm, kteří jsou přítomni. Můj syn Parker se právě stal pastorem sboru Cleveland Road Baptist v Athens v Georgii. Mají asi 150 členů. Přál bych si, aby jemu svěřený sbor rostl, aby jich časem bylo víc. Modlím se za to, ale svému synovi říkám: „Tvrdě pracuj, ať už je vás 15 nebo 1 500, nebo dokonce 15 000. Neumdlévej, nevzdávej se, ale dělej vše s co největším nasazením. Vylej své srdce pokaždé, když budeš stát za kazatelnou.“ (Ale mezi námi, zázrak zázraků a div divů je, že vůbec někdo přijde, aby poslouchal naše kázání.)

Takže, pánové, buďte vděční za ty, kteří přicházejí, promlouvejte a oživujte je Božím slovem a ať vám nezkazí radost ti, kteří tam nejsou. Možná vás Bůh nepovolal, abyste zažili numerický růst. Možná je vaším úkolem připravit sbor pro dalšího pastora a kdo ví, možná je vaším úkolem jen vyčistit nepořádek po těch, kteří vedli sbor před vámi. Mnozí z vás přesně ví, o čem zde mluvím. Krátce poté, co vyložíte v novém působišti ze stěhovacího auta svou domácnost a vybalíte všechny krabice, přijde hodina pravdy. Můžete objevit lenost, zbabělost a zanedbané věci za strany předchozího pastora. Co bylo zameteno pod koberec, najednou máte na stole. To platí i obráceně. Pokud byl váš předchůdce pilný a věrný, sklízíte žeň jeho práce dodnes. 

U nás, v North Shore baptistickém sboru, působil James King ze Skotska. Byl zde pastorem od roku 1939 do roku 1976. Ten chlap byl jako tažné zvíře. Kázal pětkrát týdně, vedl nedělní školu, nedělní dopolední a večerní bohoslužbu a pak další večerní bohoslužbu v neděli, ve středu večer … prošel pěti různými biblickými knihami. Ti, kteří ho slyšeli kázat, nepoznali žádný rozdíl, ať už sloužil při jakékoli příležitosti – všechna jeho kázání byla vynikající. Nikdy jsem se s ním nesetkal a neslyšel jsem žádné z jeho kázání, ale když jsem v roce 1992 nastoupil do sboru, okamžitě jsem cítil, že jeho věrnost vybudovala sbor, který miluje a rád přijímá evangelium. 

Bratři, věnujte se věrně své službě. To, co po sobě zanecháte, poslouží dalšímu pastorovi. Máte před sebou montážní linku, je to štafetový závod. Nenechte se zaslepit tím, že budete sledovat počet spasených, obrácených a pokřtěných. Nedovolte nikomu, aby hodnotil úspěch nebo neúspěch vaší služby podle statistik. Možná, jen možná, je vaším úkolem odklidit trosky, aby mohl další pastor budovat svobodně a s radostí. Pokud se vám to podaří, bude další pastor opravdu výkonný a spokojený. Pokud tak neučiníte, bude při posledním soudu svědčit proti vám, že jste svou službu zanedbal. Pak doufejme, že ten, kdo přijde po vás, mluvím o nástupci, který bude jednoho dne stát za vaší kazatelnou, která je vám v současné době propůjčena, bude nadanější a bude mít více elánu než vy. Doufejme, že bude sloužit s radostí a plným nasazením. 

Rád bych vám odhalil celou pravdu: jako pracoval Jan Křtitel tvrdě a usilovně na přípravě příchodu Mesiáše, musíte i vy usilovně připravovat církev na jeho druhý příchod. Nezapomeňte, že „splnění“ není definováno počtem lidí, kteří uslyší vaše kázání: 

• Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. (1K 3,6–7)

Ed Moore, pastor North Shore Baptist Chruch, Bayside, NY

Zápis konference „Společně za evangelium“