Přísloví 4,23 jde rovnou k jádru rodičovství. Říká nám, že si máme „střežit a chránit své srdce, vždyť z něho vychází život“. Vše v životě vychází ze srdce, a proto musíme věnovat velmi pečlivou pozornost srdcím svých dětí.

V Markovi 7,21–23 Ježíš říká: 

• „Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“

Náš Pán o tomto tématu dále hovoří v Lukášově evangeliu 6,45: 

• „Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.“

Při výchově dětí si musíme uvědomovat, že mají problém se srdcem. Pokaždé, když udělají něco špatného, projevuje se, co mají v srdci. Nikdy nestačí vypořádat se s vnějším chováním a postarat se, aby věci vypadaly navenek v pořádku. Pokud jediné, na co se zaměříme, bude jejich chování, pak se hřích a vzpoura, které přebývají v jejich srdcích, stejně nakonec nějak dostanou na povrch.

Právě proto musí vaše děti pochopit, že mají hříšná srdce. Jestli se diví, odkud se berou jejich zlá slova, myšlenky a skutky, řekněte jim, že z porušenosti a zkaženosti jejich srdce. Právě proto se musí jejich srdce změnit, a to se může stát jedině, když budou spaseny v Kristu.

Tedd Tripp ve své knize Pastýřem dětského srdce říká, že nejmenším bojištěm na světě je dětské srdce a že dobýt ho si žádá usilovný boj. Srdce vašeho dítěte je bojištěm, na kterém se spolu utkávají spravedlnost a hřích. Právě proto nikdy nestačí vypořádat se jen s vnějšími problémy, jako je nedostatečná zralost dítěte, jeho nedostatečné chápání či nedostatek zkušeností. Dítě ze své zkaženosti nikdy nevyroste. V jeho srdci bude stále hříšná přirozenost, dokud se s ní Bůh nevypořádá.

Ve vedení vašich dětí platí, že jakýkoliv cíl, který je menší než vyřešení problému srdce, není ničím jiným než pouhou úpravou chování. Koneckonců i nevěřící děti lze naučit, aby se podřizovaly jakémusi morálně přijatelnému standardu. Je pravda, že je děti třeba vést  k poslušnosti, avšak nesmíme si poslušnost plést s hlavním cílem, kterým je spása našich dětí a jejich výchova  v Pánu.

Proto je třeba vést děti k tomu, aby chápaly pokušení a aby věděly, že je třeba se mu vzepřít. Pomozte jim uvědomit si špatné postoje a chování, které ze srdce vycházejí. Když děti trestáte za jejich vnější prohřešky, pomozte jim zároveň pochopit, že kořenem celého problému je jejich srdce. Vysvětlete jim, že se neprovinily pouze proti vám, ale i proti Bohu. Tak jasně pochopí, že jsou vykazatelné nejen vám, ale především Bohu. A přitom všem je především naučte, že Bůh se s nimi chce skrze Ježíše Krista usmířit (2K 5,19).

Taková zodpovědnost si žádá, abyste byl jako otec neustále ostražitý a pozorný. Deuteronomium 6,7 jasně hovoří o tom, co je vaší povinností: 

• „Budeš je (Boží slova) vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.“ 

Ve 2. Timoteovi 3,16 vidíme, že „veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti“. Přinášejte tedy Boží slovo do každodenní vzájemné komunikace s vašimi dětmi. Přitom děti podle potřeby kázněte – milující a důsledné napomínání děti učí, že hříchy mají následky.

Z knihy Táta podle vzoru Bůh, vydala Poutníkova četba, 2021