Evoluční teorie není příliš stará, jak by nám mohlo připadat, trvá nejvýše 200 let. Pojďme se zaměřit alespoň na hlavní společenské a etické (mravní) důsledky této teorie. I když se myšlenky evoluce a přirozeného výběru objevily již dříve, evoluční teorie je nejvíce spojována se jménem Charlese Darwina (1809–1882). Tento autor rozvíjí myšlenku vzniku živočišných druhů přirozeným vývojem v knize „O původu druhů“ (1859). Jednotlivé druhy se měly vyvinout díky boji o přežití a o vhodného partnera. 

Myšlenku vývoje člověka z nějaké dřívější živočišné formy Darwin rozvíjí v knize „O původu člověka“ (1871). Už v úvodu knihy „O původu člověka“ se setkáváme s myšlenkou, že lidské rasy se liší tak významně, že by lidé měli být s určitými výhradami rozděleni do různých druhů. Překladatelé z Akademie věd k tomuto tvrzení přidávají vysvětlivku pod čarou, ve které čteme, že dnes jsou všichni v současnosti žijící lidé pokládáni za příslušníky jednoho druhu (i poddruhu) Homo sapiens sapiens. Jak je vidět, ani překladatelé nechtěli nechat takovou myšlenku bez komentáře. Darwin v tomto díle předpokládá, že díky rozmnožení člověka dojde k vážným bojům o existenci, jejichž důsledek však bude kladný – údajně dojde k zachování prospěšných tělesných či duševních variací a k potlačení těch škodlivých. Dále konstatuje, že jednotlivé lidské druhy či rasy budou vytlačovány jinými, takže může dojít k jejich vyhynutí. 

V uvedeném díle též čteme, že očkování proti neštovicím zachránilo před zahynutím i lidi slabého zdraví, kteří se proto mohou dále rozmnožovat, což musí dle Darwina lidské rase velice škodit. A tato myšlenka je vlastní další teorii, která se nazývala „vědou“ a která dostala název eugenika. Její název je nám dnes téměř neznámý, což je tím, že se po 2. světové válce přestal používat. Za zakladatele eugeniky je považován Francis Galton (1822–1911), vědec činný v několika oborech, bratranec a bezprostřední pokračovatel Charlese Darwina, kterého ovšem i on sám ve výše uvedeném díle „O původu člověka“ cituje. Galton již přechází od teorie k praxi a zakládá Společnost pro eugenickou osvětu, jejímž cílem je (mimo jiné) sterilizace bezvládných a duševně slabých jedinců. Pod pojmem sterilizace v tomto kontextu rozumíme umělé vyvolání neplodnosti. 

O co se vlastně v eugenice jedná? Slovo eugenika vzniklo spojením řecké předpony „eu“ (dobrý, správný, pravý) a „genus“ (rod, pokolení, druh, pohlaví), překládané je též jako „urozenost“. Dle Galtona se eugenika zabývá „studiem vlivů, které ve společenském životě mohou zlepšit nebo zhoršit plemenné vlastnosti příštích generací, ať po stránce tělesné, či duševní“. Podle jednoho z nejvýznamnějších československých představitelů eugeniky Růžičky (1870–1934) jde o „vědu, jejímž cílem je zvelebení sociálně biologické zdatnosti potomstva se zřetelem k celku“. 

Zastánci tohoto směru užívali při svém Druhém mezinárodním kongresu konaném v roce 1921 logo s krédem „Eugenika je vlastní usměrnění lidské evoluce“ („Eugenics is the self direction of human evolution“). Jinými slovy si tedy eugenika kladla za cíl kompenzovat nedostatky údajné základní hybné páky evoluce – přirozeného výběru. Tento myšlenkový směr se ujal v západním světě a jeho vývoj byl v každé z těchto zemích obdobný – myšlenky eugeniky byly publikovány, byla založena eugenická společnost (popř. klub či spolek) vydávající vlastní časopis, dále byl popřípadě založen eugenický ústav, z údajné vědy se stala ideologie, došlo k ovlivnění politiky a nakonec života celé společnosti. 

První zemí na světě, která uzákonila sterilizaci „nevhodných lidských ras“, byly Spojené státy americké, které tak učinily v roce 1907. Poté sterilizační zákony postupně přijalo v 1. polovině 20. století několik západních evropských zemí. V Německu se eugenika ujala na konci 19. století zásluhou antropologa Alfreda Ploetze (1860–1940), plnou podporu však dostala až za vlády nacismu. Sterilizační zákon byl v Německu přijat v roce 1933 a má na svědomí desetitisíce, možná i statisíce zmrzačených lidských jedinců. A byl to právě výše zmíněný Alfred Ploetz, který nazval eugenický proud ve své zemi rasovou hygienou. 

Vůdce nacistické ideologie, Adolf Hitler (1889–1945), byl rasovou hygienou inspirován zcela zjevně. První profesor rasové hygieny Fritz Lenz (1887–1976) mu osobně daroval svou vědeckou práci o nebezpečí úpadku lidské civilizace. Dalším propagátorem eugeniky, jehož dílo Adolf Hitler studoval, byl Eugen Fischer. Ve svém díle „Mein Kampf“ píše Hitler pod vlivem eugeniky: „sKdokoliv není tělesně či duševně zdráv a na určité úrovni, neměl by mít právo přenášet své utrpení na vlastní děti.“ Zákony tzv. Velkoněmecké říše „na ochranu německé krve a německé cti“ známé jako Norimberské byly připravovány nejen právníky, ale také rasovými hygieniky. 

K masově prováděným sterilizacím se přidal další nelidský plod rasové hygieny – euthanasia (popř. euthanasie, eutanazie). Tento pojem zní příjemně (řecká předpona „eu“ znamená dobrý, jak již víme, „thanatos“ pak znamená smrt), nenechme se ale mýlit, šlo tehdy o promyšlenou a systematickou likvidaci tělesně či duševně hendikepovaných lidí, včetně dětí, dále o vyhlazení tzv. „nižších ras“. „Posledním cílem antisemitismu musí být ale nezvratně odstranění Židů jako takových,“ vyjádřil se Hitler. Z dnešního pohledu se tedy jednalo o eutanazii aktivní a nedobrovolnou. 

K ospravedlnění sterilizací a eutanazie se hodil i argument mající svůj původ v Bibli. „Hříchy otců budou vyhledávány na jejich dětech“, hlásala propaganda. Jak je to ale psáno v Bibli v kontextu? 

• Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. (Ex 20,5b–6)

Říšským hlavním městem vědy se měla stát Praha a představitelé rasové hygieny začali působit na půdě ústavu, který dnes nese jméno Jana Evangelisty Purkyně a slouží studiu medicíny.

Další společenskou ideologií, která stavěla na evoluci a zavedla výuku pouze této teorie vzniku života a živočišných druhů, byl komunismus. Komunismus však nebyl pouhým programem jedné strany, pouhou ideologií – komunismus byl označován za vědu. Rasovou nenávist zde vystřídala nenávist třídní. Tím správným člověkem nebyl nadčlověk, ale člověk nový, socialistický. V jednom se oba politické a ideologické systémy shodly – pronásledování, případně i likvidace se týkaly i jejich protivníků. A je všeobecně známo, že oba tyto systémy za sebou zanechaly milióny zmařených lidských životů. 

V současném západním světě se eugenika prosazuje zejména v zárodečném období lidského života. Díky pokroku v tzv. prenatální diagnostice (určení nemoci, zejména vrozené vývojové vady, v období před narozením dítěte) se sice nabízí možnost časné péče, dokonce ještě před narozením, dalším „řešením“ je však také možnost podstoupit umělé přerušení těhotenství, tedy interrupci. Slovní spojení „umělé přerušení těhotenství“ je eufemismem, tedy nahrazením výrazu drsného či výrazu budícího nepříjemné představy výrazem jemnějším. Je jasné, že nejde o žádné o přerušení, nýbrž o ukončení těhotenství. 

Další eugenickou praxí je testování genetické výbavy většího počtu zárodků, které byly získány umělým oplodněním („in vitro“, tedy v lahvičce, ve zkumavce, mimo lidský organismus) a dle výsledku pak výběr „nejvhodnějšího“ či „nejvhodnějších“. Těžko lze odhadnout, do jaké míry je dnešní liberální přístup k lidskému životu před narozením vyvolán evoluční teorií. Připomeňme si tvrzení evolucionisty Ernsta Haeckela (1834–1919), které se dostalo do středoškolské výuky a které říká, že „ontogeneze je zkrácenou formou fylogeneze“. Čili: ve vývoji jedince lze spatřit vývoj živých bytostí od jednodušších ke složitějším. Toto tvrzení se má týkat i člověka. Dnes je zcela zřejmé, že jde o tvrzení nepravdivé. Část lidského zárodku připomínající ocas ocasem nikdy nebyla a část připomínající žábry též nikdy nebyla žábrami. Přesto může tato lživá představa i dnes ospravedlnit zabití lidského jedince před jeho narozením s odůvodněním, že v této fázi jde ještě o nějakou jednoduchou bytost blížící se více zvířeti než člověku. Eutanazie aktivní a nedobrovolná je v současné době nezákonná v celém západním světě, jiné podoby aktivní eutanazie či eutanazie pasivní jsou však v několika západních zemích legální. 

Výše uvedené řádky jsme napsali proto, abychom upozornili na souvislost evoluční teorie s eugenikou projevující se v nedávné historii i v současnosti. Charles Darwin je i přes zjevně rasistické myšlenky uvedené výše v současnosti nazýván „jedním z největších přírodovědců lidstva“. Evoluční teorie stále otevírá prostor pro otázky typu: „Nepokročil jsem ve vývoji dále než můj soused? Anebo je tomu naopak? A co když je můj soused zařazen do slepé vývojové větve, která je určena k zániku? Anebo je tomu naopak?“ 

Světlo do této situace mohou vnést křesťané, kteří svou víru i život zakládají na Bibli. Evoluční teorie není v souladu s tím, co je o stvoření psáno v Bibli. Ta mluví o stvoření člověka jako o jedinečném Božím činu – jde o jediného tvora stvořeného k Božímu obrazu (Gn 1,27). A také jedině člověku Pán Bůh žehná a mluví k němu (Gn 1,28–30). To vše vylučuje existenci společného předka člověka se zvířaty. Evoluční teorie také předpokládá vznik nového druhu vymíráním přechodných forem. Smrt by tedy musela existovat ještě před stvořením člověka, Bible však učí, že smrt se objevila až jako následek lidského hříchu (Gn 2,17; Ř 6,23a). Podle evoluční teorie si vlastně ani nemůžeme být jisti, že je současný člověk tou definitivní formou – pak si ale ani nemůžeme být jisti, že se Boží Syn stal člověkem. A co může být jasnějším důkazem falešného učení než zpochybnění pravdy evangelia? Podívejme se na současnou infekci způsobenou nově objeveným koronavirem. Léčba této infekce zaznamenala velký pokrok. Při jejím nasazení je vždy důležité správné načasování. Přesto specifické antivirotikum, které by bylo cíleně zaměřené proti tomuto viru a které by snižovalo smrtnost této infekce, v době sepsaní tohoto článku nemáme. Lék proti falešnému učení máme, je jím pokání. Jen je třeba tento lék nasadit, dokud je ještě čas. 

 Redakčně zkráceno